Máme vnučku ve 3 ročíku oboru prodavačka,nedochází ani do školy ani na praxi,nechce dodělat učení,práci asi nesežene,hrozí,že uteče z domova,vyzvedne si spoření,ale s tím dlouho nevydrží.Máte nějaké zkušenosti? Poraďte jak se k problému postavit.
Děkuji předem za každou radu.
4x
pokuste si s ní sednout a rozumně pohovořit. O vašich a JEJÍCH představách o JEJÍM životě.
zkuste to respektovat jak to je, nekřičet, nevyčítat, jen jí předestřít fakta např.
OK, škola tedy ne - tak co budeš dělat celé dny? - kdo nechodí do školy, chodí do práce...
tímto skončila moje povinnost tě živit - sama jsi to tak chtěla, takže očekávám, že se budeš podílet na provozu domácnosti částkou xxx - protože je to třetina nájmu + třetina za vodu+elektriku+internet... a třetina výdajů na jídlo(podle toho, kolik vás doma je). Oblečení si budeš obstarávat sama, telefon a jiné výdaje samozřejmě taky. Očekávám aktivitu i v domácích pracech - takže oblečení ti max. vyperu- žehlíš ty, uvařím - nádobí je tvoje...
Pokud se to slečně nebude líbit, že nemá práci atd, tak at si hledá brigády, něco se najít snad dá... Pohrozila bych jí, že jí počkám dva měsíce, jestli nezaplatí, balím jí věci a vezu ji na nejbližší ubytovnu, kde zaplatím bydlení na 3 měsíce a sbohem.
Děvče si potřebuje trošku natlouct čumáček, aby se probralo, toť můj názor (i zkušenost)
"Děvče si potřebuje trošku natlouct čumáček..."
Ne čumáček...ale hubu...a ne trošku..ale hodně..
Pak pozná o čem je skutečný život..a začne si vážit i poměrně "běžných" a "obyčejných" věcí.
doplněno 24.10.12 14:22:Já Vám zcela věřím...také mám 5 letého prcka..a dokážu představit co cítíte..
Už proto, že Vaše situace může potkat téměř každého (co víme co bude za 5-10 let), tak říkám "v žádném případě nedávat peníze 18 letému děcku". Ano, má je u nás schované...až dospěje (hlavně duševně) dostane je..Ale rodiče zváží, jestli to bude v jeho 20 letech, nebo až v 25...
Mé kamarádce když bylo 18 tak zdědila po otci 300 tisíc a pronajala si byt a zařídila si ho a během 2 měsíců utratila všechny peníze za alkohol,cigarety a zbytečnosti.PO 2 měsících se musela odstěhovat,vrátila se k mámě a drahý nábytek má ve sklepě.Takže souhlasim.Ona totiž v 18ti letech ještě neuměla spořit a nevážila si tich peněz když si je vlastnoručně nevydělala.
JSEM UŽ UMLUVENÁ,MYSLÍM,ŽE ZÁKLAD MÁ DOBRÝ.
ONA VŠE ODKÝVÁ A STEJNĚ SI DĚLÁ CO CHCE.
Já si jen nedovedu představit vykázat jí z domova,zeť by to nedokázal,ona to ví a zneužívá toho.
Nic jiného nám asi nezbude.Rodinná porada a tvrdá opatření.
Není to lehké věřte mi.Proto se ptám na radu donutit jí asi k něčemu nemohu.
Já si nedovedu představit, že by se sama srovnala z téhle polohy, aniž by ji se něco stalo. Samo se to nespraví, bohužel, musí holt trochu trpět.
V 18ti letech ještě neví co obnáší život.Nedá se dělat nic jinýho než jí nechat aby si natloukla hubu.Bránit jí v ničem nemůžete jelikož má svojí hlavu a neposledchne vás a na vaše rady nebude brát ohledy bez urážky si bude myslet o pr...Tímhle si musí každý projít sám,chápu že není jednoduché dívat se na to jak si ničí život ale s tím opravdu nic neuděláte ale peníze by bylo dobré nějak zajistit aby si je nevzala a neutratila např.za drogy a nebyla na to ještě hůř..Nechte ji být ona si to prostě musí zkusit a určitě jí začne ten její vysněnej život vadit.Když nebude mít peníze tak si uvědomí že jí nezbývá nic jiného než začít pracovat.Že nové hadříky a podobné věci jí nikdo zadarmo nedá.A ani vy byjste jí neměla dávat peníze,jen at si je vydělá sama.A ona si brzy vše uvědomí že doma se má nejlíp a nemusí myslet na to kde sehnat na jídlo a tak 
je mi 2O.Takže vím o čem mluvim,byla jsem stejná a rodiče mě nechali si v tom vymáchat hubu a zjistit si sama jaký to je a pomohlo to
2x
Obávám se, že zde se již každý trest mine účinkem. Je zletilá, svéprávná, má svojí hlavu a svůj rozum...Když si nedá říct po dobrém, ani po zlém, ať se tedy osamostatní a ukáže, že se o sebe umí sama postarat lépe...Nechce studovat, ať si tedy najde práci a není líná makat. Člověk si myslí, že jakmile dosáhne plnoletosti, snědl všechnu moudrost světa a může si všechno dovolit...Pokud nechce respektovat pravidla lidí, kteří jí živí a poskytují střechu nad hlavou, nelze to tolerovat do nekonečna, bohužel. Pro dospělé je to rána a trápení, ale na všechno si musí přijít sama, on jí život naučí...Nezavírala bych jí úplně dveře k domovu. Pokud budeš mít hlad, přijď se klidně najíst... Když budeš potřebovat, víš, kde nás najdeš. Ale jinak se o sebe tedy starej sama a dokaž, že to svedeš, když máš svoji hlavu...
2x
Jak se říká: ohýbej proutek dokud je mladý, aneb, dítě se má řezat, ale jen do tří let, pak už je to k ničemu (to je obrazně). Obávám se, že vnučka si bude muset sama natlouct hubu aby pochopila, co je v životě důležité. V žádném případě bych nedoporučoval jakkoli finančně podporovat, tím se stav ještě zhorší. Utnout přísun peněz a pokud nestuduje, tak přispívat na domácnost nebo si zařídit svoji. Prostě musí poznat, že v životě nic není zadarmo.
vazeni s nekterymi radami nemohu souhlasit. mam syna a dve dcery . u jedne z nich na stredni skole nastaly problemy,byla zamilovana , zacla flakat skolu, dokonce chodila za ni a nejhorsi pro nas bylo ze zacla lhat. sama si zaridila preruseni rocniku a s pritelem odjela do zahranici na praci.jednou tydne mi volala ze je v poradku.nesouhlasila jsem s tim jak to dela, ale bala jsem se ze ji ztratim tak jsem se s tim zacla smirovat.penize stejne neusetrili, kupovala si drahe obleceni, jezdila autem ale stale pracovala. nastaly potize ten hoch se dal na drogy a my se o dceru zacli bat.byla naprosto bez financi, dostali oba hned vypoved, tato situace od odchodu ze skoly trvala devet mesicu.nakonec vse uznala a vratila se domu, nastoupila do puvodniho rocniku ci li opakovala,ma maturitu, dnes je vdana ma deti a sama rika, kdyby jste mi nepomohli, odvratili se ode me , kdo vi jak bych dopadla.kdo jiny nez rodice pomohou diteti at je jak koliv star.z laskou a trpelivosti se da vse zvladnout. tak prosim nenechte dceru padnout , bude vam za to jednou vdecna. jen ne hadky , vycitky a zlobu.musi vedet ze ji mate rady a ze vam na ni zalezi...
takova. Domnívám se o sobě, že jsem velice tolerantní a rozumná ženská. S rodinou nikdy nejednám v afektu, nedělám unáhlená rozhodnutí. I tak došlo k tomu, že jsem "vyhodila" dceru (22let ) a jejího přítele z domu. Bylo to v únoru a dcera byla těhotná 
. Ale nešlo jinak. Opravdu nešlo. Ještě teď, když si na to vzpomenu, tak mi vyhrknou slzy. Celé noci jsem proseděla u okna a každou chvilku se zvedla s tím, že jdu pro ně, aby se vrátili domů. Bylo mi dcery a toho maličkýho tak neskutečně líto. Oni přespávali v autě 
. Hrůza a děs. Trvalo to dlouhých PĚT dní. Za těch pár dní leccos pochopila. Sama se ozvala, konečně sedla "ke kulatému stolu" a vše jsme v klidu probraly.
Ano. Když uděláte takovéto rozhodnutí, musíte počítat s tím, že to bude v počátku bolet především Vás. Dítko si naopak bude připadat tak nějak uraženě dospěle. Pak se uvidí. Nikdo nemůže dopředu říci, že pochopí a vrátí se. Nebo sklouzne ještě více do životního marastu.
A ani Vám nikdo nemůže nyní říci, že když doma přitvrdíte, tak to půjde k lepšímu. Nebo k horšímu?
Přeji vám všem najít tu správnou cestu. Sebodka
2x
HA HA HA HA, to se zas jednou něco povedlo. To je zase otazka. Ani nevím jestli mí smysl zase odpovídat dokola. Napřed někdo něco provede, a pak brečí jak z toho ven. Je zde plno"kapacit" co vám dají plno kompetentních odpovědí. "Samej" docent" a "profesor" a stejně Vám to "PRDLAJS" pomůže. Tak to byl jen úvod.
No a teď o odpovědi. Udělejte to jako já. Sice nemám ve výchově ještě třeťačku ( nevím zda je jí 18, 17 let), ale teď mám na starosti 16 letou dívku. A budu mluvit o celkem bohaté zkušenosti s mnoha dětmi.
A teď Vám to bude připadat jako moje blbá rada o ničem: Ale HOLD jiná rada neexistuje, a ona to vlastně ani rada není. Jen chci říct, že UŽ neuděláte NIC. Co jste "podělali" to zůstane podělané. taky se tomu dá říct GIGO ( vyguglujte si to)
Dívenka se už prostě musí rozhodnout sama, nebo můžete jen použít násilí ( psychické! ne fyzické )
Takže: rada pro pro ostatní: píšu ji tady ostatně už asi po desáté a píšu ji dokola už asi 20 let:
Pokud chcete, aby Vás dítko poslouchalo, aby se mu dalo věřit, aby Vás mělo rádo, aby Vám nelhalo atd, začněte jej vychovávat společně s dostatečnou rodičovskou láskou ( neplest si to s opičí láskou). No a s tou výchovou začněte v 6 měsících a hotovo máte v 6 letech. Pak se to snažte jen udržovat. ( ale jak by řeklo jedno etikum: Dežo, ale kdo se má s parchantem piplat 20 let? )
Arogantní mladí rodiče nikdy nevychovají vzorné dítě ( tím nemluvím nic o rodině tazatelky).
A zkušenosti: no už jsem naznačil: pomůže psycholog a rodiče. Ale pomůžou tak sakra málo, že efekt nebude znatelný. Prostě, pokud s autem opakovaně narážíte do zdi, nikdy už nebude jako nové.
S Vaší vnučkou se může povést cokoli, při dobré péči se dá aspoň něco zachránit. Ale tohle forum na to není dostatečně kompetentní. Tady to rozebírat nemá cenu. Sami si NIKDY nepomůžete, jsou tam už bariery, zábrany, dlouholetá nedůvěra, odtržení a touha po osamostatnění. .. tak jak to u dětí bývá.
Ale existuje naděje, že se změní sama, až ji to dojde. Třeba je to všechno jen vzdor, který přejde.
No neporadil jsem, jen jsem naznačil jak to bude dál a co by se s tím dalo dělat. Pomoc odborníka.
p.s. umyslně jsem to napsal naicky, aby to bylo trochu pochopitejnější, tedy bez odborných výrazů.
1x
Na výchovu už je pozdě, jestli má dobrý základ, časem se srovná. Nepodporujte ji v tom nijak - neplní povinnosti, tak žádné kapesné, žádné benefity - a dejte jí najevo, že flákat se nebude, abyste jí živili, ale že kdykoli se bude chtít hodit do latě, tak jí pomůžete... je třeba jen doufat, že se nevrátí s outěžkem. 
1x
Psala jste, že jste celá umluvená a vnučka vše odkýve. Zkuste debatu vést tak, aby mluvila ona a vy jste se spíš ptala než kázala, a hlavně aby výsledek debaty byla jasná dohoda, která se dodrží, a zároveň, aby vám vnučka řekla, kam půjde a jak se bude živit, pokud dohodu nedodrží a bude muset odjít. Pakliže však nesplní, na čem se dohodnete, je potřeba opravdu trvat na tom, že odejde. Doporučuji ještě udělat mezistupně před tím, než ji vykážete z bytu, tedy např. přestávat dávat kapesné, přestávat dávat jídlo a omezit veškeré výhody, které má, případně i vypnout internet.
1x
Pootrestani budete akorat tak sami,protoze se vydate z posledniho a vyplacate spoustu energie na ,,zachranu'' a efekt bude opacny.Vim o cem mluvim.Ikdyz to hrozne boli,neda se nic delat,nez ji nechat,aby si hubu natloukla.Kdyz bude chtit,stejne s ni nic neudelate.Nechce,tak nechce.Sporeni,no je jeji,tak at s tim nalozi jak mysli,podle toho se ji povede.Udivuje me,ze mate starost,ze dlouho nevydrzi se sporenim.No to prave potrebuje,zustat bez prostredku,aby konecne pochopila,ze se musi starat o sebe sama a jako to chutna.Jeste rada uzna chybu a treba prijde.A kdyz ne,muzete si rici,ze jste se snazili udelat maximum a vic nemuzete.
1x
Z mého pohledu je v jejím věku na výchovu pozdě ,píšete ,že je pnoletá a že vyhrožuje odchodem z domu...Jábych jí ty dveře otevřela a..."Jdi tedy ,když chceš" .Takový člověk si potřebuje ,opravdu POTŘEBUJE ,natlouct ústa a poznat život na vlastní pěst ,co to je platit podnájmy ,vyjít s penězi ,nakoupit jídlo ,ošacení ...hm ,kolik by jí zbylo na cigarety a pivko? Využívá vaší pomoci ,dobroty,nezlobte se ,ale já bych jí ty dveře fakt otevřela,vnučka nevnučka .Život je tvrdý a ten jí naučí nejlíp
0x
Neporadím Váím...Asi si bude muset natlouct ústa..a buď se časem poučí nebo také ne.
To že má spoření na své jméno je chyba, ale tu už nenapravíte..
Je to velmi těžké,
je jí 18 a ona odmítá respektovat každou autoritu,prostě neposlechne.
Vyhodit jí z domova má člověk strach,opravdu nevíme jak se k tomu postavit,nahučeli jsme se do ní,ale bez výsledků,řekne já vím a dělá si stejně co chce.To byla na oboru s maturitou,lajdačila,tak přešla na tu prodavačku a lajdačí dál.Kouří,chodí na pivko a domu se jen vyspat.
A jestli nechce chodit do školy tak jí budete muset hlídat.Kontrolovat omluvenky a nebo mluvit s třídním.A když bude chodit za školu tak hold domácí tresty,prostě zamknout a nikam jí nepustit.I když je jí 18.Pořád za ní máte odpovědnost.Musíte být na ní tvrdá,nedá se nic dělat když nezakročíte a budte s ní o tom jen mluvit tak vás nebude respektovat a bude jí fuk co jí řikáte.Ale když se jí postavíte tak stáhne ocas
0x
Zkuste v klidu, sednout si a promluvit s ní. Bez výčitek, bez zvýšení hlasu. Bude to těžké, ale opanujte se, jde o Vaši vnučku. Není náhodou těhotná, a bojí se svěřit? Nebo je do někoho zamilovaná, kdo má na ni vliv? Poproste ji, aby Vám věnovala čas, že ji máte ráda, a že s ní chcete mluvit. Držím palečky. - pt
Nevzdávejte to ještě. Píšete, že jste do ní nahučeli. Zkuste to opravdu jinak, nehučet, poprosit o hodinu času a dát jí najevo lásku. Ti mladí nemají někdy rozum a už vůbec ne zkušenosti, rozum musíme mít my rodiče, či prarodiče. Chce to trpělivost. Až uteče, bude to horší, zatím se vrací domů. Jinak nevím.
0x
Dobrý den, já tomuto stavu říkám "zamrzlá puberta". Dokud nenarazí, asi se moc nezmění. Jen mě zaráží, kde bere na cíga a pívo?
Možná by pomohlo zkrátit kapesné s ohledem na výkony ve škole... Je potřeba jí vysvětlit, že se brzy asi zapojí do pracovního procesu a že podle výkonů bude mít také odměnu - výplatu. Peníze potřebuje každý, tak možná při jejich krátkodobém nedostatku pochopí...
...kolegové nade mnou byli rychlejší...
0x
Vzdálená známá měla takovou dceru, taky se nedoučila, utekla do squattu, řeč s ní žádná nebyla. Známá se málem utrápila No a tam zmoudřela, po nějaké době se vrátila domů, když pochopila, že všude chleba o dvou kůrkách a teď horko těžko dodělává střední školu dálkově. Nebo si vemte tu dceru herečky Vilmy Cibulkové - fetovala, doma kradla, z léčení utekla, takže ji Vilma úředně vyhodila z bytu. No a umoudřila se a Vilma ji přijala zpět po několika měsících.
Víte, je to těžké, dítě může upadnout do nástrah, asi nemusím dál rozvádět, honí se vám určitě stejné obavy hlavou. Jenže když zůstane doma, nebude pracovat a budete se s ním stále hádat a živit ho, nikdy v sobě nenajde sílu to změnit. Někdy je potřeba dopadnout na dno, aby se od něj člověk odrazil.
Jestli nepracuje, ještě bych jí ten raneček sbalila sama a poprosila ji o rychlý odchod. Měli byste jí ukázat, že i vy máte nějaké meze, do kterých ji budete tolerovat a pokud se k vám neumí chovat, pak ať jde.Ona měla povinnost studovat, nyní pracovat a podílet se na chodu domácnosti. Pokud to nechce dělat, dejte jí najevo, že doma není vítaná, dokud si tyhle věci nevyřeší. Ona by stejně odešla, pokud to má v úmyslu. Můžete se jen modlit, že se jí v hlavě brzy rozsvítí, v tomhle věku už ji řídí kamarádi a známosti.
0x
Jsem matka dcery o kterou se jedná.Nic není tak jednoduché.Nebudu zde rozepisovat jak se vše dostalo až sem,ale je tady ještě další problém.Dospělá je půl roku a už udělala dvacetitisícový dluh.Uzavřela smlouvu na paušál na telefon a net.protože jí zablokovaly sim tak to udělala znovu u jiné společnosti.Manžel u kterého dcera bydlí má barák a bojíme se dluhu a následně exekuce.Teoretucky si může půjčit kdekoliv.Z trvalého pobytu jí odhlásit nemůže a když jí vyhodí stejně půjdou po jeho majetku.Takhle je alspon trochu pod kontrolou.Souhlasím s většinou názorů,že si má natlouct,ale také se bojím o majetek ,který mají.
Proč by ji nemohl odhlásit z trvalého pobytu? Má tem nějaké majetnické právo nebo smlouvu? Pokud ne, lze vyhodit a následně odhlásit z trvalého pobytu. Poté doložit exekutorům, že se tam nezdržuje a tudíž tam nemá žádné věci. Jak už jsem psal, bohužel hledáš problémy, proč to nepůjde, místo abys situaci řešila a hledala, jak to jít může.
Omlouvám se ,ale opravdu nevím jak ji odhlásit.Není to tak jednoduché.NA OBECNÍM ÚŔADÉ ji jen tak neodhlásí.Musí mít jinde trvalý pobyt a to ona nemá.Majetkové právo má tím,že je jeho dcera.Prý se nesmí zdržovat na adrese min. 2 měsíce.Prostě nevíme jak na to a na pravní poradnu nemáme.
vyhodit z baraku,musela jsem to udelat take.
doplněno 01.11.12 14:11:Mne take spratek provolal na pausal,ktery jsem mu zaridila 8 000kc a ja je musela zacvakat.nehlede na to,ze z zivotniho minima jsem mu financovala soukromou skolu a tak okradala sourozence,jen abych podporila jeho nadani.Vite jak to dopadlo?Tesne pred zavereckama se na skolu vybodl a spoustu hrozneho chovani,vuci lidem,kteri to s nim mysleli nejlip.doktor mi to vysvetlil,ze jeho chovani znaci poruchu osobnosti a s tou se neda nic delat.Rozumite?Nic a nikdy.Prisla jsem o syna,ale prece nebudu tvrdit,ze jeho chovani je spravne,ikdyz za to uplne nemuze.Inteligentni je,ale neni mu to nic platne,jelikoz diky poruse mu nikdo nevysvetli,ze se chova jak dobytek.Vite co je na tom nejhroznejsi,ze to bylo nejhodnejsi a nejnadanejsi dite ze vsech co mam.Pak v dospivani se zpustilo toto.Je na kazdem jak se zachova.ja osobne bych neunesla koukat se na to jak se chova k nam a jinde.Vsude a s kazdym stejny problem.Rekla jsem si,ze si nezaslouzim aby me nekdo nadaval a ze musim zustat fit,pro ostatni deti.Tak to je muj pribeh,ktery boli a dosud jsem ho na poradne nenapsala,jelikoz jsem take porad doufala zmeny a neni se s cim chlubit.Spoustu lidi take rekne,spatna vychova.Ne,ne,jen lide se stejnou zkusenosti pochopi a vedi,ze nemohli nic zmenit.Rekla jsem synovi,kdyz se das dohromady,zacnes dochazet na terapie,hlavne se zamyslis,ze vsude a z kazdym mas stejny problem a dokazes si to pripustit,ze to okoli ma asi pravdu,tak prijd.Ale ja vim bohuzel ,ze se to nestane.Chtela jsem mit pred sebou cisty stit a je ted na me,abych se smirila.Je to velmi tezke,nemuzu videt ani jeho fotky z detsvi,ale clovek musi byt tvrdy.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.