Vztah bez lásky?

Vůči němu to fér určitě není. Tvrdíte mu, že vůči němu máte city, které nemáte.

Je-li vám spolu ale dobře, tak si myslím, že i takový vztah může mít cenu. Jde jen o to, aby jste mu netrvrdila to, co není pravda. A o to, aby jste ho nebrala jako "provizórium", než si najdete někoho lepšího...

Není to fér. Lžete mu a sama víte a přiznáváte, že to není dobře.

Sice ho to bude bolet, ale řekněte mu pravdu. Je to lepší, než kdyby žil i iluzi toho, že ho máte skutečně ráda.

Youngman - tak aspoň ze začátku by měla ta láska být, ne?

Anet, s dovolením budu tykat. Kdysi jsem 9 měsíců chodila se super klukem, čestným, hodným, nekuřákem, abstinentem. Byl jogín, v hlavě to měl velmi srovnané a udělal by pro mě všechno.

Teď to v žádném případě nemyslím tak, že bych chtěla nějakého hajzla, ale on byl tak hodný, nekonfliktní a příjemný, až mi to časem začalo lézt na nervy. A třeba i to, že si nemůžeme večer otevřít k filmu láhvinku dobrého vína, protože prostě nepije. Že nemůžeme jít na zábavu, protože mu vadí cigaretový kouř. Že mi ve všem ustoupí, abych já byla spokojená, že mi neumí odporovat, že se neumí trošku pohádat. Přitom ho všichni kolem mě brali jako ideála.

Jenže - oni s ním nechodili. Chodila jsem s ním já a nemilovala jsem ho, a to je nejdůležitější. Můžeš mu dát všechno - ale ne lásku, kterou by on tolik chtěl.

Čím jsem starší, tím víc si myslím, že láska je jen výmysl. Nějaká zamilovanost ano, člověku se ten druhý líbí fyzicky, líbí se mu jeho názory, zvyky, ale časem se to okouká, tělo se prozkoumá a kde je láska? Můžu "milovat" ženu i jen za to, že je mi s ní fajn, stará se o mě a dala mi prima děti. To je myslím víc než láska. V podstatě se dá začít chodit a žít s každým kdo nemá vyloženě jiné názory, zvyky a kdo vám není ani jinak odporný.

Já bych takový vztah bral všemi deseti.

Plzák říkal že zamilovanost tak jako tak končí max. do 14 let takže lepší je se brát z rozumu

martinaa - radši ne..od lásky je jen kousek k velikýmu zklamání

Tento vztah cenu opravdu nemá,jste v něm evidentně bez lásky,bez zamilovanosti,a tu by člověk měl zažít v životě alespoň 1x.Stejně by jste ho dříve či později opustila,tak k čemu to protahovat,on se z toho dostane,nebojte,a jistě nalezne dívku,která jeho lásku opětovat budeAle,jak to tak čtu,ten muž je snad z filmu pro pamětníky,ne?Takových je dnes velmi pramálo,zvláštní to druh,řekla bych přímo chráněný,škoda,že nemám dceru...

Ať je to tak či onak,dejte si ovšem pozor,ne nadarmo se říká:"Kdo dlouho vybírá,nakonec přebere."

Máte pravdu, že po určité době (většinou po letech) vztahu se z něj stane spíše přátelství... u vás to ale přichází moc brzy a navíc tam ta láska zřejmě ani nebyla... já bych se příteli přiznala, že je to z mé strany spíš jen kamarádství, není vůči němu fér, udržovat ho v omylu, že jeho city sdílíle... chápu, že se to může stát a snad to pochopí i on, nebudete první ani poslední, kdo po nějaké době přijde s nabídkou přátelství místo lásky, to se stává...

Láska konkrétní k jednomu člověku je strašně slepá věc. Osvícený člověk lásku nerozeznává a pociťuje ji ke všem živým cítícím bytostem stejně

Aneto, pokud je Vám s ním dobře a záleží Vám na něm, dejte tomu vztahu šanci. Třeba se zamilovanost u Vás dostaví později. Pokud je tak skvělý, dejte mu šanci, získat si Vaše city. Někdy se to tak prostě stane, že se potkají dva a ta jiskra ihned nepřeskočí. Ale dostaví se to třeba později. Člověk se musí rozhodnout, zda poslechne srdce (které není zaplněno láskou) nebo rozum (který říká, je to skvělý člověk, rozumím si s ním, chová se ke mně hezky atd.)..Takový vztah stojí za to budovat a zlepšovat...Vemte si to z druhé strany _ budete do někoho zamilovaná, ale nebudete si rozumět, nebude se k Vám chovat hezky třeba atd...Co potom s láskou v srdci, když rozum říká, takový vztah nechci. Prostě si dopřejte více času, dejte možnost příteli získávat si Vás třeba postupně...Když Vám s ním bude dobře, pak věřím, že se i zamilovanost dostaví a držím palce, aby se to stalo. Je to jen můj názor, Váš je to život a Vy jistě víte, zda o něho stojíte, nebo ne...Neuspěchejte nic, abyste nemusela ničeho litovat.

Není zač, rádo se stalo.

Takový vztah mám taky.Příští týden je mu 10 let Z toho 6 let manželství a 2 děti...

Mohu se zeptat, kolik je Vám let? Mohu se zeptat, jaké vztahy jste měla před tímto mužem a jak to s nimi končilo? Ono totiž na tom hodně záleží. Sňatky z rozumu, jsou "biblickým" příkladem. (Nebrat doslova, prosím.)

Já bych na Vašem místě a s přihlédnutím na předešlé zkušensti, asi zauvažovala. Podle mne není důležité "ohnivé vzplanutí", ale také by to neměla být nuda a pouze vědomí, že je ten člověk pro mne vhodný jenom proto, že mu vlastně nemáte z morálního hlediska nic vytknout. Toto je velice těžké rozhodnutí. K tomu je třeba dlouze zapřemýšlet a opravdu zvážit všechna "pro a proti".

Musíte do toho jít sama. Musíte si uvědomit vlastní možnosti podle předešlých zkušeností. Musíte vědět, jestli už je na místě, abyste založila rodinu, musíte předvídat, že dnes zvládnete předstírat, ale že se Vám to třeba po třech letech bude příčit a nedokážete to. Lidské vztahy jsou nesnadné...

Normální stav. Většina ženských se zamiluje do "drsňáka", rebela, ale ty chytré si i přesto vezmou nějakého dobře zabezpečeného "Mirka Dušína" Pravda je taková, že život se zajímavým excentrickým rebelem není snadný. Ovšem není snadný i ve společnosti příliš tvárného jedince, kterého jakoby nic nenaštve a nedává najevo žádné emoce.

Pokud si ani nedá víno a jen se stará o svoje zdraví, bude asi problém taky jinde a Vy to možná i podvědomně cítíte, jako většina ženských. Takový chlap je sebestředný a má na prvním místě sebe. Neustále se o sebe bojí, takže sportuje, zdravě jí. To není vhodný partner. Tihle lidé zakládají rodinu jen aby nevypadali divně. Budou se skvěle starat, ale jak přijde první zásadní, jich se týkající problém, pravděpodobně vycouvají a upnou se jen na sebe. Pokud skutečně nikdy nepije, ani třeba ve sklepě, možná se bojí že kdyby si dal, přestane se kontrolovat a ukáže se jeho pravá osobnost. Proto se taky nikdy nenaštve - všechno bude dusit v sobě, protože kdyby tomu dal průchod, mohl by se přestat ovládat a opět by se poznalo, co je zač.

Je těžké v něčem tak složitém radit, když nejsou známa všechna fakta. Na Vašem místě bych ho otestoval nějakým skutečně krizovým momentem. Něco to chce připravit, aby se z jeho reakce dalo usoudit, jak se bude chovat při nějaké zásadní krizi v budoucnu. Je to jako s autem - i když si myslíte, že s ním budete jezdit celý život pěkně "piánko", je nutné alespoň občas dát plný plyn a pořádně ho prohnat - jen tak se zjistí, jestli někdy v budoucnu, až na tom bude záležet Váš život se třeba nerozletí při předjíždění motor nebo při prudkém brzdění nepovolí brzdy.

Aneto, kolik je vám roků? A kolik roků má on? Jinak vypadá být zaláskovaný v 17. Jinak ve 30. Jak vám funguje sex? A také jak funguje intimita, taková nevyjádřitelná blízkost, souhra? Tohle všechno může být i bez zastavení srdce a motýli v žaludku, když toho druhého uvidíte. A to všecko existuje? Jak to máte? Zapřemýšlejte, jak byste od něho přijala zprávu, že letí do Austrálie nebo na měsíc a že se už neuvidíte. Jak by vám zabylo? Nepleťte si však pocity s ukřivděnou ješitností, uražeností. Jak by vám bylo, kdyby nebyl?

Četl jsem nedávno pěknou populární příručku o teorii pravděpodobnosti, že náhody nejsou zdaleka tak náhodné, jak si myslíme. Autor do ní napsal, že kdo pochopí jak náhody vlastně fungují, ten má mnohem větší šance vyhnout se karambolům. Popisoval tam nějaké příklady ze života a jeden z nich byl tady tento:

Když máte možnost postupně vybírat z deseti možností, pak zůstaňte u té čtvrté, pokud byla lepší, než ty tři předcházející. Jestli je čtvrtá možnost lepší než ty tři předchozí, pak je pravděpodobně ta nejlepší ze všech deseti. Na závěr dodal, že pravděpodobně nejhorší možnost ze všech deseti je ta desátá a případná jedenáctá bude pravděpodobně ještě horší.

Na tom něco je.

Jistý Dr. Plzák taky povídal, že jsou lidi, kteří se nezamilovávají a přesto jsou schopní lásku najít. Jen k ní nejdou přes postel.

Tak vám radím, pozor ať nepřeberete.