Jak poznat sám sebe?

Každé zlo je pro něco dobré. Všechno, co se nám stane, nás popostrčí kousek někam jinam. Aniž bychom si to uvědomili. Všecko, co se nám děje, tam jsme se dostali většinou sami, to jsou právě ta popostrčení, o které si vůbec neuvědomujeme. Popostrčení v prostoru i v myšlenkách, způsobu uvažování. :D Co je pro nás dobré asi tak nějak povšechně víme. Víme, že bychom neměli podvádět, a to dokonce ani sebe. Že bychom neměli kouřit,chlastat drogovat a . . . . blablabla. Je toho hodně. Stejně tak víme, co bychom měli dělat. Ale někdy se stane, že se něco schumelí a když se z té šlamastyky vymotáme, sčítáme a napravujeme škody. A často se divíme tomu, co jsme to udělali, jak jsme zareagovali. A to se sebou žijeme už několik let a předpokládáme, že se známe, že sebe kontrolujeme. A najednou toto! Takže do detailu nejde život ani vymyslet, ani naplánovat. Jedny dveře se zavřou, ale ihned se otevřou jiné. Asi je nejlépe naplánovat si směr životní cesty a takové jakoby záchytné body. Odkud kam a přes co by naše cesta měla vést. A pak se snažit jít tím směrem a kontrolovat, jestli jsme příliš neobešli ty záchytné body. Život se skládá ze samých překvapení, pumelic, doby kdy nás nechá nadechnout, krátké doby, kdy nás nechá odpočinout, být šťastnými a zas nám vrazí dobře mířenou čenichovku. Není to úsměvné přelétání motýlka z květu na květ. Můžeme se sice tak tvářit, ale je dobře počítat s překvapeními. Které stejně neobejdeme

Jak si být jistý svým životem? Dělat to co mám rád? Já nevím kolik vám je, ale řekla bych to takhle. Třeba u ženy. Některá touží po penězích, kariéře, jiná po rodině, dětech. Ta co touží po kariéře, bude šťastná v pozici, kde bude mít možnost osobního vzestupu do doby, než jí okolí začne říkat "ty jsi divná, že nechceš děti" - resp. říkat jí to může, ale ona se nesmí nechat zviklat, znejistit. Pak bude nešťastná. U muže třeba - je typ, co rád vaří, stará se o děti, o rodinu. Naplňuje ho to štěstím. A zas, dokud mu ostatní nezačnou vnucovat myšlenku, že je trouba. A on tomu nepodlehne. Říká se tomu seberealizace. Dělat to co mám rád a ne to, co mi nutí druzí. Zní to jednoduše, ale v životě to tak jednoduché není, stačí parádní láska, zamotá vám rozum a polevíte. A přitom si vás ta láska ze začátku našla právě takové, jaké vás pak nechce mít a chce vás předělat.

Taky se říká, že nejhorší je litovat věcí, které jsme neudělali. Toužíte po rodině? Postavte dům, zasaďte strom a zploďte syna. Láká vás cestování? Vykašlete se na majetky co by vás držely a cestujte. Život je krátký.

Jednou mi jeden psycholog řekl. Nejhorší je, když člověk hledá štěstí. To je jak hledat Boha, taky neexistuje. Štěstí i Bůh je v každém z nás. Buď si je v sobě vybudujeme, nebo celý život půjdeme za přeludem.

jestli má být zvyklat - to vypadá líp tak omluva

Takové věci se člověk vždycky dozví až ex post, na základě životních zkušeností. Nejde to říct dopředu. Mimochodem, nemyslím si, že se každý člověk narodil "pro něco". Nicméně, nějakou životní dráhu si člověk vybrat musí. Někdo si vybere dobře, někdo méně dobře a někdo špatně. Takový je holt život.

hledani.gnosis9.net/...

Uz par let ziji a myslim,ze tu jistotu nebudete mit nikdy nikdo vam ji dat nemuze.Jak se tady,uz pise jestli jsem se pro neco narodili,tak stejne nevime pro co?Kdyz si v zivote zvolite obor nikdo nerekne to je ten spravny,kdyz potkate partnera i kdyz mate moznost vyberu,ktery je ten pravy,kdo to vi?atd..Clovek je tvor chybujici a je to i o stesti o nahode atd..ani kartarky a pod.vam v tom na 100%nepomohu o kdyz slibuji zaruku nedavaji

Nejlepší je pro tebe to, co máš rád. Co chceš, to víš taky sám nejlépe. Pokud nevíš, tak nechceš nic. A v životě si ničím jist být nemůžeš, kromě toho, že jednou skončí.