Vztah bez lásky?

aneto, nikdy neříkejte že nikdy - později třeba potkáte někoho, kdo ve vás zažehne oheň ,do koho se zblázníte a budete mít pocit že to je to pravé a jediné... a chudák tenhle férový a čestný, ale nemilovaný kluk...

Aneto, mýlíte se, nedokážete mu dát totéž, co dívka, která by ho milovala.

Podvádíte od prvního okamžiku, kdy jste řekla: "Já tebe taky". Dáváte mu lež, neupřímnost a podvod. Bez lásky a na podvodu nelze postavit žádný vztah.

Podle mne mu navíc ubližujete tím, že mu bráníte v hledání životaschopného vztahu. (Dokud je vázán na Vás, nenajde, ženu, která by mu dala lásku.)

Youngmane, já nemíním slepou zamilovanost, nýbrž lásku.

Ve "vztahu bez lásky" nebude spokojen (alespoň ne dlouhodobě) ani jeden z nich, oběma bude něco chybět.

Nevěřím tomu, že byste se do něj zamilovala někdy později (nebývá to moc časté). Přesto by vztah mohl mít šanci, pokud by nestál na lži. Já bych mu řekla na rovinu co a jak.

Ale ale ale... dokáže mu dát a možná dát ještě víc než slepě zamilovaný člověk si myslím. Na tom neni nic špatnýho že zamilovaná není. Ale jo říct by mu to měla ale tak napůl: Asi jsem zamilovaná ale není to zatím tak žhavý (nebo nějak v tom smyslu)

Nějakou lásku k němu mít bude tak jako tak

Plzák říkal že zamilovanost tak jako tak končí max. do 14 let takže lepší je se brát z rozumu

martinaa - radši ne..od lásky je jen kousek k velikýmu zklamání

Tento vztah cenu opravdu nemá,jste v něm evidentně bez lásky,bez zamilovanosti,a tu by člověk měl zažít v životě alespoň 1x.Stejně by jste ho dříve či později opustila,tak k čemu to protahovat,on se z toho dostane,nebojte,a jistě nalezne dívku,která jeho lásku opětovat budeAle,jak to tak čtu,ten muž je snad z filmu pro pamětníky,ne?Takových je dnes velmi pramálo,zvláštní to druh,řekla bych přímo chráněný,škoda,že nemám dceru...

Ať je to tak či onak,dejte si ovšem pozor,ne nadarmo se říká:"Kdo dlouho vybírá,nakonec přebere."

Vůči němu to fér určitě není. Tvrdíte mu, že vůči němu máte city, které nemáte.

Je-li vám spolu ale dobře, tak si myslím, že i takový vztah může mít cenu. Jde jen o to, aby jste mu netrvrdila to, co není pravda. A o to, aby jste ho nebrala jako "provizórium", než si najdete někoho lepšího...

Máte pravdu, že po určité době (většinou po letech) vztahu se z něj stane spíše přátelství... u vás to ale přichází moc brzy a navíc tam ta láska zřejmě ani nebyla... já bych se příteli přiznala, že je to z mé strany spíš jen kamarádství, není vůči němu fér, udržovat ho v omylu, že jeho city sdílíle... chápu, že se to může stát a snad to pochopí i on, nebudete první ani poslední, kdo po nějaké době přijde s nabídkou přátelství místo lásky, to se stává...

Láska konkrétní k jednomu člověku je strašně slepá věc. Osvícený člověk lásku nerozeznává a pociťuje ji ke všem živým cítícím bytostem stejně

Takový vztah mám taky.Příští týden je mu 10 let Z toho 6 let manželství a 2 děti...

Tehdy nás seznámila kamarádka.Moje žena se do mě zamilovala.Já bohužel ne.Bojuji z láskami, které mě během té doby potkali, ale nikdy jsem svojí ženu nepodvedl.Vím, že je pro mne ta nejlepší, kterou bych měl i když jsem se do ní nikdy nezamiloval.Nikdy jsem jí to nedokázal říct.Vím, že by jí to zlomilo...I tak jsem ale ve vztahu šťastný.Žádné hádky, výčitky, prostě ideální partnerka jen bez té lásky.Člověk se časem smíří se vším.

Mohu se zeptat, kolik je Vám let? Mohu se zeptat, jaké vztahy jste měla před tímto mužem a jak to s nimi končilo? Ono totiž na tom hodně záleží. Sňatky z rozumu, jsou "biblickým" příkladem. (Nebrat doslova, prosím.)

Já bych na Vašem místě a s přihlédnutím na předešlé zkušensti, asi zauvažovala. Podle mne není důležité "ohnivé vzplanutí", ale také by to neměla být nuda a pouze vědomí, že je ten člověk pro mne vhodný jenom proto, že mu vlastně nemáte z morálního hlediska nic vytknout. Toto je velice těžké rozhodnutí. K tomu je třeba dlouze zapřemýšlet a opravdu zvážit všechna "pro a proti".

Musíte do toho jít sama. Musíte si uvědomit vlastní možnosti podle předešlých zkušeností. Musíte vědět, jestli už je na místě, abyste založila rodinu, musíte předvídat, že dnes zvládnete předstírat, ale že se Vám to třeba po třech letech bude příčit a nedokážete to. Lidské vztahy jsou nesnadné...

Normální stav. Většina ženských se zamiluje do "drsňáka", rebela, ale ty chytré si i přesto vezmou nějakého dobře zabezpečeného "Mirka Dušína" Pravda je taková, že život se zajímavým excentrickým rebelem není snadný. Ovšem není snadný i ve společnosti příliš tvárného jedince, kterého jakoby nic nenaštve a nedává najevo žádné emoce.

Pokud si ani nedá víno a jen se stará o svoje zdraví, bude asi problém taky jinde a Vy to možná i podvědomně cítíte, jako většina ženských. Takový chlap je sebestředný a má na prvním místě sebe. Neustále se o sebe bojí, takže sportuje, zdravě jí. To není vhodný partner. Tihle lidé zakládají rodinu jen aby nevypadali divně. Budou se skvěle starat, ale jak přijde první zásadní, jich se týkající problém, pravděpodobně vycouvají a upnou se jen na sebe. Pokud skutečně nikdy nepije, ani třeba ve sklepě, možná se bojí že kdyby si dal, přestane se kontrolovat a ukáže se jeho pravá osobnost. Proto se taky nikdy nenaštve - všechno bude dusit v sobě, protože kdyby tomu dal průchod, mohl by se přestat ovládat a opět by se poznalo, co je zač.

Je těžké v něčem tak složitém radit, když nejsou známa všechna fakta. Na Vašem místě bych ho otestoval nějakým skutečně krizovým momentem. Něco to chce připravit, aby se z jeho reakce dalo usoudit, jak se bude chovat při nějaké zásadní krizi v budoucnu. Je to jako s autem - i když si myslíte, že s ním budete jezdit celý život pěkně "piánko", je nutné alespoň občas dát plný plyn a pořádně ho prohnat - jen tak se zjistí, jestli někdy v budoucnu, až na tom bude záležet Váš život se třeba nerozletí při předjíždění motor nebo při prudkém brzdění nepovolí brzdy.

Čím jsem starší, tím víc si myslím, že láska je jen výmysl. Nějaká zamilovanost ano, člověku se ten druhý líbí fyzicky, líbí se mu jeho názory, zvyky, ale časem se to okouká, tělo se prozkoumá a kde je láska? Můžu "milovat" ženu i jen za to, že je mi s ní fajn, stará se o mě a dala mi prima děti. To je myslím víc než láska. V podstatě se dá začít chodit a žít s každým kdo nemá vyloženě jiné názory, zvyky a kdo vám není ani jinak odporný.

Já bych takový vztah bral všemi deseti.

Četl jsem nedávno pěknou populární příručku o teorii pravděpodobnosti, že náhody nejsou zdaleka tak náhodné, jak si myslíme. Autor do ní napsal, že kdo pochopí jak náhody vlastně fungují, ten má mnohem větší šance vyhnout se karambolům. Popisoval tam nějaké příklady ze života a jeden z nich byl tady tento:

Když máte možnost postupně vybírat z deseti možností, pak zůstaňte u té čtvrté, pokud byla lepší, než ty tři předcházející. Jestli je čtvrtá možnost lepší než ty tři předchozí, pak je pravděpodobně ta nejlepší ze všech deseti. Na závěr dodal, že pravděpodobně nejhorší možnost ze všech deseti je ta desátá a případná jedenáctá bude pravděpodobně ještě horší.

Na tom něco je.

Jistý Dr. Plzák taky povídal, že jsou lidi, kteří se nezamilovávají a přesto jsou schopní lásku najít. Jen k ní nejdou přes postel.

Tak vám radím, pozor ať nepřeberete.