Jak si najít rychle práci?

VŠ chlap po padesátce (pokud v oboru něco znamená - být jenom ředitel je hodně slabá kvalifikace) musí mít tolik kontaktů, že zájemci o něj stojí ve frontě. Jestli to tak není, pak problém nebude ani ve VŠ, ani ve věku, ale asi v tom, že všichni v oboru vědí, že jeho možný přínos se blíží nule.

Milá peho ty asi podle sebe soudím tebe, on se za minulého režimu nikdo nestal ředitelem den ze dne ale prošel za roky v podstatě od píky (pokud tedy nejde o ty porevoluční dosazené generální kretény co nic neumí a mají za sebou 100 poradců darmožráčů. No a k tomu věku, vím, že první nač se v CV porsonalista koukne je věk a pohlaví až potom je dosažené vzdělání a praxe. Dnes jen EU vyřvává, že máme ve vedení dědky a babky a manažer má mít 30 let- za 10 let vycucat a vyhodit, to je trend.

Takový člověk se nikdy s žádným personalistou nesetká. Stačí mu zvednout telefon a ze seznamu stovek čísel "důležitých" lidí obvolá třeba pět. Pokud něco umí a něčím je, tak do měsíce je znovu zaměstnán.

Ano, hodně hloupé a tradované sousloví je, že kdo chce pracovat, práci si najde. Jestliže je na jedno volné místo deset nezaměstnaných a všechna se obsadí, tak co s těmi devíti zbývajícími?

Po padesátce je člověk prostě nezaměstnatelný, to mi řekli oficiálně na ÚP. Mám spoustu známých v tomhle věku a většina z nich se o svoji práci buď bojí, nebo o ni přišla, nebo o ni přijde v nějbližší době.

Shodou okolností jsem se setkal se známou z Brna, která by věkem, vzděláním, znalostmi a schopnostmi odpovídala tomu, že by na ni zaměstnavatelé stáli ve frontě. A hle, nestojí, naopak, skoro rok je bez práce.

Milý dikobrazi, musím se tazatele zastat v jedné věci. Jak přibývá věk a práce nikde, člověk upouští od svých tužeb a bral by všechno. Třeba i uklízet na záchodcích. Vím to podle sebe, když jsem hledala práci takřka v 50 letech a ocitla jsem se na výrobní lince u Japonců, bylo každému fuk, co umím, co jsem vystudovala, zda znám jazyky...Nikdo se mě na to neptal. Stala jsem se jednou z cvičených opic, která prováděla do zblbnutí tentýž úkon pořád dokola několikset krát za směnu. Ale byla jsem ráda, že mám aspoň něco. Žaludek a složenky se neptají, kde jsem vzala.

Naopak, znala jsem několik lidí, kteří byli sotva vyučeni /švadlena, prodavačka/, neuměli žádné jazyky a přesto zastávali pěkná a dobře placená místa. Jde spíš o tom, kdo s kým kamarádí a kdo toho druhého dokáže dostat nahoru.Znám třeba paní jen s minimálním vzděláním, byla ráda, když pracovala ve skladu, takové ty pomocné práce. Dneska sedí na Měst Ú v kanceláři na registru vozidel. Tomu říkám z pr... klika.

Tak se tazateli nedivím, ta paní by asi brala všechno a nevybírá si. Přesto si myslím, že v Brně se najde práce daleko dřív, než někde na vesnicích. Při nejhorším v supermarketu, třeba kasa, nebo doplňovat zboží. Vím, je to dřina a ne mnoho placená, ale pro začátek nějaké peníze jsou a pak se časem třeba naskytne něco lepšího.

Hodně štěstí. Jaga.

Promiňte, ale to, co uvádíte - tj., že všem bylo jedno co umíte a co jste vystudovala - je pouze tím, že neumíte "prodat" svou kvalifikaci. Bohužel, toto je dnes běžný problém, připisovaný na vrub velmi zaostalému vzdělávacího systému z dob bolševika. Tehdy se také na nic takového nehledělo, neboť každý měl své "pracovní" (v mnoha případech byl tento přívlastek dost vydatnou nadsázkou) místo jisté a nebylo třeba umět nic, natož své schopnosti někomu prezentovat.
Zaměstnavatel, který nebere zřetel na související kvalifikaci a schopnosti uchazeče (tj. předpoklady umožňující podávat lepší výkon pro danou pracovní pozici), by asi v dravém tržním prostředí skončil hodně rychle Je kritické umět se předvést a řádně demonstrovat svůj přínos pro zaměstnavatele. Na každou pozici se hlásí více uchazečů, tudíž je potřeba vyzdvihnout své silné stránky, jež mohou ostatním adeptům scházet. Každý nějaké má, pokud není úplný lempl a celý svůj dosavadní život nestrávil v úplné izolaci od okolního světa. Mnoho lidí však o nich ani samo neví a to je pak velký problém (zvláště pro ně).
Vždy je také potřeba setrvat a nevzdávat se hned po prvním nezdaru. Jeden zaměstnavatel preferuje to, druhý zas ono. Záleží i na subjektivním dojmu. Je třeba kontaktovat co nejvíce potenciálních zaměstnavatelů. Velmi důležité je při pohovoru/náboru vydat ze sebe maximum a jít na trh s celou kůží, nikoli po jednotlivých útržcích. Každý, kdo se tímto řídí, si práci dříve či později najde. Každý!

Můžu si dovolit s Vámi nesouhlasit?

Současné přijímání nových zaměstnanců vůbec není o kvalifikaci, schopnostech, nebo snad o pracovních zkušenostech. Nyní existuje preference věku, známostí a protekce. Můžete mi to vyvracet, snášet argumenty, ale já to vím naprosto bezpečně.

Můžu se zúčastnit výběrového řízení, můžu tam předvádět a vyzdvihovat svoje silné stránky podle libosti, ale na druhé straně stolu sedí člověk, který už dávno rozhodl, určil si vítěze a ti ostatní tam jsou do počtu a pro jeho obveselení.

Nevěřte mi, polemizujte, je to tak. První, na co se ten, kdo přijímá, podívá je datum narození a už se třídí.

V lecčems máte pravdu, kdyby výběrová řízení probíhala tak, jak mají a hledělo se na schopnosti uchazeče, což se nedělá.

Prošel jsem si několik podobných, předváděl, co umím a nic. Takže, každý si práci najde, jak píšete, nicméně spíš později než dřív a takovou, kterou už nikdo nechce. Nakonec i koště a oranžová vesta s pojízdnou popelnicí je práce.

Jerry, mluvíte mi z duše. Hlavním kritériem je dneska věk. Když je člověku 57, může tam třeba metat kozelce, aby viděli, jak je ještě čiperný, ale není mu to nic platné. Takový je prostě odepsaný. Pak vezmou 25 letého týpka. A když člověk projde těch výběrových řízení víc a všude vyzdvihuje své schopnosti a nikde to není nic platné, pak opravdu zatrpkne a bere všechno. Bez ohledu na to co umí. Navíc, když konto se prázdné. Pak není čas si už vybírat, ale brát, co se naskytne.

Ačko je asi mladý člověk a bere vše z jiného pohledu. Ano, má pravdu v tom, že člověk musí prodat to co umí, své schopnosti, vzdělání, dovednosti. Ale jinak se prodává ve 30 a jinak skoro v 60. Až bude panu Ačku taky těch 50 - 60 let, pozná to na vlastní kůži. Jako jsme to poznali my ostatní. Navíc přibývají nemoci. Starší lidé trápí různé neduhy, tak je jasné, že zaměstnavatel dá přednost mladému a tudíž zdravému, než tomu, kdo bude nucen občas chodit po doktorech.

Jen otázka: Proč se neustále oddaluje věk odchodu do důchodu /mně přiklepli navrch 5 let a to jsem ještě dopadla dobře/, když na tyto lidi hledí zaměstnavatelé jako na odpad? A nikdo je nechce?

Třeba se přidá do debaty i paní Liduš, která má stejné problémy se vzdělaným a schopným manželem, ovšem už "v letech". Mladí nevěří, že to tak je, ale když Vás za měsíc třeba 20 x kopnou do nosu a zavřou Vám dveře, poznáte, že není sranda dneska najít práci přiměřenou svým schopnostem a vzdělání. . PAK SE BERE COKOLIV. Věřte mi, je to tak. Jaga.

Je to naprostá pravda, k tomu už se nedá naprosto nic dodat.

A opravdu to bude horší, jestliže se bude neustále prodlužovat věk odchodu do důchodu, bude se zvyšovat nezaměstnanost, protože pro zaměstnavatele bude jednodušší propustit šedesátiletého pracovníka třeba po třiceti letech poctivé práce jen pro to, že už je unavený a nepodává takové špičkové výkony. A co potom? Kdo ho na deset let zaměstná do sedmdesáti let?