Jsem na prášky, ale nechci jít k psychiatrovi

Od: Datum: 06.10.12 00:28 odpovědí: 41 změna: 16.10.12 18:46

Dobrý večer.

Můj problém se dělí do několika menších problémů, které spolu ale velmi souvisí a tak vzniká kruh. Dětství jsem měl peklo, v pubertě jsem měl také peklo. Do mých dvaceti let, jsem si nedokázal řídit život. Vlastní názor jsem neměl, byl jsem jako tělo bez duše a podle toho chování to také vypadalo. Urážky na mě, mojí rodinu, pár trapasů, moje životní chyby...všechno tohle je provázaný a pokud někdo řekne "Tak jdi něco udělat" tak mu odpovím, že to většinou nejde protože:... Ano samozřejmě, vypadá to jako výmluva. Taky bych to tak bral. A znám ty přísloví a citace. Když ono to někdy ani nejde. Kvůli psychickým problémům si někdy nemohu dojít ani ven, jak se mi vrací vzpomínky...

Tak nějak přemýšlím, že jsem pořád dítě a že si chci užít dětství, které jsem neměl. Jsem mezi dvěma světy a život tak zatraceně ubíhá. Mám své sny, samozřejmě... Vedle snů mám také chyby. Jenže, kde začít napravovat?

Psychiatr mi předepíše prášky nebo terapii, ale opravdu pak mohu žít normálním životem?

Moje chování vychází ze zkušenosti v minulosti. Žil jsem v tom příliš dlouho. Podpora od rodiny nepřichází v úvahu, ty to nechápou, ačkoliv jsem jim to vysvětloval. Nejlepší kamarád to sice chápe, ale neví, jak pomoci, ačkoliv pomáhá jen tím, že existuje.

Problém je ve mně. Ale kde začít s řešením? Je mi třiadvacetlet.


avatar
Upozornění
Tato otázka je 4 roky bez odpovědi a proto byla uzavřena.
Máte-li podobnou otázku, a nenašli jste vhodnou odpověď, založte novou otázku.
Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Od: jardino555*
Datum: 06.10.12 00:31
 

najdi si hodnou holku...třeba na seznamce a na minulost kašli...žij přítomností s náhledem na budoucnost...minulost je pryč, už se nevrátí...

 
Od: petrpavel
Datum: 06.10.12 00:35
 

No to je právě ono,čeho jsem se bál jako odpovědi. Nemohu si najít holku, protože nejsem nijak zajištěn, nejsem na to připraven, nechci si najít holku bez žádné historie úspěchu mého života. Já nemám nic a když říkám nic, tak opravdu nic. Ani tu zatracenou střední nemam. Navíc frustrace, změna nálady, deprese se nehodí k tomu, abych si našel dívku.

Od: jardino555*
Datum: 06.10.12 00:45
 

ale máš...to nejdůležitější...máš život. A ta Tvoje někde na tebe čeká, to mi věř. Kašli na střední, úspěchy...máš život před sebou, tak ho chytni za pačesy a žij...a až potkáš tu svoji, rázem bude po depkách, frustracích apod, Víc si věř chlape...

 
Datum: 06.10.12 00:47
 
avatar

Ubíhá rychle, takže by ses měl přestat plácat a zaobírat minulostí, a opravdu řešit. Vzít jeden problém po druhém a ke každému si rozmyslet řešení. Když je budeš pojímat jako jeden velký balvan, nutně se pod ním svalíš - ale hromádka kamínků jde odnosit snáz. Ano, dobrý psycholog ti může pomoct, nedá ti radu ani návod, ale pomůže ti vyznat se v sobě a to bývá nade všechno; náhled druhého člověka, který je nezaujatý, nesnaží se zalíbit, ale jenom ukazuje. Nepůjde to rychle ani snadno, ale opravdu chceš být za pár let přesně tam, kde jsi teď? A vážně bys nebyl ochoten připustit, že bys za pár let přiměřené práce na sobě nemohl být tím, kým chceš? A vážně by nestálo za trochu snahy říct si: je mi 26 a mám život ve svých rukou, a to je teprve na začátku? Lze ho nechat protéct mezi prsty - žijeme ve společnosti, která to těm, kteří nebojují, umožní. Jen mi to přijde škoda, protože ty se tomu nemusíš poddávat. Čas vrátit nejde, ale může se odrazit ve tvých dětech, kterým dáš to, co jsi sám neměl, a prožiješ to s nimi.

Ohodnoceno: 4x
 
Od: petrpavel
Datum: 06.10.12 01:11
 

Já se v tom neplácám, ale přítomnost je následek minulosti a pokud vím, že jsem úplně mimo než moji vrstevníci nebo dokonce mladší generace. Že moje zkušenosti nejsou v takovém rozsahu, že vypadam pořád na patnáct let...Ano mam komplexy, ale všechno za den se nedá vyřešit. To samý s prací. Já nejsem moc technickej typ, podle mamky přítele, u kterýho jsem pracoval, jsem ještě dítě, mám problém s mluvením, mám problém se vzhledem, že jsem vyhublej...

ono to všechno by šlo vyřešit pomalu ale jistě, kdyby to nebylo všechno tak provázaný...

Od: polinek*
Datum: 06.10.12 01:29
 

..Určitě Ti příroda dala něco do vínku...zkus se zamyslet co to asi bude a využij toho..Nekleč a vstaň. .i kdyby to trvalo dýl..jednou se Ti to podaří..Každý máme své já a je na TObě ,jak s ním naložíš.

Chyby děláme každý,někdo větší a někdo menší,,ale máš čas a snahu jak vidím jít dál a pozapomenout Tak se neotáčej a jdi.

Právě proto,že život rychle utíká,,tak neztrácej čas ,,nenechej se urážet , buď sám sebou ,uvidíš že najdeš sám sebe v jiném světle.

Moc Ti to přeji

 
Datum: 06.10.12 01:38
 
avatar

Hezké brzské ráno. Ptáte se, kde začít s řešením. Já si myslím, že byste měl začít u sebe. Buďte sám sebou v kterékoliv situaci. Moc se líbí tento citát od opravdu moudrého muže, který se mi vybavil a má v sobě hodně pravdy:

"Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl, a když kouká, aby byl a je - tak má být to, co je a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je." Jan Werich

doplněno 06.10.12 01:40:

Zvládnete to, nebojte se. Držím Vám palce...

Ohodnoceno: 2x
 
Datum: 06.10.12 09:17
 

ono ja myslím že pomoc musíš hledat sám u sebe .. s tímhle ti asi nikdo neporadí .. musíš se srovnat s minulostí..hodit ji za hlavu a zkusit začít žít od začátku.. možná trochu flegmatičnosti by taky neuškodilo.. prostě se s tim musiš poprat sám.. a nevim nevim jestli by i nějaka holka dokázala odvrátit tvoje myšlenky.. spíš by ti mohla ještě ublížit...

 
Od: petrpavel
Datum: 06.10.12 09:42
 

No mám podobný názor, že se s tím musím poprat sám a i to, že dívku bych mohl spíš odradit.

Já si prostě nevěřim no...

Od: kareljeden
Datum: 06.10.12 10:28
 

Třiadvacet let je věk,kdy se to v halvě mele.V tomto nejsi sám... V dětství peklo,v pubertě peklo...hmmm. Jak se to projevovalo to peklo? Je udivující,že sám sebe nemilosrdně shazuješ a kritizuješ a o případnou partnerku máš starost, aby si jí neodradil. Zase ty ženské tak nepodceňuj... Poprat se s tím sám se chceš,ale na druhou stranu zde žádáš o radu. ;) Takže jak to je? Hele všiml sis vůbec také něčeho co se ti v životě povedlo? Psycholog či psychiatr tě neukousne.Je dobré mít občas v určitých momentech psychické krize vhodnou reakci z venku. To že někoho požádáte o pomoc spadá rovněž do kategorie vyrovnám se s tím sám. Cítíš,že nevíš co se s tebou děje a potřebuješ radu. Považuješ se za oběť,ale netušíš,že jsi v některých momentech sobec. Pro bůh,kdo po tobě chce ,aby si všechno zvládal sám?! Dětství bylo jaké bylo,puberta byla jaká byla...s tím se už nedá nic dělat.Důležité je teď. Začínat musíš vždy z místa a okamžiku kde právě jsi.Karel

 
Od: petrpavel
Datum: 06.10.12 12:28
 

Peklo v podobě chudoby, posměchu okolí kvůli vzhledu, mého chování. Choval jsem se divně, když jsem si myslel, že jsem ošklivej, pak deprese, silná sociální fobie, kterou teď dokážu regulovat. Dřív jsem si nedošel ani nakoupit, protože jsem nemohl. Teď už to jde. Sice, když jdu po ulici, tak cítím divnej pocit, ale sotva to zvládnu, tak mam dobrej pocit a naopak bych šel ještě jednou mezi lidi. Vtip je v tom, že to závisí na náladě. Někdy prostě nemam chuť být mezi lidma.

Datum: 06.10.12 12:43
 
avatar

To je docela normální:) Tedy ta nechuť někdy chodit mezi lidi. Když na to nemáš náladu, tak mezi ně nechoď, klidně buď doma. Spousta lidí se bojí vyjít z domu. Ty už vyjdeš, to jsme na dobré cestě.:) Venku si dej tmavé brýle nebo sluchátka do uší, to hodně pomáhá, vlastní zkušenost.

A teď to neber nijak špatně, ale posměch kvůli chudobě nebo vzhledu zažila dobrá polovina dětí, ať už proto, že nemají nový telefon a značkové drahé věci, nebo kvůli odstávajícím uším, rovnátkům, brýlím, toušťce a spoustě dalších věcí. Opět vlastní zkušenost.

Jenže ty se v tom patláš a tím víc se s tím patláš, tím více jsi od toho špinavý. Ta doba už prostě pominula, teď jsi dospělý a můžeš těm okolo ukázat, co v tobě je. To, co používáš jako argumenty, jsou opravdu jen výmluvy, protože - kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody.

Když budeš přesvědčený o tom, že jsi k ničemu, ošlivý apod., tak tě tak lidé taky budou brát. Hrabáním se v minulosti už nic nezměníš, takže hlavu vzhůru a snaž se.:)

 
Datum: 06.10.12 10:20
 
avatar

Jo, jsem na tom podobně. V duši je mi 14 let, věk nevinnosti, který jsem ovšem v reálu neprožila tak, jak bych chtěla. Nedělám si s ničím velkou hlavu a problémy ostatních mi připadají jako "problémy dospělých". Raduji se z maličkostí a depky mám, když vidím, jak rychle ten život ubíhá. Chtěla bych umět zastavit čas a "dohnat to". Prostě dospět. Jenže jsem asi jako Petr Pan. Nechci dospět. Nechci řešit "problémy dospělých". Tuhle jsem dostala nabídku práce s možností růstu. Za 10 let bych mohla (kdybych se snažila) být vedoucí. Zděsilo mě to. Představa plánu na 10 let dopředu mě zděsila. Jsem dítě v těle dospělého a nic s tím nenadělám. Jsou horší a lepší dny, tak snad jednou... budou jen ty lepší dny. Asi si na to taky musíš počkat. :)

 
Datum: 06.10.12 10:38
 
avatar

Tohle je tve zásadní uvědomění...Jsi na správně cestě,jen tak dál...Totiž dobré je to,že si uvědomuješ svou momentální situaci,pozici...Tím už máš polovičku problému za sebou...chápeš?;)

Nutno dodat,že sice mluvim o problemu,ale problemy neexistují...Ty si lidé vytvářejí sami ve svych hlavách,svymi myšlenkami atd.

Těžko lze radit pár větami,ale začněte svuj problém(raději mam slovo situaci)postupně řešit,tím že ať byla minulost jaka byla,tak ji nelze již nikdy vrátit a tak se sní musíte smířit...Na to vam nikdo žadnou radu nedá...Když zazni rady stejně nakonec to budete muset v sobě řešit sam ze sebou...atd

Pak už vam zbyde jen přitomnost tedy dnesni den a vy...Tak se bude odvíjet od vaši momentalni situace do budoucna...

Než cvokaře a rodina nema zajem tak raději to proberte s člověkem ktery je ti blízky...přítelkyně,kamaradi atd...

 
Od: petrpavel
Datum: 06.10.12 12:24
 

To je pravda. Ale já si neuvědomuju, že když mi někdo něco do očí řekne něco, co nemusí být pravda, tak stejně nad tím přemýšlím a zbytečně si vyvozuju závěry.

Byl jsem vychován tak, abych se choval k lidem hodně a neubližoval jsem jim, neoponoval..Zkrátka místo, abych se bránil, tak jsem měl nastavit druhou tvář.

Datum: 06.10.12 11:12
 

Petrpavel-Dobry den,muzete mi vysvetlit,proc neduverujete terapiim,zkusil jste je nekdy?Dekuji

 
Od: petrpavel
Datum: 06.10.12 12:22
 

Ne, že nedůvěřuju, to ne. Vím, že to třeba pomůže, ale já zase, když vím, že nic nehrozí, tak ty psychický problémy zmizí. S pár lidma v místnosti si pokecam, když vím, že mi nemůžou nijak urazit, ublížit. Je to dost sobecký, ale je to tak.

Spíš bych potřeboval trénovat asertivitu. A být větším flegmatikem.

Datum: 06.10.12 16:01
 

Trenovat muzete u psychologa,sam si nic nevyresite.Zmenit se jako clovek take od zakladu nemuzete.

 
Datum: 06.10.12 14:38
 
avatar

Ve 23 letech jsem se v sobě také "plácala". Někdo dospívá dříve, někdo později. S minulostí nic nenaděláte, terapie Vám však může pomoci ji pochopit a vyrovnat se s ní. Ale makat na sobě stejně musíte sám. Ptáte se, kde se začít napravovat. Především se v sobě nenimrat (říká se tomu "sebemrskačské výlety"), protože z toho je člověku ještě hůř. Zkuste si sednout a napsat si co Vás baví, co chcete v životě dělat, čím se chcete zabývat a napsat si takový plán na měsíc, rok atd. A snažit se ten plán dodržovat.A pokud Vás "drapne" blbá nálada, jít něco dělat. To fakt pomáhá. Napište si svůj seznam "příjemných aktivit", a když je Vám úzko či Vás napadají myšlenky na minulost, sáhněte po svém seznamu příjemných aktivit a něco dělejte. Cokoliv, co Vás zabaví, co odvede myšlenky jinam. Musíte si sám vyzkoušet, co na Vás funguje, každý to máme jinak. Na mne třeba funguje dlouhá sprcha, kdy si představuji, že voda ze mne odplavuje všechny starosti a že mě očišťuje, nebo vana plná voňavé vody, kdy se do ní ponořím, uvařím si dobrý čaj, pustím příjemnou hudbu a myslím na něco příjemného. Nebo dlouhá procházka lesem, stolní tenis, "pokec" s kamarádkou, jedno malé pivko na zahrádce nějaké restaurace atd.atd. Držím palce.

Ohodnoceno: 1x
 
Od: petrpavel
Datum: 06.10.12 20:32
 

Tak a dneska mi nejlepší kamarád dal do těla. Ano chce mi pomoct, ale tím, že půjdu s nima někam do společnosti, abych poznal nové lidi? Když mi popisoval jeho styl života, tak mu závidím. Já prostě nechci být ve světě plný drog, násilí a všeho, co se točí kolem sexu a peněz. Ano vím, že to jak svět vnímáme je podle toho, co jsme si nashromáždili ve svojí hlavě. Jenže já prostě pořád o sobě přemýšlim.

Od: pt®
Datum: 06.10.12 20:44
 
avatar

"petrpavel", už to, že jsi tady napsal, o tobě vypovídá, že se z toho srabu minulosti dostaneš. Minulost nezměníš, tu vypusť z hlavy. Mysli na to, čeho chceš dosáhnout a jdi za svým cílem. Vůbec se neboj psychiatra. Napíše ti léky, které ti srovnají hladinu něčeho potřebného a ty uvidíš, že vše zvládneš. je dobře, že máš kamaráda, který má kvalitní hodnoty. Těch, co berou drogy a opíjejí se, ty nevyhledávej, musíš se obklopit lidmi, kteří jsou pro tebe vzorem a pak budeš, jako oni. Píšeš bez chyb, máš dobrý sloh, určitě seš chytrý kluk. - pt

doplněno 06.10.12 20:49:

Přehraj si:

13. komnata Ivo Tomana

Ohodnoceno: 2x
 
Od: ron*
Datum: 06.10.12 20:58
 

Dobrý den.

Souhlasím s Pt. Minulost musíte vypustit z hlavy, už je pryč . Nic na ní nejde změni. Dětství nejde vrátit, nejde znovu prožít to, co jste si neprožil. Je mi to líto. Ale za minulostí je třeba udělat tlustou čáru. Jen tak se od neveselé minulosti osvobodíte.

Uvědomujete si, že nemůžete čekat podporu od rodiny. Musíte si tedy vystačit především sám. Velké plus je, že máte alespoň kamaráda. Sice neví, jak Vám pomoci, ale vyslechne Vás. Už to je velká podpora. Mít se komu vypovídat s problémů a pocitů. Stejně tak a vlastně mnohem lépe by Vám pomohl psychiatr. Obáváte se k němu zajít. Ale můj názor je, že Vám opravdu cílenou odbornou terapií a vhodnou medikací může hodně pomoci. Jakmile se zbavíte psychickým problémů, vše půjde lépe a snadněji. Jen je třeba se vzepřít a něco pro sebe už udělat. Dívejte se do budoucnosti s optimismem. Jsem přesvědčená, že se Vám podaří vyrovnat se s minulostí, smířit se sám se sebou a svými pocity a žít, jak říkáte "normální život".

Hodně štěstí.

Ohodnoceno: 2x
 
Od: petrpavel
Datum: 06.10.12 21:19
 

No dobrá, rozhodl jsem se, že kmarádovu nabídku přijmu a půjdu s jeho partou v pátek si sednout do jejich hospůdky, či co to je. Vím, že to znamená jen dvě věci, buď, že to bude trapas nebo nový začátek. Bylo dneska vidět, že se mi fakt snaží pomoct. Jen se toho bojím, aby se neopakovala nějaká zkušenost či situace...Jinak děkuji za odpovědi

PS: Ivo Tomana znám. A obdivuji ho. ;)

Od: antoinne
Datum: 09.10.12 09:51
 

Nemám radu, snad jen pro tebe povzbuzující fakt, že v tom nejsi sám. Taky se v tom plácám. A to je mi už 26. Mám dokonce i vysokou školu úspěšně za sebou a přesto nevím co se sebou, co se svým životem, jak začít žít, užívat, prožívat...Někdo tady psal, že každej dospívá různě, někdo dřívě někdo později. Ale není už 26 let přece jen trochu pozdě? Nebo dojde mi to vůbec někdy, jak a co mám dělat, aby mi ten život jen neprotekl mezi prsty během mého smutnění, podceňování se a strachu z toho, že se mi ostatní budou smát, protože v mé hlavě jsou prostě všichni ostatní jednoznačně lepší?! Vidíš, je to tak, ty problémy si vážně děláme jen ve své hlavě. A i když to vím, nedokážu s tím nic dělat. Neumím ti pomoct. Potřebovala bych sama nějakou pomoc. Ale jen chci abys viděl, že takových lidí jako ty, se stejnými starostmi, je na světě asi daleko víc, než by člověk řekl...

 
Od: antoinne
Datum: 09.10.12 09:56
 

Teď koukám na tvůj poslední přísěvek, že jsi přijal nabídku kamaráda. Zajímalo by mě, jak to dopadlo? Věřím, že dobře, že je to opravdu nový začátek...

 
Od: petrpavel
Datum: 10.10.12 11:06
 

Ještě nijak, půjdu tento pátek.

Dnes v noci jsem zase měl špatný myšlenky a teď je mi zase dobře. Zničehonic. Musím mít nějaký režim. Nejhorší na tom je, že já vím, kde je řešení, ale buď si pak odpovím zase negativně nebo to prostě ze mě vyšumí to nadšení.

Jsem ještě dítě a těch osm let, co jsem pozoroval jen minulost a hledal z toho cestu ven, jsem nesbíral zkušenosti, které mají již dnešní moji vrstevníci. Místo sbírání zkušeností jsem raději zdrhal, abych byl o samotě v klidu.

Vidět do budoucnosti nejde, když mi logicky vychází, že přítomnost ovlivňuje budoucnost. A přítomnost a ovlivňuje minulost...

Datum: 10.10.12 11:18
 
avatar

Lidi drazí vy ani netušíte co všechno vám život ještě přichystá a co je to být na dně, život mě docela skřípnul no myslím, že na dně jsem ještě nebyla. Všechno jde, když se chce ale někdy se bez dobré rady psychologa nebo lehkých antidepresiv neobejdeme. Je vám 23 let, zkuste se osamostatnit, pro začátek stačí malý pokojíček v podnájmu, studujte, pracujte, najděte si holku a nepřemýšlejte hned o tom, že nemáte na zabezpečení rodiny a že celý váš život nestojí za nic. Věřte mi, že může přijít něco mnohem horšího.

 
Od: petrpavel
Datum: 10.10.12 12:13
 

Když to je právě to, čeho se obávám, protože já nevím, jak se k jistým situacím postavit, když je ani neznám. Vše je pro mě teď nové a to je dost, co říct, když je mi třiaadvacet let.

Navíc nikdy neříká, že změna může být k lepšímu,..

Datum: 10.10.12 13:19
 
avatar

Vám chybí sociální kontakt a hlavně to, že vás doma nenaučili jak se k dané věci stavět. Naděláte spousty chyb ale nebojte se ono to půjde, ze začátku svá rozhodnutí konzultujte třeba právě s tím dobrým kamarádem. Já bych i na radu k psychologovi bez obav zašla. Z čeho máte obavy? Napište a rádcové jistě poradí. Děti z dětských domovů řeší totéž, neví že složenky se platí a td. Dnes už je to asi trochu jiné a všemu se učí ale dřív nevěděly ani že existuje a jak vypadá kostkový cukr. Hlavně si nemyslete, že vy jste jiný a horší než většina lidí, ani já nevím jak se v které situaci zachovám, prostě až to příjde musí se to nějak a co nejlépe řešit¨a pokud si nejsem svým řešením jistá tak se ptám známých a rodiny.

 
Od: petrpavel
Datum: 10.10.12 13:30
 

Nevykat, tykat klidně. Ale ano je pravda, že chybí sociální kontakt plus další vzorce chování, které jsem měl správně pochytit od rodičů. Takže ani sám nevím, jestli něco dělam dobře nebo špatně...A pak je z toho nekončenej kruh.

Od: petrpavel
Datum: 12.10.12 17:54
 

Tak se to bohužel plánované sezení odsunulo. Protože skoro nikdo nepřišel.

Uvidíme příště.

Datum: 12.10.12 18:17
 
avatar

Příště to jistě výjde, vydržte a neztrácejte naději. Snažte se denně něco udělat o čem si myslíte, že je to pro vás téměř nezvládnutelné.

 
Od: hm®
Datum: 12.10.12 20:00
 
avatar

Hele, v jedné odpovědi jsi psal, že víš, kde je řešení, ale že to nakonec vždycky vzdáš. Špatně! Jestli znáš řešení dostatečně konkrétně, zachovej se podle něj. Co myslíš, že bys udělat měl, to udělej. Jako jsi se rozhodl, že půjdeš s kámošem do hospody - jdi, jdi, i když se to odložilo a třeba tě na to mezitím přejde to "nadšení", to odhodlání. Prostě jsi řekl, že půjdeš, tak jdi. Kdybys měl někdy chuť něco udělat doma (opravit apod.), zbytečně to neodkládej a dělej. Kdyby sis chtěl pořídit něco pro radost, pořiď si to (když to nebude přehnaně drahé). Když budeš mít chuť se projet na kole, nebo projít v lese, nebo projít městem a jen tak pokoukat, jdi. Prostě vždycky, když budeš cítit, že bys něco rád udělal, nebo že by bylo správné něco udělat, konej.

 
Od: petrpavel
Datum: 12.10.12 20:15
 

Když já nevím, proč, ale tuhle jsem záviděl kamarádovi. Všechno to co má a bylo mi samotnýho ze mě špatně. Teď jsem se toho zbavil, ale mám pořád v sobě něco, co mi říká, že je špatně. Když se s ním bavím po Skypu nebo s ním hraju hry, tak v pohodě. Jenže pak dojde na to, že on si nepamatuje, že jsme byli domluvení na to, že máme jít zítra ven. A neřeší to. Asi ano, já to moc prožívám, zatím co on je v klidu. Jenže já chci mít jistotu, že to co se řekne, tak to tak bude. Ale to on zase až tak moc neřeší. Jako jo, říká, že mě vidí vždycky rád, usměje se, cítí se dobře, když je se mnou a několikrát mě už obejmul, když mu bylo nejhůře a několikrát mě přesvědčoval o tom, jak jsem skvělej člověk atd...

Jenže já mam pořád pocit za všim dobrým hledat něco špatný a to se mi fakt nelíbí a už se stalo několikrát, že to dopadlo vždycky špatně a že moje znepokojení bylo zbytečné...

Nevím co s tím...Mám člověka, se kterým si rozumím, ale prostě jako bych hledal na něm chyby, abych mu je mohl "vyčítat" a přitom vím, že každej má chyby a že je to normální. Tak sebe trošku nechápu no.

Datum: 12.10.12 21:26
 
avatar

Jsi prostě hodně senzitivní člověk. Něco tě neustále nutí přemílat svoje pocity vůči dění kolem tebe a vůči ostatním lidem. Mám dost podobnou náturu a ve tvých letech jsem tyhle věci taky hodně řešila. Strašně mě mrzelo, když třeba kamarádka zapomněla, že jsme spolu domluvené. Já jsem nezapomněla nikdy. A ještě jsem na to byla hrdá, jakoby až povýšená, že jsem "lepší", protože moje slovo platilo vždycky na 100 %. Časem jsem zjistila, že to řeším jenom já a že si tím vlastně ubližuju. Zkusila jsem nebýt tak striktně dokonalá, a ejhle, lidi kolem mě se se mnou nepřestali kamarádit. Myslím, že je to dané výchovou, nedostatkem lásky projevované nám jv dětství, a naší snahou zalíbit se, zavděčit se, a vydobýt si tak tu náklonnost. Jenomže tak to nefunguje. To jenom my neumíme vidět jinou cestu, jak se dostat k tomu, aby nás druzí měli rádi. Ve skutečnosti nepotřebujeme, aby nás ostatní měli rádi. Jakmile si to dokážeš uvědomit, zjistíš, že spousta lidí ti zůstane věrná i bez toho, že by ses tak moc musel snažit, a že na těch ostatních nezáleží. Zkus to tak moc neřešit a jenom prostě žít.

 
Datum: 13.10.12 08:31
 

Ahoj,

chlape, vždyť ty jsi poklad. Jsi ukázkový příklad melancholika. Melancholici to většinou mají hodně těžké sami se sebou, ale jsou požehnáním procelý svět. Víš proč? Zamysli se sám nad sebou a jistě se v tom poznáš. Je to protože věci, kterých si ostatní ani nevšimnou melancholik ve svojí hlavě tak rozpitvá, až na něco příjde. Tato vlastnost je zároveň nejlepší a nejhorší vlastnost takového člověka. Nejhorší protože moc řeší sám sebe a hledá dokonalost. Chce být dokonálým, ale nikdy nemůže být dokonalým, protože je jenom člověk. A tak se trápí. A nejlepší protože, se dokáže na problémy dívat jinak než ostatní. Hodně melancholiků (tedy lidí, jako jsi ty) byli například vědci nebo umělci. Doporučoval bych ti přečíst si tohle: http://cs.wikipedia.org/wiki/Melancholik

Netvrdím, že to bude na tebe úplně sedět, ale myslím, že ti to pomůže se vyznat sám v sobě. Ber na vědomí své zápory a raduj se ze svých kladů.

A teď co konkrétně s tvým problémem. Zažil jsem něco podobného, skoro stejného. Ale vyhrabal jsem se z těch problémů (trvá to fakt dlouho, nespjechej). Musíš dělat základní kroky. Pokus se hlavně změnit svůj pohled na úspěch. Jsem přímo nadšen tím jak píšeš, že nechceš žít ve světě plném drog, násilí a všeho co se točí kolem sexu a peněz. Toho se drž. Někdo hledá štěstí v drogách jiný v násilí další v sexu nebo penězích. Někdo to pro jistotu zkouší všechno. Ale ani takoví, člověk by řekl úspěšní lidé, když mají všechno co chtějí, nejsou šťastni. Proč? Protože nikdy nejsou spokojeni s tím, co mají. Cesta ke tvé spokojenosti nevede přes úspěch v očích lidí. A to si prosím tě zapamatuj. Člověk, který se cítí, že nemá nic, má často tendence dokazovat ostatním, ale hlavně sám sobě, že něco znamená. A toho se vyvaruj. Ty totiž znamenáš hodně. Ale musíš si to uvědomit. Máš zcela jistě hodně dobrých vlastností (nemůžu ti je říct, protože tě neznám), ale je to z tebe "cítit".

Buď chytřejší než vetšina lidí. Chytni se ve svém životě skutečných hodnot a možná najdeš štěstí tam, kde bys ho nečekal. Nechtěj být dokonalý a připomínej si své dobré stránky (máš jich dost) a zkus se radovat z toho, že jsi takový jaký jsi a stavěj na tom celý svůj život. A na závěr. Nikdy nebude jenom dobře, ale bude stokrát lépe než je teď. Držím ti palce;).

Noviny.

 
Od: petrpavel
Datum: 13.10.12 11:23
 

No ta charakteristika sedí a je mi to nepříjemný. Nechci být melancholik, je to strašná povaha. A ty zápory bohužel sedí dokonale. Tak teď mi někdo řekněte, kdo se mnou může vydržet...

Ale ano je to o tom způsobu myšlení, takže se budu držet nového směru.

 

Datum: 13.10.12 14:47
 
avatar

Jednou nás v práci poslali na psychosomatický kurz. Bylo to úžasné. Tři dny jsme dělali klinické psychotesty, IQ testy a učili se relaxační techniky. A z těch psychotestů mi vyšlo, že jsem přesně na pomezí melancholika a flegmatika. Tenkrát psycholog pojmenoval moje špatné a dobré vlastnosti, bylo to moc zajímavé. Pokusila jsem se z toho poučit a se střídavým úspěchem mi to jde. Princip toho je, že pokud ti některé tvé vlastnosti ubližují (třeba přehnaná zodpovědnost), zkoušej se jich zbavit. Zachovej se vědomě jinak, než jak ti velí zvyk, výchova, nátura. Pomohlo mi to v tom, že se cítím svobodnější, míň svázaná sama svými vlastními pouty.

A rozhodně nepřemýšlej nad tím, kdo by s tebou mohl jako s melancholikem vydržet - se mnou taky vydrží. Zkus se začít mít rád, protože si to zasloužíš.

 
Od: petrpavel
Datum: 14.10.12 10:22
 

Prostě si to nedokážu představit ten úspěch. Jiní měli v šestnácti aktivity, přátelé, vztahy, zkušenosti. Já měl snad jen to, že jsem vždycky chtěl být co nejdřív doma. A taky se nedivim, nikdo mě v dětství nevychovával, mohl jsem si dělat co jsem chtěl.

Ve svý podstatě jsem prázdnej člověk a v mým věku už je pozdě začít na něco odznova. Jenom jsem oddálil můj konec.

Datum: 14.10.12 10:39
 

petrpavel.Prestante placat nesmysly,knourat a zajdete si konecne pro leky,ktere vam vse usnadni.Ocitate se v nejakym stavu a je uplne jedno z ceho.Potrebujte se lecit u odbornika.Tady se muzete tak akorat litovat a lamentovat co jak je a bylo a proc.Fakt nekdy si sam clovek nepomuze,nebo za hrozne dlouho.tak proc to neurychlit a nesetrvavat v tom, vcem jste.Vy jste porad na jednom bode a je pro vas tezke udelat krok .Tak ucinte ten prvni smerem k lekari.Ale vy nechcete ,ja vim...ale co tedy chcete?Popovidat si o svych problemech?To potrebuje nekdy kazdy,ale nijak mu to nic nevyresi.Jen nabere sily a setrva v tom dal,vetsinou.

 
Od: aa
Datum: 16.10.12 18:46
 

Ahoj, opravdu zodpovědně jsem přečetla celou diskuzi. Nevím jestli to bude rada nebo pomoc, ale něco Ti napíši. To co prožíváš není až tak neobvyklé, je nás mnoho a na věku moc nezáleží. Ono je to tím, že máš nízké sebevědomí a hlavně si nevěříš. Nepřidá ani rodina, která někdy člověka v určitých krocích sráží místo podpoří. Z vlastní zkušenosti, třeba mi bylo řečeno doma, ať nedělám autoškolu stejně mi to bude k ničemu, protože nebudu nikdy dobrý řidič. Rodiče to věděli předem aniž by mně viděli řídit auto. Mluvili mi do výběru partnera a říkali, co si dotyčný myslí aniž by ho znali...atd. Ale to jsou pouze řeči a na ty nesmíš dát. Musíš si začít věřit a zvednout hlavu a jít dál. Opravdu všichni mají pravdu, ikdyž Tobě se to třeba nyní nezdá. Odpoutat se od minulosti, přestat řešit, co si kdo o Tobě myslí nebo nemyslí. Protože oni ti ostatní Tebe ani tolik neřeší, jak Ty sám si třeba myslíš a prostě žít podle svýho nejlepšího vědomí a svědomí. Dostala jsem jednu radu od kamaráda: Život se má žít, nikoliv přežívat. Zkus to taky, vážně to funguje. Hlavu vzhůru a věz, že bude líp.

 

 

 

 

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.