Ahoj. Chtěla bych se zeptat: jak můžu zjistit, že jsem adoptovaná jinak, než přes matriku? Často se mi zdá o tom, že jsem adoptovaná a občas ve snu zaslechnu ženské jméno. Máma mi ale nechce nic říct. Když jse jí zeptám jestli jsem adoptovaná, řekne že ne a rychle převede řeč jinam. JAK MŮŽU ZJISTIT, JESTLI JSEM ADOPTOVANÁ?
Předem díky za odpověď Raveee998
1x
No, normálně ti maminka na jiné otázky odpovídá přímo?
Je zvláštní, že ti maminka neodpoví "Co blbneš, jasně, že nejsi?", ale utíká od tématu.
Pokud ti na tom hodně záleží, zkus se optat jiných členů rodiny, nebo na maminku naléhat.
Pokud to cítíš tak, že by to ve vztahu s maminkou nic nezměnilo, řekni jí to, ať se nebojí.
Jaké máš nejmenší dětské fotografie?
Víš, ve kiteré porodnici ses narodila?
Máte nějaké fotografie těhotné maminky, když tě čekala?
1x
Jste-li v pubertě, naprosto vás chápu. Mé dvě vnučky mají tentýž pocit, přece jejich vlastní matky by je nenutily uklízet, učit se, včas chodit domů ... 
.
mě nevadí že musim uklízet, učit se a chodit včas domů... mě spíš jde o to, že já k mí rodině ani nemám silný vztah... dalo by se spíš říct, že je nesnášim... můj otec mě ignoruje (což mi nijak zvlášť nevadí) a vždy, když máma přijde domů mám po dobrý náladě... =(
Ale se vztrahem k rodině se člověk nerodí. Vztah si rodina buduje. Chyba může být úplně jinde. Třeba si prostě v rodině neumíte ukazovat emoce a tak se nevybudovaly vztahy. Nebo je to ve vás, i to se někdy stane.
Proč máte po náladě, když přijde máma domů?
Ignoruje otec vás, nebo i vy jeho?
A z toho usuzujete, že jste adoptovaná? To jako myslíte, že Vaši rodiče absolvovali to několikaleté martyrium různých běhání po úřadech, testů u psychlogů shánění všemožných potvrzení a podobných kratochvílí jen proto, aby měli koho shazovat? O adopcích toho asi víte pramálo...
0x
Možná to mámě připadá jako taková ptákovina, že to není ani tak utíkání od tématu, jako pocit zbytečnosti se o tom vůbec bavit 
To 98 je datum narození? Po pravdě, na základu snů... když si vezmu, co se mi zdálo ve 14ti nejčastěji, tak jsem taky adoptovaná, a ještě původem mimozemšťan.
Ne že bych to chtěla shazovat - jen že v určitém věku je slovo PRAVDA psané zásadně velkými písmeny a až časem se dojde k tomu, že taková, ke které se dojde přes mrtvoly, možná za to nestála. Rozhodně si to chce promyslet co by to pro tebe znamenalo, jestli jen nehledáš únik. Jak už tu zaznělo, jsou jakési nepřímé důkazy třeba právě v podobě fotek (doufám, že po mně kluci jednou nebudou chtít nějaké těhulovské, mám... no jednu vlastně jo 
) a nebo stěhování v době domělé adopce (aby to nenaprášili sousedi), ale asi nejlepší by opravdu bylo s mámou v klidu promluvit, že se přeci pro vás nic nemění, že jsi jenom zvědavá. Ale jestli je ti vážně 14, vůbec bych se nedivila, kdyby takový rozhovor chtěla posunout na později. Tohle je naprosto příšerný věk na sdělování podobných věcí. A jestli vážně JSI adoptovaná, máma má velikou praxi a odhodlání v tom, aby se to nevědělo, rozhodně větší, než ty ve vyzvídání.
0x
Milá dívko, kdybys věděla, jaké ptákoviny se mi často zdají. Když se pak probudím, jen kroutím nevěřícně hlavou, co všechno lze ve spánku smotat dohromady. 
Ze snů bych zaručeně nevycházela.
Směrodatnější by bylo, kdybys někde slyšela ve svém okolí nějaké narážky na Tvůj původ. Kdyby Ti třeba některý "dobrák" spolužák něco naznačil. Pak bych se už nad tím zamyslela.
Být Tebou, nechala bych tomu volný průběh. Kdyby to náhodou i měla být pravda, co by se asi změnilo? Máš se dobře? Starají se o Tebe dobře Tví rodiče? Tak vidíš. Lepší být adoptovaná a žít pěkný život, s hodnými lidmi, než se trápit někde v ústavu. I kdyby rodiče opravdu nebyli praví, stejně si zaslouží Tvou lásku a úctu za to, co pro Tebe udělali. Věnovali Ti svůj život, svůj čas a v neposlední řadě i své peníze na Tvé zajištění. Ať už je to jak chce, buď jim i dál dobrou dcerou. Pokud je co se dozvědět, věř, že jednou se dozvíš.
Ale stejně Ti přeji, aby se Tvé domněnky nezakládaly na pravdě, nemáš pro to žádné opravdové důkazy. 
Jaga.
0x
si nedovedu představit rodinu, ve které se utají takovou dobu tak velké šídlo se v pytli. O vaší adopci by už dávno věděli všichni vzdálenější příbuzní, strýčkové, tetičky, babičky, bratranci a sestřenice, všichni známí a všichni sousedi. Jestli se vám to nedoneslo z jejich strany, pak asi adoptovaná nejste. Tak svoji mámu nestrašte.
0x
Kdybych měla adaptovány dítě,ve 14ti letech bych mu to již řekla,kdyby bylo na pochybách.Nikdy bych mu netajila jeho původ.To právo mi nenáleží.
0x
ahoj. Proč to chceš vědět? Ikdybys byla adoptovaná tak maminka a tatínek tě mají rádi a jsou to rodiče a opravdový rodiče jsou ti co tě adoptovali. ti co tě odložily jsou jen cizí lidé s kterými tě sice spojuje DNA ale jinak nic. Ale nidky nehledej pravé "rodiče" jsou to lidé kteří tě zradily ihned jak ses narodila , většinou to setkání ani nestojí za to nevědí o tobě nic , na ulici by tě nepoznali a ta co ti co tě adoptovali ačkoli jsou z hlediska genetiky cizí by tě poznali i po 30 letech. 
Dá se to zjistit i ze sám sebe jaké má mamka oči a taťka oči? jaké máš ty?
Když má mamka i ta´tka třeba hnědé a ty zelené jsi určitě adoptovaná.
Uvádíte pár věcí, co nemusí být pravda. Pokud je slečna adoptovaná, nemuseli ji rodiče podrazit. Matka mohla být mladá, podvolit se nátlaku svých rodičů, mohla být nemocná, mohla zemřít a deset dalších věcí. Nesuďte, když nevíte.
A podle očí je to úplný nesmysl. Sice většinou to opravdu bývá tak, že děti mají oči po rodičích, ale může vzniknout genetická odchylka nebo se do toho mohou zamíchat geny předchozí generace. Máma od přítele má oči modré, otec hnědé a přítel má světle zelené. Barva vznikla namixováním genů. Kamarádka mná oba rodiče s modrýma očima a sama má oči hnědé - po babičce. Nelze se podle toho řídit.
doplněno 21.08.12 10:29: dá se to i nějak počítat AA , aa a podobně ale to už si vážně ze školní lavice nepamatuji.
Mýlíte se, a vzhledem k tomu, že jsem studovala genetiku, si dovolím tvrdit, že barva očí a vlasů nemusí být po rodičích. Existuje desítek kombinací dominantních a recesivních vlivů a genů, a přítel je krom těch zelených očí celý otec
Omlouvám se, vyjádřila jsemse špatně. Po rodičích to je, ale každý rodič nese v barvě očí dva geny, které si zase nese od svých rodičů. Dítě z těchto dvou získá jeden a dále se to mísí s genem druhého rodiče, takže kombinací je nesčetně mnoho a mohou do toho zasáhnout geny, co si rodiče nesou zase od svých rodičů. Tak jsem to myslela
V tom máte ovšem pravdu , nevím jak oponovat 
.
nic méně když se podívam tak mám třeba něco s otce nebo matky nebo sem jim podobný třeba sem tlustý , hubený , vysoký , nízký , a podobně.
S tím souhlasím, já jsem celá kopie mámy,přítel je kopie otce, až na ty oči Ale nemusí to platit vždy Znám dokonce rodinu, kde otec je vysoký, tmavý, manželka malá, blond, a dcera je hnědooká zrzka:D Prostě těžký mix, ale podoba s rodiči je velká, takže je jejich
Já třeba zrovna na rodiče moc podobná nejsem. občas v některých momentech jsem podobná mamince za mlada. Ale jinak jim podobná nejsem. Jiná barva vlasů, oči mám jiné, než celá rodina, atd. Možná s etrochu podobám na jednu babičku. A s několika vzdálenějšími příbuznými mám stejný nos... Ta podoba je dost zavádějící. Přesto jsem jejich
0x
Jeden objektivní důvod, proč o svém původu vědět,bych věděl: kvůli rodinné anamnéze pro doktora, s tím sovisející otázky rodinných dispozic, geneticky podmíněných onemocnění a tak. Což zároveň napovídá ještě jednu cestu, jak se dobrat relevantních informací _ genetickou analýzu.
Na takové pocity rodinné (ne)náležitosti bych moc nespoléhal. Já vím, hlas krve a tak, ale ve skutečnosti v tomto směru jde spíš o záležitost sociální (jak tou mnozí různými způsoby naznačují) než biologickou.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.