Angličané a hostitelské rodiny

Pamatuju si, jak nám jednou angličtinářka říkala,že se můžou Angličaní utlouct po Tatrankách, Pribináčcích a lázeňských oplatcích :D

V hostitelské rodině jsem byla několikrát. Každá rodina má samozřejmě trochu jiný přístup.

Většinou si rodina hned po příjezdu řekne, jaké chování od tebe očekává. Pokud ne,zeptej se na vše, v čem máš nejasnosti. Je lepší, se zeptat, než dělat ěnco, co by jim vadilo. Obvykle s nimi snídáš a večeříš, takže si zjisti časy jídel, také do kdy máš večer přijít domů. Respektuj jejich přání : Třeba v jedné mě žádali, ať se nesprchují po deváté hodině večer, buď dřív, nebo až ráno, protože měli hlučnou sprchu a budilo by jim to děti. Jinde mi zase ukázali, do kterých místností smím a do kterých ne. Určitě se s nimi pokoušej mluvit a nestyď se, jsou zvyklí na chyby. Dárek nějaký určitě přivez. Osvědčené je třeba něco z českého broušeného skla. Pokud máš šanci zjistit, jestli mají děti, vezmi i něco pro ně. Nebo třeba vezmi něco malého pro děti i pokud to nevíš, prostě pro případ, že by je měli.

Jinak můj postřeh, který se dvakrát zopakoval: Až se ti první den budou u snídaně ptát na množství, kolik toho chceš, řekni si akorát, nedělej skromného a neber si méně. Další dny se mě už nbeptali a dali mi rovnou stejné množství, jako poprvé )a já pak měla hlad).

Ahoj, angličané jsou lidi jako my, stačí být příjemná a přátelská a bude to OK... můžeš jim jako dárek přivézt třeba becherovku nebo obrázkovou knížku o Praze a jejích památkách... bude to v pohodě, neboj

Škola, kam chodí moje děti, tyhle výměnné pobyty pořádá, minulý měsíc jsme měli naopak doma jedenáctiletého kluka z Polska Nic neřeš, chovej se přirozeně, nějaké faux-pas se samozřejmě předpokládá a nikdo se na tebe za ně zlobit nebude. I ti hostitelé jsou úplně normální lidi, jako ty nebo tvoji rodiče. Tak ještě jednou - nic neřeš a prostě si to užívej!

Ahoj. V září lonského roku jsem byla v Anglii na pobytu. Bydleli jsme u dvou hostitelských rodin, u jedné v Chesteru a u jedné v Londýně. Úkol hostitelských rodin je ten se o tebe postarat, dát ti najíst, napít, prostě uspokojit tvé základní potřeby, které jinak vykonáváš doma. V Chesteru jsme zastihli skvělé lidi, byli moc milí, pohostinní a přátelští, celé večery si s námi povídali, vyzvídali, jak to chodí v Česku a tak. V Londýně jsme chytli nějakou vyčerpanou rodinu, která zřejmě potřebovala peníze. Moc se s námi nebavili, ale určitě jsme nijak nestrádali - dostalo se nám jídla i teplé pohodlné postele. A bylo to fajn.

Myslím, že když přijedeš do rodiny, nejdříve ti ukážou, kde se spí, kde se jí, a tak, a podle toho kdy přijedeš. My třeba přijeli večer, tak nás pozvali na večeři, dali jsme si véču, umyli se a pak sešli dolů a povídali si. Určitě je neurazí žádný dáreček, my třeba vezli něco typicky českého - becherovku, nějaký český výrobek, a tak. Nemyslím tím ale třeba vlajku nebo tak, prostě něco typicky českého (samozřejmě tam ale nemůžeš vést třeba knedlo vepřo zelo že!)...prostě nějakou maličkost, která je v česku běžná a oni ji vůbec neznají...myslím že budou vděčni nebo aspon budou vypadat :D

Ničeho se neboj, angličané jsou fajn a oni se podle toho taky musí chovat, však za to taky dostali penízky, že k nim přijedete...

moc si pobyt užij!

A vůbec se neboj chyb nebo že ti nebudou rozumět. Oni předpokládají že angličtinu neovládáš tolik jako oni, pokud nebudeš rozumět, řekni třeba Pardon nebo excuse me, nebo třeba jednoduché once again please, oni ti vše rádi znovu zopakují, a taky si vezmi slovník - kdyby vám vypadlo nějaké slovíčko, můžeš na něj klidně mrknout Neboj se, chybovat je lidské, nikdo se ti nebude smát, chověj se prostě přirozeně, jako bys byla někde na návštěvě, akorát nemluvíš česky

Vnuk tam byl loni a rodinou příliš nadšený nebyl. Byl u nich ještě se spolužákem, maličký neútulný pokoj jako kajuta s patrovou postelí. Netopili a klukům byla v noci prý velká zima.

Z jídla vzpomíná na hranolky polité octem. Já jsem ale někde vyčetla, že to Angličané běžně jedí, tak jim prostě nabídli svou osvědčenou krmi. Že to Čechům nechutnalo, za to nemohli.

Prý se s nimi moc nebavili, chvilku večer a koukali, aby už šli kluci spát. Asi to byli opravdu nějací, co si potřebovali přivydělat.

To nepíši jako nějakou pomluvu, když jede člověk do ciziny, musí být připraven na to, že nebude mít všechno jako doma. A počítat třeba s určitým nepohodlím.

Některé z dětí si to chválily. Ono opravdu záleží na štěstí, kam se kdo dostal, do které rodiny. Jaga.

Jak tu už zaznělo, záleží na rodině, ve které budeš ubytovaná. Dcera si stěžovala na jedinou věc - specifickou stravu - vždy a všude fish and chips (nebo jak se to píše) - hranolky či opečené brambory s pečenou rybou - po pár dnech už jí to docela lezlo krkem a ani o Vánocích si už rybu nedala... Jo a Angličani zřejmě jedí docela střídmě a nenápaditě - dokupovala si tam mlsoty. Těch pár dní to vydržíš.