Přeji hezký den,
je mi 26 a jsem se svojí přítelkyní (22 let) pátým rokem a všechno bylo zhruba do začátku listopadu skvělé. Pak začala být stále unavená (i ráno), kruhy pod očima, podrážděná, vystresovaná, zhubla 7 kilo a pořád ji bolí hlava nebo záda. Vím, že je to vše kvůli práci, poslední dobu pro ní byla dost psychicky i fyzicky náročná (špatná šéfová, přesčasy 40 hodin, krádeže na pracovišti..). Pak jednou, když jsem jí jel do práce naproti, mi před barákem (každý bydlíme u svých rodičů) řekla, že už mě tolik nemiluje jako dřív, že mě někdy bere jako kamaráda, že je to pro ni stereotyp a vyčitala mi věci, které ji poslední dobou mrzely (nic závažného, ale asi se to v ní všechno i s tou prací nashromáždilo). Je ke mně hodně upřímná a říká hned všechno, co si myslí, takže to bylo na mě tolik informací, že jsem to málem nepobral. Prý potřebuje hodně ubrat ve všem a aspoň na dva týdny vypnout mozek a být úplně sama. Má mě hodně ráda a říká, že to snad bude lepší, že tomu chce dát čas. Jiný kluk v tom určitě není. Jednou se třeba mazlíme v posteli a říká, že je jí takhle nejlíp, řekne mi, že mě miluje a jindy je ke mně chladná. Dáme si pusu a když chci ještě jednu, tak řekne, že už jsme si jednu dali. Pokud chci naplánovat nějakou společnou akci, tak říká, že je unavená, že někdy jindy. Na Silvestra jsme byli spolu i s přátely a všechno bylo skvělé. Po tom všem, co mi ale řekla, se bojím, že se se mnou chce rozejít, ale nechce mi to říci. Když jsem se jí ale zeptal, jestli to chce se mnou ukončit, tak se málem rozbrečela, že se rozejít nechce, že se nemusím bát a abych na to, co mi řekla, už nemyslel. Což samozřejmě nejde. Nejde všechy ty její slova brát jakoby nic. Normálně se vídáme, spíme spolu, ale vím, že je něco špatně. Myslíte, že to všechno může být způsobeno stresem a depresemi z práce? Hrozně rád bych jí byl oporou ve všem, ale ona si to chce vyřešit sama. Problém je, že bych teď byl nejradši pořád s ní, i když vím, že chce být občas sama. Pořád na ni myslím. Hlavně se před ní nechci tvářit sklesle a smutně, protože tím jí nepomůžu, spíše bude ještě více ve stresu. Je to teď pro mě hrozně těžké. Poslední dobou říká, že jsem její první kluk, že ještě neví, co očekávat, že by mě nejradši poznala tak o 5 let později, až bude zkušenější. O svátcích jsem jí navrhnul, že si přístí rok najdeme nějaký bydlení. Bojím se, jestli se toho nezalekla, i když už jsem to dřív párkrát probírali. Největší problém ale vidím (i ona) v tom, že jí to občas přechází do kamarádství. Příčinu prý neví, ale asi to bude od každého něco. Opravdu nevím, na čem jsem a nevyznám se v ní.
zoufalej
3x
Já si myslím, že každý vztah jednou, po letech, přejde v přátelství. Vztahy začínají zamilovaností, přejdou v lásku a nakonec v přátelství. Pevné přátelství. Takové, ve kterém se můžeš na toho druhého ve všem spolehnout, opřít se o něj, vyplakat se mu na rameno, když je ti ouvej, svěřovat mu své tajné pocity a věřit, že tě nezradí a podrží. Je ti s tím druhým fajn, věříš mu a vzájemně se podporujete. A o to podle mě v tom vztahu jde. Však právě proto se také říká: "Je to můj přítel." " Mám novou přítelkyni." Atd. Někteří lidé prožívají tento přechod lásky v přátelství bolestivě, nevědí co se děje a protože jakoby cítí, že city trochu opadávají, že už to není bláznivá zamilovanost a láska, tak si myslí, že je to úpadek vztahu.
Ve vašem případě si myslím, že si právě vaše PŘÍTELKYNĚ neví s touto pozvolnou změnou rady. Ale rozejít se s vámi nechce, to je patrné. Má vás ráda, jste pro ni důležitý, ale právě už asi ztrácí pocit té opojné lásky a myslí si, že vztah ztroskotává. Chce to o tom mluvit a mluvit. Snažit se popsat všechny svoje nynější pocity, vaše i její, naslouchat si a vyvodit závěr. Vaše partnerka by byla asi hodně naivní, kdyby si myslela, že i po např. 25 letech vztahu panuje mezi lidmi tak silná láska jako během prvních 3 let. Je to právě to silné přátelství, co pojí lidi dohromady.
doplněno 03.01.09 14:34:A velmi kladně hodnotím váš způsob psaní a gramatiku. Za tohle byste dostal 1 s * 
Každý tu píše se spoustou gramatických chyb, píšou špatně čárky ve větě, neoddělují věty ani velkými písmeny natož tečkou atd. Ale vy ne Hezky se to potom čte.
Dobrý večer,
máte pravdu. Dnes jsem s ní o tom mluvil a právě asi u ní probíhá ten přechod do další fáze. Akorát se do toho ještě přímíchal stres, únava a depky z práce. Pořád mi dává "sežrat", že jí mrzej některý věci, že jsme si je nevyjasnili dřív a dusili to v sobě, i když jsem jí to vysvětloval už několikrát a ve věšině případech šlo jen o špatné pochopení a nedorozumnění. Třeba že se prý k sobě poslední dobu tolik nemáme, jenže když vidím z její strany nezájem (občas) nebo že je dost unavená, tak se prostě nevnucuju. Holt chybama se člověk učí a jsme zase o něco zkušenější.
Když jsem se jí dneska večer zeptal, kdy měla naposledy pocit, že je to jak kamarádství, tak mi řekla, že o Silvestra večer na párty. Docela jsem čuměl, protože zrovna na tý párty mi to přišlo super. Byli tam naši společní přátelé (taky pár), kteří jsou spolu zatím půl roku a ti se tam hned objímali, div si to tam nerozdali. A tu moji mrzelo, že jsme tam ze začátku jen seděli a bavili se. Tak jsem jí vysvětlil, že oni jsou ve vztahu na začátku a že to je normální, že po sobě pořád takhle lezou. I když my potom taky (ale ne proto, že když ostatní, tak my taky). Pak se k našemu rozhovoru přidala její mamka a docela mě podpořila a vysvětlila jí, jak to v dlouhodobém vztahu chodí. Hlavně se bojím, aby nezačala blbnout a nechtěla prožít zase tu počáteční zamilovanost ale s někým jiným...
Pořád tvrdí, že chyba je na její straně a že ona je ta mrcha, kvůli které se trápím. Že se hodně změnila a že když mě nechce vidět, tak je to proto, že by na mě byla nepříjemná, protože má ten den špatnou náladu. Z mé strany že ví, že ji miluju hrozně moc, ale že ona mě nemiluje tolik, jako já ji.
Navrhnul jsem jí, jak to chce řešit a ona že prý tomu dáme volný průběh, že budeme dělat jakoby nic a že ukáže čas. Tohle mi ale na psychice a klidném spánku moc nepřidá, pořád být v nejistotě, jestli si to v hlavě srovná, protože to už u ní trvá tak dva měsíce. Ale aspoň jsme se o tom začali bavit a všechno si ujasňovat a vyříkávat, tak by se mohly pohnout ledy.
Koukám, že jsem se zase rozepsal. Jsem si musel vylít srdce. Ona přítelkyně mluví rychleji než přemýšlí, takže občas mám problém všechno pobrat.
Díky vám všem za odpovědi.
Dobrý večer,mám pocit,že má pravdu,že je to její problém.Vy se snažíte až dost a je to dobře,když jí máte rád a chcete, aby Váš vztah pokračoval.Myslím,že by jste si neměl brát k srdci moc její výčitky co se týče minulosti a který vznikají právě z té její unavy.Minulost je minulost a neměla by se vytahovat jen tak bezdůvodně.Minulost může posloužit pokud chci něco vyřešit a tak to hned řešim,ale jako výčitka bez dalšího konečného výsledku nemá smysl.Neměl byste se s tím trápit.Myslím,že je jak sám říkáte přepracovaná a to ničí Váš vztah. Měla by si to uvědomit.Nemyslím,že byste jí to měl říkat takhle,ale mohlo by Vám to pomoct se na to tak podívat.Potřebuje čas a pomoc.Tu pomoc ,pokud jí milujete jí můžete dát tím,že se nebudete trápit s ní.Musí najít sama sebe.Je to možná fráze,ale je to tak.Vy jí můžete být oporou.Pokud ve Vás uvidí mužskou,nesobeckou sílu a lásku,určitě jí to posílí ,aby si mohla uvědomic co je pro ní důležité jako pro ženu..Kamarádství bych nijak neodsuzovala,ale naopak bych toho využila k posílení vztahu.Sex není uplně vše,ale jen část vztahu.Pokud nemá chut na sex,sama se necítí být (v tu chvíli) ženou a vnitřně se nemiluje,protože se nemá ráda za to,že je právě v té chvíli unavená a protože sama dopustila tento stav . Důsledek je to,že říká,že k Vám necítí takovou lásku.Myslím,že Vás opravdu miluje,ale nedovoluje si Vaší lásku sama sobě.A v tu chvíli vlastně potřebuje nabrat energii. Žena v které proudí energie se ráda miluje.Proto říkám,že bych ve Vaší situaci využila kamarádství v té nejvyšší hodnotě.Ta jí dá sílu a energii a pak bude schopna lépe přemyšlet.Navrhla bych jí odpočinek a relax. Hrát si jako malé děti tím co Vás oba spolu baví. Vytvořit na její tváři usměv,který Vás oba posílí v lásce.Nevím jak myslíte přesně to ,že( když někdy vydíte nezájem, tak se nevnucujete).Mám pocit jako, že jsem žena,že v tom právě mnoho mužů dělá chybu .Podle modelu,podle sebe soudím tebe.Muž většinou když nemá zájem potřebuje samotu,žena vetšinou,když nemá zájem,potřebuje něco jiného.Zkuste raději v takových chvílích nepřemýšlet o sobě,ale o ní.Je to naprosto individuální jak u konkrétní ženy,tak v konkrétní situaci.Tohle nemají právě muži moc rádi,protože nevědí co dělat a tak hledaj nějaké doměnky a nedochází jim,že by měli právě v takové chvíli zůstat a dát jen lásku a pochopení.Není to nic složitého,ale pro muže to může být nepochopitelné.Neberte si nic osobně a dejte jen pochopení, naslouchání, pohlazení a s láskou najevo JSEM TU S TEBOU A PRO TEBE.Nic víc nemusíte dělat .Jen si procitte tu lásku k ní a to dokážete pokud si nebudete sám nic vyčítat. Vaše mužská síla je NADHLEDU,ale neplést s přehlížením.Pokud přehlížíte později Vás to trápí.Pokud máte nadhled vidíte všechno právě ted tak jak to je a jste schopen o tom mluvit s klidem a láskou právě v zájmu lásky,bez pocitů ublíženosti.Pocit ublíženosti nikdy nevytvoří lásku ale zase jen trápení.
Přeju Vám hodně síly a lásky a třeba Vás aspon něco osloví.
PS:mlouvám se gramaticky a pravopisně založeným lidem.
S láskou Zdena
Ještě něco mě napadlo.Muž rád dobývá svou milou a žena je ráda dobývána.Nemyslete si,že když jste jí jednou získal,že je navždy Vaše automaticky. Myslím,že krása je právě v tom,že by měla být láska,,dobývána,, každý den a v každém okamžiku.Budte dobyvatelem v každém okamžiku a věřte,že Vám ani Jí vztah nikdy nezevšední.Je to krásné dobrodružství co za to stojí,nebo ne?
Nenechte si otrávit vztah pravidlama společnosti a lidí co si myslí, že něco se má dělat tak či onak a hledejte jen to co je pro Vás důležité pro život s láskou a tvořte to,tak jak to cítíte přez svoje srdce.Rozumové konstrukce jsou mnohdy dost životaškodící a vycházejí z minulosti a z předsudků druhých,které pak jen opakujeme automaticky.Odpověd na Vaší otázku je,že Váš vztah má ještě šanci. A má takovou šanci jakou mu sám dáte a samozřejmě i ona. Je to vztah dvou lidí.To znamená,že mu musíte dát šanci oba.
Tak už opravdu budu končit Zdena
0x
zuzka 27 let ( jedno dítě )
ahoj docela mě zarazilo, že ste spolu už takhle dlouho, jí bylo 17 let když ste se potkali a vztah vám pořád trvá...
myslím, že už to je velký úspěch a co se týče ženy tak takřka obrovský úspěch, tychle léta jsou totiš v každém znás velkým přínosem změn a nových poznání, určitě máte za ty léta obrovzké zkušenosti ve vztahu a určitě máte spolu velké zážitky... co se týče přítelkyně, tak si myslím, že vystudovat školu, přejít do práce je obrovzká změna v jejím životě a vy jste tuto změnu spolu přečkali.. mnoho žen, nedokáže vydržet ve vztahu a zároven prožít tolik změn a podle mého úsudku když jste spolu vydrželi přes její telecí léta do její dospělosti nevidím důvod aby ste spolu nemohli být i dýl... protože by ted už pro vás neměl být problém přečkat žádnou katastrofu...
rozhodně bych váš vztah obohatila o hodně dlouhou rozpravu toho co ste spolu zažili, co ste spolu překonali, připoměli to na čem ste svůj vztah vybudovali ( věrnost, pevnost, víra, důvěra, promluva, milování a samozřejměn partnerství ) myslím, že si tvá přítelkyně hodně plete pojem přátelství a partnerství, ono totiš je sakra dobře když ve svém partnerovi objevuje přítele se kterým si může o všem povídat vše rozebírat a cítit se s ním tak jako by byla někde se svou nejlepší kamárkou na kafi... myslím, že tvá partnerka se dostala do věku kdy už není postatou večírky, kalby, náhodné setkávání, rande v kině apod... a asi trošku tuhle změnu nezvládá, proto je potřeba jí navést na druhou etapu jejího života na společné bydlení, vytvoření vlastní rodiny, budování společného života, postavení nových priorit a posléze navedení na rozvoj rodiny a manželství ... rozhodně bych trošku tvou partnerku potrápila a vysondovala potajmu zda v tom opravdu není ještě někdo jiný, zda si potajmu nenechává zadní vrátka... a pak bych šla rychle na věc protože jestli je ona ta pravdá, tak věř že někdo další se bude hledat o to hůř... samozřejmě je také důležité její zaměstnání, ale určitě bych ho do toho všeho moc nemontovala, jestli jí práce baví a naplnuje a přesčasy snáší dobře tak není problém v opačném případě bych jí asi vyhlížela jiné lepší místo a pak bych jí na ně navedla... mým motem je mluvit, mluvit, mluvit... milovat a tolerovat s pozdravem zuzka. PS: zajímal by mě váš životní příběh dál...
Ahoj Zuzko,
děkuji ti za odpověď. Nedávno mi přítelkyně sdělila, že počáteční poblázněnost a zamilovanost u ní trvala skoro 2 roky. Vlastně jsme se nikdy po celou dobu nehádali (ani teď), spíše jen výměny názorů. Jiný kluk v tom na 100% (no na 99,9%) není. Ona je v tomhle dost zásadová a nikdy by mě nevodila za nos, ať už by v tom byl jiný kluk nebo to u ní trvale přerostlo v pouhé kamarádství. Prý by to hned ukončila a nevodila mě za nos. Co je nevěra poznala dvakrát u svého otce ( i potom nevlastního), takže tohle bych vyloučil.
Práce ji baví, ale občas také hodně vyčerpává a stresuje. Během toho listopadu zhubla tolik, že si musela koupit nové oblečení, protože z ní některé doslova padalo. Bylo to pro ní opravdu dost psychicky i fyzicky náročné, tak jsem všechno přisuzoval právě tomu. Ale jak jsem se pak dozvěděl, ta práce byla jen špička ledovce. Po prázdninách chce ale zkusit vysokou. Co se týče rodiny a osamostatnění, prý po ty první dva roky byla přesvědčená, že spolu budeme navždy, že se jednou vezmeme,... byla ještě mladá a nezkušená. Já ale taky, pár holek jsem sice před ní měl, ale ona je moje první velká láska a dokázal bych si po jejím boku představit celý život. Dneska už má na svatbu jiný názor. Prý až tak kolem 25-28 let, to samé i dítě. Já to vidím obdobně, do ničeho jí netlačím. Máme na to ještě dost času. Její mamka říká, že jsme ještě děti, hlavně ona, že se chová občas ještě jako puberťák (musím dát za pravdu). To společné bydlení jsem jí navrhnul a vždycky říkala, že jako jo, ale nevím, jestli je na to připravená.
Vídím teď všechno černě a skoro ani nespím, nejím. Všichni (rodiče obou) se ale tváří, že je všechno OK. Včera mi napsala z práce a poprvé mi nenapsala, že třeba posílá pusu, že se na mě teší, a%t se mam hezky...cokoli. Vím, že každý si řekne, že jsem blázen, ale já to prostě řeším a všechny její signály, podněty a chování rozebírám. Po tom, co mi všechno řekla, to jinak nejde. Minulý týden, jsem se k ní v posteli přitulil a ona byla opět chladná, tak jsem jí řekl, že se mi zdá, že se ke mně za poslední 2 týdny tolik nemá a ona mi řekla, že už je to mnohem dýl. Že si prý drží odstup, aby to všechno zase přislo samo. A druhý den je zase vše krásný. Tulí se ke mně, pomilujeme se... někdy mi přijde, že buď neví, co chce nebo začala být dost náladová a nebo je to mezi námi špatný a ona se jen snaží, abych na to nemyslel. Rozebírali jsme naši situaci asi dvě hodiny večer v posteli a krásně jsme si popovídali (a pak pomilovali) a ráno mi řekne, že jí to zase připadá jako kamarádství. Prý je ten problém jenom v ní, ale myslím, že něco musí být i z mé strany.
PS: mě by ten příběh zajímal taky, aspoň do konce ledna, abych věděl na čem jsem
ahojky..
já sem si kdysi taky myslela, že nevěra u mého partnera nepřichází nikdy v úvahu. Znal jí z vlastní zkůšenosti a vždycky když jsme na to téma narazili, tak to pro něj bylo to nejstrašnější... pak se to náhle zvrtlo a přišlo ( z jeho slov " špatné období" ) a potencionální nevěra byla málem na světě, říkám málem protože sem vše včas zjistila a k ničemu konkrétnímu ani malému setkání nedošlo ( teda doufam ). A to vše jen kvůli špatné komunikaci v jedné konkrétní věci... o všem ostatním sme si dokázali povídat až na jednu osobní věc, na které naše manželství mohlo skončit a přesto přezevšechno i když jsme jeden druhého pořád milovali. Nechci tady psát o sobě, ale chci tě navést na věc, že do myšlenek své drahé polovičky vidět nemůžeme. A že si ničím nemůžeme být nikdy jistí a říkat si, že tohohle by ten druhý nemohl být nikdy schopen. Tvá přítelkyně už je podle mého názoru dost stará na to, aby dokázala říct co jí vyhovuje a co ne a co je problém a taky už by na to mohla najít sama řešení. Jestli má ona zájem o to, aby Váš vztah nadále fungoval, tak bych jí předala vůdčí funkci ve vztahu, řekla bych jí, že ode dneška bude vše podle ní ( alespon na týden ), aby ti ukázala jak si ona sama představuje fungující vztah, co je příčinou toho všeho, že existují páry, které se milují i po deseti letech a aby ona sama našla ten rozdíl mezi vaším vztahem a vztahem těch ostatních co fungují bez problému několik desítek let. Připadá mi, že se ve vztahu snažíš jen ty a ona je jen panenkou. Maminku přítelkyně bych v úvahu moc nebrala ono se totiš může klidně stát, že přítelkyně se bude jako puberťák chovat i ve 40letech, ale pak se tomu říká, že je komické povahy a rád se pobaví... a tvá přítelkyně bude dítětem tvé potencionální tchýně už do konce jejího života to se nezmění... s pozdravem Zuzka.
0x
Dobrý večer znova
Ještě bych Vám doporučila změnit NICK. Na něco aspon trochu pozitivně orientovaného. JSI TO CO MYSLÍŠ , ŽE JSI. Zeptejte se sám sebe. Chci být ZOUFALEJ? Zdena
Dobrý den Zdeno (tamari), děkuji za vaše předchozí příspěvky. Určitě si z nich něco vezmu k srdci. Můj problém je právě v tom trápení se a hledání negativních signálů od pratnerky. ..proč mi nedala pusu, když jsem k ní přišel domů? (byla nachlazená)... proč má naši fotku schovanou za kalendářem 2009? (prostě ho tam ráno dočasně odložila)... proč mi včera večer neodpověděla na mail, když mi slíbila, že určitě napíše? (napsala až po půlnoci). Teď si určitě říkáte, že jsem cvok (se vám nedivím) a že jsou to věci, které bych jinak přehlížel, ale vždycky si vzpomenu, co mi všechno říkala a nemůžu si pomoci. Nejde to jen tak hodit za hlavu a dělat jakoby nic, že se všechno časem samo vyřeší. Minulý týden mi ráno po probuzení řekla, že je tak unavená, že by nejradši umřela, aby měla od všeho klid (tím myslela asi i ode mě). Navíc se jí tím, jak zhubla, zmenšily prsa, tak z toho má deprese.
Chyba z mé strany, kterou jsem si uvědomil, byla ta, že jsem si jí asi byl moc jistý a něvenoval se jí tak, jak by si zasloužila. Nebylo to ale schválně jakože...mám ji omotanou kolem prstu, je moje, ale nějak jsem ten vztah bral tak, že je v pohodě, tak jsem nevědomky polevil. Pak že jsme si neříkali věci narovinu, které nás trápí a které bychom změnili. Nedostatečná komunikace. A pak se k tomu přidala ta práce. Nikdy jsme neměli s ničím problém (ve vztahu) nebo jsme ho nechtěli mít, připustit si ho, tak jsme o tom, když něco přišlo, nemluvili. Věřím ale, že to zvládneme.
Standa (už ne tak zoufalej )
0x
toto vám asi nepomůže ale snad se vám trochu uleví, já no můj přítel také se chová tak jako vaše přítelkyně já moc ho miluju a záleží mi na něm je to ten praví pro kterého je třeba i trpět z jeho strany vím že jde o stres jeho bývalá čeká dítě a on neví co a jak je to hrozné pro něj i pro mne, jestli se svámi bude chtít rozejít tak proč už to neudělala podle mého je zmatená vystresovaná dala bych tomu čas ona bude vědět že ji chápete a něco se určitě změní já už trpím měsíc nebyl semnou na vánoce ani silvestr bylo to něco strašného už jen pro to že mi dva spolu žíjeme náš vztah netrvá tak dlouho jako ten váš ale následky ve změně chování to má stejné jako u vás rozhodla jsem se že budu trpět ale dám tomu čas jestli vás opravdu miluje tak vás nenechá odejít hodně štěstí a lásky
0x
Přeju hezký večer Stando ,nevím do jaké míry je dobré se stavět do role trpitele i když to tak může vypadat.Jak píše Mak .Každá situace má pro ,,trpitele,, i pozitivní stránku.Jenže když jí člověk nehledá,tak si myslí,že trpí. A když trpí,přitahuje utrpení .Myslím,že partnerovi a vztahu nepomůžu tím,že budu trpět. Ale naopak by se v tom mělo hledat to co Vám to může přinést. Myslím jako co Vám to dá pro Váš osobní růst, pokud chcete.Když je partner v tíživé situaci pomůžu mu svojí sílou se z ní dostat. Nakonec jak můžu vědět kdy zas já nebudu potřebovat trochu pomoci od něj. Takže role trpitele nepřipadá v uvahu pokud nechci, aby se rozpadl vztah i Já.
Nakonec láska znamená svoboda.Myslím to tak,že druhému dáme svobodu, aby se rozhodl dobrovolně sám jestli s námi chce být nebo ne,ale naopak máme svobodu vyjádřit jemu co se nám líbí a co ne.A to všechno může proběhnout v klidu a lásce.Jen strach,že partnera stratíme nám většinou brání vyjádřit to co nám vyhovuje a co ne.Pokud překonáme strach,že se bude čertit,zlobit ,nebo odejde a vyjádříme to co chceme s láskou a přesto odejde,pravděpodobně to není ten pravý.A pokud zůstane upevní to vztah. Ale to není asi Váš problém. Mám pocit,že jste dost vnímavý a rozumný muž. To, že má Vaše přítelkyně někdy deprese (chce umřít) může mít a pravděpodobně má příčinu někde jinde a ty nepříjemné situace jsou už jen důsledky. Nehledala bych vyníky i když Vaše zamyšlení je určitě dobré a přínosné. Zaměřila bych se na její zdravotní stav. Nedostatek hořčíku a některých vitamínů v těle vyvolává deprese. Nedovoluju si nic řešit protože nevim jak se stravuje a jaký má vůbec přístup k tomu,jak strava ovlivnuje nejen telo ,ale i psychiku.Z vlastní zkušenosti vím,že tělo nepřijímá vitamíny a potřebné prvky pokud má zanešená střeva.Můžete do sebe prát vitamínů kolik chcete,ale pokud tělo vstřebává třeba jen na 25% jsou to vyhozené peníze a člověk neví jak z bludného kruhu. Potom člověk nezvládá náročnější pracovní situace a nakonec si začne myslet,že je k ničemu a že nic nemá cenu.
Takže doporučuju zaměřit se na zdraví a posílení organismu s pročištovací kůrou. Například v zdravé výživě a lékárně se prodává LEPICOL .Vyloučit rafinovaný cukr a na nějaký čas mléčné výrobky určitě. Nakonec kdyby se chtěla dozvědět víc určitě je spoustu rad na internetu. Ale všechno záleží hlavně na ní.Vy jí na to můžete navést a podporovat. Kdyby chtěla můžu jí doporučit přístroj J.Jonáše.který udělá bezbolestné vyšetření ,.který během půl hodiny zjistí naprosto celkový stav organismu a přesně určí co tělu chybí a co potřebuje.
Takže pro Vás může být přínosné to,že ke své milé můžete vyjádřit trpělivost a porozumění a to je láska.Tím to vše dáváte i sobě.
Mějte se krásně a přeju jí i Vám at je brzo plná síly a energie, 
jako tihle dva.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.