Vážení a milí, potřebuju radu. V roce 2006 jsem se rozešla s jedním mládencem. Bylo to z mé strany a nebyl to rozchod zrovna poklidný. Nicméně už je to dlouho za námi, sice se nemusíme, ale pozdravíme se na ulici, když už to musí být. Petr se během let skutečně vypracoval. Byl vždycky velice chytrý, má asi i obchodnický talent, zkrátka toho hodně dokázal a založil si takovou firmu, která mu vynesla opravdu, ale opravdu hodně. Víte, já nikdy na peníze moc nebyla, jsem takový založením spíš bohém a řídím se heslem, že peníze si do hrobu nevezmu. Nijak mu je nezávidím, klidně mu jich budu přát třikrát tolik. Zkrátka, už je to tolik let, že je mi to úplně jedno. Máme každý svůj život, on si hned po našel rozchodu našel družku, za chvíli se jim narodilo dítě, a teď nedávno druhé. Asi jsou takhle šťastní, a to je v pohodě.
V létě mě ale zcela zarazila a překvapila jedna věc. Jdu si takhle v městě po parku a potkám jeho otce. Nikdy jsme se s polu moc nevybavovali, moc jsem mu nikdy nerozuměla, takže žádné ani dobré, ani špatné vztahy, prostě neutralita. Nikdy mi nedělalo problém ho pozdravit, tak jsem učinila i tentokrát. A tenhle pán, s nímž jsem za celou dobu našeho tříletého vztahu s Petrem prohodila celkem asi 50 vět, se ke mně najednou hrozně měl, vyptával se, jak se mám, co dělám a tak - a já z toho cítila jakousi negativní energii, že by snad rád slyšel, že se živím jen rohlíkama a bydlím pod mostem nebo co. Tak odpovídám, že jako dobrý, že pracuju a bla bla. Už jsem jakože byla na odchodu, když on najednou vytáhl telefon a říká pojď, pojď se na něco podívat, a ukázal mi v telefonu Petrovu dcerku, jak sedí za volantem nejnovějšího Porsche, a říká, že si ho Petr teď koupil. A řekl to tak úlisně, jakoby mezi řádky říkal "Vidíš, ty husičko blbá, kdybys ho tenkrát neodkopla, mohla ses taky povozit. Ale ty jsi taková kačenka, že ses o tohle dobrovolně připravila." Zůstala jsem chvíli v duchu jako opařená, fakt jsem nechápala, proč mi tenhle v podstatě cizí člověk najednou má potřebu sdělit, jak hroznou chybu jsem udělala tímto ubohým způsobem, přitom vůbec neví, že já svého činu nelitovala ani na okamžik, a že jsem ve svém stávajícím životě velmi šťastná. Nezapomněl ještě dodat, že už čekají druhé dítě, abych jako taky záviděla, jaká je to šťastná rodinka a já že nemám nic. No, nedala jsem na sobě nic znát, auto jsem mu pochválila, že je fajn, že si splnil sen, když po něm dlouho toužil. Rozloučila jsem se a odešla, ale absolutně mě to vyhodilo z konceptu. Měla jsem vztek a byla jsem fakt ponížená a naštvaná, co si to ten páprda o sobě myslí a co se do mně rádobylíbezně naváží. Nicméně jsem ho minulý týden potkala znovu, jak už hrdě tlačí kočárek s nově narozeným dítětem. A hned namě už z dálky volal, ať se honem běžím podívat a zas takovým tím tónem "ty husičko blbá". Já naštěstí letěla do práce a neměla jsem na vykecávání čas, takže než stačil přejít přechod, zavolala jsem, že spěchám a zmizla jsem za roh. Fakt jsem na ty jeho kecy neměla náladu.
A já se vás ptám, jak mám toho chlapa už jednou provždy odpálkovat, až mi zase bude podstrkovat domácí štěstí svého syna? Nechci říct nic vyloženě sprostého, ale něco dost pádného a diplomatického na to, aby pochopil, že svých skutků nelituji, že je mi úplně šumafuk, co Petr dělá, co si koupiil, a co se mu narodilo, a že já jsem naprosto šťastná tak, jak jsem, a o život druchých nemám sebemenší důvod se zajímat, protože pro mě je to všechno už léta pasé.
4x
Proč mu neříct na rovinu, že mu přejete vnoučátka i to, že je jeho syn šťastný a spokojený, ale že se Vás to netýká a ani Vás to nezajímá? Co se děje v citích rodinách, do toho, že nehcete strkat nos, ani mít přehled o tom, co kdo a kde dělá? Že máte svůj život a jste také velice spokojená, vyrovnaná. Ale že je to od něho pěkné, že se k Vám hlásí..
Někdo už má prostě takovou povahu, že mu dělá dobře, když může druhému "do rány" přisypat sůl...Takové lidi v duchu jen politujte, nestojí za to, abyste to řešila a dala se tím vykolejit...
2x
Asi nejsi až tak ´v pohodě´, jak líčíš - jinak by ses nenechala takovou krawinou rozhodit...
Velmi pravděpodobně je onen pán totiž kvůli něčemu (pravděpodobně ve vztahu ´mladých´ k němu) těžce zkroušen a buďto v tobě ´hledá´ (třeba i podvědomě) spřízněnou dušičku a nebo naopak chce svou frustraci ´hodit´ na někoho jiného...
Příště se na něj mile usměj, pochval mu šprčka, kočárek, syna, snachu, auta současná i budoucí, mrkni na něj levým okem (jakože oba víte), řekni, že v té rodinné harmonii vysloveně pookřál - a vykvajzni se na něj...
Ale jo, tak jako já vím, že ten rozchod nebyl úplně příjemnej, ale prostě mě zaráží, proč se do toho montuje on, který mě nikdy neměl nijak rád, já jeho taky nijak zvlášť, navíc po takové době, a proč si myslí, že mě to zajímá. Mě by nidky nenapadlo takhle řešit záležitosti ostatních. Navíc se ze mě evidentně snažil udělat blbce, to je to, co mi vadí. Kdyby se bavil normálně, v poklidu, je mi to fuk, ale jemu vyloženě záleželo na tom mě dostal do kouta a ponížil mě, a to prostě nechápu, nic tak hrzoného jsem neprovedla.
2x
Nejlepší obrana je útok. I když jste od syna toho pána už 7 let pryč, myslím si, že někde ve Vás ještě pořád něco bolí. Aspoň trochu. Nemám pravdu?
Za těch 7 let, co spolu nejste, jste jistě i vy leccos dokázala. Bylo na to času dost. A tak jednejte úplně stejně jako on. Až ho potkáte, hned se k němu vrhněte, vytáhněte fotky svých dětí, auta, domečku, dovolené u moře, všechno mu to ukazujte - tohle je Anička a tohle Pavlíček...a naše nové auto a náš nový dům...a tady Egypt... a chlubte se a nedejte mu šanci k odpovědím. Ať vidí, že jste také schopná a že ten jeho syn není všechno.
A pokud je to všechno tak, že nemáte nic, čím mu zavřít ústa, dala bych se vyfotit u cizího bouráku, cizí vilky, s cizími dětičkami. A předložila mu to při setkání. Vím, je to podvod, ale když s ním už nemáte nic společného a ani nechcete mít, ať má milý tchán brouka v hlavě, jak se ta bývalá jeho syna bohatě má. Když uvidí, že máte také nadbytek, přestane opruzovat.
Navádím Vás k malému podvodu, ale ÚČEL SVĚTÍ PROSTŘEDKY. Jaga.
Máte všichni pravdu, prostě to chce nadhled, ale někdy je to těžké...
0x
Terda první, co mě napadlo, když jsem to čet, tak jsem úplně před očima viděl, jak mu říkám - ježiši tu barvu si vybral sám, ta je hrozná, do toho bych se styděl sednout.:D. A reálně - vůbec to neřeš, jestli je to blbec, který se chce chlubit nebo je opravdu tak pitomej, že si myslí, že se všechno dá měřit penězma je úplně jedno, prostě si řekni, že ti nesahá ani po kotníky.
0x
Odpálkujte ho přesně tak jako minule,co jiného chcete dělat? Zdálky dělejte,že ho nevidíte a zamiřte jinam,když se vnutí sám,to samé co minule- Nemám čas, nashledanou-tvařte se u toho neutrálně,stylem "prostě neopruzuj,si pro mě nikdo a já fakt nemám čas!" jako když odbydete pouličního rozdavače letáků. Každý normální člověk tohle pochopí a dá vám pokoj,pokud ne pak ho úplně ignorujte nebo už ho velice důrazně upozorněte ať vás nechá být nebo to budete řešit přes policii (krajní řešení). Hlavně nevymýšlejte nějaké rádoby rafinované řeči,které ho jakoby setřou-to se většinou nepovede a dopadne to trapně a tím mu spíš uděláte radost. Jestli jsou vám ty lidi tak ukradení,může vám být jedno,jestli si myslí,že jste "husička",on si to stejně bude myslet a vy mu nic dokazovat nepotřebujete...vypadá to,že ten rozchod pořád sama v hlavě řešíte,s tím nic nenaděláte...ale pokud jde o to zbavit se toho otrapy,svojí radu jsem napsal.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.