Jak říci Ne?

Vzpomeň si vždycky na tu situaci, kdy se za tebe nenašla náhrada. "Nezlobte se, ale už tam něco mám/není mi dobře/ pět dalších věcí, nemůžu". Nazdar, tečka

Máti se taky takhle nechala využívat, její kolegyně pořád někde pryč, až jsem se divila, že si z mámy dělají takového otroka. Nervy v kýblu, stres, hory cizí práce k té svojí. Stojí to za těch pár peněz navíc? Kamaráda taky takhle využíval šéf, i když měl volno, denně byl v práci, protože bez něj byli úplně neschopní a nic nefungovalo. Každý den pět šest hovorů, aby přijel. Výsledek? Po několikaměsíčním využívání bez nároku na honorář (kamarád si holt myslel, že jednou já tobě, pak zase ty mně), dostal padáka.

Ano, s tím pobytem mimo Prahu souhlasím, anebo prostě nezvedat telefon. Já kolikrát v devet večer chodím spát a telefony bych také nezvedala. Protože to je tak trochu opravdu šikana...

Bohužel se obávám, že jinak, než asertivním NE se z tohoačínáte si uvědomovat veškerá pro a proti. Pokud proti převažují, nebo jsou důvody závažné (což si myslím hospitalizace dítěte je), rozhodně je čas říct to slovo se dvěma písmeny ... hodně štěstí.

když volá, nezvedat telefon, měla jste jiné věci na práci a nejste povinna být 24 hod na telefonu

Těžké poradit. Někteří lidé prostě mají tendenci se nechat využívat, jiní jsou zase od přírody flákači a pořád si něco vymýšlejí aby ostatní museli makat za ně. Špatné je, když flákači jsou zároveň kamarádi šéfa. K tomu starost o práci - mnoho lidí dnes raději maká na 150% aby nešli první až se bude propouštět.

Sám jsem se ocitl v minulé práci v podobné situaci. Borec přímo nade mnou který měl projekty řídit na to kašlal, v práci moc nepobyl a i když tam byl tak stejně četl blbosti na webu. Zbytek si zapsal jako práci z domu, kterou ale nedělal. Já idiot jsem makal za dva a potom ještě někdy doslova do noci z domu, což jsem si ani nezapisoval. A výsledek? Nonstop práce se nedala dlouho vydržet, byl jsem úplně udřenej, bez koncentrace, začal jsem dělat chyby. Místo aby mi přidali nebo nějak ocenili že makám za dva, akorát jsem dostal napomenutí za nějaké drobné chyby. Tak jsem se jim na to vykašlal a šel jsem jinam.

Takže to asi chce najít tu správnou míru. Pokud proplácí přesčasy a ten čas máte, asi to jde občas za někoho vzít. Když to prostě nejde, tak se na něco vymluvit a trvat si asertivně na svém. Každý je nahraditelný. On i ten šéf jde vždy cestou nejmenšího odporu k zajištění chodu firmy - u Vás má jistotu, že neodmítnete, tak jste vždy pravděpodobně první, koho zkouší.

Chápu tvoji situaci, manželka na tom byla úplně stejně. Skončilo to výpovědí z její strany, protože už to nešlo vydržet. Ale podlední tři čtyři měsíce už jsem ji pomáhal tím, že když volala její šéfová, prostě jsem ji sebral telefon a nechal zvonit - samozřejmě s jejím svolením. Zastávám názor, že pokud mi chce zaměstnavatel telefonovat v mém volnu, musí mi dát služební telefon. Se svým soukromým si totiž budu nakládat, jak se mi zachce a nikdo mě nemůže nutit ho zvedat. Což je u služebního běžné.

Majitelé firem prostě zkouší,co se dá v zájmu svého zisku.Jde jim jen o zisk co je jim do nějaké matky s dítětem,nebo aby přibrali jednoho člověka navíc.Nezbývá než říci ne.Prostě se naštvat a říci si polib mi...Člověk má zdraví a život jen jeden.A neobětuji ho pro nějakého chrapouna.To je právě nedostatek v českých firmách.Lidi se bojí.Někde na západě je plno odborů,které se umí za zaměstnance postavit.