Terorizoval mě, teď mě prosí o pomoc

Na začátku se omlouvám, že je to titulek jak z bulvárních novin, ale stručnější název jsem nevymyslel. Ale k tématu.
Před rokem o prázdninách jsme byli s partou každý den spolu. Ovšem do party nám přibyl jeden kluk, kterého sice všichni znají, ale že by ho někdo nutně postrádal, to ne. No a tento kluk si právě před rokem ze mě předevšemi dělal srandu, ponižoval mě a navážel se do mojí rodiny. V té době jsem byl zrovna v psychické krizi a jeho čin mě stáhnul ještě víc ke dnu. Tenkrát se mě sice pár lidí zastalo, ale to nebylo nic, co tenhle kluk u mě prohloubil.
Uběhl rok a věci se dost změnily. Já už jsem na tom stoprocentně lépe a toho kluka nyní nazývam kamarádem. Nepřímo se mi omluvil a svěřil, že se cítí jako lidská zrůda, protože jsem nebyl jeho první ani poslední "obětí"
Člověk posedlý mstou by ho v tom nechal vymáchat, ale já ne. Vyslechl jsem ho a poté i co otevřel svoji duši a odhalil svůj životní příběh, jsem mu odpustil.
Prostě typický klučina, který si myslí, že bude oblíbenej, když bude srážet na kolena ostatní lidi. Vyprávěl o tom, jak mu mrazilo v zádech, když přemýšlel o tom, co vlastně dělá. Své rodině dělal také peklo. Jeho máma a táta nevěděli, co s ním mají dělat, když utíkal ze školy, zkoušel drogy a prostě si zkoušel ten život z jiné strany. Teď toho všeho lituje a já poznávám, co je opravdu zač. Možná vypadá sebevědomě, ale uvnitř je to velmi citlivý člověk bez sebevědomí, které se vytratilo během roku, protože si uvědomil, že jeho kamarádi nejsou kamarádi, že není uznávanej, že není oblíbenej. Udělal si dost nepřátel a teď se v tom moří a bojí se cokoliv udělat. Má svůj svět a trpí. Trpí tím, že má tak hodné rodiče a on jim to nevrací, tak jak by měl. To všechno si uvědomuje..
Jenže já cítím, že uvnitř se skrývá úžasný potenciál a předpoklad k úspěchu.
Chci mu pomoct, ukázat směr, cestu, ale když vždy na toto dojde řada, tak začne poukazovat na minulost a vcelku rozumně to odůvodňuje. To, aby se přestal hrabat v minulosti, zavrhne ze stolu, jelikož si nedokáže představit, že na to všechno by měl zapomenout a dělat, že se nic nestalo. Nyní má dojem, že musí trpět a taky, že trpí.
Na otázku, proč se bojí otevřít a být tím dobrým novým člověkem mi odpověděl, že se bojí, aby to zase nebyl ten člověk, který byl před rokem.
Otázka tedy zní, jak ho nastartovat, aby věděl, že jde správným směrem?
Ano, obávám se, že se pořád může změnit k horšímu, ale do té doby s ním budu kamarád a pokusím se ho podpořit v jeho jednání.
Jinak to připomíná film. Kluk si uvědomí, že jeho počínání bylo otřesné a snaží se to napravit.
A protože je to ojedinělý případ, (klidně mohl zůstat tím zlým, nebo se stát ještě horším) tak proto mu chci pomoci