Miminka v baby boxu - co je dál?

Kristýn - nevím proč tě všichni rádci přemlovají, aby dítko zůstalo doma - oni se o něj starat, ani jej živit nebudou, je to tvůj život a jen tvé rozhodnutí. Že zde se stále opakuje ... nápor na svědomí, vzpomínky ... pokud je to tvé rozhodnutí, tak to zvládneš. Nic jdnoduchého, ale zvládneš. Takové mimčo zde někdo nazývá sirotkem, ale tento mrňous už v 6ti týdnech bude u milujících rodičů, kteří na něj čekají třeba 10 let. Nebála bych se, že bude strádat, možná náhradní rodiče mu dají více než budeš schopny ty.

Asi vypadám jak necita, ale má dlouholetá kamarádka také vyrůstala v náhradní rodině od miminka a v žádném případě ji to nijak nepoznamenalo. Vezmi papír a do dvou sloupců napiš vše PRO a vše PROTI. Tak budeš mít jasno co podniknout. Vyjdeti-li adopce, svěř se mance co nejdříve. I ona musí plánovat moc a moc dopředu aby, jste tohle zvládli.

Věřím v šťastné rozhodnutí.

Nějak k tomu všemu přistupuji s nedůvěrou. Proč?

Děvče na zdrávce je určitě daleko informovanější, než tady předvádíš Ty. Byby box pomohl zachránit hodně miminek, ale: to chceš rodit někde doma ve vaně či na záchodě? A pak dítě donést do baby boxu? Je to zařízení opravdu pro ty ženy, které nerodí v porodnici. A pokud se v nich pak pohne svědomí, baby box pomůže. Je to rozhodně lepší, než nějaká skládka.

Ale: když jsem rodila ve 23 letech své první děcko, mělo 4,30 kg. Nešlo to, silné krvácení, transfůze. Nedovedu si představit, jak bych mohla rodit mimo nemocnici. Asi bych nebyla já ani dítě.

A pokud budeš rodit v nemocnici, jako že ano, baby box nebude potřeba. Jen prostě oznámíš, že dáváš miminko k adopci. Neuvidíš ho, nedozvíš se, co je to za pohlaví. Hned po porodu jej odnesou.

Dost mě zarazila věta: můžu si o tom v 16 už přece rozhodovat sama... To tedy nemůžeš. Studuješ, nevyděláváš, nejsi plnoletá, jsi na 100 % závislá na rodičích. Takže rodiče do toho mohou mluvit, s tím se smiř.

A co "tatínek"? Jak ten se k celé věci staví? Byl u toho přece také. Ten se ženit nechce?

Nakonec: nechci tady mentorovat, ale třeba jednou by Ti bylo to děcko, které chceš dát pryč, dobré. Odříkaného chleba... Nikdy nevíš, co může být. Další děti třeba už mít nemusíš, může se i stát, že se třeba nevyvedou a jak budeš stárnout, budeš stále víc vzpomínat na to první, které jsi dala pryč. Jak se asi má, jak asi vypadá, kde a jak si žije. Musí to být velký nápor na psychiku.

Proto bych se snažila vše překlenout, pokud Ti jsou rodiče ochotni s malým pomoci, máš z poloviny vyhráno. Nech si ho a uvidíš, že jednou budeš moc ráda za to, že ho máš.

Hodně štěstí a hodně rozumu při rozhodování. Jaga.

Co mi pořád leží v hlavě - jsi opravdu studentka na zdrávce? Těžko mohu pochopit, že děvče s určitými zdravotnickými znalostmi přijde na to, že je těhotné až ve 20. týdnu. Nešulíš nás tady trochu?

Baby box je přece určen k něčemu jinému. U tebe to přece nebude anonymní riskantní porod někde na záchodě, ale v porodnici. Tam budeš mít možnost se dítěte zříct a dát ho k adopci.

Doporučuji ti celou tuhle věc důkladně probrat hlavně s mámou a její názor brát velice vážně. Věř tomu, že pokud se dítěte zbavíš, tak tě to těžce poznamená na celý život a budeš si to vyčítat až do smrti. Výčitky svědomí přijdou, dříve nebo později, ale přijdou a s nimi bude život velmi těžký.

Pokud by Vám rodiče pomohli, máte vyhráno. Maminka může převzít péči o miminko, bude na mateřské a Vy doděláte školu. Jednou budete na své dítě pyšná. - pt

Nějak ti to nevěřím. Pokud studuješ zdr. školu, musíš něco o těch boxech vědět. Takto nepíše děvče v popisované situaci. Někdo se tu dnes večer baví.

Promiň a to jako chceš porodit kde? Doma? To snad ne. Když porodíš v porodnici, můžeš dát miminko okamžitě k adopci. Ale moc dobře si to rozmysli. To dítě za to nemůže, že ty chceš ještě studovat. Pokud máš rodiče, co by pomohli, neopouštěj svoje dítě. Třeba je to jediné dítě, co v životě budeš mít a co pak bys dělala? Chceš obětovat dítě z vlastní krve kvůli studiu? Představ si, že by toto udělal někdo tobě. Vžij se do kůže toho opuštěného mimina. Fakt si to zaslouží být odložené vlastní mámou? Buď ráda, že ti rodiče chtějí pomoct!

Můžete porodit v porodnici a dítěte se vzdát k adopci, v tom není problém.

Ale ještě o tom popřemýšlejte, myslím že toho budete litovat, že Vám pak mimčo bude chybět, přecejen budete máma. Poraďte se s mamkou, bude na to asi mít jiný názor, ale víc hlav víc ví, rozhodnutí bude stejně na Vás, alespoň snad vymyslíte optimální řešení situace.

Přeji Vám, abyste svého rozhodnutí nikdy nelitovala...

Priznam se,ze tomu nerozumim a nikdy asi rozumet nebudu.Nechtene dite-ALE SAKRA MOJE,NE?Tady se zrejme nejedna o to,ze ho neuzivi,ale ze se nechce starat o vlastni dite.Jak to?Pamatuji si,ze kdyz me bylo 16,tak predstava mit dite,bylo neco nadherneho.Diky zodpovednosti,jsem jej mela az ve 20letech.Nechci nikoho moralizovat,ale faktr nerozumim,nicemu.

Ne, k babyboxu prostě přijdeš (vybereš si chvíli, kdy nikdo není poblíž), a mimčo strčíš dovnitř. Otevření babyboxu (nebo jeho opětovné zavření, to si nejsem jistá), spustí alarm u příslušného zdravotnického personálu, který si pak dítě vyzvedne a už ho nikdy nemusíš vidět. Nicméně pokud máš rodiče, kteří jsou ochotni pomoci, je to super.

Záleží ale na tobě.

Mamce bych řekla, že jsem se rozhodla dát dítě do babyboxu a přenechat ho milující rodině, protože u mě by strádalo.

Jistá rizika však představuje porod doma, protože v nemocnici dítě do boxu nedají. Pokud by ses rozhodla rodit v nemocnici, můžeš se s lékaři domluvit, že ihned po porodu dítě odnesou a ani ho neuvidíš, prostě se ho zřekneš a tím ho dáš k adopci.

Hezký večer,

skuste nejdříve zajít za "přítelem", zda by si Vás vzal za manželku. Pokud do toho nebude chtít jít, řekněte to své matce. Pokud by Vám ani ona nechtěla pomoci, máte možnost zajít do společnosti ochrany malých dětí, kteří by poté zařídili adopci dítěte do rukou majetných a hmotně dobře zajištěných lidí, kteří ovšem své děti mít nemohou. Baby box bych nedoporučoval nebo jako úplně tu poslední a nejkrajnější možnost. Ideálně bych si to pro Vás představoval tak, že Váš geroy se opravdu představí jako pravý hrdina a vezme si Vás za manželku, Vaše rodiče to přivítají jako vynikající událost, vezmou Vás do náruče, zaplatí Vám veselku a všichni se budete mít rádi s malým děťátkem uprostřed šťastné rodiny. Přeji světlé zítřky Vaší inteligenci a Vašemu dítěti

Plně tě chápu ve tvém věku sis nic neužila a dítě se ti najednou zdá přítěží. Pokud se rozhodneš pro adopci - i když dítě nikdy neuvidíš - věř je to nápor na psychiku.

Stejně ti to bude v hlavě stále "šrotovat" jak se má , kde je , jaký má domov a pod... myšlenky .

Pokud by ti rodiče pomoc nabídli ,nezříkej se jí...přemýšlej o tom. Mohlo by se stát ,že jiné dítě pak už mít nebudeš - tím tě nechci strašit - ale psychika dělá hodně .

Přeji ti jen dobré rozhodnutí .

Na psychiku je to záhul v každém případě. Ale než mít doma nechtěné dítě, dej ho radši k adopci. Uděláš tím radost někomu, kdo si to dítě hodně přeje, a nemůže ho mít. A dítěti zajistíš lepší podmínky, než mu můžeš dát nyní ty. S mámou určitě promluv, ona ti to bude hodně rozmlouvat, mt starší už jsme takoví, ale jestli ho opravdu nechceš, mohla by tě podpořit.

Nejsem si úplně jistý, protože jsem ve škole tyhle věci nějak nevnímal, jelikož nejsem holka, ale při gynekologii nám jeden doktor myslím, říkal, že je možné udělat ještě v týdnu 30. Ale nechci kecat a šířit fámy, jen Vám chci říct, abyste se informovala u gynekologa. Klidně telefonem, je to anonymní. Hodně štěstí.

P.S.: Miminko by se vždycky mělo narodit do milující rodiny, která je na něho připravena a já si myslím, že to ta Vaše je. Není žádný problém si mimčo nechat. Rozhodně ho do babyboxu nedávejte, protože pak budete litovat. Teda aspoň já bych litoval určitě. Pokud říkáte, že Vaši by Vám s mimčem pomohli, znamená to, že byste školu vystudovala normálně a to by by ten hlavní problém, ale když není, zkuste si to rozmyslet. Každopádně bych doporučil psychologa. Hodně štěstí a ať se rozhodnete jakkoliv, buďte připravená na to, že Vaše rozhodnutí je to správné!

Právě, to samozřejmě vím Jen mi něco říká, že nám to nějaký doktor říkal. Římám to proto, aby si to maminka budoucí někde dohledala, protože je to třeba naděje nějaká.

Mowla: Děkuju. Ano, jsem také proti tomu, ale myslím si, že pokud je nějaká šance, že by se dítě nemělo dobře a bůhví, kdo by si ho osvojil, je lepší potrat, dokud to jde. S tím 30. týdnem se mi to zdá jako totální hloupost, ale prostě mi něco říká, že jsem to slyšel. Souhlasám s Tebou

Nezlobte se,ale nemuzu si odpustit vetu.proc by se mel starat nekdo jiny,kdyz je dite vase?Mela by jste se k tomu postavit celem a pockat az dospejete,jelikoz by vas to pak mohlo mrzet.Pokud se na to necitite,jiste pomuzou rodice,nez aby prisli o vnouce.Mela by jste rici a to hned matce,ze se na to necitite,coz v 16 muze byt.Rozhodne jdete do porodnice.Nezapomente na to,ze jiz ted dite vnima,zda je chtene,ci nikoliv.Dejte pozor,aby se vam to jednou nevymstilo a nebylo narusene.

Jinak jste opravdu hrozna,bezcitna,ale hlavne sobec.Zamyslete se jestli je dulezitejsi clovicek,nez vase jine zajmy.

tohle je opravdu těžká situace,pořádně si všechno promysli, není to třeba jen že jsi se zalekla být mamkou? nechci tě ani v nejmenším přemlouvat ale je nutné si uvědomit to jestli opravdu nejsi připravená nebo jestli máš jen strach. podle mě by ale nejdřív bylo dobré a taky nutné sednout si s mamkou a probrat vsechny moznosti,hlavně v klidu-nebo zkuste zajít za odborníkem,psychologem-možná se ti to zná přehnané ale je to velký krok.hlavně nic nedělej za zády rodičů,opravdu! držím vám všem palce