Moje nevěra

zatloukat, zatloukat, zatloukat. a vy, vy se s tím musíte poprat sám!

Ano - ZATLOUKAT, ZATLOUKAT, ZATLOUKAT! - ne proto, abys ´utekl´ před problémy - ale abys je nevyvolal... Přiznání se k nevěře - ať už jakékoli, funguje jako ´džin´ - z lahve jej vypustíš snadno - ale zpět jej nedostaneš...

Sobě sám si slib, že se polepšíš (jestli ti to pomůže) a i se polepši (jestli ti to pomůže) - ale přítelkyni se nepřiznávej a ani nikomu jinému nic neříkej! - je to tvůj problém, ty se s ním musíš vyrovnat!

"se priznat a ulevit tim svedomi" - to je dost přesné - a můžeš aspoň sobě vysvětlit, proč bys měl ulevit svému svědomí za cenu, že ublížíš někomu jinému?

vite, vypsal bych vam tu A4ku toho, jak bych to vysvetlil sobe... jenze stejne je to vzdy z jednoho uhlu pohledu tak, jak pisete vy, tudiz pomoci predevsim sobe na ukor "obeti", otazka je, jak by to videla i moje pritelkyne, ale mate pravdu, ja to asi nechci zjistovat.Kdyz vim, ze by pro me udelala vsechno a mnohokrat mi to i dokazala, radsi to vsobe vstrebam i za ni a budu se utesovat tim, ze me to mozna mrzelo vic nez by to mrzelo ji, kdyby to vedela.

bohuzel ano, byl to nejaky chvilkovy zkrat a ja jsem nebyl iniciator, jen jsem se nejak nestihl branit, nevim... posleze jsem si prebral v hlave, co se vlastne stalo a sel jsem ihned pryc s tim, ze uz dotycnou nechci nikdy videt, vite, od te doby ji snad i nesnasim.Ale ikdyz vedela, ze jsem zadany, tak samozrejme hlavni vinu na tom nesu ja... ono tyto moje argumenty stejne mozna vyslechnuty vubec nebudou, kdyz to pritelkyni sdelim, nemohu tim z nevery udelat chvilkovou slabost, toto ma jen dve strany mince... ted jde o to, jestli se s tim mam zkusit vyrovnat ve svem nitru a vytesnit to ze vzpominek a pri pripadnem provaleni si stat za svou lzi, nebo se priznat a ulevit tim svedomi a mozna ztratit osobu na ktere mi tak zalezi.

Musíš si to ujasnit sám... Tady nikdo za tebe rozhodnout nemůže.

Osobně bych nevěru, pokud by byla jednorázová a na mám dlouhodobém partnerovi by mi skutečně záleželo, nepřiznala. U tebe je ale komplikací to, že ta jednorázová bokovka se zná s tvojí přítelkyní. Pokud hrozí, že to prosekne ta holka, je ais lepší se přiznat (ale samozřejmě je to risk, že to přítelkyně ani od tebe nevezme v pořádku).

Pokud jsi přesvědčený, že se to přítelkyně nedozví, raději bych zapírala... ale musel bys to zvládnout. Ono i pocit viny, výčitky, atd. jsou často vidět...

Jinak doporučuji si nechat udělat testy na pohlavní choroby, obzvlášť pokud byl sex nechráněný. Aby se to přítelkyně nedozvěděla až u gynekologa, že je bůh ví čím nakažená.

ja vim, kdyz to ale obhajuji tady, obhajuju to i pred sebou a je mi pak lepe, ze se z toho vypisu, kdyz uz to nikomu rict nesmim...

ta bokovka se nezna s pritelkyni a nikdy se ani nevideli... je to vlastne taky moc hodna holka, ale bohuzel je do me lehce blazen, ikdyz snad uz to po tomhle bude vylecena, protoze jsem k ni byl hodne hnusny, potom jak se to stalo a napsala mi, ze me uz nechce videt, za coz jsem rad.Ale tak se i bojim, ze se treba bude chtit pomstit... ikdyz zadny dukaz na me nema, nepsal sem ji zadne prasarny a ani to nebylo u nas doma, maximalne kdyz sem nad tim premyslel, by ji tak mohla rict co sem mel na sobe a plus dalsi veci o kterych jsme si jen povidali predtim nez se to stalo, ale to se tykalo prace a takovych tech beznych veci, zadne osobni.

Použil jste kondom? Dítě by jako důkaz stačilo...

Zatloukat, zatloukat, zatloukat! Blbost jste udělal vy, tak se nezbavujte odpovědnosti tím, že to hodíte na přítelkyni, kterou, jak píšete, máte rád. A už vůbec to neřešte ve chvíli, kdy jste z toho dosud rozrušený.

Já bych to přítelkyni neříkala a abych si ulevila vlastnímu svědomí, tak bych si slíbila, že se to už nikdy nebude opakovat a že to přítelkyni nějak vynahradím - např. že jí budu víc pomáhat, naslouchat jí apod. - prostě budu lepší partner, a to dlouhodobě, abych jí to vynahradila.

Kámo, máš to špatný. Očividně takový chování není tvůj styl. Asi Tě to bude užírat asi roky, ale časem se to vstřebá.

Přiznání by asi opravdu nic nevyřešilo. Ublížilo by to skoro určitě vám oběma a tobě by to pak tím pádem ještě přitížilo.

Rozhodně mlčet, navěky. Nikomu přiznání nepomůže, ani vám. Prostě se to stalo, je to velmi nepříjemné, ale už to je, vrátit to nejde. Vaše užírání berte jako trest, čas to všechno zahladí.

Rozhodně neříkat a mlčet. Pokud to na sebe prozradíš, tak s velkou pravděpodobností zničíš váš vztah. Pokud se to nikdy nedozví, tak budete fungovat dál. Jen se s tím musíš sám srovnat, ale neboj časem se to srovná. Jednou je nikdy - vyzkoušel sis a zjistil že to není tvůj styl, tím to pro sebe uzavři a jeď dál jako by se nic nestalo...

Dobrý den,

člověk není bezchybný i když se mi to těžko píše, když si představím, že by mi tohle udělal můj partner. I tak radím zatloukat zatloukat zatloukat ono bude už dost velké potrestání to , že Vás to bude užírat ve dne v noci!

PS: život lidi pokouší a oni podléhají.( Co oči nevidí, to srdce nebolí)

Zatloukat, zatloukat, zatloukat. Poper se s tím sám a kdyby to někdy mělo od té dotyčné prosáknout, radím znova - zatloukat, zatloukat, zatloukat. V nejhorším budeš tvrdit, že tě chtěla svést a je jenom naštvaná, že jsi ji odmítl. Tak ublížíš jen sobě, což je cesta nejmenšího odporu. Nebo hodláš ublížit ještě dalšímu člověku?

Až se Vám to stane podruhé,potřetí,... budete to snášet už mnohem lépe.

Člověk je tvor omylný. Nedělejte si iluze.

dyž jste byl slabý naq odolávání partnerce, musíte být silný teď a vyrovnat se s tím sám. Pokud je Vaše otázka míněna upřímně a opravdu Vás ten úlet mrzí, tak to je dost velký trest. A přítelkyni trestat popisováním " krásných chvil " s jinou? To určitě ne! Ale na druhou stranu jste si uvědomil, co pro Vás Vaše přítelkyně znamená a to má taky pro vztah cenu. Držím Vám palce a příště si dejte větší pozor. Vally