Sociální fobie

Zdravím. Chce to trénovat a postupně se osmělovat. Čím častěji bude kamarád mluvit s cizími lidmi, tím častěji bude muset reagovat a nečekané otázky, témata, výrazy...A tím se bude postupně zbavovat svého studu. Takže chodit do společnosti jiných lidí, nebát se navazovat nová přátelství a řeč. Často v osmělování pomůže třeba i obyčejný úsměv. Nikdy nepomůže se takovýmto situacím jednoduše vyhýbat a neřešit je vůbec.Jde jen o zvyk, takže ať se kamarád snaží vycházet vstříc těmto situacím a řeší si styk a hovor s druhými lidmi sám. Pokud to bude dělat někdo neustále za něj (rodiče, kamarádi atd.) nepomůže mu to a bude to pro něho v dospělosti jedině horší. Je zde sice možnost, aby se kamarád svěřil do péče psychologa, ale pokud se stydí mluvit s druhými lidmi, neudělá to. Ať to tedy zkouší překonat sám. Když mu nebude chybět vůle a snaha, dokáže to. První krok je třeba právě návštěva knihovny. Ať se nebojí promluvit s knihovnicí, vždyť ho neukousne a nemá důvod se bát s ní promluvit. Ať začne trénovat osmělení hned a pokračuje při každé příležitosti. Musí chtít ale především sám se svým problémem bojovat.

Pomoci můžete pouze tomu, kdo má o pomoc zájem, kdo o pomoc stojí. Píšete, že kamarád nechce mezi lidi, všechno za něj vyřizují rodiče...

Ví vůbec o tom, že byste mu chtěl pomoct, a že se snažíte najít nějakou radu? Jak na Vaši snahu reaguje? Spolupracuje nějak? Čeká, co z toho bude? Je mu to jedno? ...

Překvapuje mne, že to nechává na Vás, že se alespoň tady nezeptá sám. Může přece zvolit takový nick, pod kterým ho nikdo z jeho známých nezná, takže by jeho ani dotaz nedohledal. Tady by se mohl cítit v anonymitě a v bezpečí.

Jste-li ochoten tomu věnovat čas, začněte s tou knihovnou, to se mi jeví jako dobrý nápad. Počítejte ale nejen s pvní společnou návštěvou, nýbrž s několika. Při první návštěvě asi budete muset všechno nebo většinu vyřídit sám, postupné byste mohl některé kroky pomalu začít přesouvat na kamaráda. Zpočátku asi radši bez komunikace - třeba mu naložte knihy a s knihovnicí zatím mluvte sám.

Co dalšího Vašeho kamaráda baví, o co se zajímá. Přes koníčky by pro něj mohla být cesta snazší.

Odhaduji ale, že to stejně bude chtít psychologa. Proč k němu kamarád nechce? Má pro odmítání pomoci psychologa konkrétní důvod nebo to souvisí s tím, že nechce komunikovat s lidmi? V druhém případě byste zase mohl jít s ním.

Reakce na Kalonas (16. srpna 2012 ve 20.52):

Prášky by byly až poslední na řadě. Psycholog (mimochodem k tomu ztroskotanci nechodí) by podle mne byl lepší, pomohl by kamarádovi objevit příčinu a postupně ji odstranit.

Ale s programováním a počítačovou grafikou mu pomoci můžete. Existují různá fóra, v nichž se "scházejí" lidé se stejným zájmem. Stačilo by kamaráda vhodně nasměrovat, komunikovat (přes internet) by už musel sám, protože Vy těmto oborům nerozumíte.

Zaráží mne i nedostatečná komunikace s rodiči. Copak to rodičům nevadí, nezajímají se, jak by synovi mohli pomoci?

PS. Žádný psychiatr ani jiný lékař nepředepíše lék, aniž by pacienta znal a viděl. Výjimečně lékař předepíše jednorázově lék pacientovi v případě, že ten z vážnoho důvodu nemůže přijít osobně (např. kvůli jiné nemoci) na kontrolu. Zná-li lékař pacienta a jeho zdravotní stav dobře, vydá výjimečně recept rodinnému příslušníkovi.