Lékařská dokumentace

No tak tomu říkám logika. Vědět, že mám rakovinu v posledním stadiu, pěkně se se všemi rozloučím, vyřídím dědictví a až začne být zle, tak si někde v klidu zařídím bezbolestnou otravu oxidem uhličitým. Ušetřím tím sobě i blízkým převeliké utrpení a státní kase peníze. Jaká služba se prokáže člověku, kterému se jeho zdravotní stav nesdělí?

Tak uděláte raději z člověka nesvéprávného vola jenom kvůli hypotetické možnosti, že by si o 5měsíců zkrátil život, kdyby do dokumentace nahlédl? Vždyť se to stejně za týden nebo za měsíc dozví.

Jinak viz výše citovaný zákon

Vážený pane doktore,

kdybyste se v prvním příspěvku vyjádřil přesněji, nikdo by neútočil a vy byste te´d nemusel couvat a vysvětlovat. Ano, souhlasím, že jsou citlivé případy, kdy je nutné postupovat velmi, velmi individuálně. Souhlasím, že o vážných a smrtelných chorobách má pacienta nejdříve ústně informovat lékař, rozhodně se nemá těžkou diagnózu dozvědět z popsaného papíru. Komunikace s nejbližší rodinou je přitom žádoucí, přímo nutná.

Ale není pravda, že pacient nemá právo do dokumentace nahlížet. Zákon to povoluje. Je to zároveň důkaz serióznosti a otevřenosti vůči pacientovi i příbuzným, když o to požádají. Tajnosti, povýšenost a stavění se do role pána nad životem a smrtí nikdo z pacientů nedocení. Při vší úctě k vašemu vzdělání a zkušenostem - kde berete tu jistotu, že víte, co je pro člověka to nejlepší? Ta 90letá babička za svůj dlouhý život už mnohokrát o smrti přemýšlela, je na ni připravena a smířená. Náhlá smrtelná choroba v 50 letech je tragédie. Ale vy si myslíte, že ta paní je tak blbá, že by jí po pár dnech dnech na tzv. rehabilitaci nedošlo proč tam je? Tou komedií byste tíhu sdělení jenom alibisticky přenesl na někoho jiného. Nepodceňujte psychiku lidí a nesnažte se myslet a rozhodovat za ně. Jsou schopní unést víc, než si myslíte.

Doktorům pacienti ma klíně nebrečí...Vyžereme to my nelekařští zdravotníci, potože doktor to jen řekne a pak zmizí...

Necouvám, pořád zastávám názoru, že není dobré, aby pacient nahlížel do dokumentace, byť je vedena o něm. K tomu, že zdravotníci se staví do role nadřízeného a rozhodujícího. Lékaři nejsou arogantní, ale všichni, i my, máme za sebou nesčetně hodin psychologie a komunikace s pacientem a tak i doktor ví, kdy je vhodné to pacientovi sdělit a kdy jen jeho nejbližším. A kromě toho všeho všichni zdravotníci mají za sebou praxi a zkušenosti a tak ví, o je v danou chvíli správné. Za komunisů tomu bylo tak, že první, komu se podávaly informace, byli jeho nejbližší. Na jednu stranu to bylo potlačování jeho práv ( i já si vždycky všude říkám, že pacient má právo na to vědět i svoji smrtelnou diagnozu), ale na druhou stranu je prostě fakt, že někdy je vhodné to zatajit.

P.S.: Poku Drejl píše, že pacient má právo nahlížet do dokumentace, tak je to pravda a já se omlouvám za dezinformaci. Vím, že se nějak schvalovala novela o tom, že se to bude měnit a jelikož svůj čas teď nevěnuji nemocnici, ale studiju trochu jiného levelu ve zdravotnictví, uniklo mi to, protože jsem si to nehledal. Ale budu se muset informovat ještě pro jistotu ve škole, protože před Vánoci nám přednášel jeden lékař, že pacient stále nahlížet do sv dokumentace nesmí. Ale Drejl má určitě pravdu, takže mu věřte.

Každopádně si stojím za svým názorem, který říká, že pacient má vždy právo vědět svoji diagnozu, avšak někdy je lepší mu ji zatajit.

Všechno je to sporné, bohužel. Stejně jako s eutanázií. Všechno je diskutabilní a o tom nikdy nerozhodneme my jako běžní občané, ani jako zdravotníci, ale zákony, které jsou naprosto nesmyslné a ještě dlouho tomu tak bude.

Jen pro zajímavost zase. Ještě do 14.3.2011, když jste byl záchranář a zkolaboval Vám pacient, resp. se dostal do stavu klinické smrti, jste nesměl zahájit kardiopulmonální resuscitaci bez indikace lékaře. Takže Vám pacient ležel pod rukama, jeho srdce nebilo a Vy jste sahal k pasu pro vysílačku a volal jste lékaře, aby Vám dal indikaci. Mezi tím pacient ztrácel drahocenné vteřiny. Naštěstí se to změnilo a již indikace lékaře není potřeba, ale takových blbostí, které se nezměnily, je ještě daleko víc.

K tomu můžu jen dodat, že já bych si ani po odborném školení ani po letech praxe netroufl tvrdit, že vím přesně, co je pro druhého člověka nejlepší. Ale neberte to ve zlém. Vím, že máte náročnou práci.

Žádný ... pokud ti obvoďák dá kartu do ruky. Někdo to dělá ale většinou se jen vypisuje žádanka o vyšetření a dokumentace zůstává o doktora.