Mládí je lepší

Je to sporné.

Takových 18 až 20 bych chtěla mít okamžitě. Ale k tomu ten rozum, co mám dneska. Vyvarovala bych se tak určitě některých problémů. Ale zase to nejde dohromady - 18 leté děvče s téměř 60 letým myšlením.

Ale brala bych mládí. Chtěla bych jen bez některých zážitků. Třeba když mi v 19 letech umřel taťka, to už bych znovu prožít nechtěla.

Na druhou stranu si říkám - dobře, že jsem stará. Podle minulých podmínek jsem měla jít do důchodu v 55. Kdo zná život žen, dá mi za pravdu, že už to bylo potřeba. Jedna směna v práci, druhá v domácnosti. Prát vařit, žehlit, nakupovat, uklízet, učit se s dětmi...Přidali mi 5 let, teď už to mám za dva. Jako kdysi kluci vojnu.

A když slyším, že dnešní mladí půjdou do důchodu až někdy pomalu v sedmdesátce, na důchody už stejně nebude, vše rozkradené a proto je třeba si ukládat do fondů - kdoví, kde těm fondům bude za 30 let konec , tak jsem docela ráda, že už jsem stará. Já už to nějak doklepu, ale těch mladých je mi vážně líto. Myslím si, že je moc dobrého nečeká. A navíc ta bitva o práci také na psychice nikomu nepřidá. My kdysi práci měli všichni, dokonce jsme ji MUSELI MÍT. Byly i špatné věci, to nezapírám, ale měli jsme určitou jistotu, že se uživíme. Nebyly úřady práce, nebyli ti supové exekutoři.

Ale to jsem se dostala od otázky už někam jinam. Jaga.

Je fakt, že jsem introvert. Je mi 42 a vyhovuje mi to. Vám je ale 18, takže chmury pryč a dělejte maximum proto, abyste byl třeba v mém věku šťastný. Samo od sebe štěstí nepřijde.

No jsou důvody proč bych chtěl být mladý nebo se spíše vrátit v čase do věku kdy mě bylo třeba 18 let například tu byli rodiče , život byl na začátku , neměl sem tušení co bude , byl jsem v podstatě bez starostí a hlavně mohl bych zase mluvit s třeba s dědečkem nic méně ten by se za to určitě zlobil protože ten říkal "žít tak abych si přál být znovu mladý nemá žádný smysl"

Mně třeba mamka naopak říká, že už by dvacet mít nechtěla. Ale jsme obě introvertní, tak možná něco pravdy na té teorii bude... Nemůžu říct, že jsem nešťastná, to určitě ne - mám spoustu "věcí" (není to to správné slovo), za které jsem vděčná a které mě činí šťastnou. Ale spíš ty vyhlídky do budoucna se mi jeví takové chmurné - jestli dostuduju, jak najdu práci, jestli si budu moci "dovolit" mít děti a podobně. Ale nikdy takhle nemyslím moc dlouho, protože si pak připadám o takových padesát let starší. Ona to nebude ani tak chmurná budoucnost, jako dospělost...

Na stáří si člověk může počkat, to mu nikam neuteče, zatímco mládí utíká a je nedohonitelné.

Proto je lepší být mladý, než starý.

Hodně starých lidí říká:Chtěl bych být mladý, ale s vědomostmi, které mám teď. Jinak ne. Chtěl by tedy jen mladé, zdravé tělo. V padesátých letech vysílali pohádku, že nějaký čaroděj chodil po světě, a nabízel lidem, aby znovu prožili svůj život od začátku. Nikdo o to neměl zájem, o každém by si prý lidé řekli: Vida ho, hlupáka, chtěl by žít zase od začátku...

nic bych nemenil.. po 25. roce prislo nejlepsi obdobi zivota, a trva uz 10 let, kdyz uz neco, chtel bych zastavit cas ted

Šlo by se to vrátit za předpokladu s dnešními zkušenosti, ale jak pro které, někteří jsou nepoučitelní.

Každý věk má svoje výhody a nevýhody a šťastná období se střídají s těmi méně šťastynými. Tak si užívej naplno právě toho věku co máš, ať jednou nemusíš litovat, že jsi čas promarnil. (Stejně budeš litovat jako každý ) Největší chybou je čekat na to pravé období, kdy si teprve začneš užívat ... nedočkáš se. Protože to pravé období je vždycky právě teď.

K těm řečem starších: oni nechtějí být ve skutečnosti mladí, chtějí být jenom zdraví, fyzicky neopotřebovaní, plní síly. A to je rozdíl

Každá etapa života má něco do sebe. Já jsem spokojená nyní, když jsem v důchodu. Jsem pánem svého času, penzi mám zatím jistou. Jedu si na výlet kam chci a kdy chci. Potěším se s dětičkami a pak je vrátím rodičům, žiji v klidu bez stresu v pohodě. Věnuji se kytičkám, zahrádce a s manželem na sebe máme více času. Já bych neměnila. - pt

Jak tak nad tím přemýšlím, asi bych brala, aby mi bylo znovu 18, ale ne v dnešní době - v tehdejší době, život byl klidnější a možná bych neudělala tolik chyb jako jsem udělala... byla by šance, že se můj život vyvine líp... ale v dnešní době bych nechtěla být znovu mladá ani za nic...

Mládí není lepší než stáří a ani stáří není lepší než mládí. To jestli budeš šťastný záleží především na tobě a né na tom, kolik je ti let. Jak již bylo řečeno výše, nejhorší je čekat.

Nemyslím si, že by introverti prožívali stáří lépe než extroverti. Záleží na každém člověku, jak se ke svému životu postaví. Jestli ještě má chuť žít. Lidé mají tendence se na něco vymlouvat a stáří je skvělá výmluva. Jak často slýchávám:"Na tohle už jsem starý." Ano, existují věci na které je člověk starý (například chtít vyhrát Stanley Cup v šedesáti letech), ale hodně věcí by lidé ještě zvládli, ale neudělají je a zakrní.

A velkou roli hraje nostalgie. Člověk zapomíná a tak si z mládí pamatuje jenom něco. Velmi často právě to dobré. To vede k pocitu, že zamlada bylo lépe. Když člověk podlehne této představě, tak má pocit, že už nikdy nemůže být tak dobře jak bylo, což způsobuje, že člověk rezignuje. Vzdává se možnosti prožít pěkný život.

Myslím, že stárnutí vnímáme zbytečně negativně. Každý z nás má nějaké plány, na něco se těší a aby se toho dočkal, tak musí uplynout nějaký čas. Musí trochu zestárnout, aby mohl mít to, co chce. Stárnout znamená hlavně něco získávat, ne ztrácet.

Na druhou stranu mládí je úplně stejně krásná věc a záleží jen na nás, jak s ní naložíme.

Takže prostě žij! Teď a tady! Máš to ve svých rukou !

Noviny