Je cesta?

Od: Datum: 21.03.13 11:57 odpovědí: 23 změna: 22.03.13 18:23

Tak a jsem tu zase, psala jsem sem už před časem a bylo zajimavý si o sobě přečíst názory od druhých. Takže to dneka zkusím znovu . Myslím, že sem ještě nikdy nikdo neposlal tak absudní a šílenej příběh jako já. Ale už to tak je,můj život je poslední roky celej takovej a at se snažím sebevíc to otočit, žít normálně, nejde to. Mám pocit, že to celé jede samo, nejde to zastavit a na mě se valí jedna pohroma za druhou, jako by se mě někdo snažil někam nacpat, já tam ale nechci, tak se rvu s tím vším ale někdy už mi docházejí sily. Začnu tím, že jsem se svým manželem 16 let a z toho deset jsme manželé.Poznala jsem ho když mi bylo 17. Byl mojí první obrovskou nečekanou láskou, která ale měla svůj smysl, až pozdeji mi došlo, jak to vlastně všechno do sebe zapadlo, že jsme spolu měli být, že jsme kolem sebe chodili od dětství aniž bychom se znali..a to nežijeme v žádném malém městě. Když se nad tím zamyslím, je to až osudově. A on mojí osudovou láskou je. Jsme ale oba hodně jiní, on je ohen, já voda. Mám ráda pohodu, přírodu, relax, sport, zviřata, stačí mi k životu pár nejbližších a pocit, že mě někdo má rád. On má rád kolem sebe spoustu kamarádů, je společenský, rád zajde do hospůdky, sportuje, někdy je pro mě težký držet s ním krok. Žijeme spolu prakticky od začátku vztahu, ve dvaceti jsme se zasnoubili, v podstatě jsem s ním chtěla vždycky být a nikdy to nemělo být jinak, je mojí rodinou se vším všudy. U tak dlouhého vztahu ale nejsou všechny dny bez mráčku, oba máme svoje problémy ve svých rodinách, u něj těžce postižený bratr, u mě před lety těžce onemocněla maminka. Vždy jsme mu byla oporou, jemu i zbytku jeho rodiny, zavezla, uvařila, zařídila když bylo potřeba, protože si myslím, že tak by prostě partneři měli fungovat. Když onemocněla moje maminka, myslela jsem, že to bude stejné...ale nebylo, do nemocnice jsem za ní jezdila sama, když jsem mu to vyčetla, bylo mi řečeno, že další problémy na sebe už nezvládne nabalovat a odešel se bavit s kamarády. Já pak seděla doma a brečela zklamáním. Předtím náš vztah poznamenala jeho nevěra, jednorázová, byl hodně opilý a moc toho litoval, já jsem mu chtěla odpustit a v podstatě odpustila, neřešila jsem jí . Stačilo mi, že jsem věděla, že ho to opravdu moc mrzí. Vlivem dalších žitních eskapád o kterých jsem tu už psala, jeho neochoty, mého pocitu bezradnosti a kdo ví čeho ještě jsem se dopustila toho samého s kolegou z práce. Najednou tu byl někdo na koho sem se mohla obrátit, když sem byla na vše sama. Z počátku byl náš vztah pouze písemný a dlouho jsem si neuměla připustit něco jiného, stačilo se jednou za půl roku vidět na kávě dát si letmou pusu a jinak si psát. Psaní se ale časem zvrhlo v denní zábavu v podstatě sex po mailech, abych ze sebe nedělala svatou. Podlehla jsem tomu se vším všudy..po dvou letech se s ním vyspala..bylo to hezký ale ne tak jako s manželem, kterého stále miluji..asi víc, než kdy jindy. Celkem jsme si psali šest let..a z toho 4x došlo na sex. Psal mi i když byl v zahraničí na dlouho, nějak sme se v tomhle potřebovali..nikdy ale nepadlo slovo o něčem víc, on měl také vztah a já ho navíc neustále ujištovala o tom, že bych svého muže nidky neopustila, takže v tomto duchu to probíhalo celou dobu. Před rokem ale vše prasklo, manžel našel část korespnodence v PC. Plácáme se v tom už rok..vidím, jak se mi manžel mění před očima. Během toho roku se jeho vztah ke mě změnil naprosto od základu, nedokáže mi nikdy odpustit, ani to po něm nechci. Po počátečním šoku, který z toho měl, litoval, že mi nemohl dát dost lásky a podpory, když jsem jí potřebovala, byla bych ho v tu chvíli láskou vsákla celého do sebe a nikdy nepustila. Jenomže muž je cinik od základu a tohle se brzo přerodilo v něco, co se dá nazvat programovou nenávistí. Několikrát mi řekl, že se rozvedeme, že s někým jako sem já už nechce žít, že si půjdeme každý svou cestou a bude to tak lepší pro nás pro oba. Vždy jsem ho ale na kolenou odporosila aby mi dal šanci, že to můžeme zvládnout. Tohle období by se dalo nazvat sebedestrukční, šílené, bolavé, plné slz, výčitek, šílených hádek, sexu a hledání pravdy. Můj muž mi neveří ačkoli sem mu řekla úplně všechno, chtěl znát každý detail protože jedině tak mi byl ochoten odpustit. K tomu stejně nedošlo a nedojde..ale kdo si něčím podobným neprošel, nepochopí. V tomto šíleném období jsme se rozhodli zároven konečně řešit na še destileté snažení o dítě..a světe div se povedlo se. Bylo to rozhodnutí nás obou, já jsem si byla vědoma toho že dítě chci mít jenom s ním přiznám se, tak trochu jsem chtěla mít z něj alespon něco, jestli mě jednou opustí. Ale jak říkám, kdo nezažil nepochopí. Jenomže zázrak se nekoná. Miminko se brzo narodí, já sháním výbavičku, manžel se mnou absolvoval důležitá vyšetření, snaží se být se mnou ale cítím, že duchem je jinde. Občas se neudrží a vyjede na mě vztekle kdy je vidět ta jeho nenávist přimo děsivě. řekl mi, že toho rozhodnutí lituje ale už nejde vzít zpět, že s námi zůstane protože není sketa, ale jenom kvůli tomu miminku. Sám je z rozvedené rodiny a otec mu vždy chyběl, nechce totež pro svého potomka. Už pro něj ale prý nikdy nebudu na prvním místě a bude si dělat co chce. Jinak se moc snaží..obdivuji to na něm. Musím mu být odporná a přesto se snaží. Já stále doufám, že jednou to přebolí. Jsme schopní si spolu povídat i o normálních věcech.prožíváme pomalu ale jistě i hezké dny, smějem se..často ale nesnese abych seděla vedle něj, natož se ho dotkla. Denně se budím se slovy, která si opakuji..sklízíš cos zasela..nelituj se a vstávej! Jedině to mi dodává síly a taky to maličké, které brzo přijde na svět. Vím, že během toho roku se přestal omezovat, dělá presně to, co řekl, že bude dělat, našla jsem mu obal od kondomu v riflích, když jsem je šla prát, našla jsem krabičku kondomů v jeho věcech, když jsem uklízela. Bolí to..ale mlčím..protože sklízím, co jsem zasela. Chybí mi moc..Dívám se na něj když spí a bolí mě život z toho, co jsem provedla a kam jsem nás dostala. Přála bych si nejvíc aby byl zase šťastnej. Možná jsem ho měla nechat jít, nepoutat ho k sobě. To jsem ale neměla v úmyslu. Žije se mnou jako robot. Mě naopak mrzí, že takto krásné období které už se nemusí nikdy opakovat, není schopen prožít a stále žije tím, co se stalo. Sám od sebe se mě nedotkne, chybí mi polibek na krk, když jsem něco vařila, chybí mi pohlazení nohou když si večer ke mě sedal. Rok denně dělám vše pro to, aby pochopil, jak moc mě to mrzí. Říká, že je mu to jedno, že to vidí ale je mu to jedno. Jsem zrala na antidepresiva, brečím denně a jediný důvod proč je ještě nemám je moje těhotenství. Bojím se, že ten konec stejně příjde..ale těžko se mi přijímá, protože my dva k sobě prostě patříme. Co mám dělat dál..co by chlap v jeho situaci očekával, nebo chtěl? Chci mu pomoct..nechci pro něj být hnus na obtíž. Nepřemýšlím vůbec o sobě. Chci jen aby byl zase sám sebou a štastněj aby věděl, že je pro mě na prvním místě a nikdy to už nebude jinak. Ale dá se tomu věřit? Nedá..vím, že ne. Když jsem se dnes ráno ale probudila, přemýšlela jsem nad tím takto: Když vstupujeme do nového vztahu dáváme mu automaticky víru a naději, že to bude ono..kdo rozhoduje o tom, že dáme svoji důvěru člověku ktereho neznáme..proč jsme schopni mu najednou uvěřit třeba víc, než někomu kdo s námi prožil půl života a zradil nás, pokud vidíme, že toho člověka ona zrada opravdu bytostně trápí a bolí a není schopen odpustit jí ani sám sobě a jen čeká na náš ortel? Tak snadno lze přijít o lásku, možná jedinou kterou v životě máme. Jak ráda bych tuto zkušenost nikdy neměla.


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Datum: 21.03.13 12:01
avatar

Mohla byste svůj DOTAZ trochu zjednodušit? Tady se to jmenuje "poradna", s čím potřebujete poradit?

Ohodnoceno: 0x
 
Od: vlasatec*
Datum: 21.03.13 12:18
Ptá se jak co má dělat aby manžel viděl že je pro ni vším. Osobně mi je hodně líto toho malého, moje teta celé těhotenství probrecela a dítě co se narodilo je hodně moc citlivé až z toho jde hrůza...
Ohodnoceno: 0x
 
Od: rachel*
Datum: 21.03.13 12:09

Zjednodušit nejde, protože situace není jednoduchá. :( Bohužel.

Od: rachel*
Datum: 21.03.13 12:25

Já samozřejmně myslím i na miminko..snažím se relaxovat, chodím plavat a cvičit, chodím do přírody. Večer si s ním povídám..jsem si toho vědoma. Dělám vše pro to, aby se ho ta situace dotkla co nejméně.

Datum: 21.03.13 12:09

Dobrý den,

Vy se utápíte v sebelítosti, jak jste špatná, atd. a Váš manžel Vám byl nevěrný první, tak co. Být Vámi, zajdu za psychologem, který Vás zbaví pocitu viny, chyba je i na jeho straně, pokud Vám řekl, že už pro něj nic neznamenáte a zůstane kvůli dítěti a dál je nevěrný, rozvedla bych se, šla bych od něj, žádala jen výživné a přestala se před ním ještě víc znemožňovat a dokazovat, jak jsem na něm závislá. Časem si najdete jiný vztah, život jde dál. A je to. můj názor.

Ohodnoceno: 1x
 
Datum: 21.03.13 12:25
avatar

Dobrý den. Ráchel, Vy jste manželovi nevěru dokázala odpustit a on Vás kvůli té Vaší zatracuje...Čekáte spolu dítě, měli byste se v klidu domluvit na tom, co dál...Zda o rodinu stojí, či ne. Pokud ano, udělejte za minulostí tlustou čáru, oba jste udělali chybu a pracujte na svém manželství. Třeba zajděte i do manželské poradny..Ale něco prostě dělejte! Pokud je s Vámi jen z povinnosti a Vy věříte, že narozením dítěte se sám vztah mezi vámi změní, pak bych Vám to přála. Ale samo se to nespraví. Něco jste si nadrobili a podíleli se na tom oba dva. Tak to zase oba dva musíte napravit. Oba jste selhali, ale nemá smysl si sypat popel na hlavu a plakat do polštáře, zatímco ten druhý vede život dle sebe, bez ohledu na Vás. Manželství nevydrží, má-li v něm žít jeden z pocitem viny a ten druhý z pocitem křivdy. Důvěra je nezbytná. On Vám zazlívá něco, čeho se sám dopustil a když to zažil na vlastní kůži, tak to neunese? Chybí snaha, chybí vůle, chybí zájem...Proč tedy s Vámi chtěl mít dítě? Abyste to měla ještě těžší, abyste se trápila ještě víc? Měli byste se nad sebou zamyslet oba dva. Máte na všem, co je ve vašem vztahu špatně, stejný podíl viny...

doplněno 21.03.13 12:28:

opr. s pocitem ...

Ohodnoceno: 2x
 
Datum: 21.03.13 12:34
avatar

No já, když se chci ženě "pomstít", tak taky dělám uraženého a že je mi to jedno.Dělej si co chceš.A ty kondomy v kalhotech nechávám záměrně aby je našla i když jsou tam jen, aby bylo zřejmé, že někoho mám a ve skutečnosti nemám...A na valentýna, vánoce dostávám dárečky od nějaké kamarádky, které si kupuji sám...

Tím chci jen říct, že není Vše tak černé jak vypadá.Je to takové citové vydírání...Myslím si cesta zpět určitě je, ale konkrétní rada je drahá...

Hodně štěstí.Snad to malé děťátko vztah stmelí...

Ohodnoceno: 0x
 
Od: koukolik
Datum: 21.03.13 12:44

Já jako chlap bych tohle asi nepřekousl a vztah ukončil ale všichni nejsme stejní tak snad nějaká šance ještě je.

Mě ve vašem příběhu zaujalo, že s návrhy na rozvod chodí on a vy jste zásadně proti. Tak to zkuste otočit. Promluvte si o vašem vztahu tak jak radí kapka a když to nikam nepovede, řekněte, že takto dlouhodobě fungovat nemůžete a navrhněte rozvod vy. Panáček si je vámi podle vašecho chování hodně jistý a toto bude nová situace, kterou musí řešit. Buď to myslel vážně a skončí vztah, co by dřív nebo později skončil stejně, nebo ho to zaskočí a začne přemýšlet, co tím ztratí a co získá a třeba přestane trucovat a dělat před vámi machra.

Ohodnoceno: 0x
 
Od: vlasatec*
Datum: 21.03.13 12:51
Přimlouvám se také k protiútoku, co se stalo to se stalo, je třeba si začít vážit sama sebe.
Ohodnoceno: 3x
 
Datum: 21.03.13 12:48
avatar

Zdravím, myslím, že bez odborné pomoci vaše manželství"opravit" nezvládnete. Pokud ovšem Váš manžel bude chtít.

Možná, že po narození dítěte vyměkne... Ale moc bych s tím nepočítala.

Pokud manžel nebude chtít jít do nějaké terapie, budete muset zapracovat sama na sobě, a to především na svém sebevědomí. Nezlobte se, ale odprošovat na kolenou? To je snad moc, ne?

Lásku někoho druhého si nevynutíte. Ničim. Ani dítětem.

A žít vedle robota? To je lepší být sama. A začít znovu od začátku, a po nějaké době s novým partnerem.

Ohodnoceno: 2x
 
Od: wamp®
Datum: 21.03.13 12:59
avatar

Tedy tleskám*hej*Mohla by jste se živit psaním románů pro ženy*palec*Milá nešťastná,domnívám se,že Vaše situace tak jak ji vidíte Vy sama nemá východisko do pozitivna.Každý z nás bývá v určitých situacích jakoby sám,a to Vy právě teď jste,bohužel..Tady si musíte poradit Vy sama...

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 21.03.13 13:09
avatar

no mě se ten váš příběh tak moc absurdní a šílený nezdá. Spíš naopak. Je úplně normální. Skoro bych řekl, že jste o lásku přišla, protože jste na tom usilovně zapracovala. Zahnul vám, překousla jste to. Zahnula jste vy a nechala se načapat. Chtěl se rozvést, dělala jste scény a výstupy. Zřejmě jste si myslela, že on to taky překousne. No jak vidíte, nepřekousl.

Tahle vaše historka nemůže mít happy end.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 21.03.13 13:15
avatar

Podle mě to příliš komplikujete. Situace je totiž naprosto jednoduchá - jste s manželem dlouho, on měl velké psychické problémy, protože má postiženého bratra. Další takovou věc nezvládne, proto se drží dál od vaší matky. Podvedl vás, to ano, ale byl ožralý a podle mě je to naprosto irelevantní. Vy jste ho podváděla 6 let. To už irelevantní není. Kdyby to bylo s nějakým anonymem nebo s někým koho neznáte a jen jste si psali erotické maily, tak v pohodě. Jenže vy ho znáte a dokonce jste mu 4x podlehla. Bez alkoholu. Jooo, blbá situace. Váš manžel to nezvládl, bere vás jako zrádkyni, tak si vybíjí vztek jinde (asi s jimými ženskými).

Jenže pokud ho máte opravdu ráda a on vás taky ještě miluje, tak časem vás přestane nenávidět a možená se do vás znovu zamiluje. Běžte na něj jako kdybyste nebyli manželé, jako kdybyste se znali jen chvíli. Musíte začít od začátku - sbližovat se s ním, zvát ho třeba na rande (třeba do kina nebo na kuželky, nic moc intimního, jako jsou večeře). A hlavně mějte trpělivost. Nic mu nevyčítejte, ale nevyčítejte nic ani sobě. Nepatlejte se v tom. Zbytečně to komplikujete, zkuste nad tím tolik nepřemýšlet. A doufejte. Protože naděje umírá poslední.

Ohodnoceno: 3x
 
Od: rachel*
Datum: 21.03.13 13:21

Tak tohle si v sobě přemítám pořád a dalo by se říct, že přesně v tom duchu se snažím fungovat. Doufám alespoň v to, že bude jednou schopen o mě alespoň říct, že nejsem taková mrcha. Je mi jasné, že nejde pokračovat ve vztahu tak, jak byl kdysi, ani to nechci, protože kdyby bylo všechno jak má být, nic z toho by se nestalo. Proto ho nechávám, nic mu nevyčítám, vyhýbám se hádkám a snažím se mu dál nekomplikovat život. Snad to pomůže.

Od: kopretina25*
Datum: 21.03.13 18:34

Ahoj Rachel,

napíšu upřímě, že váš příběh je na mě osobně silná káva. No asi bych začala u sebe a snažila se abych neublížila tomu nenarozenému dítěti. Zašla bych někam k psychologovi nebo k opravdu dobré kamarádce se vypovídat. A až by se dítě narodilo řešila bych manžela. Asi bych zkusila nejprve mírnější cestu formou vzájemného odpuštění, večeří, procházek a postupného zbližování. Když by to nešlo a manžel by toho nebyl schopen, tak bych se s ním rozvedla, vyrovnala majetkově a začala si vážit sama sebe a žít dle svého. Přeji Vám hodně zdraví, štěstí a pevné vůle. A vězte BUDE LÍP! Kopretina

Ohodnoceno: 0x
 
Od: milen*
Datum: 21.03.13 19:59

Paní moc o tom přemýšlíte, píšete, že ho milujete a přitom jste mu zahýbala tolik let, to ho asi moc nemilujete. Nechte tomu volný průběh, miminko se narodí a vy budete mít jiné starosti, váš muž taky. Všude je něco, nikde to není ideální a když to nepůjde tak se rozvedete no. Nebudete první ani poslední, která začne nanovo. Hlavně koukejte na to maličké aby mělo pořádnou mámu a domov a ne aby žilo stále v nějakých hádkách. Hlavně zase nezahýbejte.

Ohodnoceno: 0x
 
Od: rachel*
Datum: 22.03.13 09:39

Děkuji všem za názory, je mi jasné, že se s tím musím porvat sama..proto to moje každodenní sklízíš cos zasela, tak si nestěžuj! Jenomže je mi líto, že se manžel trápí, že se netěší z toho, že budeme mít malé, že se nedokáže povznést nad tohle ani kvůli malému tvoru, který za nic nemůže. Nepřemýšlím vůbec o sobě ale o něm. Neumím dělat, že to nevidím, jít si po svém. Nechtěl si se mnou promluvit předtím, než se tohle všechno stalo a nechce si se mnou promluvit ani teď. Mluvíme jedině, když on chce..a když může říkat co chce. Na moje argumenty nemám právo, jsou to bláboly, který ho nezajímají..on po mě chtěl jediné..abych mu byla věrná a nebyla sem schopna to dodržet. Teď už je mi jasný že mě nebude poslouchat..ani se mu nedivím. Můj muž byl vždy přesmíru tvrdej ke svýmu okolí..ale takového sem ho poznala, vím to o něm a neměla jsem v úmyslu to na něm měnit. Víkendy, když jsme spolu celý den, jsou hezký..ale jakmile jsme přes týden v práci a vídáme se jen večer, tak je to konec, příjde domů, jen mě pozdraví a dál jako bych tam nebyla. Přiznám se, že to je asi to nejtěžší..cítit, že jste někomu tak moc jedno. Dá se to vydžet pár týdnů ale nedá se to vydržet víc jak rok Denně příjdu domů a vařím něco dobrého, denně se snažím udělat něco, aby to nebyl obyčejný den, někdy to zabere ale většinou jen tak přežije tu dobu, co je se mnou... Pro mě nidky nikdo nic takového nedělal a dělat nebude ale je mi to jedno..chtěla bych jenom aby mu bylo doma líp a aby se mě třeba neštítil..chci se ho zeptat, jak to ted cítí ale vyhýbá se tomu, ví že by mi řekl něco hnusnýho..rozum mi velí, nech to být a neptej se ho už na nic..srdce mi říká, prober to s ním..budeš vědět na čem si, nebudeš si něco růžově malovat a zbytečně doufat v lepší zítřky. Ale chci to ještě dál zkoušet, úplná rodina mi stojí za to.. a on mi stojí za to. Nejtěžší na tom je, vyrovnat se sama se sebou a přijmout fakt, že sem udělala tu největší chybu v životě a možná se připravila o člověka, tak blízkého jak mi nejsou ani vlastní rodiče. Pro mého muže jsou děti vším, věřím, že až se nám to naše vymodlené štěstí narodí, bude líp.

Od: milen*
Datum: 22.03.13 11:51

Paní co si pořád stěžujete, když se vám to nelíbí tak odejděte. Jak si pamatuju na mýho otce s tím taky nebyla vůbec řeč a to mu matka nezahýbala, to by jí asi zabil. Ale dal jí peníze, moc se s nikým nebavil, jenom dělal. Na dovolenou, neexistovalo, u moře nebyli. Místo dovolené práce na poli. A přesto spolu žili, a měli se rádi. My finančně zajištění, víte oni měli tolik práce, že ani nebyl čas na nějaké přemýšlení, psaní a pitvání se v tom. Možná, že by se vám oběma ulevilo, kdyby jste od něj odešla. Vy chcete být pořád milovaná, obletovaná, dárečky, květiny, miluji tě, miláčkování pusinkování a to celý život nejde.

Ohodnoceno: 0x
 
Od: rachel*
Datum: 22.03.13 12:20

Taky názor a děkuji za něj. Asi jsem se špatně vyjádřila, něco špatně napsala...že jste to takto pochopila..To právě k životu vůbec nepotřebuji. Já se tady celou dobu snažím najít způsob jak to usnadnit jemu a nepohřbít naš vztah úplně. Protože mám strach, že když ho nechám dělat si úplně, co chce, bez toho abych mu alespon dala najevo, že mě mrzí jak to je, že bude mít dojem, že o něj nemám zájem, že je mi ukradenej. A to právě vůbec ne. Máte pravdu asi se v tom moc pitvám, to si říkám pořád. Věci, které jsme sem ale dopisovala, už jsou jen reakcí na názory ostatních, přemýšlím o tom, co mi sem napsali a pak se sem z toho zase vypíšu...přiznávám je to asi dost ovlivněno momentálními pocity. Takže to asi není příliš objektivní. Proto sem sem také napsala, protože zkrátka nevím...tak si tu pak čtu a porovnávám..docela to pomáhá. Takže děkuji

 

Od: vlasatec*
Datum: 22.03.13 15:07
Možná je tu problém v tom, že ten servis co mu poskytujete bere jako samozřejmost, to že každý den se snažíte udělat hezký... Vnímá to vůbec? Chce se to smířit s tim že to lepší nebude a ani to neocekavat... Pak se budete z každé změny k lepšímu radovat a když nepřijde tak se z toho nesesypete.
Ohodnoceno: 0x
 
Od: ruze®
Datum: 22.03.13 17:15
avatar

Jó,hold ješitnej a samolibej chlap.On toho ,,svýho,,může strkat kde se mu zachce,ale nedej bože,aby jeho vlastní žena ,,nastavila,,někomu jinému! To už překousnout nemůže.Buď to nechte ještě nějakou dobu ,,vyšumět,, a nebo to ukončete,ať nejste celý život nešťastná,je vidět,že se vám jen mstí a to je od něj hodně ubohé!

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 22.03.13 17:52
avatar

Nezakládejte prosím ke stejnému tématu opakované dotazy. jednak tím porušujete pravidla Poraďte.cz a druhak nemají přispěvatelé pohromadě všechny informace, takže se Vám nemusí dostat relevantní odpovědi.

___ Nezlobte se na mne, ale já prostě nemohu věřit tomu, že byste "tuto zkušenost ráda nikdy neměla". To byste po 6 let neudržovala mimomanželský poměr. Nevidím ani, že "by se Váš manžel trápil", nýbrž že jej trápíte Vy.

Odpustit jednorázový úlet v opilosti je něco jiného než odpustit šestletý poměr. Nedivím se Vašemu manželovi, že se nedokáže přenést přes to, že jste jej šest let podváděla.

___ Můžete zkusit s manželem (bude-li mít zájem) nebo sama navštívit poradnu pro rodinné vztahy. Ale spíše to vidím na rozchod (vycházím-li z informací v tomto i v předchozích dotazech).

Ohodnoceno: 1x
 
Od: cmelak22
Datum: 22.03.13 18:23

Ješitný náfuka chlap.On uklouznout a vyspat s někým může a vy ne?Takhle bych mu to řekl.Když nepochopí,jeho chyba.

Ohodnoceno: 0x
 

 

 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.