Dobrý den,
už velmi dlouho, asi deset let mě doprovází tato ostražitost. Jen nevím, jestli ji mohu pojmenovat sociální fobie. Vše záleží na náladě. Dneska jsem měl odjet, jenže hodinu před odjezdem mě zachvátil stres a myšlenka na dvě hodiny ve vlaku byla vemli nepříjemná.
Ano dětství jsem měl, jak popisuje celá řada webů o SF, nedostatek zázemí, sebevědomí = 0, žádná sebejistota, odpozorování od rodičů...
Nepříjemné zážitky a zkušenosti se u mě rojily a dopadlo to skutečně tak, že jsem si nemohl dojít ani pro rohlíky, na poštu, do školy. Díky tomu jsem nevystudoval.
Teď už je to lepší, ale přijde mi, že na veřejnosti mám prostě "masku" a dávám si pozor na to co udělam, kontroluju se. Jenže pak když jsem mezi kamarády (moc jich není) nebo s někým s kým se znam, tak je to jiné. Je to jakobych vůbec SF neptrpěl. Za normálních okolností mi nedělá problém na ulici oslovit lidi. Jenže je problém s tím vlakem. Je mi zle, když vím, že když tam bude nějaká situace, která mi připomene něco z minulých, tak nemam kam utéct a čelit tomu? To je o sesypání.
U psychologa jsem byl, ale ten mě poslal k psychiatrovi, ten zase píše úplně nesmyslný termíny a do té doby se něco stane. Moje matka si myslí, že si toto vše vymýšlím, ačkoliv jsem to s ní již nekolikrát probíral.
A přitom SF bych nepřál ani svýmu nepříteli.
Jak z toho ven? Možná někdo napíše "kup si auto" a ano, auto vyřešilo hodně, když jsem ho měl půjčený. To je co?
Cesta do školy toho byla jen důkazem. Dvě hodiny do školy, tam čekat, vyučování, čekání hodinu na bus, dvě hodiny busem.
Opadl by stres. Bohužel je to tak.
Prací se živim, ale není to na stálo, je to u známého.
0x
Vadí ti i bus, nebo jen vlak? Ujasni si, co ti na tom vlaku vadí. Mnoho lidí pohromadě, nebo prostě vlak? Když v něm budou dva lidé a ty, budeš se cítit lépe, nebo ne?
Soc. fobie to s největší pravděpodobností je, pokud tě ale psycholog poslal s psychiatrovi, je načase ho změnit. Na toto zabere jedině psycholog, terapie.
Já jsem se v mládi proti fobii obrnila zrcadlovými brýlemi a sluchátky v uších, pak je mi všechno jedno, nikdo mi nevidí do očí, a vnímám hudbu, ne lidi okolo. Od té doby mi to nevadí a venku chodím ráda
A to, že venku nosíš masku, která před kamarády spadne, je zcela normální. To dělá většina lidí - je to obrana. Někdo to dělá více, někdo méně.
Pokud ti matka nevěří, nepřesvědčuj ji. Tím víc ti bude nevěřit a možná i útočit.
Teď mi v téhle chvíli mi vadí asi obojí, ale když to ve skutečnosti překonám, a sedím už v tom vlaku a nikde okolo žádný člověk - jen pár třeba, tak jsem uvolněnej. Když někdo prochází, tak jsem nervozní, aby si někdo nesedl ke mně.
Takže mi vadí asi oboje půl na půl, protože jsou to lidi ve vlaku, kde jsem měl třeba špatný zkušenosti.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.