V mém pokoji je mamka

Neřeknu ti sice jak se dá situace vyřešit, zřejmě si o tom s rodiči popovídat, ale pět let jsem sídlil i s počítačem v obývacím pokoji a nemohl jsem prakticky nic. Volat přes Skype či TeamSpeak bylo nemyslitelné. Písničky jedině ve sluchátkách. Pořád pod dozorem a blbými dotazy na co to koukám a coto hraju a tak dále. Štvalo mě to, ale přežil jsem to.

ivzez .

Promluv s mamkou - jasně a na ´rovinu´, to je nejjednodušší... Nějaké takové naznačování je sice pohodlnější a může působit méně konfrontačně, na druhou stranu dojde často k jeho nepochopení - a nebo, cožje horší, k jeho špatnému vyznění/pochopení...

Jasně, srozumitelně,v klidu - a budeš vědět, na čem jsi...

Pokud ti to vadí a pokud má máma kde jinde v bytě spát, a dokonce v jiné místnosti, než otec, prostě bych si s ní sedla a řekla jí, že ji máš rád a že doufáš, že si to nevezme nijak osobně, ale že máš večer a v noi rád své soukromí. Zda by nemohla přespávat jinde, než ve tvém pokoji. Klidně se i zeptej, zda si s tebou nechce trvale vyměnit pokoje, nebo proč vlastně k tobě chodí spát.

Jak kdyby se v ložnici stalo něco co je oba poznamenalo a nechtějí si to přípomínat... aspon tak to vyznělo mě.

Jinak bych opravdu zkusil to s tím "nastěhuji se do ložnice" ... je to nejméně násilné a řekne to vše co se říct mělo/chtělo...

Promluv si s ní na rovinu, bez emocí, pochopí to. Nápad s návrhem, že by ses nastěhoval do ložnice a ona měla pokoj pro sebe se mi taky nezdá špatný. Buď s tím bude souhlasit, nebo jí dojde, že ve svých letech už potřebuješ nějaké soukromí.

Tvoji rodiče mají problémy. Ty jsi zaznamenal počátky před půl rokem a myslíš, že teď už je všechno v pořádu. Ono to tak dobré nebude. Jak se stěhují peřiny z pokoje do pokoje, tak problém stále trvá.

S maminkou si promluv, tvoje přání mít soukromí je pochopitelné. Ale s nastěhováním se do ložnice bych počkala. Ložnice je místo, kde mají rodiče na sebe nejvíce času. Je pravda, že te´d oba z ložnice utíkají. Ale jak bude obsazená, bude jejich usmiřování složitější a vzdálenější.

Díky za rady... No vím, že vztah mých rodičů byl mnohem horší, zažil jsem to když jsem byl malý, zažil to i můj brácha. Před týdnem ještě mi říkala, že chce taťka třetího potomka a že by byla mamka proti tomu, to vím, že ne. Baví se spolu normálně, ale já si nepamatuji za můj život, ani brácha ne, že by byla pusa úplně normální., když příde tata z práce. Dají si pusu už jen na narozeniny, nikam spolu nechodí a vlastně spolu ani nespí, jen párkrát do měsíce. A největší strach mám z toho, že si to veme špatně, nebo to ode mě blbě vyzní. Mě ten jejich vztah připomíná "kamarád taky rád". Kdyby se mezi nimi něco dělo horšího, mamka by hned šla pryč a já bych to už věděl, znám jí. Nevím jestli je pravda, že se protiklady přitahují, ale podle této situace a narůstajícím věkem tomu tak není, mamka je jasný extrovert, ale taťka je tichý introvert, nevyhledává společnost, ale mamka jo. Třeba přes den, jen prohodím s taťkou pár slov, za to s mamkou si povídám pořád.

Díky za rady... No vím, že vztah mých rodičů byl mnohem horší, zažil jsem to když jsem byl malý, zažil to i můj brácha. Před týdnem ještě mi říkala, že chce taťka třetího potomka a že by byla mamka proti tomu, to vím, že ne. Baví se spolu normálně, ale já si nepamatuji za můj život, ani brácha ne, že by byla pusa úplně normální., když příde tata z práce. Dají si pusu už jen na narozeniny, nikam spolu nechodí a vlastně spolu ani nespí, jen párkrát do měsíce. A největší strach mám z toho, že si to veme špatně, nebo to ode mě blbě vyzní. Mě ten jejich vztah připomíná "kamarád taky rád". Kdyby se mezi nimi něco dělo horšího, mamka by hned šla pryč a já bych to už věděl, znám jí. Nevím jestli je pravda, že se protiklady přitahují, ale podle této situace a narůstajícím věkem tomu tak není, mamka je jasný extrovert, ale taťka je tichý introvert, nevyhledává společnost, ale mamka jo. Třeba přes den, jen prohodím s taťkou pár slov, za to s mamkou si povídám pořád.