Jak se vyrovnat s nespravedlností

Ahoj smutná holko. Zaregistruj se zde a napiš mi kontakt do vnitřní pošty. Nabízím ti s mamkou na nějaký víkend v září ubytování v apartmánu za režijní cenu - tedy za hubičku. Máš ráda hory, wellness? Vše mám v dosahu. ahojky Uška

Za a) můžeš dělat spoustu věcí i se svým hendikepem, a u těch poznávat nové lidi, kteří se můžou stát tvými přáteli

za b) super dovolená nemusí být u moře a v zahraničí. Stačí jezdit tady po Česku - já u moře byla jednou a nijak mě to nenadchlo. Že nejezdíš po světě a nemáš na drahé dovolené, za to se stydět nemusíš, a pokud se ti nějaká hlupka ze třídy bude třeba posmívat, tak je to husa. Nesmíš ji vnímat, usmívej se a nereaguj. Ono je to časem přejde, uvidíš

za c) neříkej, že s mamkou nemůžete jet na pár dní do hor nebo do kempu. My teď byli na tři dny v Jeseníkách a stálo nás to asi 2500,-, včetně bydlení. To zas není tak moc, ne?

za d) pokud ti připadá nepravedlivé, že ostatní toho mají víc a ty nic, tak pomalu pracuj na tom, aby se to změnilo. Dobře se uč, ať můžeš dělat dobrou práci, hledej brigádu, aby sis něco vydělala. Samo od sebe nikdy nic nepřijde.

za e) nedívej se pořád kolem, kdo komu píše "jsi hezká" apod. Dívej se na sebe, na svůj život, svoji rodinu. Můžeš změnit spoustu věcí, ale vždycky žij jen za sebe, ne podle toho, co vidíš u druhých

Ahoj. Smutná holko, nebuď smutná.....Nikdo nejsme dokonalý, každý máme nějaký ten handicap, ať již uvnitř sebe, nebo zvenčí. Je Ti teprve 13 let, život máš před sebou a ještě toho spoustu stihneš, uvidíš. Určitě se Ti všichni neposmívají, věřím, že např. zde se nenajde nikdo, kdo by se Ti smál. A kvůli několika výjimkách se nedej otrávit. Posměváčci se najdou všude, žádný člověk se nezalíbí naprosto všem. Určitě potkáš v životě ještě spoustu lidí, kteří se posmívat nebudou a ocení Tě, jak si zasloužíš. Víš, dobrých přátel člověk nemusí mít zástupy. Někdy stačí jen jeden opravdový přítel a kamarád a toho si musí člověk umět pečlivě vybrat a někdy to trvá, než takového člověk potká. Píšeš, že nemáš jedinou dobrou kamarádku. Možná, že jsi jen zbytečně moc uzavřená do sebe a máš malé sebevědomí. Zkus si víc věřit, jít přátelství naproti, buď milá, usměvavá a měj se ráda se vším všudy. Pomoci na dálku nedokážeme jinak, než slovem. Tak k němu přidávám i pohlazení a ber věci s nadhledem. Život není nespravedlivý, je to často jen pocit, když máme nějaký splín. To zase přejde, uvidíš...

Ahoj,

většina lidí si prošla v tvém věku podobným stavem. Neboj, to se změní a myslím že už tak do dvou let. Nebudeš ani vědět jak se kluků zbavit.

A jinak: Život není spravedlivej! Každej máme startovní čáru jinou. Jsou na tom lidi mnohem hůř. Já děkuju každý den za to, že jsem zdráv, že je zdráva moje rodina, že máme co jíst a doma je teplo... je to fajn, ale člověk se musí taky přičinit. Všem to nejvíc natřeš, když nebudeš fňukat a začneš něco poctivě dělat /učit se, sportovat, hrát na klavír, zpívat.../ Držím palce.

Když mi bylo jako Tobě,všichni se mi smáli že jsem tlustý a žeru chrousty,moře jsem znal jen z vyprávění,o barevné tv jsem si mohl jen zdát,dovolená bylo u nás cizí slovo,taky jsem si připadal nadbytečný,neviditelný,nikým nepotřebovaný.Víš že máš tělesný handicap,je daleko lepší než kdybys měla handicap duševní. A každý člověk je něčím zvláštní,zajímavý hezký.A určitě v životě najdeš člověka,kterému budeš oporou a on Tobě a v dnešní době všude vidíš jen dokonalá těla a sexy účesy a supr čupr lidi,ale realita je jinde.Bud sama sebou,nesnaž se napodobit někoho,něco čím nejsi.Už to že ses tady svěřila,ukazuje jak jsi silná.Požádat o pomoc stojí také mnoho úsilí.Usmívej se kolem sebe a uvidíš že to všechno zvládneš. Život nekončí ve 13 letech.Teprve začíná.Honza.

Co ti připadá nespravedlivé? Že se rodiče rozvedli (rozvádí se cca polovina manželství) nebo že nemáte moc peněz?

Rodiče tě mají rádi oba i po rozvodu a je jenom na tobě, jaký vztah s nimi budeš mít do budoucna.

Pokud jde o peníze, v tom by ti mohly pomoci rady uvedené výše. Učit se tak, aby sis mohla vybírat jak další školy, tak i budoucí povolání. Ale u povolání bych radila volit spíše podle toho, co tě zajímá a baví, než podle průměrných výdělků. Žádné povolání, které člověk vykonává bez lásky (jenom pro peníze), nepřináší dlouhodobé uspokojení. Podle mých zkušeností jsou důležitější vztahy mezi lidmi, pocit užitečnosti a to, jestli člověka práce baví.

Nešťastnáholko, nesmíš vidět život tak černě. Všechno Ti teprve začíná. Uvidíš, že poznáš zahraničí i moře. Já jsem sice byla u moře poprvé ve 14 letech, ale bylo to proto, že jsem měla vynikající znalosti v přírodovědných soutěžích. Proto mě tehdejší Dům pionýrů vybral na 3 týdenní zájezd Expedice Balkán. Nebylo to o povalování v moři, hodně jsme jezdili po přírodních památkách - řeka Ropotamo, Plitvice, Neretva... A sbírali jsme všechny možné rostliny , lisovali a dělali herbáře. Ráda na to vzpomínám. Ale ostatní ve škole na mě koukali jak na exota, že jsem byla u moře. Kromě mě ho viděla jen jedna spolužačka, která měla příbuzné v NDR a byla u Baltu. Co se týče rodičů, byli hodní, ale neměli nikdy ani auto, peníze dávali do oprav domku na vsi, takže s nimi jsem dovolenou u moře nemohla čekat. Psal se rok 1969.

I Ty jednou moře uvidíš. Můj manžel ho poprvé okusil, když mu bylo 34 let a taky nic nezmeškal. Někdo jej nenavštíví vůbec, ale zase má rád naše české památky a umí o nich poutavě vyprávět.

Zatím se dobře uč, hlavně jazyky, až jednou někam pojedeš, aby ses domluvila. A Tvůj problém? Za ten přece nemůžeš a i přesto můžeš být hezká holka. Jistě jednou poznáš někoho, pro koho budeš ta nejpěknější ze všech. Nespěchej, uvidíš, že ta chíle jednou přijde.

Přeji Ti hodně síly, úspěšné učení, dobrou školu i pozdější zaměstnání a citlivého partnera. Uvidíš, že se začleníš do života možná mnohem líp, než někteří zdraví. Jaga.