Kam podat stížnost na letní tábor?

Že se na to ptáte v zimě? Ale určitě lze podat oznámení u zřizovatele tábora, na kraji nebo rovnou u PČR¨. Co to znamená když tam kazí mládež?

No víte já na tábory jezdila jako děcko a pak i jako vedoucí a žádný vedoucí těm dětem při hrátkách nesvítil, žádný jim nenaléval alkohol a nezapaloval cigaretu. Uhlídat pytel blech je mnohdy snazší než deset 14ti letých. Pravdou je, že za celé roky si nevzpomínám, že by nějaká holčina otěhotněla, vlastně si dodnes myslím, že víc jak na pusu nikdy nedošlo. Ti co kouřili tajně už doma tak ti samosebou kouřili tajně i na táboře. Pokud své dítě chcete od nástrah světa uchránit tak ho víc na tábor nepošlete. Nicméně může se stát, že některý vedoucí je víc než benevolentní nebo nedej bože on sám obtěžuje mladé (holky-kluky) pak bych si jistě stěžovala a já nerada ke kováříčkovi a tak bych psala hned na PČR (pokud by to nebyla jen moje domněnka a měla bych hmatatelný důkaz).

Zdravím, stěžovat si lze u zřizovatele nebo kraje, jak je psáno výše. Nicméně bych se zeptala - myslíte si to, nebo to víte? Spousta táborů má svůj zaletý "drajv", na který neznalí koukají jako zjara. Co Vám přijde divné, může být pro táborníky fajn... můžete dodat nějaké podrobnosti?

Já jsem nepsala, že sex mezi vedoucím a táborníkem je normální, tak mi to prosím nepodsouvejte. Jen jsem jako vedoucí byla na dosti táborech a každý má prostě svoje zvyklosti, kterým okolí mohou připadat prostě ujeté.

Syn je při sexu viděl, nebo jak to zjistil? Kdysi jsem byla na táboře, kde byl vedoucí kluk a jeho slečna (16 let) patřila k jednomu oddílu. Přes den se nesměli nijak muchlat, aby nedávali malochům nějaký špatný příklad, ale stejně sem tam pusa nebo objetí padlo. Co dělali v noci, to není moje věc... toto si má pohlídat hlavní vedoucí.

k táborům obecně. Jezdila jsem na tábory jako dítě. Jako studentka jsem si na táborech přivydělávala jako uklízečka a pomocná síla v kuchyni. Jako dospělá jsem také párkrát vedla oddíl nejmenších. Nikdy, opravdu nikdy se na žádném z těch táborů nedělo nic nepatřičného, nikdy nikdo neohrozil mravnost dětí. Ano, ošetřovala se rozbitá kolena, mazala ze záda spálená od slunce.

Také se někdy objevili výlupci, co ve stanech potají kouřili, ale ti si přivezli cigarety z domova. A první lásky - ano, i ty se na táborech rodí, ale v dřívější době vždycky zůstalo u prvních políbení. To k patnáctiletým už tehdy opravdu jaksi patřilo.

Všechno, na co vzpomínám, bylo dávno. Doba se mění, možná i tábornický život. Bydlím na malém městě a znám mnoho místních hlavních vedoucích táborů, které se v okolí pořádají. Bez obav bych jim svěřila své děti, případně vnuky.

Hledejte, vyptávejte se, určitě najdete tábor, kde vaše děti žádné úhony nedojdou. Spolehlivé jsou určitě skautské tábory. A nejsem si jistá, ale mám dojem, že existují i tábory křesťanské mládeže. I tam se jistě na morálku velmi dbá.

Stížnost na tábor zvažte. I tady platí, že nepodložená stížnost dovede opravdu hodně znechutit, takže si ti mladí vedoucí možná rozmyslí, jestli věnují kus svých prázdnin či dovolené nedoceněné práci s dětmi, nebo se na to vykašlou.

Čtu a nechce se mi věřit. Jezdívala jsem 10 let na tábor do kouzelné krajiny k Babiččinu údolí. Bylo to pro 124 dětí, většinou od rodičů železničářů - co pracovali v lokomotivním depu.

Už jsem měla rodinu, 2 děti, které jsem často brávala s sebou, zaplatila jsem jim pobyt. Ale prázdniny bez mých Chvalkovic jsem si vážně nedovedla představit.

Tábor byl nádherný. Děti se vyřádily, nedrželi jsme je na provázku, ale vše bylo v mezích slušnosti. Vedoucí celý rok připravovali hry a akce.

Z depa za námi jezdily kontroly a kdyby se cokoliv šuplo, hned by to v sídle firmy věděli. Opravdu to bylo v¨šechno fajn a vzpomínám na to dodnes. Spřátelila jsem se s rodiči jedné z mých svěřenkyň. Její maminka mi jednou zoufale řekla: Co si myslíte? Zaplatili jsme si pro celou rodinu dovolenou v Bulharsku a ta naše holka s námi nechce jet, že radši pojede na tábor. Ona ho bere snad za pupek světa!

Nedivila jsem se té holčině, i já měla tábor za pupek světa. Nechlastalo se tam, je fakt, že jsem si občas po večerce dali sklenku vína, ale spíš jsme vymýšleli, co zajímavého dělat další den.

Jednou řádila v táboře střevní chřipka, mnoha dětem nebylo dobře. Po večerce nás několik vedoucích dostalo "vycházku" do hospůdky. Nejsem příznivcem hospod, ale nechtěla jsem trhat partu. Rozhodla jsem se dát si jeden vinný střik a za hodinu se vrátit. Oblékla jsem si tehdy módní hit, bílou plátěnou nažehlenou bundu. Ostatní už čekali u brány, já jsem ještě chtěla okouknout mých 20 holek. Bylo to 5 chatek. A ve 3 chatkách z 5 bylo nazvraceno. Holkám bylo zle. Shodila jsem bundu, křikla k bráně, že nejdu nikam, došla si pro kbelík a hadr a pustila se do úklidu. Myla jsem podlahu, převlékala postele. Nebylo mi z toho dobře, ale když jsem si pomyslela, jak je chudinkám špatně, nemohla bych je nechat v nečistotě. Doma měly aspoň rodiče, tady vlastně jenom mě.

A tak nemohu říct opravdu nic špatného. Pokud padla nějaká pusa za umývárnou, nevím, ale nic jiného nebylo určitě. A že jsme se vyblbli dokonale: Poklad pirátů, Cesta za dušičkou, Jak stařeček měnil, Sokolí oko, Bum do hrnce, Táborová pouť, Osvoboďte princeznu, noční fotbal s baterkami, Vodní ještěr...a řada dalších.

V rámci restitucí náš tábor zanikl. Ale kdyby byl, jezdila bych pořád, třeba jako 70 letá babka do kuchyně. Prostě náš tábor byl jen jeden. Stejné děti, stejní vedoucí, jen každý rok o něco moudřejší, šikovnější.

Proto naprosto nechápu, jak může být někde místo tábora takový binec. Buď to je bujná fantazie, nebo to nevzali do rukou ti správní lidé. Vždyť za ty děti jsme zodpovídali se vším všudy a podle toho jsme se museli chovat. Pokud si nevymýšlíte, bude chyba ve vedení a chtělo by to vyměnit veškerý pedagogický personál. Jaga.

Dobrý den, s Vašim názorem souhlasím a podporuji to, máme něco doma i natočený a nepřišlo mi to jako tábor pro děti..