Rozchod nebo ne?!

Poslechněte své srdce.

v tomhle je těžký radit mě by se to jako rodiči taky moc nezamlouvalo ale jak píše kolega poslechněte své srdce a doufejte že toho nebudete nikdy litovat

já vím, že to pro ni musí být těžký a taky by se mi to jako "matcE" nelíbilo, ale může mi dát alespoň trochu prostoru nebo ne?

Samozřejmě, že jsou to Cigáni (Romové jsou jen podskupina). Ale to, že ho máš ráda přece nezávisí na tom, jestli je Cigán nebo Maďar nebo Čech... Na každém národu můžeš najít něco, co daný národ shazuje, ale to neznamená, že jsou takoví všichni. Když budeš chodit s Rusem, tak ti ho zakážou, protože pro ně je to komouš? Nebo když budeš chodit s Němcem, tak to pro ně je skopčák? Záleží na lidech, co mají v palici a jak se chovají, ne na tom, jak vypadají.

Myslím, že si - pro začátek, musíš ujasnit, jestli chceš život prožít s mámou, nebo s přítelem/manželem - a podle toho se rozhodni, kdo má v tvém životě vyšší prioritu.

Pokud se ti přítel zamlouvá, měla bys jej se svou rodinou seznámit. A pokud matka odmítá setkání na ´domácí půdě´, prostě zorganizuj třeba výlet ve třech - oba tví blízcí se tak budou moci setkat bez pocitu ohrožení, na neutrální půdě - a vidět tak i toho druhého.

Pokud přítele miluješ a on je skutečně tak fajn, jak píšeš, nevzdávej se ho. Mamce klidným tónem řekni, že tě velmi mrzí, že přítele neschvaluje, nicméně se máte rádi a nebudete se rozcházet jen kvůli předsudkům.

Na mámu netlač, třeba sama časem povolí, když uvidí, že jsi šťastná.

A ještě jedna věc - píšeš, že už sama pracuješ - v tom případě jsi dospělá a nenechala bych si nakazovat, zda se budu s přítelem stýkat, nebo ne.

všichni, co tu píšete, máte naprostou pravdu a super názory...jen škoda,že to takhle nevidí moje máma...snad všechno zahojí čas...miluju svoji mamku nade všechno na světě, ale taky miluju svého přítele...je to prostě obyčejný kluk, nikdy nic špatnýho neudělal a neni špatný...a nikdy se ani on sám ani jeho rodina nepovažovali za "cigány"...oni sami ty ostatní (špatný) nesnášejí...uvidíme co se časem vyřeší a jak to všechno dopadne...a vám děkuji alespoň za trochu psychické podpory

třeba má špatnou zkušenost z mládí , stejně jako já a ten kdo se už jednou spálil nikdy nezmění názor . Bohužel to mam jako vaše mamka . S tím neuděláte vůbec nic , musíte se rozhodnout , buď on nebo ona

Řekněme svojí mamce, že i kdybyste si vzala čistokrevného Čecha, nemáte zaručeno, že se k vám bude chovat pěkně napořád, že vám vztah vydrží. Když si ním budete chodit, počítejte občas s odmítavým postojem svého okolí. Když toto všechno ustojíte, nic vám nebrání ve vaší lásce...

K tomu, co píší ostatní kolegové není co dodat, je to jen Vaše rozhodnutí, jestli chcete žít s maminkou nebo s přítelem.

V rodině by měla panovat jakási harmonie a snad až vašeho přítele maminka pozná, začne měnit názor.

Jen tak v humorném tónu - měla jste mamince říct, že je to původem Ital, třeba by to bylo lepší

Já bych to moc nehrotil. Že jsou i slušní cikáni, to ano. Asi 5%. A možná jsi i narazila právě na takového. Ale co si budeme říkat. Vztah s mamkou je na dosmrti. Vztah s přítelem, se kterým ještě ani nebydlíš může skončit příští měsíc. Netvrdím, že to tak bude, ale pravděpodobnost je vysoká.

Ahoj, já mám podobný příběh. Můj první dlouhodobý partner byl také poloviční rom. Tátu měl bílého a mamka byla romka. Jednou když sem od něj domu přinesla tričko, máma se mě zeptala, od koho ho mám, tak jí to říkám a řekla mi na to, ,,jeho tátu znám,ten je normálěn bílej" docela jsem čučela, že mi to takhle řekla. No a vydrželi jsme spolu 5 let.. Bylo to krásný, můj první vztah, takže zamilovanost a něco nového... dneska na to ráda vzpomínám... jak se říká, první vztah nevydrží a zas mi dal sebou něco do života..
Pak mám jednu známou, které je 24 no mohlo jí v té době být 18 a také chodila snad 5 let s romem, její rodiče s tím nesouhlasili, ale prostě si do toho nenechala kecat...
Já osobně si myslím, že bys neměla mamku k tomu seznámení nutit...až sama uvidí, že jste spolu delší dobu a opravdu tě miluje, tak třeba povolí..
Moje rodiče vždycky po mém rozchodu říkali podobná slova... třeba... no mně hned přišel že bude takovej a makovej..
Držím palce, ať se to vyřeší, protože vím, že tohle šlověka opravdu trápí, když jeho rodina osobu jemu blízkou nepřijme.

já mamču do ničeho nenutím ani nechci...byla bych ráda, kdyby ona sama za mnou přišla, že se s ním chce seznámit...já vím, že jako rodič má o mě strach a chce mi třeba do toho "kecat", ale musí pochopit, že je to tak trochu můj život a když an mě bude neústupně tlačit,tak se ji taky můžu vzdálit a to bych nechtěla a ona určitě taky ne... ale doufám v to, že čas všechno zahojí a jestliže uvidí, že sem s ním opravdu šťastná, tak doufám, že to pak dokáže i ocenit