Písemná forma, zbabělost?

V určitých situacích ano, je lepší písemná forma, adresát má více času přemýšlet a reagovat, pisatel zase může sdělit myšlenky, kterých by v ústním podání bál. Pokud to není rozchod nebo podobně.

Takhle to asi nejde říct... záleží na těch konkrétních dvou lidech a i na tom, o jakou zprávu se jedná. Nevím proč mě první napadl rozchod, ale asi je to nesmysl. Rozhodně u něj je podle ěm vždy lepší osobní kontakt.

Pokud bych měla vyloženě pocit, že něco nezvládnu říct, možná bych to spíš sepsala a předala osobně a byla u toho, až to bude daný člověk číst, abych měla pocit, že se nezamotám do svých slov a myšlenek, ale zároveň abych dala druhému možnost reagovat... ale jak říkám, nevím o co jde, tak teoretizuji.

U některých zpráv preferuji písemnou formu, člověk má čas si rovnat myšlenky a něříkat věci pod tlakem, v afektu. I druhá strana má pak čas na rozmyšlení, jak na zprávu reagovat. Nepředjímal bych, že to ausgerechnet musí být zpráva nepříjemná, jde o to, že je pravděpodobně důležitá.

Já nepovažuji písemnou formu za zbabělost téměř nikdy. Zbabělé je nekomunikovat vůbec nijak. Tedy ani písemně, ani ústně...

Záleží o jakou špatnou zprávu se jedná.

Jsem rovněž introvert a vím jak těžké je kolikrát někomu něco říct. Prezentace ve firmě, tlachání v hospodě apod. je pro mě nepředstavitelný problém. Introverti zkrátka dávají přednost psanému slovu a v něm bývají dobří. Pokud máš něco důležitého na srdci, neboj se to dotyčné(mu) napsat. Hlavu vzhůru.