Sociální psychóza nebo něco jiného?

Myslím, že začali pracovat hormony spojené s dospíváním. Věř v to, že to přejde, jinak psycholog, ať neskončíš na chlastu a drogách...

A hlavně se zkus dobře prospat. Jako vyčerpaný to budeš mít horší...

Zajděte určitě k psychiatrovi, měl jste patrně panické ataky, ty se léčí pomocí léky a psychoterapie. Je dobře, že si povídáte s maminkou, vidíte alespoň, že to není nic zvláštního a neřešitelného. Ale jak Vaše maminka zjistila, nejhorší je "léčit" tyto problémy alkoholem - což, bohužel, spousta lidí dělá, a pak se kromě panických poruch navíc léčí ještě se závislosti na alkoholu.

Takže se nebojte, zajděte k psychiatrovi, a on Vám určitě pomůže. K psychiatrovi proto, protože budete patrně potřebovat alespoň ze začátku předepsat nějaké léky, a to psycholog nemůže. Psychiatr Vás pak patrně k psychologovi pošle.

S touto odpovědí naprosto souhlasím.

Jen dodávám: Nestyď se tam zajít a neodkládej to. S takovýma věcma se sám těžko vypořádáš a je zbytečné komplikovat sobě (a někdy i okolí) život v marné naději, že to přejde. Nevěř radám typu "to rozchodíš", "to je puberta", "to přejde" a "nepřeháněj". Dojdi se poradit s odborníkem. Ono to přejde, ale nejspíš s jeho pomcí a navedením.

pro limonku, vy berete prasky na hlavu? Situace, rozvedena zena, která sama bez chlapa je vyřízená a přirozeně neustále ve stresu, protože nemá přirozenou oporu. Toto přirozeně přenáší na své děti, samozřejmě syna. Otec je přirozený ocháncem. Takže klasika tohoto civilizačního prostředí. Samotná ubožačka, které své ubožáctví přenáší na syna. Je to naprosto nepřirozené stejně jako léčení práškama a psychiatři a jiní, kteří jsou sami na alkoholu nebo něčem horším. Jakmile Vám dají papíry na hlavu, to znamená, že berete jakýkoli prášky na hlavu, ste blázen. EU vyhlásilo, že prej 30 procent lidí sou na hlavu. Takže máte skupinku malých dětí ze školky nebo ZŠ, je jich tam třeba 20 nebo 25 a každé třetí dítě z nich je na hlavu. Tito samozřejmě na hlavu nejsou. Pak je limonky a jiné posílájí k psychiatrovi a uděljí z nich blázny. Myslim si, že tyto ženské si myslí, že jediná opora je systém, který předepisuje prášky na hlavu a ony se pak mohou uměle cítit bezpečně. Celý pohled na celou věc může být úplně jiný od doktora, který prášky nepředepisuje, ale naopak léčí od prášků. Takže jeden z dalších pohledů na celou věc může být takový, že limonka a jiné, myslím si většinou ženské nastartují člověku život blázna, i když ten člověk nikdy blázen nebyl. A společnost řídící se papíry, pomluvami a počítačema Vás už na celý život vyřídila. Otázka je, kam tedy zajít když ne k psychoušům? Což takhle dělat sport? Ženská nikdy sport svému synovi nedoporučí a ani mu na to nebude dávat peníze, není to její přirozenost. Ženská nedá mužskou otcovskou oporu, nedá protože nemůže, nemá péro. Pokud ženská dopustí rozvod, je to její nejhorší skutek, který udělala sobě a svým dětem. A pokud někdo začne tvrdit, že v této společnosti je to normální, ano ve společnosti závislých na všech možných prášcích je toto normální. Tohle je nenormální. Pokud by někdo chtěl ale řešení, dají se sehnat i informace, jak se toto dá řešit i jinými způsoby, než práškama. Dají se sehnat i informace na internetu. Sázel bych ale na to, že většinou jsou v jiném jazyce než v jazyce českém. Už na vás čeká mnoho prášků v lékárnách limonko, už se na vás strašně těší a doktoři a celý ten systém pojištoven a výroben prášků na vás čeká.

Pro autora "prášková společnost". Tady je zase někdo chytrej a krátkozrakej víc než limonka. Chytrý řeči, ale sám nenapoví = klasika, kde a co hledat a v češtině. A krátkozrakej, protože asi neví, kolik třebas existuje chlapů i ženskejch samoživitelů a rozvodem to zrovna neni. To by mě fakt zajímalo, co by doporučil vdovcům a vdovám s více menšími dětmi, když nemají nikoho ve svém okolí volného a rajzovat po večerech s více dětmi rozhodně nikde nemůžou. A hlavně mi pane Prášková společnost neříkejte, že česká seznamka je lepší než švýcarský prášky!

Tak tento týden se objednáme k děstké psycholožce, kamarádka (psychiatrička) od mamy, ke které si chodí pro nějaké léky jí říkala, že to mám stejný jako moje mama a mělo by se to řešit... dala nám kontakt na děts. psycholožku, která si bude se mnou asi nejprve povídat, nebo mi popřípadě nasadí léky... od doby, kdy jsem sem vložil tuto otázku, se to zhoršilo. Mám to každý den, nejméně dvakrát...