Jak přečíst strášně tlustou knížku?

No pokud to nepotřebujete třeba do školy, nebo tak něco, tak nač se nutit. Knížka má být potěšením. I když mi to trošku nejde dohromady. Píšete, že nemáte motivaci a zároveň, že máte chuť - to je trošku shizofrenní? Máte chuť dozvědět se jak knížka skončí, nebo si jen odškrtnout "přečetl jsem devítíset stránkovou knížku". Stává se mi, že knížka, kterou čtu mě momentálně přestane brát, no tak začnu číst něco jiného a až je zas chuť tak čtu dál. Knížka je odpočinek, tak nač stresy.

Pkd je čtivá jde to samo a pkd ne tak ji dložím a hotovo (výjímkou byly a jsou , pro mne).Pro příklad ,kdysi dávno v bulharksu jsem narazil na Tři kamarády od Remarka a slovensky,tak jsem soi to pak chtěl přečist česky a nepřelouskal jsem ani 3 strany tak jsem ji odložil AA

Když tě nebaví, tak ji odlož, a vrať se k ní třeba někdy později.

Asi když není ke čtení knihy motivace tak není zbytí a odložit a možná se někdy vrátit.

Stránku po stránce...

Nicméně pokud tu knihu nepotřebujete znát (třeba do školy), tak ji odložte a vraťte se k ní později. Já takhle třeba nikdy nedočetl knihu "Pouští a pralesem". Věřím, že je to zajímavá a čtivá kniha, ale jelikož mi byla neustále vnucována, vybudoval jsem si k ní odpor, který jsem dodnes nepřekonal.

Na druhou stranu mám třeba jednu oblíbenou ságu 4 + 4 knihy, po cca 600 - 650 stranách každá a tu už čtu potřetí.

Jednu tlustou knihu přečteš asi tak, jako 3 tenké.

Záleží na tom, jak je zajímavá a jak se do ní začteš. Pokud Tě to chytí, máš ji přečtenou natotata. Vzpomínám na své dětství, kdy jsem dostala pod stromeček Děti kapitána Granta od Vernea. Knihu jsem skoro neunesla, ale už od začátku to bylo tak napínavé, že za týden nebylo co číst.

Jinak mě mrzí ta připomínka Tří kamarádů. Každý máme jiný vkus, ale pohrdnout Remarquem mi připadá skoro jako svatokrádež. Patří k mým nejoblíbenějším.

A slovensky se také dá číst: Četla jsem Čachtickou paní a taky Motýlka, po pár stránkých si člověk přivykne a nepřipadá mu to o nic jiné než čeština. Jaga.

Ale každý máme svou Achillovu patu. Nerada čtu Jiráska. Nevadí mi třeba Filosofská historie či F. L. Věk, ale ty bichle, jako Bratrstvo, Temno apod. - NE. Před každou bitvou probíhá líčení kraje, počasí a všeho okolo třeba na 5 stránek a na takovou "omáčku" opravdu nemám. I když to byl významný český spisovatel, to jeho zdlouhavé líčení o ničem prostě číst nemohu.

Před lety bylo v modě rychločtení, dokonce se vyučovalo v kurzech. Tvrdilo se, že lidé čtou zbytečně pomalu a neproduktivně. Takový čtenář bleskově přelétával text a obracel stránku za stránkou. Vše pod heslem:"Čtěte dnes-pochopíte zítra". Vyzkoušej-třeba Ti to půjde.

Když narazím na takovouhle knihu a už nemohu dál, nechám ji ležet se záložkou někde na očích. A čtu něco jiného a k ní se několikrát vrátím. Ale stalo se už, že jsem se nevrátila, záložku jsem vytáhla a knížku schovala, vrátila, věnovala.