Je mi 22. Táta odjel na služebku, tak jsme se s mámou rozhodly uklidit celej barák. Když bylo vše hotové, šly jsme za odměnu na pizzu. Vše probíhalo v pohodě, dohodly jsme se, že budu pít já, protože chci večer ještě jet s kamarádem na kafe. Souhlasilo. Vyvrcholení přišlo ve chvíli, kdy jsme přijely před dům a řekla jsem, že nebudu zajíždět autem do garáže, když za chvíli odjedu. Máma, nejdřív, že pojedu svým autem a nakonec ať prý pro mě přijede kamarád sám, že nesnáší když v noci řídím. (aha, takže nevadilo, když jsem jí z pizzerky vezla, to bylo v pořádku) Říkám jí, že její auto je tisíckrát bezpečnější a že snad víc věří mě, jak řídím, než že mě raději nechá odvézt frajerem, kterýho vůbec nezná. Pravidelně jí a otce vozím v noci z večírků. Za týden potřebuje odvézt o půlnoci na letiště, řekla jsem, že jí neodvezu. Ona mi zase řekla ať jí dám pokoj. Výsledek nemluvíme spolu. Prkotina. Chápu. Vytočilo mě to, kdyby to řekla narovinu zařídím se jinak, ale vždy si stojím za tím, že stát se může cokoliv, ale radši si to odřídím já s odpovědností sama za sebe, než aby mi zmrzačil nějakej blbeček. (Berte s nadhledem, je to kamarád, ale v jeho BMW se člověk necítí moc bezpečně!)
Vím, že bude žalovat tátovi, že z toho bude další hádka a tichá domácnost. Nejvíc mi na tom vadí, že si myslím, že mám pravdu já...Nesnáším hádky!
0x
V klidu, to přejde. Znám to, takové situace zažívám taky a stále častěji. Mávněte nad tím rukou a nechte to být, nešťourejte se v tom, nehádejte se za každou cenu, protože je to fakt prkotina a nestojí to za rozčilování a hádky v rodině. Nemá cenu to rozebírat, pravdu asi máte, ale máma má zase svou. Nechte to plavat 
0x
Taky nesnáším hádky a vím, jak se cítíte. Mnohdy se člověk pohádá kvůli úplné maličkosti. Například moji rodiče - tuhle se pohádali kvůli štrůdlu, čtyřem kouskům, a kvůli tomu se týden nebavili. Ale už se spolu zase baví, ta zlost z nich nějak vyprchala a i když to mezi nimi není úplně ideální (ale kde ano, že?), tak spolu aspoň mluví normálně a o štrůdlu jsem za poslední týden neslyšela ani slovo.
Myslím, že nejlepším řešením pro vás bude počkat, až to vyprchá. Rodiče vás přece mají rádi, a vy je, jste jejich poklad a oni jsou pro vás slunce, takže na vás nemůžou být naštvaní věčně. Ano, kdybyste udělala něco opravdu zlého, něco, co by ponížilo třeba celou vaši rodinu, tak pochopím, že to bude asi o něco horší, ale že prostě radši řídíte sama, a když to řeknu takhle, tak radši nabouráte auto vy, než abyste jako spolujezdec seděla u někoho jiného a ten naboural. Aspoň pak víte, jaké chyby jste se dopustila, a že za to můžete vy, a ne ten frajer, kterým byste se nechala svézt. Nebojte se, za chvíli to z nich vyprchá. Může to trvat delší dobu, každý je jiný a každý hádky jinak bere, takže i zlost vyprchává různě, ale na dosmrti na vás naštvaní být nedokážou, to mi věřte.
Hodně štěstí a ať je s vašimi rodiči všechno brzo zase v pořádku! 
0x
Každý pořádný rodič má o své děti strach. Když začal před lety syn jezdit s kamiónem po celé Evropě, strachy jsem ani nemohla spát. Natož, když mi pak občas vypravoval, co se mu stalo. Dnes už naštěstí nejezdí. A mně se ulevilo, ani nevíte, jak.
Jinak: Váš dotaz je zmatený: Dohodly jsme se, že BUDU PÍT JÁ, protože večer chci jet ještě s kamarádem na kafe. Dále: ...nebudu zajíždět s autem do garáže, když za chvíli odjedu. ODJEDETE, KDYŽ JSTE PILA?
Protože jste se tedy s mamkou dohodly, že PÍT BUDETE VY,, jezdila jste tedy potom "pod vlivem"? - ta cesta s mamkou domů? A navíc jste ještě po tom , co jste pila, chtěla JSTE jet za kamarádem? Pokud ano, nedivte se, děvče zlaté, že má o Vás mamka starost! Vidět, že mé dítě jede přiopilé, vyhodím ho od volantu a dojedu to sama.
Jaga.
Divím se Vaší mamce, že si s Vámi sedla do auta. Byla ještě mírná, asi bych vyváděla víc, kdyby mě z pizzerie vezla přiopilá dcera a chtěla pak ještě pokračovat v jízdě za přítelem. Podívejte se občas na krimi zprávy na Primě. Je to sice drastické, ale člověka pak přejde sedat si po pití za volant.
0x
Všichni všechno napsali. Něco se vám oběma v hlavičkách zašmodrchalo a vybuchlo. :D Můžu se pokusit poradit, jak z toho ven? Udělejte to jako to v podobné situaci udělala moje dcera. Byly jsme pohádané a ona, když odcházela z bytu, mě vzala kolem krku, líbla mě na tvář a řekla: Mám tě moc ráda, ale teď jsem na tebe strašně naštvaná. Ale pořád tě mám ráda! Vidíte a já si teď už vůbec nevzpomenu, proč jsme se štěkly. Tenkrát to bylo důležité. To obětí bylo však důležitější, to si pamatuju.
0x
Casem to prejde, ale nebylo by lepsi pred cestou nechlastat?
> dohodly jsme se, že budu pít já, protože chci večer ještě jet s kamarádem <
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.