Jak říct rodičům že mám kluka?

Souhlas s martinou.SMS určitě ne,to se nedělá a mohla bys je urazit.

Na dnešní dobu máš poměrně přísné rodiče, asi mají jen tebe a mají o tebe strach.Co zkusit nějaké pozvolné seznamování s rodiči?Mami,tati tohle je můj dobrý kamarád,hodně si rozumíme,pomáhá mi s učením,pomohl mi v ..tom a tom... a později jim říct,že je to víc než kamarád.To by nešlo? Nebyl by to pro ně takový šok.

..."říct jim to na rovinu: "Mami, tati, mám kluka." "... - je nejlepší - určitě ne SMSkou nebo mailem.

A - ideálně - rovnou dodej "Pokud byste chtěli, můžu vám ho zítra (v neděli, za týden, čeká před barákem) přivést ukázat, ať sami vidíte, že to není žádný hokejista (deviant, vrah, pitomec)"...

To se jako pozná od pohledu, že to není žádný hokejista ,deviant,vrah?

no když už myslíš, že jim to musíš povídat, tak jim docela normálně řekni to tvoje mami tati mám kluka. Oni se to stejně dozvědí tak jako tak.

řekl bych to každému zvlášť. A jestli mu není 30let, tak to bude v pohodě . A když to v pohodě nebude poslechni si jejich proti a pak sama uvidíš, jestli maj pravdu .

jj, jestli je v pohodě a je přiměřeného věku a rodiče jsou taky v pohodě, klidně jim to řekni a domluv se, že jim ho představíš

a jestli není přiměřeného věku (25+, 13-), tak to chození s ním přehodnoť :D

Taky je možnost, že jim to neřekneš. Nevím, co je na tom špatného mít v 15 kluka.

UIdělej to jako ve filmu. Při normální debatě řekni třeba : Petr říkal že... a až se tě mamka zeptá který Petr, tak řekni..no ten co s ním chodím.

Neexistuje racionální důvod, proč říkat rodičům, že máte kluka, pokud se ho nechystáte vodit k sobě domů. Chodí s ním snad oni? Pokud si ho hodláte přivést domů, pak je to jiné.

jako rodič bych chtěl vědět s kým a kam dcera chodí

Přání a realita se málokdy sejdou. Pokud o něčem nevíte, nebude vám to přidělávat vrásky na čele. Kdyby měla přítele, který se vám nelíbí, stejně s tím nic nenaděláte. Není třeba být posedlý kontrolou. V 15ti už by měl mít člověk dostatečný rozum, aby ve věcech partnerských vztahů rozhodoval sám za sebe, a pokud nemá, nebude ho mít pravděpodobně ani ve 30ti.

Nesouhlasím, rozum ve třiceti a patnácti je rozdíl. Mohu soudit. A třeba má tazatelka k rodičům nějakou důvěru, že jim to chce říct. To se cení.

to mozek neví , srdce nebolí , prostě pokud si myslíš že není uplně dobrý nápad jim to říkat a myslíš že by ti mohli chození zatrhnout a podobně tak je lepší jim to neříkat a kdyby se ptali tak nic nepopírat prostě nelhat ale ani neoznamovat ostatně .. někdy je lepší když někdo něco uplně neví ne ne?

pardon "co mozek ..."

Děkuju vám za rady. Zatím jsem to rodičům neřekla, nejsem sama v rodině, mám starší sestru a ta už má přítele. Rodičů se vůbec nebojím, mám je moc ráda a vím že mě pochopí. Ale prostě mám strach, jestli nebudou reagovat jinak než si myslím. Mám strach hlavně z tatky, jak bude reagovat vzhledem k tomu jak to bral když se dověděl o tom stadionu...ale jakože to už jednou zažil se ségrou, tak to snad vezme dobře.

Možná že to vážně udělám jako v tom filmu, jak mi tu kdosi radil. To zní dobře. Takové to "mami, já ti musím něco říct" je sice dost známé, ale mě to přijde takové moc obyčejné a hlavně si to může vzít tak že se stalo něco hrozného a není to jenom že mám kluka. A já ji nechci poděsit.

Taky mě napadlo že to udělám třeba takhle...(jméno jsem si vymyslela)..."znáte Honzu Nováka?" ..oni něco odpoví, a já na to zareaguju..když jo, tak řeknu "no tak já s ním chodím".. a když ne, tak řeknu "to nevadí, je to můj kluk"...

Bude to asi trochu trapné a jsem opravdu zvědavá jak rodiče zareagují ale doufám že to vezmou dobře Nemám strach ani tolik z té rekace, ale spíš z toho že to bude trapné a dopadne to špatně...ještě ani nevím jestli je lepší jim to říct nebo ne, ale zase jim nechci lhát a vymýšlet si že jdu s někým jiným když půjdu za svým klukem...taková já nejsem...

Možná to udělám taky tak že jim zatím nic nepovím a až s ním budu mít někam jít tak řeknu že jdu za (jméno vymyšleno) Honzou a když se zeptaj za jakym tak řeknu kdo to je a že je to můj kluk a hotovo...to bude možná nejlepší...já jim to chci říct, to určitě ale prostě...nejsem taková dcera která se se vším svěřuje rodičům..jako když je to něco co mě fakt trápí tak jim to říkám, to jo ale neobtěžuju je s každou maličkostí protože vím že sami toho maj moc...

Děkuju všem..nějak už to vymyslim