Nepoctiví prodejci - cukrárna

Ano, pokud si to necháme my kupující líbit budou to dělat dál ,proč jste je nešel vrátit?

A nebo příště až tam půjdete - řekněte ,chci ale čerstvé zákusky ne jako minule ty starý kremrole. Jen ať to lidi slyší.

Když už nic jiného aspoň uvidí, že nejste "trubka".

Bohužel jsem si je koupil v ranních hodinách a kvůli práci jsem je ochutnal až po poledni

Tak aby se to ještě neobrátilo proti mně, ale teď mě to zase tak rozpálilo, že tam snad zajdu zítra

Tady jde prostě o princip...

Ano,určitě tam zítra zajděte a řekněte jaký měli včera skvělý kremrole, že jste měl chuť hodit mu je na hlavu.

Tím, že tam přestanete chodit ,by se nic nezměnilo podváděli by dál jiné a jiné zákazníky.

Napadlo mě přijít tam a říct tomu prodavači: Tohle jsou čerstvé zákusky?! Ano?! Tak je klidně snězte

Máte účtenku a nesnědené kremrole, tak se tam stavte a reklamujte je, že nejsou čerstvé, peníze za zboží by vám měli vrátit a když ne, tak já jednou reklamovala boty a dost nahlas hovořila k potencionálním zákazníkům a tak i když původně nechtěli raděj mi vrátili peníze jen abych už byla pryč a neodrazovala jim zákazníky.

Tak přesně tohle se mi stalo v malém krámečku, kam si chodím kupovat vejce. Nevím, jak bych to vysvětlila, ale je to prostě malý obchůdek, kde prodává paní, která má za sebou komunistickou éru. Ale vejce bere od nějakých domácích pěstitelů a jsou výborná, i když za 3.90 kč. jedno. Pokaždé když tam přijdu, tak se vyptává a co ještě, až mi to přišlo blbé a tak jsem si řekla o pomeranče. Chtěla jsem si jít vybrat, ale ona že prý mi je nandá sama. No co jsem mohla dělat, za pult mě nepustila. (pak jsem se dozvěděla, že se jedná o pultový prodej, tudíž zákazník si nevybírá.) Chtěla jsem jich asi šest a ona že prý jí zbyly asi čtyři, jestli mi je může dát. Kývla jsem. Byla sobota. Z deseti pomerančů byly dobré jenom čtyři. Já si je ráno vymačkávám na šťávu. Ostatní byly po rozkrojeí uvnitř shnilé. Také jsem přemýšlela, co mám dělat. Bylo mi nepříjemné chodit vysvětlovat, že má špatné zboží, ale nakonec jsem to udělala a řekla jí, že mě to mrzí, ale že ovoce už u ní kupovat nebudu. Koukala jako vyvoraná myš, ale nediskutovala. No, a dneska jsem přišla domů s vejci a dvě byla nakřáplá. Tak já nevím. Takže příště, až mi nandá ta vajíčka, tak než odejdu, zkontroluji je. Ale je mi to navýsost nepříjemné. Měla jsem asi držet zobec a jednoduše nic jiného, než ta vajka, u ní nekupovat.

Suzy, jsme jenom špička ledovce. Podobných hajzlíků je mnohem, mnohem více a myslím si, že by každý, kdo si tento příspěvěk přečetl, mohl napsat své zkušenosti...

Přijde mi, že na tohle spoléhají: že to ošizený zákazník nebude řešit a řekne si "kašlu na to, nechám to být". U Vás jak píšete je to také nepříjemnost, i když za ty pomeranče možná ta prodavačka nemohla, ale těžko říci.

Suzy, zobec nedrž! Protože pak uvidí, že si to mohou dovolit a budou šidit další zákazníky.

P.S. Oceňuji, jak píšete, s jakou slušností jste ten problém vyřešila

No stává se, je třeba se nebát a reklamovat, já bych se zde neptal. Zajdu a řeknu, co se mi nelíbilo, ale je někde v obchodě vyznačena doba použitelnosti a doba minimální trvanlivosti?Tyto doby mají přednost před záruční dobou potravin.Pak také skladování. Kdo se nechá...

Jirko, nebuďte smutný. Pokud máte šikovnou paní, pošlu recept na domácí lístkové kremrole /až pohledám/. Je jich z 1 másla, 30 dkg mouky a 3 žloutků asi 60, sníh dělám dvojí, buď bílkový, nebo jablečný /k rychlejší spotřebě/. Uvidíte, jak si spravíte chuť.

Dělávaly jsme je s babičkou na všechny svatby v okolí, často i z několika dávek a nikde si je nemohli vynachválit. Teď je budu dělat na Velikonoce pro koledníky, alkohol se u nás nepodává.

Já vím, kdybychom to brali takhle a dělali si všechno doma, tak si dodnes sami tlučene máslo, lisujeme tvaroh a šijeme boty. Ale když ono je to domácí často nesrovnatelně lepší než kupované. Jaga.

Předem Vám děkuji za recept

DOMÁCÍ KREMROLE.

1. těsto: 15 dkg hladké mouky, 3 žloutky, špetka soli, 1 lžíce octa, 3-4 lžíce vody.

Důkladně vypracovat těsto jako na nudle /trochu měkčí/, až se nebude chytat válu. Že je dobře vypracované, se pozná při rozválení - na těstě se dělají drobné puchýřky.

2. těsto: 15 dkg hladké mouky, 1 máslo.

Obojí zpracovat dohromady, pokud možno rychle, aby se máslo nerozehřívalo.

1. těsto rozválet na placku, na něj natřít 2. těsto a složit stranami. Nechat asi 15 minut odpočinout, složené rozválet a znovu složit, tentokrát rohy /jako obálku/. Opět odpočinout, pak rozválet potřetí, složit stranami a odležet. Toto skládání je proto, že těsto pak bude pěkně lístkovat.

Těsto rozdělím na 4 díly. Každý díl postupně rozválím na tenký obdélník. Rádýlkem nadělám svislé pruhy asi 2,5 až 3 cm široké. Z jednoho dílu je jich asi 15, celkem tedy 60 z dávky. Pruhy nabaluji na kovové trubičky od tenké části k silnější tak, aby těsto bylo o kousek přeloženo. Dám na suchý plech spojem dolů, aby se při pečení nerozpletly. Na povrchu potřu rozšlehaným vajíčkem.

Peču v horké troubě, dosti krátce. Nechám chvíli venku a ještě teplé je opatrným kroucením sundám z formiček.

Sníh: bílkový: 12 bílků, 6 lžic cukru - šlehat sníh a postupně ho dodělávat ve vodní lázni. Je to pracné a kde taky honem sebrat 12 bílků?

Takže dělám jablečný: 2 bílky, 35 dkg jablek /oloupaných a nastrouhaných najemno/, 25 dkg cukru moučky. Vše dám do šlehače a šlehám tak dlouho, až směs zbělá a je z ní hustý sníh. Plním sáčkem.

Vypadá to všechno strašně složitě, psala jsem to dost podrobně, ale ve skutečnosti to nic není. Pokud bydlíte blízko úrodného Polabí, přivezte paní k nám, jednou spolu upečeme a pak už bude dělat sama. A vy se budete mít! Jaga.

Tak už je upečeno, zbývá jen naplnit. Domácí, máslové, jako polotovar klidně vydrží v krabici v chladnu a plním je až tak den před podáváním.

2. pokus o obrázek:

Jago, jste úžasná . Z Polabí bohužel nejsem, bydlím na jihu Čech.

Ještě jednou děkuji za recept!

To, jak jste zareagoval, to je asi typické a neuvěřitelně časté. Chvilku máme obavu, že si za to můžeme sami špatným uskladněním, že nám reklamaci neuznají, protože jsme do toho kousli, vyklopili do hrnce a ohřáli. Navíc, ve vzteku s tím praštili do odpadků. Že je složitější zajet k prodejci, než pozuřit a zamáčknout stzu do oka. A uslyšet: Nikdo si nestěžoval, jen vy! Je to pohodlnější, vyhodit a vztekat se.Je to tak! Ale příště. . . .!