Každý večer, když jsem sám doma a začne se stmívat, začínám mít strach. Tento strach mám pouze na schodech, i když si rozsvítím a vím jistě, že mám zamčeno. Strach se ke mě dostaví, když si vzpomenu na nějakou příšerku ze scifi-filmu. Nejčastěji je to Voldemort z Harry Potter. Tento strach někdy, ne vždy, ale někdy přechází až v panickou hrůzu a pak mi nezbývá nic jiného, než začít křičet, doběhnout k televizi a zapnout ji.
Za rychlé odpovědi děkuji.
4x
1x
Televizi nezapínej Podle mě se na ni díváš až moc často. Hlavně na strašidelné filmy. Máš-li strach, rozsviť světlo.
Pokud nejsi doma sám, běž do pokoje, kde je někdo z Tvé rodiny. Pokud jsi sám, začni dělat něco, čím se zabavíš.
Například si čti nějakou legrační knížku nebo někomu zatelefonuj. A strach neměj, žádné příšery ani strašidla nejsou.
doplněno 01.09.12 19:33:Jak říkám, nechávej si rozsvíceno. A na strašidelné filmy se nedívej. Každý se někdy bojí, je to přirozené. Přejde to, až vyrosteš.
To si taky říkám furt,že příšery nejsou. A když nejsem doma sám, tak mi to vůbec nevadí, ale jak jsem doma sám, tak je to špatný.
Ahoj. Nechávej si puštěné rádio, nebo muziku, kterou rád posloucháš. V bytě nebude takové ticho a odvede to trochu Tvoji pozornost, abys nemyslel na to, že jsi doma sám. Nepřipouštěj si myšlenky na žádná strašidla a pokud se Ti to nebude dařit někdy překonat a začneš se bát, sedni k pc a přijď komunikovat sem, mezi nás. Vždy se zde najde někdo ochotný, kdo Ti dodá odvahu a nebudeš mít pocit, že jsi sám. Odvede to myšlenky jiným směrem a bude dobře, uvidíš!
0x
Několikráte zde už říkám, kdo se bojí, musí do lesa. Fobií se zbavit, že to prostě nenííí. Podívat se na to s rozumem. A nedívat se na ptákoviny, jsou to jen a jen a pouze filmy! Od dětství mám jistou fobii, ale překonávám!
0x
Zapnutá televize je dobrý nápad, protože vypnutá vypadá strašně strašidelně, jako by z ní chtěla vylízt Samara.. pokoušet se usnout a mít v zorném poli vypnutou obrazovku je nemyslitelné.
Já se od určité doby nemůžu jen tak podívat do kukátka, když je všude ticho, i ve dne.. lidé nepochopí..
Bojíme se jen toho, co neznáme. Z racionálních věcí můžeme mít jedině respekt. Možná kouknout na Voldemorta podruhé, potřetí a zjistit, že to je jen bílej blbeček bez nosu?
0x
Tady někteří z diskutujících zapomněli, že byli také dětmi 
Podle mě to je ok, odejde to s věkem. Mohu Tě ujistit, že jako poslední odejde otáčení se "břichem" ke zdi, když spíš v pokoji sám. Ale i to odejde do pryč.
Co si tak pamatuji, je irelevantní ubezpečování, že máš zamčeno apod. Oblíbená "báchorka" mého staršího bráchy byla - vezmi si, kolik je tady bytů, proč by si měli zloději vybrat zrovna náš? To je samozřejmě nesmysl, nikdo neměl strach ze zlodějů.
Také si vzpomínám, že si soused, asi ve stejném věku, jako jsem byl tenkrát já, nechával všude doma rozsvíceno. No za socialismu to nebyla taková hrůza, dneska by vylezla příšera v podobě účtu za elektřinu. Také si nechával odpoledne otevřeny dveře do bytu, než přišli rodiče z práce... no paráda, zlodějů se přeci nebojíme 
0x
Nevím kolik ti je let,protože každy vnímá strach jiným způsobem,tedy pokud je ti třeba 10let budeš strach vnímat a posuzovat jinak než třeba ve 30,40 letech...uvidíš
Strach je dobrá věc,je to jako s ohněm...Dobrý sluha,ale zlý pán...je třeba sním umět být dobrý kamarád...když nemáš strach tak vše je v pořadku,když ho máš tak to citíš jako nepříjemnost...udtud se se vytváři pocit problému,ale je to jen pocit nic co opravdu ubližuje...myslím i fyzicky,mohou nás jen trošku oblbnout...pak už stačí trošku fantazie a ty začneš citít jako strach,ktery ti chce ublížit...ale věř,že nechce...chce si jen s tebou pohrát,trošku tě vystrašit,je to jeho hra...nauč se tu hru hrát a vše bude za pár dnu pořadku,začneš mit větší pocit sebevědomí a tím pomalu budeš strach vnímat jako sveho spoluhráče,čím víc budeš tu jeho hru hrát tím budeš větší a větší vítěz...
0x
Když jsem byla malá, tak jsem se také na schodech bála. Bála jsem se, že za mnou něco běží. Nebezpečné něco. Brácha to měl také tak. Pískali jsme a to nám pomáhalo. Brácha pískal i na záchodě. Vnouček nechtěl jít sám na záchod, že se bojí. Tak jsem ho vzala za ruku, potichu, po špičkách jsme k záchodu došli, prudce jsem otevřela dveře a my vší silou zařvali. Ještě 2x a pak už řval sám a jestli tam něco bylo, tak se to vyděsilo a uteklo. Jeho mamka, má dcera, z toho měla málem smrt, protože jsme jí to zapomněli říct. 
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.