Zdravím jmenuji se David a je mi 17 let. V poslení době "žiji" přežívám svůj život, život téměř bez přátel, bez radosti, bezezměny stále stejný stereotyp. Už 10 let trpím nemocí, která vyvolává horečnaté stavy , bolesti kloubů a svalu. A prognóza do budoucna není příliš růžová, díky vrozené vadě nohou nemohu dělat téměř žádné sporty (fotbal, hokej, atd).Vedu hodně samotářský život, když se objeví nějaký kamarád, tak dělá kamaráda "naoko" a tak když to se shrne žádného kamaráda nemám. A holku díky nemoci si neudržím, je to také způsobené tím, že nemoc se na mě vyřádila dosyta, trpím značnou nadváhou.(Zkuste 10 let nic nedělat a ležet v posteli.)
Jediné pro co se ještě natchnu jsou počítače, rád spravuji a chtěll bych,aby to bylo mé budoucí povolání.Ale i toto už mi má nemoc zhatila, díky 3** a více hodinám zameškaných ve škole jsem musel přejít na jiný obor. 
(Před nemocí jsem dělal koníčku habaděj: Plavání, jízda na kole, turistika, florball,bruslení, bowling, hra na kytaru a košíková) Bohužél již nemohu dělat nic z uvedéného
Zkuste prosím něco poradit, i za sebemenší nápady děkuji.
Doopravdy se cítím jako vězeň ve vlastním těle. 
3x
Hezký večer dawe, rychle si najděte nějakého koníčka, běžte mezi lidi nebo vám bude chybět sociální kontakt. Věřte, že vím o čem mluví, mám Rs, sport 0, nemám ráda hurá akce pro postižené lidi vlastně vůbec nemám ráda srazy nemocných, nejdřív berle pak vozík a to samosebou těm zdravým kamarádům nestačíte, přesto mám dobré, zdravé kamarádky co se podřídí mě pokud společně vyrazíme. Bavím se jak umím, také trávím dost času u počítače, píšu básničky a pohádky pro vnučku. Někdy mě vezme manžel na střelnici-střílet se dá i v sedě, skalka na chalupě se dá také upravit z vozíku. Zkuste zhubnout a určitě ulevíte i kloubům, já toho moc nedělám a nadváhu nemám. Držím pěstičky a věřím, že se s tím poperete a bude zase lépe.
Dobrý večer "lidus", bohužél jsem typ člověka, který nevyhledává lidskou společnost, (nemám otce a to, asi zapříčinilo můj "špatný" pohled na svět) (asi ho vidím moc jednostraně) a co se týče hubnutí bojuji s timto problémem 9 let bez úspěchu (i s odborným dohledem dietoložky)a s kloubama jsem měl potíže již když jsem byl malé dítě (nadváha v tomhle směru neměla vliv na bolest). Po 9 letech nemoci a bolesti velmi rychle ztrácím naději že se něco změní k lepšímu.
3x
Nemáš to jednoduché, ale zdá se mi zároveň, že vidíš vše moc černě a zbytečně se lituješ.
Píšeš, co všechno už nemůžeš dělat - namátkou plavání, jízdu na kole, bruslení, košíkovou a taky HRU NA KYTARU. Ty sportovní aktivity, to chápu, ale proč si nemůžeš pro radost zahrát na kytaru? To nechápu. Hned by Ti bylo líp. Pokud by Tě bolely klouby, přestat, ale za pár dní se zase ke sladkému dřevu vrátit. A když zahraješ mezi známými, třeba u ohně, budeš mít jistě přátel habaděj.
Podobné je to s plaváním. Je to ten nejpřirozenější pohyb. Nebudu Ti nutit nějaké dálkové plavání, ale zajít do teplého bazénu a jen se tak rekreačně zapohybovat ve vodě by Ti jistě na škodu nebylo.
Co kamarád pejsek? Na procházky bys s ním jistě mohl chodit. Byl by Ti vděčný a Ty bys našel opravdového kamaráda, kterému by nevadila Tvá nemoc, nadváha apod.
Myslím si, že se zbytečně pitváš a vidíš kolem sebe všechno jen černě. Zkus třeba sbírat známky, mezi sběrateli najdeš přátele, kteří Ti se sbírkou poradí. Nebo se pusť do učení jazyků. K tomu kondičku nepotřebuješ a žádná nová řeč Ti nebude na škodu. Nebo navštěvuj kino. K tomu zkus přemluvit i nějaké spolužáky ze školy. Když se jim bude film líbit, půjdou s Tebou příště zas.
Jsi mladý, zkus žít. Připadá mi, že jenom živoříš. Ale koníčky i přátele si musíš najít sám. Jsi v pěkném věku, nepromarni ho, mládí uteče a už nikdy se nevrátí. Jaga.
Velice si vážím Vaší odpoveďi.
Co se týče hry na kytaru, tu jsem musel přerušit jelikož 2. týdny v měsíci jsem tzv "mimo" (horečka atd) a bolesti kolubů přetrvávájí 3. týdny, vemte si že já mám pouze 1.týden ,kdy mě nic nebolí a za týden se toho na kytaru člověk moc nenaučí, to stejné s plaváním do bazáne nechodím né proto že mám nadváhu, ale že když se ponořím do relativně "studené vody" chytají mě křeče. (max sauna). Zkusím se na svět podívat i z opačné stránky mince
Tak to se tedy omlouvám. Zkoušela jsem vyhledat nějaké aktivity, které by nevadily Tvému zdravotnímu stavu, ale vidím, že to vážně není jednoduché. Takže jsem s radami v koncích. Jaga.
Dave, naučit se na kytaru dá i po těch týdnech.
Já jsem se sice na kytaru naučila v době, kdy jsem ještě artrózu neměla, ale časem mne začala "zlobit" většina kloubů. Někdy je problém i psát na klávesnici (proto bývají v mých příspěvcích poměrně časté překlepy - prsty píší něco jiného, než chci), ukrojit si chleba nebo se i jen převléknout... Ale kytaru i zpěv mám ráda, proto si zahraju jakmile to jen trochu jde.
Záleží na tom, co a proč považujete za důležité, a na tom, co Vám udělá radost, co Vás bude těšit.
Lékařské prognózy se často nevyplní a roli v tom hraje především přístup a postoj pacienta. Zkuste pustit prognózu z hlavy.
A kdyby to nešlo: 10 let je spousta času na to prožít něco hezkého! Záleží jen a jen na Vás, co a jak si budete připouštět, nebo jestli se rozhodnete, že od teď pro Vás bude krásný každý den (i přes bolesti) ...
doplněno 07.03.13 07:28:Omlouvám se za chybu v přezdívce (nepozorně jsem četla): Dawe, ...
3x
dawe já vím, že to není legrace ale nepropadej panice, 10 let života? za těch 10 let vymyslí někdo tak úžasné léky, že odhodíme berle, slezeme z invalidních vozíků a teprve pak to roztočíme. Děkuj za každý nový den a každý ten den se snaž něco udělat, cokoli, třeba si přečíst hezkou knihu nebo jsi mladý tak komunikuj na facebooku (asi to jde, netuším, jsem už "stará"). Ale v 25 mi diagnostikovali nemoc a v 28 mi řekli, že do 10 let ochrnu když bude nemoc postupovat rychlostí jakou se přihlásila, je mi 50 a stále toho zvládnu ještě dost, dnes sice z vozíku ale zvládnu a na tom vozíku jsem pouhých 10 let do té doby jsem plavala a jezdila špatně na lyžích a na kole (to bylo pádů a modřin) ale vstaneš a jdeš dál, nikdy nic nevzdávat. Patrně bych lékařům udělala čáru přez jejich prognózu ale já ještě navíc spadla z pátého podlaží do výtahové šachty. Co to je půl roku ležet to vím ale nikdy mě nenapadlo to zabalit, každý den sem se radovala když jsem pohla na posteli nohou aby jak jsem říkala pod kolenem prolezl mravenec. Promiň, že ti tykám, přišlo mi to osobnější, budu držet palce třeba už příští rok zjistí lékaři, že to co léčit nešlo léčit jde.
2x
"dawe125", naprosto tě chápu. Poradím ti, najdi si webové stránky zabývající se tvojí nemocí a uvidíš, že tam píše i spousta jiných se stejnou diagnózou. Tam se zapoj do diskuze a věřím, že najdeš kamaráda nebo kamarádku. - pt
1x
Zaráží mne to ukončení studia, respektive přechod na jiný obor.
SŠ většinou v případech dlouhodobé nemoci tolerují zvýšenou absenci. Něco jiného by bylo, kdybyste studium nezvládal.
Nebyla by šance vrátit ke studiu oboru, který Vás zajímá, a požádat o individuální studijní plán ze zdravotních důvodů?
___ Bez přátel a kamarádů je smutno asi každému. Ale to nezměníte, pokud se budete lidem spíše vyhýbat.
Několik špatných zkušeností přece neznamená, že by všichni byli stejní. Já bych hledala prostřednictvím internetu lidi se stejnými zájmy.
Známé a časem i kamarády můžete najít i na webech, které zmiňuje Pt.
0x
Ahoj -po precteni tady je mi z toho smutno?To te asi prd pomuze co.. nepises jestli mas nejakeho sourozence?Zijes sam s matkou a co babicka nebo dedu mas?Jestli jsi dobrej na opravy PC mohl,bys pro nekoho pracovat /nevim jak a co jsem zenska a PC nerozumim/ treba opravovat i doma nebo jinak pomahat-prividelat si tim naky penize a zaplnit cas.Samota je zla...ale ver,ze nadeje je tady porad a nikdy neni,tak zle,aby nemohlo byt zas dobre Drz se!
0x
Ahoj Dawe, mám kamaráda, který má Beckerovu svalovou dystrofii. Tuto nemoc mu zjistili až 15 letech. Do té doby sportoval, byl hodně akční. Když byl pak omezen pohybu, nemohl se vyrovnat, že nemůže dělat co ho baví. Ale začal hrát šachy. Dnes po 2 letech je krajský přeborník. A chce se být mistrem republiky. Má tam i dost kamarádů. Když nemůže jít do klubu, pokaždé někdo přijde za ním domů a dají si partičku. Sehnal si také CD, kde pak řeší partii. Také začal hodně malovat. Vystavuje třeba jen na ZŠ kam dříve chodil, ale má radost, když si náhodou někdo z rodičů, nebo učitelů koupí nějaký obraz.
Musíš se sám poohlédnout po činnosti, která by Ti vyhovovala a nebyla tak namáhavá. Nesmíš to zabalit a jen čekat co přijde. Držím Ti palce. Jumba
0x
Upřímně nedokážu si představit jaké to je mít takovou tu nemoc. Ano je to težké na druhou stranu nikdo nikomu netrvdil že život bude jednoduchý. Běžte si za svími sny že vás vyhodily z oboru neznamená že tuto práci nebude dělat pokud chcete jde vše ne? Pro zatím přejděte na příbuzný obor něco s elektrem a potom to zkuste nějak přes nástavbu. Neznáte někoho kdo už je vystudovaný s PC a živý se tím, zkuste se ho zeptat jestli by ste mu nemohl začít pomáhat . Život každému nachystal překážkovou dráhu ta vaše je o něco složitější ale hlavně jste proti ostatním znevýhodněn handicapem. Ale všechno jde když se chce. Jsou různé rekvalifikační kurzy a podobně. Škola jde dodělat ve vyšším věku. Možná by bylo vhodným dalkové studium? 
a nezapomeň "není ostuda upadnout, ale zůstat dlouho ležet" 
0x
MYSLI NA MĚ a nelituj se už, opravdu je to potom těžší :/ Snažím se nemyslet na tu zrůdnost, ale v republice byly jen 2 případy a ten dotyčný zemřel před ccy 3-4 týdny bylo mu pouhopouhých 24 let. To mě poměrně vystrašilo.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.