Vzteklé dítě-je to ještě normální?

Dobrý den maminko, taky jsem mamka, ne žádaná doktorka, mám 2 holky, nyní ve věku 9 a 6 let. Obdobno věcí jsem také procházela u obou dětí. U té mladší to trvá, ale protože je starší než Vaše dítko, mohu ji již okřiknutím umírnit. Řeknu Vám tedy moji zkušenost i to, jak jsem toto řešila já, kdy byly holky ve věku Vašeho prcka (podotýkám, že hlavně ta mladší se třeba uhodila do hlavy, bila sebou o zem - prostě žádný pud sebezáchovy) MOJE DĚTI - MOJE ZKUŠENOST: záleželo na tom, jak to vnímám já: pokud žabky zjistily, že si jich nevšímám, nebo jsem z nich zdrcená a vyřízená, TYRANKY moje v tom s libostí pokračovaly dál, ale jednoho dne jsem si řekla dost, mě prostě nedostanete: POZOR ,křik a plácanec na zadek v tomto případě a v tomto věku vše zhoršuje, láskyplností a obětí jsem jim ukázovala, že je sice miluji, ale že mě mají v hrsti a tím si toto chování mohou kdykoli dovolti (apropó někdě jsem četla, že pevné obětí pomáhá, je to nějaká metoda nebo co - u mě to nezabíralo: pro mě blbost), co 100% zabíralo byla úplně jiná reakce než holky čekaly. Jaká? Hrnek studené vody. Vím zní do blbě, zní to sistém pro nevzdělance, ale u nás to zabralo, jindy jsem si rychle na sebe začala brát budu, že půjdu pryč..., jednoduše v nich byl jakýsi půdeč toho: maminku miluju a nechci být sama, nebo teď na mě přistane ta studená mokrá hnusná voda. Závěr byl ten, že při jejich "vzteklém" chování neměly 100% jistotu, co udělám, jak je to ohrozí a i ten malý mozeček zjistil, že tohle fakt nemá zapotřebí. No Vaše dítko, zkuste sama, co zabere, ale pozor buďte vytrvalá, jinak Vás zase dítko "schlamstne". Vím zní to sobecky a tyransky, ale někdy to vážně jinak nejde. Pokud by to trvalo, je to opravdu o zvážení. Neurologa bych určitě z tohoto nevynechala, když jim popíšete těhotenství, porod, průběh, jak jste se cítila, jestli jste neproděla nějako těžkou psychickou zátěž v těhotenství ...,atd , oni nejsou hlupáci, trošku lékařům důvěřujme. Měla-li byste pocit, že tento lékař není to pravé, zkuste jiného, pokud se jejich názory nezávisle na sobě shodnou, už bych nikam nešla.

Moje zkušenost, můj názor, ale co člověk, človíček, to originál...

S.

Dobrý den.

Míra "normálnosti" se opravdu těžko posuzuje. Každé dítě je jiné, na každé také platí něco jiného. V každém přpadě bych problémy nepodceňovala a návštěvu neurologa bych s dítětem absolvovala. Nelíbí se mi, že dítě sebou hodí na zem, bez zábrany. Může si samozřejmě ublížit. Také mě zaráží, že píšete: nikam nechodíme, nic neděláme, nehrajeme si. Vím, že je to těžké. Ale já bych přece jen zkusila dítě zabavit nějakou hrou, vycházkou. Už á tři roky, nějak rozvíjet by se mělo. Třeba se pak nebude tolik vztekat. Ale je to jen můj názor. V každém případě Vám držím palce a přeji Vám pevné nervy, trpělivost. Doufám, že se dítko časem zklidní a že tam žádný zdravotní problém nebude.

Pokud je tam tedy opravdový nezájem o cokoliv, jak říkáte,opravdu bych nechala dítě řádně vyšetřit. Některé děti neudrží pozornost dlouho, ale vůbec? To se mi nelíbí.

Výbuchy vzteku jsou normální ve vývoji dítěte. Dítě prosazuje svou vůli a své potřeby, jak to umí.. Podle toho, jak to popisujete, je problém někde jinde, mnohem hlouběji. Toto opravdu musí řešit odborník. Dítě vychováváte tři roky a je vidět, že víte o čem mluvíte, že problém vidíte reálně. Přesto jste nenašla správnou a účinnou metodu, jak toto jednání dítěte odstranit. Je spousta rad a nápadů, ale vy jste už určitě vyzkoušela všechno. K ničemu to nevede. Dítě si nehraje, neumí se samo zabavit, soustředit se na nějakou činnost, radovat se. Je jen nespokojené, rozmrzelé a dává to najevo vztekem a křikem, vlastně nepřetžitě. Říkám to dobře? Asi to není úplně v normě. Napište, co na to odborník, až to budete vědět. Zajímá mě to. Vysloužilou kantorku ze školky.

Tak mě napadá, že se může jednat o LMD - lehkou mozkovou dysfunkci. Syn byl také hysterický, takže nás doktorka poslala na neurologii. Byl to neskutečný zážitek, když neuroložka mi řekla, ať syna svléknu, tak dostal takový záchvat, že se válel po zemi, strhával mi sukni a řval a řval. Takže paní doktorka nás poslala domů. Syn z toho nakonec vyrostl, a psycholožka LMD nepotvrdila, protože se soustředit dokázal - hodinu, dvě si bez problému hrál s Legem. Takže pokud se Vaše dítko nesoustředí, tipovala bych na tu LMD, ale to je jen můj laický názor, opravdu bych návštěvu neurologa neodkládala. Může předepsat dítku nějaké léky, což by pomohlo následně i Vám a situace v rodině by se zklidnila.

Zajímalo by mě, jak jste na tom s dítětem nyní, po delší době. Já mám dvě děti a s klukem máme něco podobného. Teda takhle extrémně ne.

Když třeba manželka jde pouze s jedním dítětem (třeba k doktoru) vše je OK. Jakmile jsou ti dva spolu, dělají neskutečný bordel. Taky jsme s nima nechtěli nikam moc chodit, protože to bylo vždy o nervy, jak se chovali. A všichni si pak mysleli, že děcka jsou prostě nevychované. A přitom výchovu mají docela tvrdou, alespoň z mé strany. Kluk se taky začne vztekat když není po jeho a to je můžete řezat, nadávat, vyhrožovat...houby platné. S tou vodou to může být dobrý nápad, o tom slyším poprvé. Mě trošku pomohl klasický vrbový proutek. Šlehnout přes zadek a dítě si příště dá docela pozor. Dneska mi stačí když se s proutkem ukážu a je klid. Jinak naprosto s Vámi musím souhlasit, že dítě vycítí, když jste na nervy a v nepohodě a o to víc přidávají na obrátkách

Prosím, napiště, jak jste na tom s výchovou nyní, jestli je nějaký pokrok.