Zdravím 
Měl jsem cca 5 měsíců psychický problém, chci se zeptat co to mohlo být.
Začalo to klasickou návštěvou doktora, kde zjistil, že se mi zvětšili malé neškodné nádorky na ledvinách. Najednou se všechno změnilo, vsugeroval sem si, že mohu umřít a brzy i nejspíš zemřu. Ten den sem se ještě vrátil do školy, ale byl jsem na všechny protivnej. Brzo sem začal hubnout a za skoro týden sem zhubl cca 8/9 kg, začali se mi měnit nálady (dokázal sem být neskutečně protivný, sprostý a hnusný, ale i milý, obětavý a slušný). Štval mě i kamarád s tím, že dříve jsem mu pomáhal, teď ne. Jednoho dne si v jedné hodině spíše všímal druhého kamaráda a já začal být protivný, pak když jsme blbli, tak sem mu lehce nastavil nohu, málem zakopl a začal hučet. Nebavil sem se s ním 2 a půl týdne, ikdyž den nato se chtěl usmířit, já ne...(hádejte proč. ano, kvůli tomu, že sem do něj investoval svůj "drahocenný" čas, kterého mi "zbývá" už málo). Ve škole se mi střídali tedy obě nálady (v té dobré sem byl pohodář, kterej ale trochu více obtěžoval holky - v té špatné sem byl protivný, ječel sem, byl jsem arogantní, myslel jsem si že se na mě od kamádů a kamarádek chystá spiknutí...), doma sem byl ale stále protivnější a protivnější, poté i ve škole sem spíš začal být více protivný, sprostý, hnusný, navážel sem se...Pak se to ještě 2x zhoršilo (mrtvice babičky, rakovina otce)...ale před měsícem sem si o tom promluvil s mámou, šel sem na kontrolu do nemocnice, a všechno je ok
Akorát, co to tehdá k čertu bylo?
P.S: Věk = 17let
2x
Co by to bylo... nervy nadranc 
Myslím, že by bylo na místě se kamarádům omluvit, pokud se ti to nepozdává, alespoň ultra vzorňáckým přístupem vynahradit. Není třeba myslet na psychické poruchy - výkyvy nálady byly přiměřené obavám, holt jsi to neustál. Je fajn, že jsi v pořádku. Nějaký trénink sebeovládání by neškodil 
Jestli mají jen trochu rozum, tak jo... Pokud by se ti nějak vracelo a důvody by nebyly (i když s nemocným tátou se jich asi ještě najde dost 
), tak to určitě řekni mámě, pokud má člověk předpoklady a poctivě se snaží, může si deprese "vypěstovat". Ale nemyslím, že bys to stihl tak rychle a snadno Alespoň už teď víš, na co se v sobě zaměřit a kde na sobě máknout.
Kamarádi mají dost rozumu, pochopí to Navíc, když jim popíšu, proč sem se posledního půl roku takhle choval, tak mě podpoří Ovšem je pravda, že kolikrát mi už tak hrabalo, že i ten život mi přišel zbytečný a měl sem hodně blízko k (myšlenkám) sebevraždě. Bohudík, vždy sem se rozmyslel s tím, že sem si řekl co by se změnilo. Nic a akorát bych hodně ublížil ostatním
1x
Psychická porucha je stav dlouhodobý, nikoli takto krátkodobý.
Jednalo se ale určitě o problémy psychiského původu. No a co to bylo? Byl jsi ve stresu a takhle se to projevovalo. Možná náběh na depresi (ale nemyslím, že to skutečně byla deprese).
Pokud by se ti takové stavy opakovali, nestyď se skočit k psychologovi, někdy hodina s odborníkem udělá zázraky. Není to žádná ostuda, ani pro nemocné lidi. Naopak, je to cesta si uchovat duševní zdraví.
1x
To, co tě potkalo, tomu se říká autosugesce. Sám sobě si vsugeruješ nějakou volovinu, třeba rychlou smrt, jsi z toho na mraky a odskáčou to ti, kteří tě mají rádi. Omluv se a pouč se. Takových nálezů a nemocí v životě zažiješ mnoho, ale vyrovnej se s tím co nejsnadněji. A když už nic jiného, prožij zbytek svého života co nejlépe.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.