Červenání - jak to přežít?

Od: Datum: 14.08.12 12:48 odpovědí: 8 změna: 14.08.12 13:52

Ahojky, obracím se na vás s problémem, který mě trápí snad odjakživa, ale teď o to víc, že si na něj připadám už nějak stará. A to je červenání. Jsem totiž docela stydlivá a tak, když jsem v nějakém větším kolektivu lidí a pozornost se obrátí jen na mě, tak se strašně červenám. Nebo to může být i třeba jen s jedním nebo dvěma lidmi, ale jeden z nich mi třeba zalichotí nebo mě v něčem pochválí, tak jsem z toho tak rozpačitá, že hned zrudnu. Asi by to chtělo se nějak otrkat, ale jak? V práci sice samozřejmě kolegy mám, ale každý většinou vlastně pracujeme sám, sem tam se sejdeme a řešíme něco společně, ale obvykle je každý na svém místě sám. Občas míváme třeba nějaké to slavení na společné kuchyňce, když má někdo narozeniny a tak. Ale to většinou radši jen sedím a koukám a i když bych zrovna třeba i měla něco k tématu, co se řeší, radši nic ani vyprávět nezačnu, protože vím, že bych u toho zrudla. Je teda fakt, že jsem v práci celkem krátce, asi půl roku, a ostatní jsou tam léta, dobře se znají. Jenže o to, to asi není. Kamarády ze střední znám naopak moc dobře, a přesto, když se někde sejdeme a mám něco povídat ke všem - třeba je tam 15 - 20 lidí - tak rudnu, tedy dnes už raději se takové situaci vyhnu...Je mi 25 a jsem docela samotář a nemám pocit, že bych ze sebe chtěla udělat nějakého extroverta, stačí mi ti kamarádi co mám, a nechci pořád někde lítat, abych se seznamovala se spoustou lidí, můj život se mi líbí tak, jak je, jen nechci být tak stydlivá! Nebo ať jsem, ale ať to hned není každému jasné z barvy mého obličeje! Nevíte co s tím? Díky, Kutu *hi*


avatar
Upozornění
Tato otázka je 4 roky bez odpovědi a proto byla uzavřena.
Máte-li podobnou otázku, a nenašli jste vhodnou odpověď, založte novou otázku.
Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Od: ron*
Datum: 14.08.12 12:53
 

Dobrý den.

Je Vám teprve 25 let. Já jsem se červenala o moc déle. Důležité je, že píšete, že jste se se životem spokojená, že se Vám líbí život takový, jaký je. To je moc dobře.:) Postupem času bude situací, kdy se červenáte ubývat. Budete zkušenější, méně stydlivá. Jde to s věkem, věřte mi. A prozatím: červenání nepůsobí negativně. Spíše roztomile, nevinně. Nic si z toho nedělejte, přejde to.

doplněno 14.08.12 13:07:

Všichni nejsou ostřílení. To jen tak vypadá. Cítí se často stejně jako Vy. Vlastní zkušenost.

 
Od: kutulinka
Datum: 14.08.12 13:00
 

Děkuji :) Vážně myslíte? Já si vždy připadám jako pitomec, všichni jsou dnes takoví ostřílení a já jediná se takhle stydím...

Datum: 14.08.12 13:10
 
avatar

Zdravím. Tzv. emoční červenání se dá ovlivnit jen Vaším chováním (přístupem k daným situacím). Pokud by se Vám podařilo být více v klidu při různých setkáních, či rozhovorech atd. nepřipouštět si stud, být více nad věcí, nemít trému, nemusela byste tolik zčervenat. Ale ve Vašem věku by to byla škoda, takto se hlídat a kontrolovat. Červené tváře Vás jistě nehyzdí a ve starším věku přejde i ten stud. I když znám lidičky dávno již dospělé a tváře mívají, jak rajská jablíčka dodnes. :)Moje rada zní _ neřešte to a už vůbec se tím netrapte. Je to maličkost oproti jiným věcem. Je důležité, že jste zdravá a v životě spokojená. Mějte se ráda se vším všudy, tedy i s červenáním. Přeji Vám pohodové a krásné dny.

doplněno 14.08.12 13:36:

Není zač a nedělejte si s tím hlavu. Kdybyste byla, naopak, bílá jak stěna, ostatní by si o Vás třeba šuškali, že musíte být "nějak" nemocná. Takhle máte zdravější barvu ve tvářích a vůbec si nemusíte připadat, jako malá holčička. Alespoň si nemusíte tváře barvit tvářenkou, oproti jiným např.;)

 
Od: kutulinka
Datum: 14.08.12 13:15
 

Děkuji, máte pravdu, maličkost to jistě je...Jen je mi vždy nepříjemně a cítím se oproti ostatním jako malé dítě...Tak snad je to aspoň teda roztomilé :)

Od: askmenow*
Datum: 14.08.12 13:14
 

Netrapte se tím, Znám několik holek, které červenají kdykoli promluví. Ze začátku je to nezvyk, ale teď už mi to ani nepřijde. nevím, čímn přesně to je u nich a čím u tebe, chci jen říct, že už si toho ani nevšímám.

A možná právě to, když to přestaneš řešit a budeš se chovat, jako bys nečervenala zapříčiní, že seuklidníš i vnitřně a červenat přestaneš.

Myslím, že víc se vyčleňuješ když necdhceš vyprávět příhody a držíš se stranou, než kdyby ses bavila jak je ti přirozené, i kdybys občas zrudla. Na tom nic není, vážně.

doplněno 14.08.12 13:33:

Já myslím, že každý, kdo má aspoň trochu mozek ví, že červenaní není něco, co byste dělala dobrovolně a vůbec to neřeší. Kdysi jsem se o tom dokonce něco učila na zkoušku, o přčinách, a tak... ale znáš to jsem hlava děravá. Jinak se omlouvám, koukám, že skáču z vykání do tykání. Na internetu s tím mám vždycky problém.

Rozhodně myslím, že se tím nemusíš trápit. Bav se, jako by žádné červenání neexistovalo, to je to nejlepší, co můžeš udělat.

 
Od: kutulinka
Datum: 14.08.12 13:21
 

Podobně to taky cítím - tedy, že to vyčleňování mi škodí víc. Protože i přesto, že jsem vlastně samotář, jak už jsem psala, ráda lidi bavím a umím být i vtipná (říkají ostatní) a to pak ráda vyprávím různé story a tak. Jenže jsem nějak nabyla dojmu, že v 25 letech už se nesluší se červenat, a že bych už měla být "dospělá dáma" a ne malá holčička a tak se všem situacím s červenáním snažím vyhýbat, když to jde. Protože mám pocit, že ostatní koukají jak jsem červená, a v duchu si klepou na čelo...Nebo tak něco...

Datum: 14.08.12 13:49
 
avatar

Buďte ráda, že jste lidská, opravdová a upřímná.

Chápu, že mezi dnešními ostřílenými frajery a truhlicemi přetvářky, si můžete připadat nesvá, ale to rozhodně neubírá nic na Vašich kvalitách a kolektiv si Vás bude za toto milé "faux-pas" vážit daleko víc, než všech masek okolo.

Věřte, že život Vás ještě časem o něco posune a to červenání jednou vymizí.

Nic si z toho nedělejte;)

 
Od: chloe*
Datum: 14.08.12 13:52
 

Jsem o malinko starší než ty a trpím stejným problémem. Já jsem ale naopak celkem extrovert. 5 let pracuji v obchodě, tedy mezi lidmi denně a s těmi v pohodě. Na pohovoru atp. v pohodě... Ale jsou skupiny lidí, kde se cítím zranitelnější a pak se červenám. Je zajímavé,že se šéfem nebo teď na pohovoru se šéfem a personalistou a managery mluvím v pohodě. Ale pak na školení v podstatě s vrstevníky mezi které bych měla zapadnout mívám problém. Jakoby se stydím před nimi mluvit i když s nadřízenými/podřízenými takové potíže nemám. Je to prostě někde v hlavě a nejlepší je si na to zvyknout. Jo, už jsem potkala i chlapy,kterým se to líbilo

 

 

 

 

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.