Nesnesitelná osamělost

Určitě máš nějakou školu vystudovanou. Teď to chce HLEDAT zaměstnání, nejlépe v oboru, ale víme jak je to dnes těžké. Zkusit něco najít. Ze spolupracovníků se potom můžou stát kamarádi, a hned bude situace jiná, budou peníze, budou kamarádi, nebudete sám.

Já jsem pochopila z toho, jak to píšete, že se nejdná o Vás, ale o někoho z Vašeho blízkého okolí. Píšete, že se toho v minulosti toho člověka stalo hodně, ale že se o těch příčinách, které ho dovedly do tohoto stavu, nechcete rozepisovat. To celkem dobře chápu, ale v tom je vlastně celá podstata případu. Nelze Vám odpovědět, ani poradit, nevíme o co jde. Tedy alespoň já to nevím, abych nemluvila za druhé. A hlavně, i kdybych to věděla, stejně bych problém toho člověka určitě nevyřešila. Právě že musí jít za psychologem a tam se ze všeho vypovídat. Asi je nějak traumatizovaný, něčím zklamaný, něco mu chybí. A třeba si to jenom namlouvá a má sklony k sebelítosti. Třeba je přecitlivělý a melancholický a všechno kolem sebe vidí jako křivdu a přitom to tak není. Píšete, že jakákoliv činnost o samotě "to" ještě více připomíná. Ale co? Něco se v životě toho člověka stalo a to nejde řešit opravdově způsobem, který jste zvolil. Takže jestli mohu poradit, musí jít za odborníkem. Tam se nemusí stydět, ani mít nějaké předsudky a obavy, co si dotyčný pomyslí. Je to jeho zaměstnání, studoval to a má zkušenosti s podobnými lidmi. Pomůže mu. Pokud by dotyčný nechtěl, tak to musíte zkusit Vy. Naslouchejte mu a neodsuzujte nic, co předtím udělal. Snažte se pochopit, proč to udělal a podejte mu pomocnou ruku. Třeba jenom tím, že mu řeknete, že jeho chování chápete, že byste Vy na jeho místě také nevěděl kudy kam, a třeba reagoval ještě hůř než on. Ten člověk musí znovu nabýt sbejistoty a to je první krok k uzdravení...

Zdravím. A co dělá člověk, kterému je kolem 20. let proto, aby osamělý nebyl? Nechodí do školy, ani do práce...To sedí doma a lituje se? Co zájmy, koníčky? Co má dělat? Pokusit se vylézt ze své ulity a něco se svým životem začít dělat. Je třeba chodit mezi lidi, jinak se neseznámí. Nikdo to za něho nevyřeší. To, co se stalo v minulosti, ať je to cokoliv, patří minulosti. Takže se snažit udělat za minulostí pomyslnou tečku, přestat se litovat a schovávat se před světem. Pravda, život utíká. Tak je třeba žít a užívat si ho. Posbírat nové zkušenosti, zážitky, prožitky. Dát si cíle, mít motivaci. Ne nadarmo se říká _ když se ti něco nelíbí, tak to prostě změň. A kde je vůle, tam je cesta...Přeji brzskou změnu k lepšímu.

Jít za psychologem nic není. Psycholog si s Vámi jenom popovídá a může Vám něco doporučit, to je vše. Samozřejmě to stojí peníze, ale jinak se nic nemůže stát. Kdyby Vám psycholog doporučil jít za psychiatrem, tak to už je špatný.

Co by měl dělat? Pokračovat v tomtéž. (Z dotazu nevyplývá, že by osamělému člověku kolem 20 zmíněný stav nevyhovoval nebo mu snad dokonce vadil).

Někdo nade mnou zmínil psychologa. To se mi jeví předčasné. S nevyřešenými problémy z minulosti sice může psycholog pomoci, ale jenom s některými.

Bylo by dobré uvést více informací.

Dobrý den.

V čem je podstata problému? Proč 20-letý člověk nikam nechodí? Nemá absolutně žádné známé...? Každý má nějaké známé, neříkám přátele, ale alespoň známé. Ze školy, z brigád. Ze známých se s trochou dobré vůle můžou stát přátelé. Psycholog nebo psychiatr s osamělostí nepomůže, nikoho nedonutí chodit ven, do společnosti. Ale pomůže s vyřešením minulosti, která se zdá podstatou problému. Bez vyřešení minulosti zřejmě není optimistický výhled do budoucna. Ale to se musí změnit! A samo se to nezmění, je třeba pro to něco udělat. Proto doporučuji s pomocí odborníka probrat problematickou minulost, vyrovnat se s ní, i když to může být těžké. Smířit se se sebou, mít se rád. To je opravdu velmi důležité - mít se rád! Sám se sebou tráví člověk nejvíce času, veškerý čas.Každý musí se naučit dělat sám sobě dobrého společníka, pak ani samota nemusí být osamělost. A potom je mnohem jednodušší komunikovat s okolím, přijmout okolí a začlenit se do něj. To je má rada a zbytek už je na osamělém 20-letém. Přeji hodně štěstí, odvahu pro sebe něco udělat a nebýt už sám .

Je spousta opravdu strašných věcí, které se nám všem v minulosti staly. Některé mě děsí dodnes. A přesto jsem chtěla žít, ne živořit, nejen existovat a ubírat milovaným lidem okolo kyslík, být se svými bolístkami na obtíž. Celý problém je v tom slůvku chtít. Jakmile toto není, je to v háji, nic neudělá ani stádo psychiatrů a psychologů. Vlastně oni stejně tlačí k tomu, aby ten člověk s bolavou duší, chtěl. Až bude chtít, je vyhráno. Nikdo se nenarodil na posteli posypanou okvětními lístky růží, nikdo na takové posteli nežil celý život. Každý se se svým životem a osudem pere tak, jak umí. Je potřeba zatít pěsti a zařvat: Tak pojď, živote! Nedám se ti tak snadno!

těžko říct,,ale vím,že ve tvém věku bych skákala 2 metry mít ho! Dá se udělat spousta věcí .To co bylo už není ..tak začni - nač čekáš!

Myslím,že máš výbornou pozici.a jeti 20 let...jeeeeeeeee to nic není...

Tohle lze leckomu závidět.Mnozí se pachtí ve svých problémech a ty tve jsou už minulostí...Super.Si na startovní čáře ačkoliv si to asi neuvědomuješ...

Člověk žije takto...práce tedy nutnost mít peníze,bydlení a rodina...a jisté problemy v životě,kterym jsme nuceni čelit...

O samotě...pouze mít peníze a bydlení+sem tam nějaky problem...někteří žiji naprosto volně... viz.bezdomovci atd.

Můžete si vybrat kudy se vydat...vše je na vás,přemyšlejte o své pozici kam se vydat a uvidíte co vám bude nejvíc vyhovovat...