Důvod svatby

Do 18 za vas odpovidaji rodice, takze kdyz odejdete, zavolaji policakty a ti vas privedou a hotovo. resenim je se nechat zplnomocnit,ale to mam pocit ze jde jenom kvuli svatbe a to navic musite byt tehotna. Zkuste to preklepat do 18.

Zplnoletnit, to je fakt. Ale k tomu muze stacit tez plna moc od rodicu ;

Je to sice blbé, ale když jste to vydrželi 5 let, tak pár měsíců navíc vás nezabije. Pokud si nechceš svatbu a zplnoletnění vydupat těhotenstvím a svatbou, není jiné řešení. Říkej si, že ten kousek už nějak doklepete...

pretrpet do 18 , domluvit se snema /vim ze asi banan/

Nedělej věci ještě těžší. Vydrž rok, nepobuřuj proti sobě rodiče. Opravdu to nejde jinak, nejsi plnoletá. Většina nás co si prožila svoje roky před plnoletostí si myslela, že má ty nejhorší rodiče, které jej nechápou, pořád něco zakazují. Nerozumí jejich myšlení a už vůbec nerozumí lásce, kterou jsme prožívaly. Je to normální koloběh života a Ty si to zažiješ sama až budeš mít dceru nebo syna. Možná, že teď kulíš oči nahoru a říkáš:"Zase jedna chytrá"

Vím, že toto vůbec nechceš slyšet - říkáš si: "Na to jsem se vůbec neptala". A také nechceš ani moc číst příspěvky, které tu jsou a budou a nebudou mluvit tvojí řečí. Bojíš se další odpovědi, protože ji prostě nechceš slyšet. v tomto duchu.

Prosím, neřeš situaci třeba tím, že budeš těhotná a vynutíš si samostatnost. Možná by to krásné, ale možná že ne. Přibylo by možná časem jedno nepovedené manželství a pro dítě jedna nešťastná máma. Počkej na 18tiny, sestěhujte se potom a ukažte si, jak funguje domácnost, starosti, radosti i financování domácnosti. Zkuste potom spolu chodit lehnout a ráno spolu vstávat, zkuste si jen tak nanečisto vytvořit fungující domácnost.

Není to věčnost, je to jeden, pouze jeden rok. Měj pochopení pro starostlivé rodiče a měj je ráda.

Chápu, že si asi myslíte, že jsem nezodpovědné, naivní a sobecké děcko. Podle mě to tak ale není. Rodiče podnikají, věčně nejsou doma a když jsou, jsou unavení. Zapoměla jsem se zmínit že mám ještě malou sestru (4 roky) o kterou se s přítelem věčně staráme. Naše domácnost je trochu jiná než u jiných spořádaných rodin. Já nakupuji, vařím, starám se o malou, uklízím, rodiče tady doma ( bydlíme v domě s velkou zahradou ) nemusejí skoro nic dělat. Sestru vychovávám dobře, chodíme poctivě na logopedii, dostává vše co potřebuje. Myslím že i matku ji nahrazuji dobře. Kvůli tomuhle všemu mám pak málo času na školu. Pamatuji si že jsem vždy měla jedničky, byla jsem nejlepší ve třídě. Teď když jsem na střední, sice nemám moc času, ale i tak to zvládám na trojky. A to můj obor není zrovna jednoduchý (obor zubní technik). Za to vše pak sklidím jen zlobu a výčitky. To je ten pravý důvod proč chci odejít. Jsem mladá a chci svůj život, tenhle mě ničí, věčně vypadám strhaně, jsem unavená a i přes to všechno se snažím jak můžu. Chci prostě svůj život dát do pořádku. Když už jsem musela dospět tak brzo, chci alespoň to, abych mohla být dospělá po boku svého přítele, ve svém bytě a žít svůj život, který budu mít ráda.

Nám starším se to říká VYDRŽ TO, ale vzpomínám si jak v těch letech čas líně tekl. Člověk pořád někam spěchal...na něco čekal. Je to těžké. Musíte být dobrá psycholožka a s rodiči se naučit jednat. Pokud jsou takový, asi je něco trápí. Málo financí, problémy v práci, zdraví. Musíte jim ukázat, že jste samostatná, zodpovědná a zvládáte dospělý život. Trochu je přitlačit do kouta. Vždyť co jim ze života zbyde, když se s bráchou na ně vykašlete? Trochu jim to nastiňte, co je čeká.