Nudný život

"dawe125", naprosto tě chápu. Poradím ti, najdi si webové stránky zabývající se tvojí nemocí a uvidíš, že tam píše i spousta jiných se stejnou diagnózou. Tam se zapoj do diskuze a věřím, že najdeš kamaráda nebo kamarádku. - pt

Když Tě baví dělat s počítači, tak v tom pokračuj, možná je to tvůj životní úkol. Nepotřebuješ školy na to, abys byl s pc dobrým, zkus se učit sám. Internet je toho plný. Kamarády a holku si časem také najdeš zkus seznamku? Přeji hodně štěstíčka, to zvládneš...

Hezký večer dawe, rychle si najděte nějakého koníčka, běžte mezi lidi nebo vám bude chybět sociální kontakt. Věřte, že vím o čem mluví, mám Rs, sport 0, nemám ráda hurá akce pro postižené lidi vlastně vůbec nemám ráda srazy nemocných, nejdřív berle pak vozík a to samosebou těm zdravým kamarádům nestačíte, přesto mám dobré, zdravé kamarádky co se podřídí mě pokud společně vyrazíme. Bavím se jak umím, také trávím dost času u počítače, píšu básničky a pohádky pro vnučku. Někdy mě vezme manžel na střelnici-střílet se dá i v sedě, skalka na chalupě se dá také upravit z vozíku. Zkuste zhubnout a určitě ulevíte i kloubům, já toho moc nedělám a nadváhu nemám. Držím pěstičky a věřím, že se s tím poperete a bude zase lépe.

Dobrý večer "lidus", bohužél jsem typ člověka, který nevyhledává lidskou společnost, (nemám otce a to, asi zapříčinilo můj "špatný" pohled na svět) (asi ho vidím moc jednostraně) a co se týče hubnutí bojuji s timto problémem 9 let bez úspěchu (i s odborným dohledem dietoložky)a s kloubama jsem měl potíže již když jsem byl malé dítě (nadváha v tomhle směru neměla vliv na bolest). Po 9 letech nemoci a bolesti velmi rychle ztrácím naději že se něco změní k lepšímu.

No co se týče přechodu na jiný obor, individuální plán jsem již měl, ale učitelé mě nepustili do dalšího ročníku (opakování po třetí), a řekli mi že s timhle neukončím studium ani za 10 let A já nechci být tzv.: věčný student

Ahoj -po precteni tady je mi z toho smutno?To te asi prd pomuze co.. nepises jestli mas nejakeho sourozence?Zijes sam s matkou a co babicka nebo dedu mas?Jestli jsi dobrej na opravy PC mohl,bys pro nekoho pracovat /nevim jak a co jsem zenska a PC nerozumim/ treba opravovat i doma nebo jinak pomahat-prividelat si tim naky penize a zaplnit cas.Samota je zla...ale ver,ze nadeje je tady porad a nikdy neni,tak zle,aby nemohlo byt zas dobre Drz se!

Ahoj "ddasa" mám sice mladšího sourozence(7), ale nevycházím s ním v dobrém, i psa máme (13) ale s ním už procházek moc není (důchodce ). A počítače to je taková má vášeň spravil jsem jich vice jak 30

Velice si vážím Vaší odpoveďi. Co se týče hry na kytaru, tu jsem musel přerušit jelikož 2. týdny v měsíci jsem tzv "mimo" (horečka atd) a bolesti kolubů přetrvávájí 3. týdny, vemte si že já mám pouze 1.týden ,kdy mě nic nebolí a za týden se toho na kytaru člověk moc nenaučí, to stejné s plaváním do bazáne nechodím né proto že mám nadváhu, ale že když se ponořím do relativně "studené vody" chytají mě křeče. (max sauna). Zkusím se na svět podívat i z opačné stránky mince

Ahoj Dawe, mám kamaráda, který má Beckerovu svalovou dystrofii. Tuto nemoc mu zjistili až 15 letech. Do té doby sportoval, byl hodně akční. Když byl pak omezen pohybu, nemohl se vyrovnat, že nemůže dělat co ho baví. Ale začal hrát šachy. Dnes po 2 letech je krajský přeborník. A chce se být mistrem republiky. Má tam i dost kamarádů. Když nemůže jít do klubu, pokaždé někdo přijde za ním domů a dají si partičku. Sehnal si také CD, kde pak řeší partii. Také začal hodně malovat. Vystavuje třeba jen na ZŠ kam dříve chodil, ale má radost, když si náhodou někdo z rodičů, nebo učitelů koupí nějaký obraz.

Musíš se sám poohlédnout po činnosti, která by Ti vyhovovala a nebyla tak namáhavá. Nesmíš to zabalit a jen čekat co přijde. Držím Ti palce. Jumba

Upřímně nedokážu si představit jaké to je mít takovou tu nemoc. Ano je to težké na druhou stranu nikdo nikomu netrvdil že život bude jednoduchý. Běžte si za svími sny že vás vyhodily z oboru neznamená že tuto práci nebude dělat pokud chcete jde vše ne? Pro zatím přejděte na příbuzný obor něco s elektrem a potom to zkuste nějak přes nástavbu. Neznáte někoho kdo už je vystudovaný s PC a živý se tím, zkuste se ho zeptat jestli by ste mu nemohl začít pomáhat . Život každému nachystal překážkovou dráhu ta vaše je o něco složitější ale hlavně jste proti ostatním znevýhodněn handicapem. Ale všechno jde když se chce. Jsou různé rekvalifikační kurzy a podobně. Škola jde dodělat ve vyšším věku. Možná by bylo vhodným dalkové studium?

a nezapomeň "není ostuda upadnout, ale zůstat dlouho ležet"

dawe já vím, že to není legrace ale nepropadej panice, 10 let života? za těch 10 let vymyslí někdo tak úžasné léky, že odhodíme berle, slezeme z invalidních vozíků a teprve pak to roztočíme. Děkuj za každý nový den a každý ten den se snaž něco udělat, cokoli, třeba si přečíst hezkou knihu nebo jsi mladý tak komunikuj na facebooku (asi to jde, netuším, jsem už "stará"). Ale v 25 mi diagnostikovali nemoc a v 28 mi řekli, že do 10 let ochrnu když bude nemoc postupovat rychlostí jakou se přihlásila, je mi 50 a stále toho zvládnu ještě dost, dnes sice z vozíku ale zvládnu a na tom vozíku jsem pouhých 10 let do té doby jsem plavala a jezdila špatně na lyžích a na kole (to bylo pádů a modřin) ale vstaneš a jdeš dál, nikdy nic nevzdávat. Patrně bych lékařům udělala čáru přez jejich prognózu ale já ještě navíc spadla z pátého podlaží do výtahové šachty. Co to je půl roku ležet to vím ale nikdy mě nenapadlo to zabalit, každý den sem se radovala když jsem pohla na posteli nohou aby jak jsem říkala pod kolenem prolezl mravenec. Promiň, že ti tykám, přišlo mi to osobnější, budu držet palce třeba už příští rok zjistí lékaři, že to co léčit nešlo léčit jde.

Snažím se nemyslet na tu zrůdnost, ale v republice byly jen 2 případy a ten dotyčný zemřel před ccy 3-4 týdny bylo mu pouhopouhých 24 let. To mě poměrně vystrašilo.

Secondlife.com, myslim to vazne