Jak přestat kouřit

Nevím, jestli jste četla diskuzi na téma - jak přestat kouřit s elektronickou cigaretou. Bylo to loni okolo 5.12. Tam jsem uvedla svůj upřímný názor na to, jak jsem skončila s kouřením. Mám mezi kamarády několik, kteří se už xkrát pokoušejí skončit. A zkoušeli to s různými přípravky, ale "hulí" opět a možná víc než předtím (asi aby dohnali tu přestávku ). Omezovat počet cigaret také nepomůže. Časem se zase vrátíte minimálně na původní počet. Na mne prostě fungoval jenom strach z vážné nemoci. Ale potom si už nesmíte zapálit, jinak v tom lítáte opět! A i když jsem si předtím nedovedla představit, že skončím s "cigárama", jde to a věřím, že i Vám se to povede! xxxxxxxxxxxxxx
No já nevím, jestli eletronickou cibaretu, ale vím, co funguje na 100%. Oboustraný zápal plic. Kouřila jsem asi tak dvacku denně, v kanceláři jsem byla sama, takže jsem nikoho neomezovala a to se ještě smělo. Do té doby na mě nic neplatilo. Ale potom přišel ten strach, když jsem musela půl roku docházet na plicní a slyšela ty (promiňte) chrchlající pacienty, tak to tedy zabralo na tuty a od té doby jsem si nezapálila a je to už 14 let. Sice jsou chvilky, kdy sedíme a něco slavíme, sem tam někdo kouří a mě ta ruka míří k popelníku. A protože nemám zrovna pevnou vůli, už nejsem mezi posledními odcházejícími a raději odcházím včas, než mě to přemůže. Takže zvažte to zdravotní riziko, jestli to nezafunguje. Dost toho dostáváme do těla i bez cigaret a ani o tom nevíme a nebo to nemůžeme ovlivnit. Přála bych Vám život bez cigaret, je to bezvadné
doplněno 05.12.08 13:33:
Jo a místo popelníku jsem si dala na stůl talířek s ovocem, žvýkačku nesnáším. No a to kafe, to byl opravdu problém. Tam to ovoce moc nepomáhalo, takže holt čtvereček čokolády

Není ani tak důležitá vůle, jako motiv. Kouřila jsem spoustu let (fuj, opravdu) a jednou mě nachytal syn, kterému tenkrát bylo 12 let (nikdy předtím mě kouřit neviděl, hrála jsem vzornou maminku a doma jsem nekouřila, nebo aspoň ne když byli chlapi doma). Upřímně se vyděsil, že určitě umřu. Ten jeho strach mě vyburcoval - ne že bych se bála o sebe, ale chtěla jsem v jeho očích být opět ta úžasná maminka. Tak jsem přestala ze dne na den a od té doby (10 let) jsem si nezapálila. Nějakou dobu se mi ještě v noci zdálo, že jsem si potáhla z cigarety, a ráno jsem se vzbouzela zpocená děsem, protože jsem na tom stejně jako alkoholik: vím, že kdybych jedinkrát potáhla, vezu se. Nevezmu to ani do ruky. Dnes je syn dospělý a ztratil iluze nejen o rodičích, ale já už si sebe vážím natolik, že teď nekouřím kvůli sobě. Nechci páchnout, schovávat se (u nás v práci se nesmí ani přede dveřmi) a zběsile shánět v neděli večer ve smrdutých hospodách cigarety. Přeju hodně úspěchů.

Nejsem kuřák,ale asi bych začala menší dábvkou cigaret,každý den.Vím,ale kdo přestal kouřit tak přibral a to,že kouření nahrazoval dobrotama.Držím palečky

Přeji hezký den...myslím,že na prvním místě je chuť přestat a každopádně silná vůle! Najít si nějaký důvod je také dobrá věc! Ale možná by za zvážení stála i návštěva svého lékaře a probrat s ním možné varianty.

Přeji hooodně úspěchů v odvykání tohoto neduhu společnosti a určitě napište,jak jste pokročila...

S pozdravem kuřák Tom

Neříkejte si, že nemáte pevnou vůli. Prostě dokuřte poslední cigaretu v krabičce a další si už nekupujte. Můj muž to tak udělal, přetrpěl si první měsíc (a my s ním - bez cigarety byl dost protivný) a teď je v pohodě.

Ahoj kuřáci,

je mi 43 let , kouřil jsem někdy od střední školy , v posledních létech 20-30 denně.Sestřenice - lékařka mi vnutila startovací balení Champixu na zkoušku , další jsem si už kupoval.Vydržel jsem léky jíst cca 18 týdnů.Již po 9ti dnech jsem zapoměl kouřit bez abstinenčních příznaků.Ještě asi měsíc jsem si ze zvyku pootevíral okno v autě a na toaletě hledal popelník , ale již jsem si nezapálil.Za měsíc to budou dva roky.Teď mi cigaretový kouř vyloženě vadí , jsem velmi netolerantní ke kuřákům.Již jsem zapoměl jak jsem kouřil málem i v posteli.Když mne už nebavilo léky brát a považoval jsem léčbu za úspěšnou , tak jsem asi 1,5 balení věnoval kolegovi , ten si ještě pár krabiček Champixu dokoupil a přestal taky.Během užívání léků jsem pociťoval vždy asi 20 minut mírnou žaludeční nevolnost po požití léků.Polykal jsem je na lačno, tak jestli to nebylo tím,ale žádná hrůza. Horší je , že jsem přibral.