Vedoucí pozice-stres

Vítej v Česku! Neudělal jsi nic špatně, jen jsi se prostě stal vedoucím. Dost těžký prohřešek pro národ závistivců, pomlouvačů a věčných nespokojenců. I tady na poradně to trčí ze spousty příspěvků. Těžko radit. Buď si budeš chtít zachovat duševní zdraví, sekneš s tím a odejdeš - mezi prostý lid se už nevrátíš. Nebo se zatvrdíš a zůstaneš šéfem, Se všemi výhodami i bolestmi, které k tomu patří.

Já jsem začal s lukostřelbou, pak jsem si koupil kuš . Odreagovat se dá i u nějaké smyslné pc hry .

Vedení to nebude brát jako nevděk, ale jako neschopnost šéfovat týmu. Okamžitě se na tyto hlopé úvahy vykašli. Kdo Tě platí? Tvoji kolegové? To jistě ne! Ty se seber, přestaň hulit a uvědom si, že jsi šéfem. Nejsi placen za kamárádíčkování. A to s tím "dopřáváním" všelijakých výhod, a odměn, to se mi nějak nezdá. Na to přece nemáš ani právo, neinvestuješ ze svého. I Ty jsi zaměstnanec a musíš zdůvodnit svá rozhodnutí. Takže já nevím, ale pokud je pravda to, co tady píšeš, tak se někdo někde spletl. A vůbec se neboj, že by si vedení nenašlo za Tebe náhradu. Nevděk, to velice zvláštní ...Já, jako majitel firmy, bych to brala jako neschopnost.

Ty si přece nemůžeš kupovat přízeň svých kolegů, z peněz svého zaměstnavatele. Já žasnu.

Mně moje práce hrozně baví,dělám ve firmě 11 let a hodně si jí vážím.A s těmi odměnami-jako vedoucí týmu mám určitý měsíční obnos,který mohu a nemusím využít k odměně podřízených,je to čistě na mně,jsou na to prostě vyčleněny prostředky.Ale o to nejde,pokud se toho vzdám,už nikdy mi tuhle možnost růstu nedají,asi pro neschopnost jak píšete.Ale abych tu jen neskučel jako neschopa,říkám si že svojí práci dělám rád a dobře a co je hlavní,vydělávám peníze pro svou rodinu a to je prvořadé! A proč bych se tedy měl trápit tím,že už mně kolegové neberou jako dřív.A vsadím se,že podle toho jak reagují,určitě by kdokoliv z nich po mém místě okamžitě skočil.Co vy na to?

Já na to vůbec nic. Vaše otázka byla položena v jiném tónu, než je nyní Vaše sebevědomá reakce na mou odpověď. Jestli jste chtěl slyšet, že Vám Vaši kolegové závidí Váš úspěch a postup, tak jste to mohl napsat rovnou a nemusel jste to tak "obalovat". Takže všechno je v pohodě. není o čem mluvit. Nakonec Kapka Vám odpověděla velice dobře. To jste chtěl slyšet.

A pak, já Vám přímo napsala, že Vás přece neplatí Vaši kolegové, takže byste se neměl zajímat o to a tak dál...Vždyť Vy vlastně opakujete svými slovy mou odpověď. Ale abych se přiznala, z mé strany to byl úmysl. Já totiž tušila odkud vítr vane a nemýlila jsem se. Přeji Vám, abyste prosperoval v pohodě dál. Chápu, že jste se chtěl tak trošku pochlubit svým úspěchem, asi Vás doma málo chválí... I to se stává. Hezké svátky.

Dokonce ve vaší původní otázce uvažujete o tom, že byste se i vzdal své vedoucí pozice, protože nemůžete unést, jak se k Vám Vaši kolegové chovají, ale že se obáváte toho, že by to bylo od Vás přijato jako nevděk. Píšete, že nespíte a že kouříte jednu cigaretu za druhou, že Vás tak strašně trápí přístup Vašich kolegů... Pět minut poté, píšete úplně jinak. Jste si jistý, že by oni po Vaší pozici skočili... že Vám závidí a že jste ve svém zaměstnání spokojen, že v pohodě uživíte svou rodinu...Tak o co vlastně doopravdy šlo?

Osobně si myslím, že na to jdete ze špatného konce. Jistě máte jako řídící pracovník plnit nějaké úkoly dané vedením. Hleďte je tedy plnit a nedělejte si starosti o podřízené. Na to tam nejste. Oni jsou tam zase od toho aby dělali to co jim nařídíte. Co si o tom, nebo o Vás myslí neprožívejte. Nežijte jejich život, ale svůj. Buďte korektní, spravedlivý a náročný. Kdo z nich to chce pochopit, pochopí. Jestli si myslíte, že budete se všemi kamarád, nedělejte řídící funkci. Budete se trápit, kouřit, možná i fetovat, zanedbávat manželku, děti atd. Věřte mně, něco o tom vím. Najděte-li si chvilku času, třeba jako relax a přečtěte si knihu od autora Dale Carnegie Jak se zbavit starostí. Velmi poučné.

Úkoly plním řádně a k plné spokojenosti mých nadřízených,v tom problém není.Máte pravdu,kdo pochopí-pochopí,kdo nepochopí-jeho problém.Jen jsem potřeboval slyšet několik názorů,moc mi to pomohlo,ani nevíte jak.

Máte naprostou pravdu,děkuju.

Na to musíš mít tzv. žaludek. Samozřejmě, že tě tví podřízení nebudou brát jako kamaráda, co s nima dělá. Už jsi nad nima, to je běžná záležitost. A odreagování? Každý má svého koníčka. Já dřív hrál střílečky, teď kreslím interiéry nebo kutám něco v garáži, na zahradě... prostě cokoli, co tě baví, recept na to není. Jinak vedení to nebude brát jako podraz, ale absolutní neschopnost. Jinou příležitost už nemusíš dostat.

Teď to pročítám znovu - zdá se, že začínáš mít správný názor na věc. Musíš rozdělit pojmy práce a soukromí. V práci jsou kolegové, nadřízení a podřízení, v soukromí jsou přátelé a kamarádi. Do práce se chodí vydělávat, aby rodina nestrádala a vybrat si tam můžeš maximálně podřízené, v soukromí žiješ - tam si vybíráš přátele a kamarády. Jak se říká, v nouzi poznáš přítele. Jediné, co tě může uklidnit v této situaci je fakt, že vaše "kolegiální kamarádství" nebylo na takové úrovni, aby se mělo cenu jím nadále zaobírat. Odvykni si, že to byli kolegové a ber je prostě jako podřízené - tečka, nic víc, nic míň.

Dostal jste se do pozice vedoucího a vaši podřízení vás už neberou jako jednoho z nich. S tím nic nenaděláte a nemá cenu se kvůli tomu trápit. Holt musíte pracovat s takovými lidmi, co máte k dispozici. Někdy se zase stává, že podřízení veoducímu podlézají. Je to práce s lidmi a lidé jsou různí. Samozřejmě, že by byl nesmysl se vzdávat této funkce. Musíte koukat sám na sebe a není dobré se jim snažit zavděčovat např. vysokými odměnami. Ty by měly být zasloužené. Stejně, jak jste poznal, to není nic platné. Také není dobré si podřízené moc připouštět k tělu.

Ahoj,znám takovýho vedoucího jak popisujete,a když v tom bude pokračovat,skončí bez práce a bez přátel anebo patří mezi vyvolený a nemusí se bát o současnou pozici,at dělá nebo nedělá,taky je hlavní myšlenka,která tady byla řečena,kdo vám dává výplatu a to je rozhodující,toho bych se držel a nebral ohledy na ostatní,tak jako oni na mně.Ještě poradím,že vztahy na pracovišti jsou předem daný,a netřeba je měnit a spolupracovat můžete s těmi,kterým můžete věřit,s ostatníma se raděj včas rozejděte a pokud možno v dobrým.A prémie bych dával skutečně za odměnu,za výsledky a pod.jinak časem vás začnou nenávidět a budou je žádat i když si je nezaslouží.

...jednoho, dva, vyhoď a bude klid.