Odchází na intr - mám strach, že ji ztratím

No, vítekte v životě skoro dospělých lidí. Už se nedá jen užívat, ale také jsou povinnosti a musí se něco dělat. Můj přítel, ačkoli student, byl pryč skoro celý den a já musela taky pracovat, takže jsme se vídali (a budeme se vídat nadále), během víkendů. Ale protože se máme rádi a věříme si, tak je to v pohodě a těšíme se na sebe.

A věř, že holka se daleko víc bude těšit na nadšeného kluka, než na ukňourance, co pořád dokola opakuje dvě tři věty. A že jste mezi sebou měli nějaké nesrovnalosti, to píšeš až teď. Nevím sice, o co šlo, ale pokud věřit nebudeš, tak to můžete rovnou zabalit.

Vztah bez důvěry fungovat prostě nemůže.

Chápu, že ti chybí, ale když takhle vyšiluješ, je to až dost dětinské. Inteligentní člověk si trošku popláče, když má velkou lásku daleko, je mu smutno, ale nedělá málem hysterické scény.

Jen nějak nechápu, proč nemáš důvod jí nevěřit. Pokud to bereš podle příběhu někoho jiného, tak jak říkám, buď toho necháš, a nebo tě nechá slečna sama právě pro tvou podezíravost a věčné pofňukávání. Když ji tím budeš pořád obtěžovat, tak se nediv, že bude třeba naštvaná.

A halvěn nekoukej kolem sebe, že tamta holka...a tak to dopadlo. Žiješ jejich nebo svůj život? Co na tom, že u oné jiné to dopadlo špatně? Když se budeš chovat rozumně, tobě to může skončit dobře. A ano, člověka může změnit ne škola, ale noví spolužáci a nové prostředí.

Buď se s tím srovnáš a začneš věřit, nebo budeš neustále podezíravý, a věř, že znám nemálo vztahů, co se rozpadlo právě proto, že jeden neustále podezíral druhého, věčně mu stál za zadkem, nenechal ho vydechnout a doslova ho svou "láskou", které nevěřil, dusil.

Jak mám začít své holce věřit? Je to hloupá otázka ale ja to prostě nedokážu furt přemýšlím nad tím že mě zradí, že mě podvede nebo že se na mě vykašle. I

Nepřemýšlej nad tím a běž dělat něco co tě baví něco u čeho ti bude rychle ubýhat čas a nebudeš mít čas přemýšlet nad tím jestli o ni přijdeš nebo ne. Jen se tak zbytečně trápíš..

skus jít třeba do kostela, třeba ti tam pomůže nějaký mnich.

Zdravím. Davide, čím víc to budete přivolávat, tím spíš se to stane. Opakujete svůj strach a obavy neustále dokola a pořád si trváte na svém. Pokud máte o svém děvčeti takové pochybnosti a nedůvěřujete jí, pak si jí ani nezasloužíte. Vztah bez důvěry nemůže vydržet dlouho. Přemýšlejte o tom a mezi tím se zkuste zaměstnat něčím užitečnějším, než užíráním se. Píšete, že je Vám 18 let. Jste tedy již dospělý mužský. Tak se podle toho chovejte. Chápu, že se Vám stýská, ale tím na věci stejně nic nezměníte. Budete se s tím muset vyrovnat a jestli to nezvládnete, pak si vztah rozbijete hodně brzy. Vzpamatujte se, nepochybujte a těšte se na ni. To je nejlepší, co můžete pro sebe i pro ni udělat.

PS: Co vyhledat k vůli těm Vašim stresům, které nezvládáte, tedy psychologa a s jeho pomocí se to snažit zvládnout?

Řešil jste to ještě dřív, než děvče odjelo. Viz. diskuze: Vztah na věky - jde to vůbec?

www.poradte.cz/spolecnost/18026-vztah-na-veky-jde-to-vubec.html

Jezis vzdyt jses s ni rok.Tak jak muzes rict,ze neveris nikomu to teda vubec nechapu jak vam ten vztah ten rok vubec vydrzel kdyz ji neveris.

Prostě se tím netrap pokud tě má opravdu ráda tak se na tebe jen tak nevykašle. Strašně moc si to bereš nesed tu běž ven dělej to co tě baví a nepřemýšlej nad tím.

To není jen škola, to je i věk, nové porstředí, atd.

ALE kdybys přemýšlel takhle, nemohl bys už nikdy s nikým chodit, To, že se člověk změní, hrozí vždycky. Nemohl by ses ani nikdy oženit. No co kdyby si manželka našla jinou práci a změnila se? No? ... absrdní, co? Tak tak přestaň přemýšlet, sám si v hlavě tvoříš katastrofické scénáře, které tě pak stresují... A jestli holky něco nechtějí, tak je to paranoidní, přehnaně na ně fixovaný, vystresovaný kluk.

Kdyby na tebe věk a prostředí neměly vliv, choval by ses dodnes jako miminko. prostředím a věkem se učíme vše. Učení mění náš pohled na svět - a tím nemyslím jen to školní učení. Třeba i to, když ti někdo ublíží, tě poučí, posune, změní. Tak trochu s eměníme všichni celý život. Někdo víc, někdo míň. Konec konců proto si přáteleé přestávají po čase rozumět, nacházíme jiné přátele, často si začneme rozumět s lidmi, s ekterými jsme si dříve nerozuměli, atd. Možná je težší to pozorovat na sobě, než na jiných, ale měníme se všichni. V mládí obzvlášť.

? Samozřejmě, že musíš věřit, že se nic nestane. Kdybys tomu nevěřil, vztah přece nemá cenu.

Hele, zvedni zadek, vypni počítač, jdi ven s nějakejma kamarádama, nebo jdi do knihovny a pujč si knihu, nebo dělej cokoli. Když budeš sedět u počítače a vzdychat, jak je to těžký, tak to bude těžký. Když nebudeš mít co dělat, budeš přemýšlet nad nesmyslama. To nemá cenu. Jdi něco dělat. Nepotřebujete posekat? Není potřeba vyluxovat? Co si jít zahrát s kluka fotbal? Cokoli. Nic nezměníš, nic nevyřešíš, jen sám v sobě živíš pochybnosti a špatnou náladu. Pochybnosti rozhodně rozbyly víc vztahů, než změna školy, tomu věř.

A navíc si protiřečíš. Jednou říkáš, že jí věříš. Podruhé, že máš pocit, že tě opustí. Kdybys jí věřil, nepochybuješ, nemáš strach. Tak se rozhodni.

... vždyť ještě ani nevíš, jaké to bude... teď je to šok, vždyť je pryč jak dlouho, dva dny? Pokud začneš pozitivně přemýšlet, bude to jen lepší.