Co udělat s křivdou?

Vím, těžko se s tím člověk srovnává, ale jiná možnost není, znám to z vlastní zkušenosti.

Potom se člověk ze zklamání "otřepe" a poučí, aby už nebyl tak aktivní a důvěřivý. Anebo se nepoučí a snaží se pomáhat dál a opět dostane "přes čenich", od někoho dalšího...

No právě, taky se otřepu, si myslím.

Jenom, že se cejtím tak prázdnej, že všechno byla vlastně faleš...Nemůžu se ubránit myšlenkam na to, že jsem to dělal asi zbytečně...

Ano, asi jste to dělal zbytečně, to se občas stává, navíc si o Vás dotyčný pravděpodobně myslí, že jste pomáhal z jakýchsi zištných důvodů. Čím dříve se s tím smíříte, tím dříve bude lépe. Věřte, na světě jsou i lidé, kteří jsou za pomoc vděčni!

Prostě jste taková dobrácká povaha. Netrapte se tím. Pomáhejte pokud Vám to dělá radost a na vděk se vykašlete, ten někdy nepřijde. - pt

Ale já neočekávám, že mi někdo bude vděčný. Já to beru jako samozřejmost někomu pomoci, když o to dokonce sám požádá nebo to vidím sám...

Také zdravím. Víte, každý člověk má nějakou povahu. Smiřte se s tím, že jste jaký jste a pokud se Vás někdo snaží předělávat a vnucovat Vám o Vás jinou pravdu, než jaká je skutečnost, buďte nad věcí. Vy přece víte, že to tak není, ale druhému to nevysvětlíte. Však se najdou lidé, kteří Vaši povahu lepe ocení, nebojte se. Berte to tak, že na názor má právo každý, ale nedejte si srážet svoje sebevědomí a vnutit si něčí "pravdu". Čím víc se budete snažit sám sebe obhájit, tím víc bude ten druhý přesvědčen o tom, že má ve svém úsudku pravdu.. Ať si o Vás druzí myslí, co chtějí, důležité je, že žijete tak, abyste se sám za sebe nemusel stydět. Pro někoho je pomáhat druhým samozřejmost, někdo za tím hledá jen to, co se mu hodí. Jen proto, aby druhému ublížil. A přitom nikdy neví, kdy pomocnou ruku bude potřebovat především on sám od člověka...Prostě jste takový, jaký jste a pokud Vás tak druhý nebere a hledá na Vás chyby, které se Vám snaží vnutit, jako pravdu, pak je to jen jeho pravda a je to jen jeho problém, ne Váš. Musí na to přijít sám, že Vám ve svých úsudcích křivdí..Lidi nezměníte a pokud si Vás někdo nedokáže vážit, je to jeho škoda, ne Vaše...

Pokud mám někdy podobný psychologický problém /kdy mě někdo z něčeho obviní/, podívám se do svého nitra a pokud tam opravdu není žádná nepravost, nic si z toho nedělám. Pocit křivdy škodí především vám. Pokud máte čisté svědomí, nezabývejte se hloupostmi.

Takže o víkendu mám mít nahled, až budu s dotyčnou osobou mluvit?

Já se ale právě pořád sebe ptam, co když je to jinak. Protože křivdí jen ten, komu bylo ukřivděno nebo jinak ublíženo. A co vím, tak dotyčná osoba nikdy moc nedostávala lásku v dětství a tak si ji pořád nějak vynucovala, až to ostatní přestalo bavit a teď mi přijde, že se všem lidem mstí. A že ubližuje sobě, svým chováním...

Píšete, cituji Vás: křivdí jen ten, komu bylo ukřivděno nebo jinak ublíženo...Není to tak vždycky. Naopak, člověk, kterému se toto děje, či dělo, ví nejlépe, jak to "chutná".. A v mnoha případech se takového chování snaží vůči druhým vyvarovat. Ne nadarmo se říká - nečiň druhému to, co nechceš, aby činil od tobě...A v tom je velký kus pravdy. Jen proto, že někdo ublížil člověku, není důvod proto, aby se člověk k druhým choval stejně a oplácel třeba dobrotu druhému opačně. Je to povahou a takový člověk by se nad sebou měl zamyslet, i nad tím, proč ztrácí přátele atd...Vy opravdu buďte nad věcí a zůstaňte svá. Nedejte si namluvit to, co není pravda. A neomlouvejte člověka za jeho chování. Tím ničemu nepomůžete. Naopak, když si to nedáte líbit a zůstanete nad věcí, toho člověka to třeba doopravdy přinutí přemýšlet. Možná měl špatné dětství, ale to neznamená, že za to může celý svět a může se mstít na druhých...

opr. svůj...

jsem přesvědčená, že lidé obvykle soudí druhé podle sebe - ti, kteří by nedokázali nikomu nezištně pomáhat, nechápou, že jim někdo nezištně pomáhá a hledají za tím nějaké vedlejší úmysly - bohužel... má osobní zkušenost. Takže se nesnažte tomu člověku nic vysvělit a nic si z toho nedělejte, zůstaňte nad věcí - jemu to stejně nevysvětlíte... ale nedejte se odradit...

Tak dnes jsem byl poslán do zadku. Když jsem se zeptal, jestli si to opravdu přeje, byl zanznamenán ústup. Jenže stejně je to divný. Fakt nevím, co s tím. Osobní schůzka padá, protože není prý čas.

Dneska se s tím budu smiřovat a už na to kašlu na nějaký pomáhání. Nejhorší je, že jsem byl požádán o pomoc a pak to druhá strana zapře, že se nikdo neprosil o pomoc...

Je to ještě dítě.

No, upřímně, nějak se to dalo čekat, a pokud bude doporučení cesty do zadele odvoláno, bude to POUZE ze zištných důvodů.

Někteří lidé zůstávají nezodpovědnými dětmi celý život. Někteří se vyléčí tím, že si sami bez pomoci nabijou čenich.

Smiřte se s tím, že jste byl, s prominutím za "dojnou krávu", ať jde o jakoukoli pomoc (finance, rady, psychika) a zkuste si z toho vzít ponaučení...