Neumim si povidat

Holka - ani nevíš, jakým darem jsi obdařena - umíš mlčet... Víš, co by za to jiné daly? - no, tedy spíše - co by za to dali jejich partneři? :D

Neboj - nenuť se do hovoru s lidmi, s nimiž si nemáš o čem povídat, z takových kamarádi nebudou (leda byste spolu souhlasně mlčeli, ale to umí - a dělají, spíš chlapi)... Najdi si člověka (nebo lidi), s nimiž budeš sdílet zájmy a názory - s takovými se ´to povídá samo´...

A nemůže to být tím, že si s těmi lidmi prostě nemáte o čem povídat? Že máte jiné zájmy než oni, a že Vás to, co zajímá je, až tak moc nezajímá? V takovém případě by mohlo pomoci hledat lidi s podobnými zájmy v různých zájmových či sportovních skupinách.

A máte o lidi, se kterými se potkáváte, a se kterými máte pocit, že si neumíte povídat, skutečný zájem? Protože kladení otázek je přirozeným důsledkem zájmu. Také se mi těžko povídá s lidmi, se kterými se bavím jen proto, že je to vhodné, například nepříliš sympatičtí kolegové atd. Když mi ale někdo je sympatický a chci se o něm dozvědět více, ptám se.

Na komunikaci stojí vztahy, nejen partnerské.

Jinak pokud se s někým chcete bavit, a víte, že ho potkáte, předem si v hlavě připravte nějaká témata. Třeba pokud víte, že minule říkal, že pojede na návštěvu k příbuzným, zeptejte se, jak bylo... Zeptejte se víkend, na děti, na cokoli. Pozorně poslouchejte odpověď. Pak vás snad napadne, kam hovor posunout. A nemusíte se jen ptát. Když vám např. odpoví, jak bylo u příbuzných, zamyslete se, zda nemáte něco, co s tím souvisí - třeba vtipnou historku z poslední návštěvy u vašich příbuzných, nebo zda neznáte to město, kam jel, atd. A pokud ano, řekněte to. Je to součást asertivních technik, tuším tzv. volná informace - tedy že ve vhodnou chvíli řeknete sama od sebe informaci o vás. Tím ukážete, že se bavit chcete a že jste otevřená. Otázkami zájem.

Pokud vás to trápí a nevíte si rady, klidně odborníka vyhledejte. Umět si říct o pomoc je důležité a ve vašem případě by to určitě mohlo zvýšit kvalitu vašeho života.

Mám podobný problém co ty. Jdu do toho s Tebou

Dobrý den. Je důležité hodně číst a mít přehled, co se kde děje, pak lépe můžete reagovat na nějakou otázku ve společnosti. Přečtěte si na internetu noviny, svůj názor na článek, odpověď, nahrajte na telefon. Pak si vše přehrajte a poslouchejte, jakým hlasem mluvíte, jak odpovídáte.

Takové cvičení Vám přidá na sebedůvěře, lépe překonáte trému, jak se zapojit do hovoru. Ve společnosti poslouchejte, hodně se dovíte, naučíte, aniž řeknete, já to nevím, nebo neumím Jen můj názor.

Dobrý večer. Milá slečno, nevím, kolik je Vám let, ale většinou toto přijde samo časem. Záleží vždycky na tom, o čem si člověk povídá. Je-li to téma, o kterém něco člověk ví a které ho i zajímá. Ono je vždy důležité umět druhým i naslouchat. Pokud nejste moc upovídaná, nemusí to vždycky být jen na škodu. Možná, že za to může z větší části i ostych. Poradila bych, postupně se zapojovat do různých hovorů, na různá téma a trošku si tak zvedat sebevědomí. Zapojit se dá i pokládáním dotazů k danému tématu a tím dávat prostor k hovoru...Myslím si, že se to časem poddá, ale pokud se domníváte, že Vám to v životě opravdu hodně překáží a nedokážete to překonat sama, obrátit se na psychologa není žádná ostuda. Od toho zde je, aby lidem pomáhat zvládat nepříjemné překážky a pomohl odstraňovat jejich problémy. Věřím, že se to brzy zlepší, jen když budete mít k hovoru chuť a snahu. Ony ty zábrany opadnou, nebojte se.

Říká se - mluvit stříbro, mlčet zlato...To je pravda.

Nejste náhodou Blažková? To já jsem zase někdy ukecaný že raději mizí

Mlčení znamená zlato

Doporučuji předstírat- nauč se nejvíce používané otázky ( zkus google ) atd.

Mila slecno,zeptala bych se vas,jake mate zajmy,konicky a podobne.Co vas vlastne zajima ,bavi.Dale zamysleite se nekdy nad lidmi,jak se treba maji,jake maji pocity oni?O tom vsem muzete zavest rec.Mozna jste v rozpacich a neco vas blokuje ,ze v tu chvili se vam v hlave nemuze vylihnout nic.To je vsechno mozne.Zkuste o tom napsat.

A nezapomente na to,ze kazdy nema dar povidat si uplne s kazdym.

Zdravím, myslím že "jádro pudla" je ve Vašem nízkém sebevědomí. Protože si nevěříte, bojíte se s ostatními bavit, protože máte strach, že se ztrapníte. Měla jsem takovou kamarádku, ač byla velmi chytrá a sečtělá, tak protože měla hrozně nízké sebevědomí díky problémům v dětství, seděla vždycky tiše v koutku, nenavazovala s nikým hovor, jen odpovídala na dotazy a jen se rozpačitě chichotala. Postupně si našla nové zájmy, stala se vegetariánkou, chodila mezi makrobiotiky, na kurzy reflexologie atd., atd. ,a tak si postupně našla nové přátele, se kterými si měla co povídat a to jí zvýšilo sebevědomí. Takže Vám doporučuji se zamyslet, co Vás opravdu baví a tomu se věnovat, díky koníčkům můžete najít nové přátele. Dobrá věc je pořídit si pejska, protože při procházkách můžete "utrousit" pár slov s ostatními pejskaři. Jinak doporučuji knihu od T.Nováka Přestaňte se podceňovat z nakladatelství Grada.

Dobrý večer, slečno, pokud byste se chtěla poradit s odborníkem, jistě to nebude od věci a hlavně, dnes to opravdu není nic, zač by se měl člověk stydět.

Ve vašem případě by myslím pomohlo, pokud si ujasníte, jaké máte koníčky a podle toho pak pokračovat. Jistě nějaké máte. Víte, mluvím z vlastní zkušenosti. Osobně jsem se také se spolužáky ve škole moc nebavil, protože zkrátka nebylo o čem, měli jiné zájmy než já a chovali se dětinsky...ale pokud najdete nějakou spřízněnou duši, třeba i s pomocí internetu, tak uvidíte, že hned se budete mít na co ptát...s lidmi, se kterými mě pojí nějaké zájmy, jsem schopen prokecat, když to tak řeknu, i několik hodin a čas vám velice rychle utíká. Opravdu to zkuste, uvidíte, že to půjde.

Jo, taky mě nikdy nenapadá, na co se ptát. Odpovídám na otázky, ale když se přestanou ostatní ptát nebo něco nevysvětluji, tak nevím co říct. Onehdá jsme se sešli s pár spolužáky, povídali jsme si atd. Najednou bylo ticho a já přemýšlela, co říct/na co se zeptat. Jestli četli poslední knihu od GRRM, jestli už viděli seriál Merlin, jestli neví o nějaké dobré čajovně v Brně... tohle mě napadalo, ale nepřišlo mi to vhodné, protože GRRM neznají a Merlina asi taky ne. Najednou se kamarádka zeptala "A jaké byly prázdniny?" Musím říct, že tahle otázka by mě nikdy nenapadla...

A na internetu vam to problem nedela?jako si normalne povidat

Mám podobný problém a hodně mě to trápí. Už Vám někdo poradil? Je to jako začarovaný kruh. Lenka