Kamarád nechce žít - jak mu pomoct?

vytáhni ho ven, ujisti ho, že ti může říct cokoli by někomu říct potřeboval, ale zároveň že ti nemusí o tom říkat nic a můžete se bavit úplně o něčem jiném. Nějakou dobu možná truchlit bude, ale potřebuje rozptýlení, zábavu a pocit, že má smysl žít, že je tu spousta dalších super lidí. Tak mu to poskytni!

Také Tě zdravím. Toto jsou situace, které každému člověku sebevědomí trochu srazí. Potřebuje zase povzbudit, takže mu navrhni, abyste se sešli a popovídali si spolu. Sám uvidíš, zda se potřebuje vypovídat o této věci, či přijít na jiné myšlenky. Pro něho je teď důležité mít kámoše, aby nebyl sám se svými zraněnými city. Tak mu naslouchej a buď tady pro něj. Řekni mu, že je třeba věci brát s nadhledem a že i toto k životu patří. Že to chce jen čas, zase potká lásku a bude dobře. Musí tomu uvěřit a zklamání překonat. Já vím, ono se to dobře radí, ale také vím, když je druhému do ouvej, je rád za spřízněnou duši, která ho nezradí, vyslechne ho a s kterou může počítat..A tou mu buď nyní Ty. Naplánujte spolu nějakou společnou akci, ať má novou motivaci atd... Přeji vám oběma, abyste to spolu zvládli a kamaráda to brzy přebolelo. Tady opravdu jinak pomůže jen čas.

Přecitlivělost je nemoc, kterou si člověk musí vyřešit sám. Ze spousty slabochů se stávají citoví vyděrači, kteří otravují život svému okolí. Ve chvíli, kdy jim to tolerujete a ještě jim v tom pomáháte, se to zhorší. Nechte ho, ať si své "problémy" vyřeší sám. Rovnou mu řekněte, že chlap se takhle nechová a ať se dá dohromady, nebo ať neobtěžuje. Buď se bude chovat jako dospělý inteligentní člověk, nebo si hledejte lepšího kamaráda. Neříkám, že se přátelům nemá pomáhat, ale když už, tak s opravdovým a řešitelným problémem.

Sebevraždu spáchá jen člověk opravdu přesvědčený, ne takový slaboch.

Předpokládám, že tvůj věk bude podobný, a že s podobnými siuacemi nemáš zkušenosti. Těžko na dálku odhadnout, jak dalece kamarád myslí své výroky ohedně života vážně, ale mohlo by to na tebe být moc velké sousto.

Můžeš zkusit pomoci kamarádovi sám (viz rady nade mnou), ale pokud to nezabere, obrať se na někoho zkušenějšího (dospělého). Na své rodiče nebo na školního psychologa (kamaráda jmenovat nemusíš) - prostě na někoho, komu můžeš důvěřovat.