Jsem introvert a samotář - jak z toho ven

Ahoj,

jsem v podobném věku jako ty, jen o rok starší (soudím podle nicku, že ti je těch 18). A kromě věku máme hodně společného. Jsem také silný introvert. Mám jen dvě kamarádky, se kterými jsem schopna mluvit trochu více než vůbec. Myslím, že pokud chceš najít nějakého kamaráda, hledej podobný charakter, jako jsi ty. Sice vám bude déle trvat, než se seznámíte a oťukáte, ale pak si budete rozumět. Taky mám občas pocit, že vůbec nikam nepatřím, svoje problémy řeším pouze se sebou. Hodně mi pomáhají knížky, díky nim se dostanu do svého světa. Tam mám přátele, kteří jsou mi blízcí, neposmívají se mi za různé věci. Neobviňuj se za to, jaký jsi. Víš, jaká by byla na světě nuda, kdybysme byli na světě všichni stejní? Věnuj se tomu, co máš rád, hodně to pomůže. Dám ti příklad. Na základce mě skoro nic nezajímalo, žádné zájmy, kromě čtení a učení. Poté jsem šla na gymnázium a tam jsme dostali zajímavou profersorku češtiny, která je celá pryč z divadla - prostě je tam pečená vařená. A víš co se stalo? Jednou jsem si řekla, já, která nemá společnost ráda, že do toho divadla zajedu. A víš, že mě to neuvěřitelně zaujalo? V hledišti jsou si diváci všichni rovni, sledují, co se děje na jevišti. Neřeší se tam, že někdo nosí brýle, koktá nebo má nadváhu. Před prázdninami, v červnu, jsem byla na muzikálu a ona učitelka, která mě zná a ví jaká jsem mi řekla, že půjdu po představení předat jednomu herci na jeviště dárek. Dovedeš si představit, jaké nervy jsem z toho měla! Ale dopadlo to dobře, ten herec byl velmi příjemný. Vzpomínám na to ještě dnes.

Určitě se najde něco co tě baví. Toho se drž. Pes je také dobrý nápad, s tím se doruzumíš i beze slov a nikdy tě nezklame.

Přeji hodně štěstí do života. Anzionka.

ty že máš problémy s komunikací? Koukej, jak jsi to krásně napsal. A jestli jsi optimista, tak máš napůl vyhráno. Jestli víš, že Tě vadí bavit se s lidma, tak si dej za úkol každý den 3 oslovit a dívat se jim do očí. A uvidíš, že za čas Ti to ani nepřijde. Chodíš do školy, tak máš témat spoustu (např. se zeptej spolužáka Cos odpověděl na tuhle otázku v písemce? Jak Ti chutnal oběd? Jak se mu líbí ta holka, co stojí ve frontě? Jakej by Ti doporučil telefon? Co plánuje na víkend? Jestli vyhráli to utkání, na které se tolik připravoval? Jestli hraje na PC hru ABC nebo ne? ...)

Všimni si, když budeš poslouchat dialogy lidí, že kolikrát se jedná vlastně o 2 nezávislý monology, kdy každej plácá to svoje. Spousta lidí o sobě rádo mluví. Takže když projevíš zájem o jejich koníčky, práci, tak se s velkou pravděpodobností rozpovídají.

A pro začátek oslovuj třeba cizí lidi na zastávce (kolik je hodin? V kolik to jede? A jede to vůbec tam a tam?..) Když se jim budeš zdát divnej, tak Ti to může být jedno, stejně už je asi nepotkáš. Ale budeš si cvičit komunikaci

kup si inteligentního psa a snaž se s nímco nejvíce komunikovat a poté také s pejskaři ve tvém věku. Nesmíšjej alebrát jako životního partnera, jinak si těžko najdeš skutečného.

Voldemorde, něco ti poradím. Přestaň za zaobírat svojí minulostí. Ano, staly se ti špatné věci, ale to bylo. Nyní žiješ přítomností. Pokud se totiž budeš stále minulostí zaobírat, budeš ty špatné věci v sobě pořád živit a ze svého smutku nikdy nevyjdeš. Píšeš o sobě, že jsi i optimista. No vidíš, takže se obrň optimismem vůči celému světu. Nevadí, že nemáš moc kamarádů. Možná, že pro tebe bude rozhodující seznámit se někdy v budoucnosti s nějaku slečnou, se kterou rodinu založíš, a nebudeš už tak sám. Ano, introverti to mají na světě o trošičku horší, protože pořád nad něčím přemýšlejí, jsou spíše uzavřeni do sebe, nespolečenští, málomluvní, tišší. Ale to neznamená, že jsi horší člověk. Prostě jsi takový. No a že koktáš. Prostě to tak je, většina rozumných lidí se ti smát nebude, když budeš mluvit a koktat. Smějí se jen naprostí blbci. Asi je není pro tebe moc dobré, že se nemáš komu se svým trápením svěřit a že jsi na to sám. Asi bych ti doporučila přečíst si knížky od Dale Carnegie - Jak získávat přátele a působit na lidi, Jak se zbavit starosí a začít žít. . Napsal jich několik, v knihkupectví jsou k dostání a viděla jsem je i na Aukro.cz se slevou. Jsou to knihy zrovna pro takového člověka, jakým jsi ty - nevěříš si, máš malé sebevědomí atd. Věř, že hodně záleží na tobě. Když budeš mít takové to pozitivní myšlení, když od sebe budeš odhánět negativní myšlenky, když si budeš více věřit, bude ti na světě líp. Ale to chce všechno čas. Jestli je těch 18 let (usuzuji podle tvého nicku), tak to jsi na prahu dospělého života. Věř, že jak budeš stárnout, tak nabudeš většího sebevědomí, ale hlavně - to musíš chtít ty a ne házet flintu do žita se slovy - když neumíš komunikovat, tak se o to ani nebudeš pokoušet. To je poraženecký postoj. Věř, že vím, o čem mluvím a že tě ve všem chápu. Ale bez vlastní tvojí iniciativy se ty sám nezměníš. A nejsi na světě zbytečný. Určitě existují ve světě lidi, kterým na tobě záleží, anebo bude záležet. Jen se nevzdávej. Hodně štěstí!

Dobrý den. Se vším je třeba začít vždy u sebe. Postupně se zapojovat do komunikace s druhými. Pokud jste uzavřený a s nikým se nebavíte, nelze asi moc očekávat, že se k Vám okolí bude chovat jinak. Ono je někdy hodně těžké i pro druhé lidi dostat se přes určitou bariéru...Jste poznamenaný svým dětstvím a ošklivými zážitky, nikomu asi moc nedůvěřujete. Bude to trvat nějaký čas, než vylezete z té své ulity a sebevědomí se Vám trochu zvedne. Ale jde to, když se budete snažit a budete o to stát. Ona samota neprospívá nikomu příliš dlouho. Ale někdy stačí podívat se kolem sebe, kde všude se můžete zapojit a být třeba druhým užitečný. Určitě máte nějaké záliby, koníčky...Pokud ne, hledejte, co by Vás bavilo a co by odvedlo myšlenky jiným směrem. Je třeba energii nejen vydávat ze sebe, ale zároveň jí i z něčeho čerpat. Přemýšlejte o tom, co by Vás naplnilo a těšilo. Že jste jiný, než ostatní, ještě neznamená, že jste podivín. Ale pokud Vás to tolik trápí, nebojte se vyhledat ani pomoc např. psychologa. Nebudete tak na svůj problém sám a někdy i to, může pomoci, abyste se nedostal do těžkých depresí, z kterých je hodně těžké se pak vyhrabat. Nepíšete nic o tom, co sám pro sebe děláte, zda se sebou vůbec něco děláte...Názorů se Vám zde jistě sejde více, tento je můj. Přeji Vám co nejméně negativních myšlenek...

Milý mladý příteli, vzdor tomu,co jsi zažil ošklivého a navzdory tomu, že tě to vyčerpává, nervuje atd., je nejhorší službou, co pro sebe můžeš udělat je to, že to vzdáš a zalezeš do nory. Ne, že by si tam člověk nemohl pohovět a pofňukat, ale pak je třeba zase z nory vylézt.

Neexistuje nora, ve které bys byl dostatečně izolován před světem a kde by tě někdo krmil, napájel, převlékal a staral se o tebe, aby k tobě ani vánek světa nedolehl. To především a to ani v psychiatrické léčebně.

Navíc, tahle sociální zchoulostivělost má tendenci se zhoršovat a prohlubovat, nakonec bys mohl přestat vycházet z bytu ve dne, nebyl schopen ani pozdravit atd. Prostě tohle si nesmíš pěstovat za oknem jako šnytlík. Sebevražda jako řešení konečné a určité sice možná je, ale napáchal bys neuvěřitelně zla a bolesti v duších těch, kteří tě mají rádi a to celoživotně, takže jestli se jim nechceš strašně pomstít, tak to vypusť z programu, prosím.

Píšeš, že se cítíš na světě zbytečný, to je velkou měrou dáno malým sebevědomím, případnou dřívější šíkanou nebo trápením a to je možno odstřelit za pomocí psychologa. Navíc jaký dáš svému životu smysl, to je jen na tobě. Podívej se třeba na server www.dobrovolnici.cz, co vše se dá dělat a jak pomáhat, vše toto ti může dát pocit, že pro někoho něco znamenáš a pomáháš. Není třeba se jen věnovat lidem. K nám třeba chodí lidé venčit do útulku a pomáhat se psy, je to výborné pro ně i pro ty psy. Dobrovolníci někde třeba dokonce pasou i stádo koz, možnosti jsou nejrůznější.

Navíc, nic jsi ještě nezažil, nic nepřekonal, nic nedokázal. Když se porveš sám se sebou, svými strachy a lenostmi, to je pravý motor pro lásku k životu a sebevědomí. Po každém, byť sebemenším úspěchu se ti nesmírně uleví a svět se bude zdát hezčím.

Je potřeba si uvědomit, že nikdy nebudeš opakem, tedy žoviálním extravertem, to je dáno temperamentem a ten je vrozený, neusiluj tedy o velké cíle, ale opravdu lze dosáhnout toho, že budeš schopný se bavit, získat dívku, kamarády i vhodné zaměstnání po troše tréninku.

Jestli se ti staly dost ošklivé věci, bylo by dobré je probrat a rozklíčovat a odžít s psychologem. Ten by tě též pak propojil do vhodné skupiny vstevníků, kde je takových lidí více a v chráněném prostředí se učíte komunikovat i sobě rozumět a pomoci si.

Víš, připadá mi, že máš před sebou oooobrovskou horu problémů, takového slona. Ale slona nelze sníst najednou, musíš si ho naporcovat. Začni to rozmotávat kousek po kousku. Přemýšlej, co nejmenšího bys mohl udělat, abys cítil, že se to pohnulo k lepšímu, a zároveň tě ten krok neporazil a udělej to teď, hned, neodkládej to.

Jedna paní, silně zdevastovaná nemocí, mi vyprávěla, že i když je jí příšerně a nezvládne uklidit, tak se aspoň doplazí k parapetu a utře ho nebo něco takového, prostě maličkost, ale má pocit, že nějak začala a druhý den toho třeba zvládne líp.

Moc držím palce, chce to kus odvahy a možná taky se na sebe zdravě naštvat nebo se sobě zasmát, aby tě to nakoplo, protože sebelítost zabíjí a vyrazí jakoukoliv zbraň z ruky, je to to nejhorší, čím si můžeš posloužit.

Nehledej nikoho a buď sám sebou , nikoho k životu nepotřebuješ . Nezapomeň , že lidi jsou svi...

Já jsem na tom povahově naprosto stejně, mám 1-2 přátele se kterými se bavím, a další 3 zařazené do skupiny "příležitostné" (ty nemusím vidět moc často). Také jsem introvert, citově prý plochý, ale žiju, k životu mi už žádný přítel nechybí, tedy až na dívku, kterou očekávám za 2-3 roky.

Já osobně nechápu extroverty, to, kolik mají přátel a kolik na ně mají energie, jak se dokážou celý den smát naprosto nevtipným frázím. Když přijdu ze školy, tak si v klidu doma zapnu hudbu 50. let, otevřu knihu a studuji, nebo pracuji na svých rozsáhlých projektech. To je pro mě pravá zábava, ten pravý odpočinek po dni stráveném s falešnými lidmi. Taky mi říkají že jsem divný, když se s ostatními nechodím flákat po městě, taky se mi vysmívají. Je mi upřímně jedno co si kdo myslí, vím, že jsem moudřejši než oni a tak to mám rád.

Introvert je introvert a nemůže být opak,tedy extrovert.Jinak řečeno,když jste vyrostl jako "smrk" nemůžete po sobě chtít ,abyste byl "jedle". Introverti mají velmi živý vnitřní život na rozdíl od extrovertů,kteří jsou takzvaně "více do světa". Introverti byli a jsou často velcí básníci,filosofové,spisovatelé,vynálezci,hudební skladatelé a pod.. často je okolí považovalo či považuje za podivíny.Někdy to byli takzvaně hraniční osobnosti,tedy na hranici duševní choroby,která u některých i pak propukla. Introvertní povahy mají problém s komunikací a sociální inteligence je na nižší úrovni.Naproti tomu však ve svých myslích navštěvují říše o kterých se zbytku lidí ani nesní. Jsou přemýšliví,dokáží velice rychle uvažovat a analyzovat složité problémy.Z jejich vizí vznikají nádherná inspirativní díla. Těžko radit takto jen takto od boku. To dětství jak zmiňujete je na terapii,pokud je to tedy skutečně něco vážného,myslím třeba sexuální zneužívání,týrání apod.. Takže je na Vás zda toto by nebylo vhodné.

"Koho bohové milují,tomu hází klacky pod nohy"

Jo taky jsem veliký samotář a introvert.Je mi 24 let.Doufám ,že se to časem změní...Třeba najdu nějakou spřízněnou dušičku,která mi pomůže z té samoty,která se u mě začala projevovat už na střední škole.Lidi jsou od toho aby si ubližovali,ale najdou se i tací kteří člověku pomůžou...