Nejste přihlášen/a.
Ahoj všichni, potřeboval bych nutně poradit. Jsem už zoufalý a naštvaný. Mám jednoho kamaráda, kterému bych chtěl pomoct. Bohužel jeho problém tkví v tom, že se bojí cizích lidí. Je mu 16 a nedojde si sám ani do knihovny, protože má strach, že by musel mluvit s knihovnicí. Teď v září nastupuje na soukromou IT školu a bojí se že nezapadne, protože se s nikým nebude bavit. Věčně sedí jen doma, protože nechce mezi lidi, vše za něj zařizují rodiče. Máte pro mě nějaké řešení jeho problému? Vřelé díky za všechny rady a tipy.
Dobrý den.
Je od Vás hezké, že se mu snažíte pomoci. Pokud má problémy s lidmi, určitě je pro něj velkým přínosem, že má kamaráda. Jeho problémy můžou být způsobeny věkem: Snad časem přejdou. Možná k tomu pomůže právě změna prostředí - nástup na novou školu.
V každém případě by návštěva odborníka (ve spolupráci s rodiči) byla na místě.
Více informací na: celostnimedicina.c...ialn/...
doplněno 16.08.12 11:59:
Zdravím. Chce to trénovat a postupně se osmělovat. Čím častěji bude kamarád mluvit s cizími lidmi, tím častěji bude muset reagovat a nečekané otázky, témata, výrazy...A tím se bude postupně zbavovat svého studu. Takže chodit do společnosti jiných lidí, nebát se navazovat nová přátelství a řeč. Často v osmělování pomůže třeba i obyčejný úsměv. Nikdy nepomůže se takovýmto situacím jednoduše vyhýbat a neřešit je vůbec.Jde jen o zvyk, takže ať se kamarád snaží vycházet vstříc těmto situacím a řeší si styk a hovor s druhými lidmi sám. Pokud to bude dělat někdo neustále za něj (rodiče, kamarádi atd.) nepomůže mu to a bude to pro něho v dospělosti jedině horší. Je zde sice možnost, aby se kamarád svěřil do péče psychologa, ale pokud se stydí mluvit s druhými lidmi, neudělá to. Ať to tedy zkouší překonat sám. Když mu nebude chybět vůle a snaha, dokáže to. První krok je třeba právě návštěva knihovny. Ať se nebojí promluvit s knihovnicí, vždyť ho neukousne a nemá důvod se bát s ní promluvit. Ať začne trénovat osmělení hned a pokračuje při každé příležitosti. Musí chtít ale především sám se svým problémem bojovat.
Pomoci můžete pouze tomu, kdo má o pomoc zájem, kdo o pomoc stojí. Píšete, že kamarád nechce mezi lidi, všechno za něj vyřizují rodiče...
Ví vůbec o tom, že byste mu chtěl pomoct, a že se snažíte najít nějakou radu? Jak na Vaši snahu reaguje? Spolupracuje nějak? Čeká, co z toho bude? Je mu to jedno? ...
doplněno 16.08.12 20:22:Překvapuje mne, že to nechává na Vás, že se alespoň tady nezeptá sám. Může přece zvolit takový nick, pod kterým ho nikdo z jeho známých nezná, takže by jeho ani dotaz nedohledal. Tady by se mohl cítit v anonymitě a v bezpečí.
Jste-li ochoten tomu věnovat čas, začněte s tou knihovnou, to se mi jeví jako dobrý nápad. Počítejte ale nejen s pvní společnou návštěvou, nýbrž s několika. Při první návštěvě asi budete muset všechno nebo většinu vyřídit sám, postupné byste mohl některé kroky pomalu začít přesouvat na kamaráda. Zpočátku asi radši bez komunikace - třeba mu naložte knihy a s knihovnicí zatím mluvte sám.
Co dalšího Vašeho kamaráda baví, o co se zajímá. Přes koníčky by pro něj mohla být cesta snazší.
Odhaduji ale, že to stejně bude chtít psychologa. Proč k němu kamarád nechce? Má pro odmítání pomoci psychologa konkrétní důvod nebo to souvisí s tím, že nechce komunikovat s lidmi? V druhém případě byste zase mohl jít s ním.
doplněno 16.08.12 23:26:Reakce na Kalonas (16. srpna 2012 ve 20.52):
Prášky by byly až poslední na řadě. Psycholog (mimochodem k tomu ztroskotanci nechodí) by podle mne byl lepší, pomohl by kamarádovi objevit příčinu a postupně ji odstranit.
Ale s programováním a počítačovou grafikou mu pomoci můžete. Existují různá fóra, v nichž se "scházejí" lidé se stejným zájmem. Stačilo by kamaráda vhodně nasměrovat, komunikovat (přes internet) by už musel sám, protože Vy těmto oborům nerozumíte.
Zaráží mne i nedostatečná komunikace s rodiči. Copak to rodičům nevadí, nezajímají se, jak by synovi mohli pomoci?
doplněno 16.08.12 23:32:PS. Žádný psychiatr ani jiný lékař nepředepíše lék, aniž by pacienta znal a viděl. Výjimečně lékař předepíše jednorázově lék pacientovi v případě, že ten z vážnoho důvodu nemůže přijít osobně (např. kvůli jiné nemoci) na kontrolu. Zná-li lékař pacienta a jeho zdravotní stav dobře, vydá výjimečně recept rodinnému příslušníkovi.
1) Ano ví. Probral jsem to s ním a poprosil o svolení zeptat se mu na pomoc.
2) Kladně ale sám se zeptat nechtěl, prostě klasika.
3)Ne nespolupracuje. Myslí si že jeho problém nejde překonat. Snažím se mu pomoci tím že s ním např. do té knihovny poprvé zajdu a pak bude chodit sám, tak uvidíme
4)Ano, čeká.
5)Není, chtěl by s tím něco udělat, ale myslí si že to asi nepůjde. K psychologovi samozřejmě nechce.
K psychologovi nechce kvůli tomu, že je údajně neschopný a chodí k němu jen ztroskotanci. Prý by chtěl nějaké prášky od psychiatra, ale že on k němu nevkročí, protože se s ním nechce bavit ( je to pro něj cizí člověk). S rodičema nechce, protože považuje stydlivost za svojí slabost a bojí se že by to nepochopili (vždyť mu nic nechybí tak nemusí k psychiatrovi). S rodičema se teď vůbec nebaví. Vždy si řekne co chce zařídit a oni to pro něj udělají. Koníčka má programování a PC grafiku a s tím mu moc neporadím. Na IVT jsem úplné poleno.
No rodiče si zřejmě myslí že je to normální, protože ještě není dospělí. Myslí si že s toho vyroste. Také si myslí, že mu nejlépe "pomáhají" tím, že za něj vše zařídí, aby se nemusel stresovat.
Jinak s tím psychiatrem si to uvědomuji, ale nevím jak ho donutit tam jít. Když nechce nikdo ho nedonutí.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.