Ahoj všichni, trochu si vám tu vyleju srdíčko a jestli mi dokážete poradit, budu moc ráda.
Před 11 lety jsem se seznámila s bývalým přítelem. Byli jsme spolu 7 let - z toho rok jsme spolu žili u něj v bytě. Bydlíme od sebe 100 km. Jemu je 39 let, mně 31. Teď už jsme 4 roky rozešlí a problém je ten, že já na něm stále ještě jsem psychicky závislá, nebo citově. Ano, za celé ty 4 roky až doteď jsem nedokázala za tímto vztahem udělat tečku - ukončit to ve svém srdci, abych mohla ve vztazích jít dál a najít si nového chlapa. Proto dosud žádného jiného nemám.
Víte, abyste mě pochopili - s ním jsem se měla celých 7 let co jsme spolu byli, až moc dobře - duševně jsme si rozuměli až moc dobře, byl má SPŘÍZNĚNÁ DUŠE, má pravá ruka, byl jako mé dvojče. Udělal pro mě co mi na očích viděl, splnil mi vše co jsem si přála. S ním jsem měla veškerou zábavu, výlety, dovolené, dárky, moc mi ve všem pomáhal apod. Zkrátka jsem se s ním měla ze všech chlapů v mém životě zatím nejlépe. Na to vše jsem si moc dobře a rychle zvykla a teď mi to vše moc chybí, o to víc, když teď nemám nic z toho. Ale nejvíce mi chybí on - jako člověk.
Jenže problém je ten, že on to asi vůbec nemá tak jako já teď. On už se z toho našeho vztahu asi dávno dostal, žije si svůj život a mě bere jen jako kamarádku. Mrzí mě na něm i ta jeho komunikace - nekomunikace se mnou. První 2 roky po rozchodu jsme byli ještě jakž takž v kontaktu - písemném i osobním, ale poslední 2 roky už jen píše, a víceméně jen k svátku, Vánocům a narozeninám. K Vánocům 012, tedy těm posledním, nenapsal vůbec. Až opět teď k mým nedávným narozeninám. Také mi vadí jak celé 2 poslední roky slibuje, třeba, že napíše brzy delší mailík a já pak čekám a čekám a dočkám se většinou za hodně dlouho - jak píšu - většinou na narozeniny, svátek - což je odstup skoro 10 měsíců. Vím, že bych na nic od něj čekat neměla, ale zatím si v tom neumím pomoct.
Navíc teď v tom jeho posledním mailíku, kdy mi přál k narozeninám, mi mimo jiné psal, že dělali doma přípravné práce, protože se jim nedávno narodil kluk. Tedy má svou partnerku a dítě. O partnerce jsem věděla, s dítětem mě to trochu ranilo a rozhodilo. Teď už jsem s tím zase více srovnaná. Mimo jiné mi v tom mailu i píše, že mě má rád a drží mi palce.
Problém je ten, že i když toto vše vím, tak není dne abych na něj nemyslela, všude kam jdu, je se mnou - přijde mi, že jsem k němu stále přitahována jakoby nějakou vyšší silou, a zda se této závislosti vůbec někdy zbavím a budu moci normálně žít i bez něj? Co mi k tomu prosím poradíte?A vy chlapi - co říkáte na jeho chování z vašeho mužského pohledu? - bere mě opravdu už jen jako svou kamarádku a to, co bylo mezi námi, už vše skončilo a už nikdy to nebude? Moc vám všem děkuji
Proč jsme se rozešli by bylo na delší psaní, ale v zásadě, že já tenkrát spíše brala a on dával. Tedy hlavně já byla po této stránce spokojená, ale jeho jsem si neuměla dostatečně vážit. Už dávno vím jaké to vše byly chyby. Ale na druhou stranu - byli jsme ve vztahu jen jako kamarádi - intimnosti jsme spolu měli jen na začátku, pak už ne - on mě jako chlap nepřitahoval, ale zase jsem na něm měla ráda jiné věci. Jak píšu - je to složitější a proč jsme se rozešli - mělo to tak být - i já to tak tenkrát chtěla, ale nedokázala jsem si představit jak moc mi bude chybět, nebo spíše to vše,co mi poskytoval? - doteď v tom nemám jasno. Jak to vidíte prosím vy?
A ještě něco: já mu nedávno napsala důvěrný mailík, on mi na něj dnes odpověděl, ale mě to opět rozhodilo a ronila jsem slzy. Nevím už co mám dělat - definitivně se s ním rozloučit a napsat mu sbohem mi nejde, v srdci jsem se s ním zatím rozloučit také nedokázala a psát si s ním a číst o jeho partnerce a dítěti mi dělá taky problém, ale přitom s ním v kontaktu být chci, tak co s tím? Existuje z toho nějaká cesta ven? Ještě jednou moc díky
2x
Zdravim a jako chlap musim napsat 2x do stejny reky nevstoupis-on ma rodinu ma syna jak tady pisi i ostatni vy tam nepatrite a ani,uz mu nepiste jdete dal ...najdete si svuj smysl zivota.Jeho zena a dite si zaslouzi,aby ted patril jim -preji Vam,at take potkate toho praveho pak pochopite,ze by se Vam take nelibilo,kdyby se vam naka Ex vaseho partnera montovala do vztahu 
2x
Jako co čekáte? Ten váš bývalý kamarád má svůj život bez vás, má přítelkyni, miminko... Promiňte, to jako chcete bořit jeho rodinu? Umíte si to představit, že by někdo něco takového dělal vám? Jestli jste se rozešli, pravděpodobně k tomu byl nějaký důvod. Proto spolu nejste. I kdybyste se dali dohromady, nemyslete si, že byste byla spokojená. Vy stále na něho myslíte, idealizujete si ho, sníte o něčem, co možná bylo, ale už není. Prosím vás, proč stále čekáte na nějaký jeho email? Co si od toho slibujete? Vždyť ten váš kámoš je teďka otec od rodiny, proč by měl ksakru psát vám nějaké povzbudivé či snad dokonce zamilované dopisy? Proč? To jste natolik zoufalá osoba, že potřebujete ke šťastnému životu člověka, co už na vás nemyslí? Mně to přijde z vaší strany jako posedlost. Dokud se od něho neoprostíte, tak nepovedete normální život, ale svůj život promarníte nějakým uvzdychaných vzpomínám na svoji minulost. Tu nechte spát. Dokud se v té minulosti budete pořád babrat, nikdy dopředu nepostoupíte.
A proč si jako myslíte, že byste spolu byli šťastní? Život nejsou jen dárky, výlety, zábava, dovolené atd., ale také povinnosti, práce...nuda, stereotyp, manželské krize. A pokud vás jako muž nepřitahoval, tak proč ho chcete zpátky? Protože vám chybí jeho dárky, zábava, dovolená, výlety... Hm, druzí chlapi už asi takoví na vás nejsou, že. Tak asi pak nevíte, co chcete. Anebo možná toho chcete naopak moc. Ale tak to většinou v životě nechodí. Málokdo má v životě vše, na co si vzpomene.
1x
Amazonko, zde je jediná cesta - smiřte se s tím, že si šel svojí cestou a zařídil si život podle sebe. Má svoji rodinu, Vy do ní nepatříte. Čím dřív to pochopíte, tím pro Vás lépe. Řešíte tento problém pořád dokola, už Vám zde bylo dáno hodně rad...Ale komu není rady, tomu není pomoci. Vy pořád chcete patřit do jeho života nějakým způsobem, ale pochopte konečně, že to skončilo. Je to minulost, chápete?
0x
nedalo mně to a musím reagovat. pokud máš pocit, že ti ho ta vlezká ženská ukradla, tak se braň i za cenu, že poteče krev. :D
Máš svou hrdost, co bylo tvoje to si vezmi zpátky jestli o to stojíš , děcko, neděcko :D její mínus, že si ho s tvým chlapem uhnala :D o to víc ju to bude srát, že otravuješ! promluv s ním a pokud uvidíš, že mu aspoň trochu nejsi lhostejná, buď vlezlá stejně jako ona! I za cenu, že ji něco proveš. Věř mi zlato, že u mě se tato chlapská taktika osvědčila :D
Tak to 100% psala zákeřná ženská
Jak, ukradla? Tazatelka píše, že se rozešli, a předpokládám on s ní, a pak si tedy našel novou slečnu, se kterou má dítě. Tak jaké ukradnutí? Jste normální, někomu radit, ať se pokusí rozvrátit spokojený vztah s dítětem jen kvůli svému špatnému svědomí? Aby prováděla naschvály apod?
Sorry, ale to jste asi vážně nemocná.
0x
otázka je už starší, ale zkusím dát reakci, třeba má zakladatelka nastavené jejich zasílání.
ono se lehce radí, že je třeba NEMYSLET na někoho... problém je, že víc se člověk na to nemyšlení soustředí, tím víc na to zpravidla myslí 
já mám za sebou právě rozvod a první měsíce, kdy jsme se s manželem na rozvodu domluvili a žádost podali, byly pro mne docela kruté. tehdy jsem si koupila jakousi knížku o zvládání stresu, popravdě, ani jsem neměla sílu ji přečíst. nicméně jak jsem ji prolistovala, tak jsem v ní četla cosi o pozitivní síle myšlenek, jako že svět je takový, jaký věříme, že je. že si máme svoje přání formulovat do nějaké pozitivní věty v přítomném čase a nejlépe několikrát denně na ni máme myslet a že až ji mozek přijme za svou, tak to tak doopravdy bude. jako co mne se týká, nedá se říct, že bych tomu věřila, ALE co jsem se naučila: kdykoli jsem v průběhu dne začala mít chmurné myšlenky, začala myslet na exe, začala jsem se utápět v sebelítosti, přebila jsem ty myšlenky tou svojí větou, kterou jsem si v duchu dokola opakovala. zezačátku to bylo docela těžké, protože co naplat, ona ta sebelítost má něco do sebe, ale později jsem ji nahazovala už tak nějak automaticky. nemůžu říct, že by se svět změnil podle mé větičky, ale alespoň ta věta odvedla mé myšlenky od toho, co mě bolelo a zraňovalo a to mi pomohlo přestat na to zraňující myslet, čímž se zas zlepšila moje psychika a když se člověk necítí tak mizerně, hned je všechno lepší 
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.