Byla to psychická porucha?

Co by to bylo... nervy nadranc Myslím, že by bylo na místě se kamarádům omluvit, pokud se ti to nepozdává, alespoň ultra vzorňáckým přístupem vynahradit. Není třeba myslet na psychické poruchy - výkyvy nálady byly přiměřené obavám, holt jsi to neustál. Je fajn, že jsi v pořádku. Nějaký trénink sebeovládání by neškodil

Jestli mají jen trochu rozum, tak jo... Pokud by se ti nějak vracelo a důvody by nebyly (i když s nemocným tátou se jich asi ještě najde dost ), tak to určitě řekni mámě, pokud má člověk předpoklady a poctivě se snaží, může si deprese "vypěstovat". Ale nemyslím, že bys to stihl tak rychle a snadno Alespoň už teď víš, na co se v sobě zaměřit a kde na sobě máknout.

Chystám se chystám Na omluvu Věřím, že to pochopí

Kamarádi mají dost rozumu, pochopí to Navíc, když jim popíšu, proč sem se posledního půl roku takhle choval, tak mě podpoří Ovšem je pravda, že kolikrát mi už tak hrabalo, že i ten život mi přišel zbytečný a měl sem hodně blízko k (myšlenkám) sebevraždě. Bohudík, vždy sem se rozmyslel s tím, že sem si řekl co by se změnilo. Nic a akorát bych hodně ublížil ostatním

Psychická porucha je stav dlouhodobý, nikoli takto krátkodobý.

Jednalo se ale určitě o problémy psychiského původu. No a co to bylo? Byl jsi ve stresu a takhle se to projevovalo. Možná náběh na depresi (ale nemyslím, že to skutečně byla deprese).

Pokud by se ti takové stavy opakovali, nestyď se skočit k psychologovi, někdy hodina s odborníkem udělá zázraky. Není to žádná ostuda, ani pro nemocné lidi. Naopak, je to cesta si uchovat duševní zdraví.

To, co tě potkalo, tomu se říká autosugesce. Sám sobě si vsugeruješ nějakou volovinu, třeba rychlou smrt, jsi z toho na mraky a odskáčou to ti, kteří tě mají rádi. Omluv se a pouč se. Takových nálezů a nemocí v životě zažiješ mnoho, ale vyrovnej se s tím co nejsnadněji. A když už nic jiného, prožij zbytek svého života co nejlépe.