Jsem psychicky v pořádku?

Houbeles k psychologovi - přestaň se pozorovat, omez sociální sítě a začni ŽÍT v realitě - najdi si činnost - práci, zábavu, koníčka - třeba začni pozorovat/fotit ptáky - ať se ubezpečíš, že ta fobie je jen smyšlenka...

BTW - na "poslání" se - aspoň zatím, taky vykašli - podle mých zkušeností by většina lidí, kteří toto o sobě prohašují, měla být poslána někam...

Sorry - nikoli "prohašují" - ale prohlašují ...

Já naopak nevidím důvod, proč bys k psychologovi jít neměla. Není to žádná ostuda, navíc ti může, někdy i velmi jednoduše pomoci se tvých strachů zbavit. Očividně tě to trápí, proto se tu svěřuješ. A nejspíše si ani neumíš sama pomoci. Pak je čas vyhledat pomoc. Nechat si pomoci je umění. A nevím, jak by ti mohli pomoci rodiče nebo kamarádi, přecijen když se někdo opakovaně bojí pronásledování, říkat "nebojů není řešení.

llucy, já si myslím, že jsi příliš mladá na to, abys řešila své problémy u psychiatra a psychologa. Pokus se něco vymyslet na to, čeho se bojíš. Možná, že ti to příjde srandovní, ale napíšu ti příklad. Můj vnouček se bál jít na záchod, protože je tam tma. Vzala jsem ho za ruku a tichounce jsme ve tmě přišli k wecku, prudce jsem otevřela dveře a oba jsme ze všech sil zařvali. Jestli tam něco nebo někdo byl, tak ho určitě trefil šlak leknutím. Malý mě málem vyděsil na smrt, protože takhle začal řešit všechno, čeho se bojí. když na to nejsem připtavená, leknu se. Ale on se nebojí a to je důležité. Zkus, když se bojíš, zařvat! Ze všech sil. Na ptáky, na toho, co jde za tebou. Asi se leknou ti, kdo jsou blízko, ale tobě to pomůže. Zařvi ze všech sil. Náladovost je zapříčiněna náhlým poklesem a vzestupem hladiny hormonů v krvi, díky pubertě. Nauč se postavit se všemu, čeho se bojíš. Narovnej se, ať jsi větší, zatni pěsti a řekni si: Tak pojď! Dostaneš do držky! Když se to naučíš, budeš mít život snadnější. Hodně sil ti přeji a také hodně štěstí

Jsi velmi všímavá a citlivá jen možná bys neměla hned se tím unášet mohla bys se snažit si urovnat myšlenky a přemýšlet odkud se bere vznik těchto myšlenek a příčin a zamyslet se co je pro tebe duležité ještě možná nejseš připravená pochopit svoje já

Strach z ptaků to určitě nebude(to poznáš když se bojíš živího ptaka nebo obazku ptaka )o zbytku si promluv s rodiči zda ti nepomužou.Hledej proč maš takové problemy(lepe řečeno čím problemy začaly)

V tvém věku je to zcela normální, hlavně ty výkyvy nálad. Chce to zaměstnat se, abys neřešila hlouposti, kdo tě kde sleduje apod.. Začni s nějakým sportem, aktivitou, koníčkem, a zlepší se jak nálady, tak paranoia

A že se bojíš ptáků? A co, lidi se bojí různých věcí - výšek, pavouků, hadů, skla, plyšáků...

Jo, to jsou hormony. To poslání, takovej pocit v tvém věku bývá. Ty deprese, nejsou to deprese, jen blbá nálada. Nikdo tě nepronásleduje, je tady na světě tolik lidí, proč by měl někdo pronásledovat tebe? Začni číst knížky, ale nějaké normální, třeba dívčí romány, to ti udělá dobře na duši.

Milá Lucko, z vlastní zkušenosti Ti mohu jen doporučit návštěvu psychologa. Při nejmenším Ti sdělí, že Tvé stavy jsou normální a s pubertou odejdou. Já se svým 8-letým synem vyšetření u psychologa podstoupila z důvodu hysterických scén ohledně školy a po tom, co si paní doktorka promluvila se synem a vyšetřila ho, sdělila mi že má stavy úzkosti a počínající depresy. Toto vše způsobila paní učitelka, která byť se tvářila jako nejlepší pedagog, doslova jej zdeptala. Vše se potom otočilo o 180stupňů, změna školy atd. a nyní je v poho a školu má docela rád. Radím Ti promluv si o tom s mámou nebo s tátou, jsou to Tvoji rodiče, kteří Tě bezesporu milují a budou Ti chtít pomoct. Je lepší nyní řešit "prkotinu" než v budoucnu depresy a její důsledky. Přeji Ti hlavně pohodu.

Ahoj Lucko. Ptáš se, zda si myslíme, že bys měla jít k psychologovi. Vzhledem k Tvému věku si myslím, že bys měla jít v první řadě za rodiči. Nejlépe za svojí mamkou. Probrat to vše nejprve s ní. Nikdo Tě nezná lépe, než rodiče a věřím, že pro Tebe udělají, co bude potřeba. Oni s Tebou jistě sdílí nejen Tvoji pubertu, ale též výkyvy nálad a vše, co zmiňuješ. Nechala bych to posoudit je, zda jsi, nebo nejsi "zralá" na psychologa a naslouchala bych radám, ve Tvém případě, v první řadě těch nejbližších. Pokud rodiče shledají, že Tvé problémy jsou opravdu natolik závažné, že si s nimi sami neporadíte, jistě najdou správné řešení...To je můj názor, Tobě přeji šťastné dospívání a zlepšení všech momentálních potíží.