Jak si vybudovat sebevědomí

No tak moment!

Zaprvé máš nevyslovitelný nick, ale to nebudu řešit.

Zadruhé tvrdíš, že Ti chybí sebevědomí a sebdůvěra a pak mluvíš o "stádu" pod svojí úrovní?

Zatřetí - jak může "nějaké stádo" Tobě něco vnucovat?

Myslím, že se sám dobrovolně přetvařuješ, abys zapadl do kolektivu, ale děláš to dobrovolně...

P.S,: NENECH SE NIKÝM PONIŽOVAT A NAD NIKOHO SE NEPOVYŠUJ...

Ale mě fakticky chybí sebevědomí jednat jinak. Já se cítím fakt nepříjemně - nemluvím, mám strach se jakkoli projevovat, protože nechci být za stejného blba jako oni a zároveň nechci se chovat moc odlišně. Nevím, co s tím mám dělat, trápí mě to. Nad nikoho se nepovyšuju a nenechat se ponižovat jaksi nedovedu, to prostě nejde, co mám asi udělat, když mi někdo řekne, že jsem debil, co má jít do prdele?

Jj, má jít tam kam říkáš, ale ON, ne TY!

Jsem původně asi podobnej "parchant" jako Ty, akorát mě už život trošku vycvičil. Docela mi pomohla příručka o asertivitě, fakt dobrý čtení a návody!

... když Ti někdo řekne, že jsi debil, tak popřemejšlej, jaký má důvod Ti to říct. Pokud má trošku pravdu, tak na sobě zapracuj, abys nebyl debil. A pokud nemá pravdu, tak mu to rozumně vysvětli - o tom je ta asertivita...

A pokud je to debil sám a nechce se se mnou bavit a když mu slušně budu vysvětlovat že nejsem tak začne řvát "DRŽ HUBU, TVŮJ NÁZOR NIKOHO NEZAJÍMÁ KUR*A POCHOP TO DE*ILE" tak na to se reaguje jak?

Znám, s úsměvem odpovídám "Ty máš svojí pravdu, ale já mám svůj klid" a myslím si o něm svoje. Vím, že někdy to nejde, ale většinou to funguje...

A hlavně - debilovi nemá cenu NIC vysvětlovat...

A když ho čtyři pětiny lidí berou díky tomu za borce, jak mě hustě dokázal umlčet, tak to nevadí?

Vadí, musíš ho převálcovat TY, svým klidem a pohodou - když to dokážeš tak ty čtyři pětiny lidí půjdou rázem za Tebou, jsou to jen ovce, stádo...

V klidu se na něj podíváš (pěkně do očí) a počkáš, až řvát přestane, pořád se na něj koukáš, pořád do očí a pořád klidně (to už mu dochází, že je něco ne úplně dobře - neví co, ale ví že) - a jemně otráveným hlasem řekneš "tak jdi do pr*ele". A přestaneš si ho všímat.

To je celý...

Jenže za 1) s těma lidma ve škole trávím nejvíc času a za 2) já si žádné lidi nevybírám, protože neám sebevědomí na to si někoho vybírat, ani bych nevěděl jak... a "zářit" mezi nikým nepotřebuju a rozhodně se k tomu ani neblížím, spíš jsem opuštěný v koutě

Protože se nezajímají vůbec o svět, jsou lhostejní k druhým, navíc o dost hloupější (já mám jedničky, oni trojky, vím, že o známky asi sotva jde, ale většinou zhruba odpovídají), zajímají je především pc hry, filmy a holky móda, následujou ve třídě toho, kdo mluví nejhlasitěji a je jim jedno, že je naprostý hňup, je tam nejoblíbenější, protože dokáže rychle zareagovat (=někoho zesměšnit) a mluví dostatečně hlasitě, aby ho slyšela celá třída a ne jenom část (kdybych to měl udělat já, tak radši skočim z okna, než něco řikat těm, kteří to evidentně nevyžadují)

knížky si do školy nosím taky, ale nějakou souvislost se sebevědomím a komunikací tam nevidím

Prostě seš jiný, lepší a jim to vadí, vycítí to, proto tě ten spolužák tak oslovuje. Využij alespoň trochu zdejší rady, budeš to muset ve škole vydržet. Třeba se to během roku, dvou změní, až spolužák rozum pobere. Pokud se to nezmění ve škole, tak později v pracovním procesu jistě, tam ho nebudou hodnotit podle jeho machrování, ale podle jeho výkonu v práci. Jeho výkon ve škole je horší než tvůj, tak je zřejmé, kam to se spolužákem asi spěje. Buď vytrvalý, jaký seš ono to časem své ovoce přinese. držím palce. - pt