Nejste přihlášen/a.
Dobrý den
Je mi 17 let, mám 22 let starého přítele, jsme spolu 5 let ( vím že umíte počítat, ale prosím, nesuďte ). Vždy jsme se moc milovali a vypracovali jsme náš vztah na hodně dobrý. Důvěřujeme si, podporujeme se, plánujeme společnou budoucnost,... Myslím že máme vlastně ideální vztah, až na jedno - mé rodiče. Mám staršího bratra (24), kterému vždy dělali ze života peklo. Nesměl do 15ti let pomalu ani "vystrčit nos z domu", vše mu vyčítali, v ničem ho nikdy nepodporovali. Měl to stejné jako já, od 14ti let měl přítelkyni (se kterou jsou do dnes a mají perfektní vztah). V 18ti letech si sbalil věci a odešel, osamostatnil se. Už to nemohl vydržet, měl velké problémy s psychikou. Já to teď mám stejně. Rodiče mě v ničem nepodporují, nedávají mi najevo jakékoliv city, ani nic podobného. Vždy si jen na mě vylejí zlost a vyčítají mi, za co všechno můžu, i když to tak často není. S bratrem mám úžasný vztah, vždy se mě zastane a pomůže mi, ale málokdy tady je, když ho potřebuju, má svůj život. Přítel mě také vždy podrží a zastane se mě. Pak ale rodiče vyhrožují, že nás odtrhnou a nebudeme se vídat a podobně.. Už tohle nevydržím, trvá to několik let. Chci se zeptat, jak to je s bydlením, pokud ještě nejsem plnoletá a chci odejít z domu. Myslím, že důvod mám dobrý...
Do 18 za vas odpovidaji rodice, takze kdyz odejdete, zavolaji policakty a ti vas privedou a hotovo. resenim je se nechat zplnomocnit,ale to mam pocit ze jde jenom kvuli svatbe a to navic musite byt tehotna. Zkuste to preklepat do 18.
Dobrý den. Dokud nejste zletilá, odpovídají za Vás rodiče. Ti jsou Vaši zákonní zástupci a tudíž s nimi budete muset bydlet do svých 18 let, pokud se nedohodnete s nimi jinak. Pokud nebusou souhlasit s tím, abyste si sbalila svých pět švestek a odstěhovala se, pak máte smůlu. Pokud to uděláte proti jejich vůli, mohou Vás kdykoliv dát přivézt zpátky domů policií. Diskuzí na toto téma zde bylo v poslední době vícero...Pokud tolik pospícháte z domova od rodičů, pak vydržte, dokud nebudete zletilá. Anebo si s rodiči rozumně promluvte a domluvte se na odstěhování s nimi. Pokud Vám k tomu nedají své požehnání, pak máte smůlu...Dobře míněná rada - nerozcházejte se s nimi ve zlém, nikdky nevíte, kdy budete potřebovat jejich pomoc. Byla by škoda, kdybyste si zabouchla dveře od domova a k rodičům...Vím, že Vás to táhne k příteli, ta vidina samostatného života, bez dozoru rodičů atd...Ale nic Vám neuteče a dočkáte se, nebojte se...
doplněno 18.03.13 19:59:
opr. nebudou..
doplněno 18.03.13 20:11:
Abych odpověděla ještě i na to, co se týče té svatby, tak blíže o tom zákon o rodině říká toto:
§13 (1) Manželství nemůže uzavřít nezletilý. Výjimečně, jestliže to je v souladu se společenským účelem manželství, může soud z důležitých důvodů povolit uzavření manželství nezletilému staršímu než šestnáct let. Bez tohoto povolení je manželství neplatné a soud vysloví neplatnost i bez návrhu.
Např. těhotenství je důležitý důvod... Upozornění- takto nabytá zletilost se neztrácí ani zánikem manželství. Návrh na povolení uzavření manželství podává nezletilý, účastníky řízení jsou však i jeho zákonní zástupci (obvykle rodiče).
-
Takže to by Vaši situaci stejně nijak nevyřešilo. Rodiče byste z toho vynechat nemohla a než se soudně vše vyřídí, budete třeba již zletilá i bez toho...Pokud nejste těhotná, vydržte ten rok s rodiči ještě...
Nedělej věci ještě těžší. Vydrž rok, nepobuřuj proti sobě rodiče. Opravdu to nejde jinak, nejsi plnoletá. Většina nás co si prožila svoje roky před plnoletostí si myslela, že má ty nejhorší rodiče, které jej nechápou, pořád něco zakazují. Nerozumí jejich myšlení a už vůbec nerozumí lásce, kterou jsme prožívaly. Je to normální koloběh života a Ty si to zažiješ sama až budeš mít dceru nebo syna. Možná, že teď kulíš oči nahoru a říkáš:"Zase jedna chytrá"
Vím, že toto vůbec nechceš slyšet - říkáš si: "Na to jsem se vůbec neptala". A také nechceš ani moc číst příspěvky, které tu jsou a budou a nebudou mluvit tvojí řečí. Bojíš se další odpovědi, protože ji prostě nechceš slyšet. v tomto duchu.
Prosím, neřeš situaci třeba tím, že budeš těhotná a vynutíš si samostatnost. Možná by to krásné, ale možná že ne. Přibylo by možná časem jedno nepovedené manželství a pro dítě jedna nešťastná máma. Počkej na 18tiny, sestěhujte se potom a ukažte si, jak funguje domácnost, starosti, radosti i financování domácnosti. Zkuste potom spolu chodit lehnout a ráno spolu vstávat, zkuste si jen tak nanečisto vytvořit fungující domácnost.
Není to věčnost, je to jeden, pouze jeden rok. Měj pochopení pro starostlivé rodiče a měj je ráda.
Chápu, že si asi myslíte, že jsem nezodpovědné, naivní a sobecké děcko. Podle mě to tak ale není. Rodiče podnikají, věčně nejsou doma a když jsou, jsou unavení. Zapoměla jsem se zmínit že mám ještě malou sestru (4 roky) o kterou se s přítelem věčně staráme. Naše domácnost je trochu jiná než u jiných spořádaných rodin. Já nakupuji, vařím, starám se o malou, uklízím, rodiče tady doma ( bydlíme v domě s velkou zahradou ) nemusejí skoro nic dělat. Sestru vychovávám dobře, chodíme poctivě na logopedii, dostává vše co potřebuje. Myslím že i matku ji nahrazuji dobře. Kvůli tomuhle všemu mám pak málo času na školu. Pamatuji si že jsem vždy měla jedničky, byla jsem nejlepší ve třídě. Teď když jsem na střední, sice nemám moc času, ale i tak to zvládám na trojky. A to můj obor není zrovna jednoduchý (obor zubní technik). Za to vše pak sklidím jen zlobu a výčitky. To je ten pravý důvod proč chci odejít. Jsem mladá a chci svůj život, tenhle mě ničí, věčně vypadám strhaně, jsem unavená a i přes to všechno se snažím jak můžu. Chci prostě svůj život dát do pořádku. Když už jsem musela dospět tak brzo, chci alespoň to, abych mohla být dospělá po boku svého přítele, ve svém bytě a žít svůj život, který budu mít ráda.
Nám starším se to říká VYDRŽ TO, ale vzpomínám si jak v těch letech čas líně tekl. Člověk pořád někam spěchal...na něco čekal. Je to těžké. Musíte být dobrá psycholožka a s rodiči se naučit jednat. Pokud jsou takový, asi je něco trápí. Málo financí, problémy v práci, zdraví. Musíte jim ukázat, že jste samostatná, zodpovědná a zvládáte dospělý život. Trochu je přitlačit do kouta. Vždyť co jim ze života zbyde, když se s bráchou na ně vykašlete? Trochu jim to nastiňte, co je čeká.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.