Váš názor

Od: Datum: 12.10.12 14:14 odpovědí: 9 změna: 15.10.12 11:03

Dobré odpoledne. Nevím jak začít ale pokusím se vše popsat tak, jak to bylo, protože strašně potřebuju od někoho slyšet, co si o mě myslí..i když to bude jistě bolet. Svého manžela jsem poznala v 17 letech, pro mě to byl první milenec, obrovská láska (za tu jej považuji do dnes). Já byla tatínova holčička, naivka..jak s oblibou má druhá polovička říká a musel si mě vychovat :.-) On tvrďák, dítě ulice, co neuměl moc projevovat city. Vedle sebe jsme vyrostli, naučili se navzájem spoustu věcí, on mě nevěřit tolik lidem a nebýt až hloupě naivní, já jeho zase naopak lidem trošku věřit a milovat. Pořídili jsme si krásný byt, psa..na první pohled vše, co by si kdo mohl přát. Jenže už 10 let se snažíme o miminko, které je v nedohlednu, manželův bratr je těžce postižený a jeho nemoc ovlivňuje chod celé rodiny, moje maminka onemocněla před třemi lety rakovinou, takže spíše víc starosti jak radosti. Ale tohle nás drželo pohromadě. Já měla vždy za to, že můj chlap se jen tak z něčeho nepo...Před šesti lety, se manžel zakoukal do jedné naší známé (dodnes tvrdí, že k ničemu nedošlo, ale jelikož me dotyčná ze dne na den přestala zdravit - i když jsme se do té doby zdravily normálně, moc tomu nevěřím) jeden úlet pro mě ale neznamená konec světa...my dva jsme si prošli tolika věcima, že nepotřebuju nic dokazovat. Takže jsem zachovala chladnou hlavu a vše jsme probrali. Manžel nakonec dospěl k názoru, že jsem pro něj nejdůležitější a s dotyčnou slečnou přerušil kontakt. Necelý rok poté jsem jej nachytala v pokoji pro návštěvy nahého s přítelkyní našeho kamaráda. Byli jsme tehdy všichni moc opilí, opět velké omluvy...a já se rozhodla přejít to. V té době jsem ale potkávala v práci kolegu, chemie mezi námi fungovala až neuvěřitelně..psali jsme si maily a sms...a zhruba po roce se sešli. Já, ačkoli jsem si myslela, že manželovy úlety překonám, jsem se s kolegou vyspala - byla to i částečná zvědavost, chtěla jsem vědět jaké to je s někým jiným. Bylo to hezké ale bez lásky, takové prázdné. Uběhlo šest let, a já během té doby byla s kolegou v kontaktu, psali jsme si, občas se sešli..maximálně dvakrát do roka. Naštěstí žije a pracuje na druhém konci republiky. Během této doby onemocněla moje maminka, místo podpory od manžela jsem se ale dočkala toho, že jsem byla absolutně na vše sama, jezdila za ní do nemocnice, poslouchala jak a co mám udělat až umře...místo pochopení jsem doma slýchávala řeči o tom, že co má jako dělat. Tolik mě to zasáhlo, roky jsem mu byla po boku v nepopsatelných situacích kolem jeho nemocného bratra, čekala jsem stejnou podporu, namísto toho řečí o tom, že se mě o to nikdo neprosil, že pokud jsem to dělala jen ze zištnosti, tak jsem to dělat neměla..? Jaká zištnost, partneři by si měli být v takových situacích oporou. On dnes tvrdí, že nic takového nepotřeboval. Nakonec to dopadlo tak, že kdykoli jsem se s kolegou sešla, skončilo to sexem. O sexu jsme si psali, telefonovali..byli jsme posedlí vlastníma fantaziema...ale za těch šest let, co to trvalo došlo na skutečný sex 4x. Nedávno se manžel o všem dozvěděl, chtěl abych mu popravdě řekla úplně vše..že jidně tak bude schopen se mnou zůstat. Já jsem to udělala, vše..včetně nechutných detailů, po jeho naléhání, že jinak si to zjistí jinak (třeba, že si nechá udělat podrobný výpis z telefonu..má známé na vysokých místech a výpis jde udělat slovo od slova). Než by se to dozvěděl takto vše jsem řekla nebo napsala, když už jsem nemohla dál - o tomhle se těžko mluví. Manžela miluju víc než kdy jindy..hodně ho to zlomilo, asi až ted vidím jak moc mě musel milovat, řekl, že lituje že mi to nedal dostatečně najevo. Po půl roce trápení a společných slz, slibů že spolu zůstaneme, se obrnil...jeho zloba roste a roste. Nic už nepomáhá, denně se mu omloouvám, denně ho prosím aby se mnou zůstal. Jsem dost drzá a když něco chci tak toho většinou dosáhnu, tudíž jsem ho už párkrát vyprovokovala a poprali jsme se. Vyhrál on..ale vždy toho litoval..pak bylo krásných pár dní...ale opět návrat do reality. Říká, že mě nenávidí..ale občas se to zlomí a prožijeme krásný víkend..hladí mě jako kdysi. Jsem už na pokraji zhroucení..neumím si bez něj představit život. Kdo nás zná říká, že jsme jeden pro druhého stvoření, nejstálejší pár v okolí. Nejhorší je, že to tak i bylo. Jsme ale jako ohen a voda..a stálo to moc úsilí..a ten kdo ustupoval sem byla vždy já..a když už jsem nemohla kompenzovala jsem si svoje sebevědomí s kolegou. Nic víc v tom nebylo..on měl taky vztah a ani jeden jsme neměli potřebu své polovičky opouštět a být spolu. Já vím, že mi můj muž nemůže nikdy odpustit, ale můžeme to přeci zkusit znovu, jinak..říká že už to nikdy nebude jako dřív..ja to ani nechci jako dřív..chci to jinak...líp. Jsme mladí..je mi 33 a jemu o rok víc..vidím na něm jak mě nenávidí, jak už si maluje vudoucnost jinak..sám..alepson to denně říká. Já nespím, trápím se, známí mě nepoznávají. Mám pocit že se zblázním, když odejde. On je to jediné co mám a přesto vím, že tohle chlapi neodpouštěji. Ani když toho moc moc lituju, vím, že jsem udělala největší chybu..ale udělala jsem jí ze zoufalství, protože mě nikdo neposlouchal..


avatar
Upozornění
Tato otázka je 4 roky bez odpovědi a proto byla uzavřena.
Máte-li podobnou otázku, a nenašli jste vhodnou odpověď, založte novou otázku.
Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Datum: 12.10.12 14:31
 
avatar

Tak jsem to dočetla až do konce

Popravdě moc nechápu, proč tak strašně lpíte na udržení vztahu s manželem. Podle popisu on moc oporou pro život být nedokáže, s věrností si taky příliš hlavu nelámal, tak na co máte ty výčitky. Podle toho co on má za sebou, by moc vyskakovat neměl. Zřejmě podle něj on může všechno a vy nic. Píšete jak moc vás asi musí milovat, když ho to tak zdrtilo. Je ale otázka, jestli je to láska, nebo někdo sáhnul na jeho ješitnost.

Ohodnoceno: 2x
 
Od: ron*
Datum: 12.10.12 14:48
 

Dobrý den.

Myslím, že s manželem si navzájem nemáte co vyčítat. Váš vztah prošel opravdu vším, čím normální vztah běžně neprochází. Nevěra, fyzické násilí, projevy nenávisti, vzájemné výčitky. Co na takovém vztahu ještě chcete udržovat, křísit? Proč myslíte, že se bez manžela zblázníte? Je načase udělat tlustou čáru, dokud jste mladá. Dejte se do pořádku, vzpomínky na manželství si uchovejte, dokud jsou ještě alespoň nějaké pěkné. Myslím, že manžel má pravdu, že už nikdy nemůže být Vaše soužití stejné, jako dřív. Než začnete nový vztah, ujasněte si, co od vztahu očekáváte a co jste ochotna mu dát.

Ohodnoceno: 2x
 
Datum: 12.10.12 14:50
 
avatar

Dobrý den. Jste dva dospělí lidé, tak si promluvte spolu na rovinu o tom, jak si představujete svoji budoucnost. Zda společnou, nebo ne. Máte za sebou oba dva nějaké ty "úlety", nemáte si tedy co vyčítat. Vy jste je tolerovala a odpustila jemu, on by to měl umět též. Když jste schopni se spolu poprat, měli byste být schopni spolu i komunikovat. Pokud bez sebe nedokážete být, udělejte za minulostí oba dva, tlustou čáru a soustřeďte se na budoucnost. Tu si udělejte hezkou, anebo prostě jděte od sebe. Nutit se do vztahu a setrvávat v manželství jen ze zvyku vám nepřinese štěstí, ani spokojenost. Takže si udělejte mezi sebou jasno. Pokud máte potřebu hledat si mimo manželství jiné partnery, pak je něco mezi vámi špatně. Zjistěte, co to je a zda oba chcete v životě totéž..

Ohodnoceno: 2x
 
Datum: 12.10.12 15:45
 
avatar

Já to shrnu. On si odskočil jinam - Vámi tolerováno. Vy jste si odskočila jinam - a velký problém. To je možná počátek problému, že jste si dovolila udělat něco, co jemu prošlo. Nechápu, proč se denně omlouváte, ponižujete a prosíte, když posloucháte, jak Vás nenávidí, neví, proč by měl být něco jako opora apod.

Vztah dle mne nelze udržet. Každý máte jiné myšlení, jiný náhled na řešení problémů. Mezi Vámi bude vždycky boj, vysilující a zbytečný boj - a proč? Vztah je v troskách - a i když z nich postavíte nový, stále to bude jen vztah stavěný z trosek, který se časem zřítí.

Lépe, když si oba najdete jiné partnery. Nezblázníte se, nebojte. Většina rádců už nějaké krachy zažila a žije.

Ohodnoceno: 2x
 
Od: patriktorri*
Datum: 12.10.12 16:27
 
Nevěra není nepřekonatelná překážka. Tento předsudek už způsobil tolik neštěstí a stejně se stále najde dost lidí, kteří nejsou schopni dohlédnout ani o kousek dál, než na postel. Nepřekonatelná překážka je nepřítomnost lásky.
.
On Vám byl nevěrný a vy jste to tolerovala, protože ho milujete a předpokládáte, že on miluje Vás. Vy jste byla nevěrná a on to nedokáže přijmout. Proč?
* Protože Vás soudí podle sebe?
* Protože Vás pokládá za svůj majetek?
* Protože Vás nemiluje a předpokládá, že vy jeho také ne?
.
Pokud mu Vaše nevěra vadí, řekl Vám to, vy jste z lásky k němu slíbila, že už se to nebude opakovat, měl by Vám odpustit. Protože Vás miluje. Že "tohle chlapi neodpouštějí" je nesmysl. Když to nechce udělat, znamená to, že jeho zraněná pýcha a narušené vlastnické právo je důležitější, než Vy? Snažila jste se mu být oporou, on to odmítá. Říká, že Vás nenávidí, plánuje odejít. Je mi líto, ale prakticky všechno, co jste napsala ukazuje, že to, co k Vám cítí, je ledacos, jen ne láska. S člověkem, který Vás nemiluje nemá smysl zůstávat. Řekl bych, že už je pozdě i na nějaké vzájemné promluvy.
.
Jste příliš chápavá, možná i závislá. Zkuste se zastavit a srovnat si v hlavě důvody společného života a důvody k rozchodu. Představte si budoucnost. Snažte se zvyknout na myšlenku, že budete žít bez něj. Může se to zdát jako úplně nemožné, ale to je jen dojem. Nebuďte nešťastná chudinka, která se bojí zůstat sama. Ukažte trochu pevné vůle a sebeúcty. Udělala jste hodně, prokázala jste dost trpělivosti i tolerance. Vina není jen na Vaší straně. Jste mladá, nemáte děti, nic kromě rozhodnutí Vám nestojí v cestě. Nesnažte se udržet, co už neexistuje.
.
Pokud se rozhodnete z toho pekla osvobodit, můžete rozhodně očekávat, že to bude těžké a bolestivé. Všechna bolest ale časem přejde a vy budete volná a můžete jít dál.
.
Hodně štěstí.
Ohodnoceno: 3x
 
Od: ladaadal*
Datum: 12.10.12 18:20
 

No, šestiletá nevěra není jednak jako jednorázový úlet s 2 promile pod kůží a už vůbec to není nevěra ze zoufalství. Bejt někomu nevěrnej 6 let, to je jako byste se už rozešli. Dost dobře nechápu, co na tomhle všem chceš ještě napravovat. Hádky, násilí, provokace, nic z toho mi absolutně nepřipomíná soužití dvou lidí, kteří by se měli rádi. Že to nebude už nikdy jako dřív víš, mělo by ti ještě dojít, že lepší už to taky nebude. Teď už to půjde jenom k horšímu a myslím, že teď už je jedno, kdo kdy a kolikrát byl nevěrnej.

Ohodnoceno: 2x
 
Datum: 12.10.12 19:00
 
avatar

Víte, mi to přijde tak, že vás váš manžel vždycky ovládal. Vy to tak nevidíte, ale podle vašeho psaní tomu tak bylo. On si klidně vám mohl zahnout s jinou, vy jste mu to klidně odpustila. Udělal to podruhé, zase jste mu odpustila. On až moc dobře vidí, jak vám na něm záleží, a řádně toho zneužívá. Víte, chlapi nevěry neodpouštějí, to umí jen některé ženy. Vašemu muži dělá dobře, když vás může trápit, má pocit nadřazenosti nad vámi. Oba dva jste udělali chybu, on též není bez viny. Na vašem místě bych se teď stáhla do ústraní, nedávejte muži najevo, jak moc jste na dně, jak moc se trápíte. Začněte trošku více myslet na sebe. Nechoďte okolo něho utrápená, přemáhejte se. Jemu to začne vrtat hlavou, to určitě. Ať si zvykne, že s vámi nebude zametat tak, jak si usmyslí. Bohužel si ale myslím, že on zrovna je ten typ chlapa, co potřebuje mít ženu na zemi jako kus hadru, aby se on cítil chlapácky. Takže dost možná se vůbec nezmění. Kdo se musí změnit, jste vy sama. Berte to tak, že je vám 33 let, jste ještě mladá. A zahazovat život s člověkem, který o vás až tak nestojí, no nevím, jestli to máte zapotřebí. Jak jsem psala, chybu jste udělali oba dva, jste si kvit a nemáte si co vyčítat. Vy byste ale měla najít v sobě tolik síly a postavit se muži jako rovný s rovným. Nikoliv jako hadr na podlahu. Určitě je tu šance začít znovu, a to tím, že hodíte oba dva minulost za sebe a nikdy už o oboustranném pochybení (nevěra) nepadne ani slovo. Čo bolo, to bolo. Ale to váš muž asi nebude umět, viďte.

Ohodnoceno: 3x
 
Datum: 13.10.12 16:32
 
avatar

Já v tom Vašem vyprávění žádnou lítost nad "chybou" necítím, spíše vidím "pláč nad rozlitým mlékem". Šestiletý vztah s kolegou z práce (bez ohledu na to, kolkrát došlo k sexu) je něco jiného než než dva úlety. A už vůbec nevnímám Váš vztah jako důsledek "zoufalství, protože Vás nikdo neposlouchal".

Šest let je dlouhá doba, během níž jste měla spoustu času si uvědomit, co a proč děláte.

Jak se Váš manžel o Vašem vztahu dozvěděl? Proč jste přistoupila na jeho hru, a vše mu podrobně vyprávěla? (Je nesmysl, že by se dostal i jen k výpisu hovorů a SMSek, natož k jejich znění.)

Vaši podporu manželovi v době nemoci jeho bratra nevnímám jako nezištnou, když za ni očekáváte totéž.

___ Váš manžel si s Vámi hraje a Vy na jeho hru dobrovolně přistupujete. Nemyslím si, že by Vás manžel tak hrozně moc miloval, aby byl z Vaší nevěry tak zdrcen. Spíše si myslím, že si připravuje půdu pro odchod.

Ohodnoceno: 2x
 
Od: bezradnaaa
Datum: 15.10.12 11:03
 

Děkuji všem za čas který jste věnovali přečtení tohohle zoufalého pokusu o najití něčeho, co asi v hlouby duše cítím ale odmítám si to připustit. Nic není jednoduché, u všech z vás jsem našla kus pravdy..a jsem vážně ráda, že jste odpovídali tak, jak jste odpovídali. Byla jsem dokonce připravená na to, že se tu najde i někdo kdo mi vynadá nejspíš do k...ev a řekně, že můj muž je hlupák, když ještě neodešel...a možná by to taky byl kus pravdy. Jak se ale říká, každá mince má dvě strany. A tak budu přemýšlet nad tím, co jste mi napsali. Zkouším si představit život bez něj denně..faktem je, že by mi ale chyběly společné rozhovory, přípravy večeří s nalitým vínem..chyběl by mi přítel, kterým mi je..bez ohledu na to, co vše máme za sebou. Já jsem také toho názoru, že pokud budeme chtít oba, tahle hrůza může ze dne na den skončit a můžeme žít, tak jak oba chceme, líp..a přesto jeden vedle druhého. Ale z obrovké lásky, se stane obrovská nenávist tak rychle, že to člověk ani nepostřehne. U mě je to zatím láska..a chtěla bych aby to tak zůstalo..ale to těžko ovlivním u něj. Chtěla bych o tom všem už nikdy nemluvit..ale jemu to zatím nejde. Chci nám dát ještě čas...musím ale najít sílu neposlouchat, když bude mít hloupé připomínky, žít nějak po svém a přestat se trápit. Sama vidím, že pohled na utrápenou ženskou mu začíná být protivný a ani taková nejsem, z energické nezávisle ženské, co měla milion plánů a stále byla někde na cestách se stává zamyšlená osoba bez chuti do života, která jen čeká až si muž všimne, že dělá všechno proto aby vztah zachránila. On tvrdí, že to vidí..ale že to dělat nemusím, že konečné rozhodnutí je stejně na něm..a má pravdu. Já to jenom nemůžu vzdát bez boje..to neumím..nikdy sem to nedělala. Navíc vím, jaká je manžel horká hlava..ted by to chtěl ukončit a za půl roku by třeba litoval..ale jeho hrdost už by mu nedovolila přijít..alespon tak to vždy bylo. Ale to co prožíváme teď je natolik jiné, že nakonec se chováme tak jak by nikdy nikdo nepředpokládal. Takže kdo ví, jak by to vlastně bylo. Asi bude nejlepší, dát konečně věcem volný průběh. Děkuji tedy ještě jednou moc a všem přeji aby jejich životem nikdy neproletělo podobné tornádo.

 

 

 

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.