Dobrý den, chci se tady trochu rozepsat, abych Vám přiblížil mojí situaci.
Nejprve se představím, jménem ne, ale věkem. Teď mi bude 16 let, jsem společenský, mám hodně přátel, kterých si vážím, kam jdu, tak tam se seznámím s ostatníma lidma. Nedělá mi problém se zeptat ciziho člověka kolik je hodin, nebo kdy jede autobus, atp... To mi nedělá problém do dneška, ale problém mi dělají takové podivné stavy, které začaly cca před 2 měsíci.
Cca před 2 měsíci jsem to zažil poprvé, když jsem měl jít do školy. Strašně jsem se bál už když jsem usínal, přestal jsem se bát díky tomu, že jsem usnul. Strach začal hned jak jsem se probudil, sevřel se mi krk, těžko se mi dýchalo, měl jsem zvýšený tep, bušilo mi srdce, měl jsem horko v hlavě a celý jsem se třepal. Nikomu jsem to neříkal, prostě jsem se vypravil, celá cesta do školy trvá asi necelých 20 minut, ale pro mě to bylo 20 hodin. Čekal jsem na zastávce, pořád jsem se kolem sebe díval, byl jsem nervózní, prostě nebyl jsem to já. Měl jsem pocit, jakoby najednou ti lidé co tam čekali semnou, by měli po mě začít něco házet, nadávat mi, napadli mě, měl jsem pocit, jakoby věděli, že se jich bojím, že to vycítí. No, pak přišla další etapa mé cesty na popraviště. Přijel autobus a teď jak jsem vlezl do něho, úplně se mě orosilo čelo, těžko se mě dýchalo, úplně mi zdřevnatěly nohy z toho, kolik tam bylo na sebe namačkaných lidí. (což bylo každej den, dkyž jsem jel do školy) Teď jsem měl pocit, že se na mě všichni dívají a vědí, co já cítíma a každou chvílí by měli na mě řvát, nadávat, bít mě atp... úplně se bojím. Ve škole to samé, ale jak jsem vešel do třídy, úplně to ze mě spadne a bavím se normálně s děckama a jsem to zase já.
No a postupem času se to začínalo dít častěji. Tento týden to mohlo být už tak 8x, někdy to mám 2x za den a trvá to pár hodin. Jednou jsme bili v obchodě s mamkou, která tam vybírala sýry a najednou mě to přepadlo. Úplně jsem se začal bát z celého obchodu a z těch lidí a připadalo mi věčnost, než mamka ty sýry vybrala. Říkal jsem jí ať si pohne, že je mi špatně. Pořád jsem jí říkal, ať to zrychlý. Mamka to věděla už tak týden před touto situací, od této situace uběhl asi týden. Takže mamka už to ví cca 2-3 týdny.
Povídal jsem si o tom s mamkou a říkala mě, že to měla taky a zbavovala se toho pomocí alkoholu. Můj brácha si to pamatuje, já ne, byl sem asi hodně malý. Mamka se vyléčila ze všeho a je to asi tak 17 let, co se nedotkla kapky alkoholu, vždycky když je nějaký přípitek, třeba jen vínem, dá si rači vodu. Říkala mi, že to mám úplně stejný, nebo spíš takto jí to stějně začínalo, ale jí bylo kolem 20 let, možná i víc. Na internetu byly různé příznaky cca jich bylo 11, já jich měl 10 stejných. Třeba je to úplně něco jiného, ale když se dívám na různé diskuze, je to úplně stejné, ale každý tam má problém s jinou situací a s jinýma věcma. Co si o tom myslíte vy? Už jsme přemýšleli, že by jsme navštívili dětského psychologa.
Omouvám se za případné chyby, už chci spát a opět se bojím, sem úplně rozklepanej. Předem děkuji.
2x
Zajděte určitě k psychiatrovi, měl jste patrně panické ataky, ty se léčí pomocí léky a psychoterapie. Je dobře, že si povídáte s maminkou, vidíte alespoň, že to není nic zvláštního a neřešitelného. Ale jak Vaše maminka zjistila, nejhorší je "léčit" tyto problémy alkoholem - což, bohužel, spousta lidí dělá, a pak se kromě panických poruch navíc léčí ještě se závislosti na alkoholu.
Takže se nebojte, zajděte k psychiatrovi, a on Vám určitě pomůže. K psychiatrovi proto, protože budete patrně potřebovat alespoň ze začátku předepsat nějaké léky, a to psycholog nemůže. Psychiatr Vás pak patrně k psychologovi pošle.
S touto odpovědí naprosto souhlasím.
Jen dodávám: Nestyď se tam zajít a neodkládej to. S takovýma věcma se sám těžko vypořádáš a je zbytečné komplikovat sobě (a někdy i okolí) život v marné naději, že to přejde. Nevěř radám typu "to rozchodíš", "to je puberta", "to přejde" a "nepřeháněj". Dojdi se poradit s odborníkem. Ono to přejde, ale nejspíš s jeho pomcí a navedením.
0x
pro limonku, vy berete prasky na hlavu? Situace, rozvedena zena, která sama bez chlapa je vyřízená a přirozeně neustále ve stresu, protože nemá přirozenou oporu. Toto přirozeně přenáší na své děti, samozřejmě syna. Otec je přirozený ocháncem. Takže klasika tohoto civilizačního prostředí. Samotná ubožačka, které své ubožáctví přenáší na syna. Je to naprosto nepřirozené stejně jako léčení práškama a psychiatři a jiní, kteří jsou sami na alkoholu nebo něčem horším. Jakmile Vám dají papíry na hlavu, to znamená, že berete jakýkoli prášky na hlavu, ste blázen. EU vyhlásilo, že prej 30 procent lidí sou na hlavu. Takže máte skupinku malých dětí ze školky nebo ZŠ, je jich tam třeba 20 nebo 25 a každé třetí dítě z nich je na hlavu. Tito samozřejmě na hlavu nejsou. Pak je limonky a jiné posílájí k psychiatrovi a uděljí z nich blázny. Myslim si, že tyto ženské si myslí, že jediná opora je systém, který předepisuje prášky na hlavu a ony se pak mohou uměle cítit bezpečně. Celý pohled na celou věc může být úplně jiný od doktora, který prášky nepředepisuje, ale naopak léčí od prášků. Takže jeden z dalších pohledů na celou věc může být takový, že limonka a jiné, myslím si většinou ženské nastartují člověku život blázna, i když ten člověk nikdy blázen nebyl. A společnost řídící se papíry, pomluvami a počítačema Vás už na celý život vyřídila. Otázka je, kam tedy zajít když ne k psychoušům? Což takhle dělat sport? Ženská nikdy sport svému synovi nedoporučí a ani mu na to nebude dávat peníze, není to její přirozenost. Ženská nedá mužskou otcovskou oporu, nedá protože nemůže, nemá péro. Pokud ženská dopustí rozvod, je to její nejhorší skutek, který udělala sobě a svým dětem. A pokud někdo začne tvrdit, že v této společnosti je to normální, ano ve společnosti závislých na všech možných prášcích je toto normální. Tohle je nenormální. Pokud by někdo chtěl ale řešení, dají se sehnat i informace, jak se toto dá řešit i jinými způsoby, než práškama. Dají se sehnat i informace na internetu. Sázel bych ale na to, že většinou jsou v jiném jazyce než v jazyce českém. Už na vás čeká mnoho prášků v lékárnách limonko, už se na vás strašně těší a doktoři a celý ten systém pojištoven a výroben prášků na vás čeká.
Pro autora "prášková společnost". Tady je zase někdo chytrej a krátkozrakej víc než limonka. Chytrý řeči, ale sám nenapoví = klasika, kde a co hledat a v češtině. A krátkozrakej, protože asi neví, kolik třebas existuje chlapů i ženskejch samoživitelů a rozvodem to zrovna neni. To by mě fakt zajímalo, co by doporučil vdovcům a vdovám s více menšími dětmi, když nemají nikoho ve svém okolí volného a rajzovat po večerech s více dětmi rozhodně nikde nemůžou. A hlavně mi pane Prášková společnost neříkejte, že česká seznamka je lepší než švýcarský prášky!
Tak tento týden se objednáme k děstké psycholožce, kamarádka (psychiatrička) od mamy, ke které si chodí pro nějaké léky jí říkala, že to mám stejný jako moje mama a mělo by se to řešit... dala nám kontakt na děts. psycholožku, která si bude se mnou asi nejprve povídat, nebo mi popřípadě nasadí léky... od doby, kdy jsem sem vložil tuto otázku, se to zhoršilo. Mám to každý den, nejméně dvakrát...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.