Nejste přihlášen/a.
Zdravím, chodím asi už měsíc s jednou hokou, vše šlo až do nedávna normálně, oba jsme se měli rádi, vše bylo v pořádku, ale nedávno mi řekla že má nějaké problémy, ale nechtěla mi říct jaké. Pak mi řekla, že tak různě o všem přemýšlela a že neví jestli byl dobrý nápad dát nás dohromady, že potřebuje čas, aby si mohla vše vyřešit. Nevím co si o tom mám vše myslet.
Podle mého názoru dívka potřebuje to, co říká - čas. Podle Vás byl vztah normální a v pořádku, ona to může vnímat jinak, může mít o vztahu jinou představu než Vy. Proto si může chtít promyslet, co/jak dál (pokud vůbec). Můžete se pokusit si s ní o jejích představách a přáních promluvit, ale nikam ji netlačte. Nechte jí prostor k rozhodování.
Také zdravím. Těžko říct, co si o tom máte myslet, do hlavy jí nevidíme ani my. Ale děvče může mít problémy, s kterými se chce vypořádat sama a nechce se svěřovat. Pokud potřebuje čas, důvěřujte jí a dejte jí ho. Snažte se mít pochopení a dejte jí najevo, že pokud bude potřebovat, jste tady pro ni.
Chodíte spolu měsíc a to je velice krátká doba. Na tom nemůžeš stavět. Kdo ví, co se jí honí hlavou. Je klidně možné, že se před Tebou s někým rozešla, ten ji zase vyhledává a ona váhá, který z vás.
Holky jsou potvory. Povím Ti svůj příběh. Bylo mi 17 a začala jsem chodit s klukem. Byl stejně starý. Bylo to pěkné, vozil mi kytičky fialek, chodili jsme po lesích a vodili se za ruku. Občas nějaká pusa, nic víc. Byli jsme oba ještě takoví neopeřenci. O to to ale bylo hezčí.
Chodili jsme spolu asi 4 měsíce. Pak byl 30. duben a u nás se pálily čarodějnice. Mládež se u ohně ptala, kde mám kytaru. Když jsem řekla, že jsem ji nevzala, hned vstaly 3 holky a že si pro ni mám dojít, že mě doprovodí. Tak jsme se vracely k ohni s tou kytarou, najednou proti nám světlo. Přijel ON, na Pionýru. Nevím, co mě to popadlo, snad jsem se chtěla vytáhnout před děvčaty, snad mě už omrzel, to nevím dodnes sama. A já mu povídám: Co ty tady děláš, to nemáte vás ve vsi oheň, že musíš jet sem? Otočil se a odjel. Pak mi to bylo dlouho líto, ale nic jsem k němu necítila, proto jsem se nesnažila to vrátit.
Dneska už nežije, měl těžký pracovní úraz. A já často přemýšlím, jak jsem ho jedinou větou odehnala. Proč? To dodnes nevím. A je to už víc, než 40 let.
Nech tomu volný průběh, to si v sobě ta dívka musí vybojovat sama. pak uvidíš, buď se vrátí, nebo... Vždyť je všude plno pěkných holek!
Je mi líto, ale myslím si, že se s Tebou chce rozejít, a neměla odvahu Ti to říct narovinu. Anebo si není jistá a pro jistotu si nechala "otevřené dveře" a vymluvila se na nějaké problémy. Každopádně být na Tvém místě, tak bych počítala s tou horší variantou, a pak byla příjemně překvapená, pokud by se vrátila...
Taky jsem měl v 17L. podobný problém trochu jsem ji vyslýchal a zjistil jsem že to je ze zdravotních problémů že se za to stydí, nakonec mi řekla oco jde, měla epilepsii, trochu byla zaskočena mou reakcí když má reakce byla já ji mám taky, (nyní jsem zdráv podařilo se mi vyléčit) časem jsme se stejně rozešli zjistila že má raději holky. No tak to byla má zkušenost,ať si jde každý za svým štěstím.
bdepf Možný je že teď má ještě někoho jiného a jen se rozhoduje kterého si vybrat možná si teď hází mincí
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.