Vztahy v rodině

Od: Datum: 10.08.12 14:01 odpovědí: 11 změna: 10.08.12 16:08

ráda bych poprosila o Vaši radu, názor atd...

Mám jednu mladší sestru, a dva malé bráchy.

Vždycky jsem k mámě hodně tíhla když jsem byla ještě malá a i v dospívání jsem se ji snažila v hodně věcech pomoct...třeba sme se hodně starali o brášky aby naši mohli chodit do práce na úkor svých tehdy zájmů...vlastně jsme furt jen hlídali.Když jsem začla chodit s přítelem tak už se to začlo všechno trošku měnit a už i ty vztahy s mamkou nebyly takové.Pak jsem se osamostatnila a bydlela s přítelem daleko od domova.Vždycky jsem se ale starala jak doma, volala, psala, pomáhala mamce apod...i jsme s přítelem kolikrát jezdili spousta km domů za mamkou protože neměla koho na hlídání nebo potřebovala půjčit peníze.Vždycky sme jezdili a byla to pro mě priorita číslo jedna...sestra v té době se také osamostatnila a bydlela ve stejném městě s přítelem jako má mamka ale nikdy nedělala vše co mamka chtěla kolikrát se ani měsíc u mamky neukázala apod...vše jsem řešila s mamkou já.Kolikrát jsem se i s přítelem hádala protože mi říkal at nejsem tak ,,obětavá,,že skáču jak máma píská ale na to jsme mu vždycky řekla že to beru jako samozřejmost že se zajimám a pomáhám rodičům tak to tak nějak bral i když s tím úplně nesouhlasil...když se mamka rozváděla tak to bylo pro ni obzvlášt náročný období bez peněz, stres, hlídat neměl kdo o prázdninách tak jsem kolikrát na úkor své dovolený s přítelem dojížděla a hlídala...často jsme ji i půjčovali peníze a přítel to bral tak že nikdy se nezlobil když hned nevrátlia pokaždé když přišla hned ji vyhověl a třeba ji i půjčil další.V té době jsem z mamky cítila, že je opravdu ráda že tam za ní a za bráškama s přítelem jezdím a že je i vděčná...

Jenže potom co se rozvedla a je ted s přítelem bráškové jsou už větší, sestra má svůj život já také tak nějak cítím, že mě mamka a mého přítele za nic nemá...jsem člověk,který si sám o všem přemýšlí a pocity nerada říkám ale utvrdilo mě to že i už přítel za mnou s tím přišel že si všímá, že nás mamka jakoby za nic nemá...a já to tak taky cítím a vidím...je na tom ted mnohem lépe po finanční stránce i spřítelem jí to klape ale furt jen nadává a stěžuje si že nic nemá apod...už jsem se shodla i s přítelem v tom, že když byla na tom hůř že byla jakoby štastnější a klidnější(doufám že mě chápete)jakoby si nevážila toho co ted má obzvlášt když ví jak se měla předtím...když s ní mluvím tak cítím že to u mě a u přítele bere vše jako samozřejmost...když se zmíním že bych chtěla někam brášky třeba vzít tak se zeptá jen kdy si pro ně přijedem ani ji nenapadne říct že by je přivezli třeba oni...sestra si je vezme jednou do roka a mamka hned volá jim co a jak udělat apod...prostě vidím zájem...u nás absolutně nikoliv.absolutně to nechápu-sestra si vždycky žila svůj život po svém a my dělali co mohli a ted se cítím jak ,,spráskaný pes,,.S nikým to neřeším ale jedno mi to není.Před přítelem to nechci dát moc najevo že mě to mrzí.Ted poslední dva roky si beru brášky k nám třeba na jeden víkend a jdeme do kina apod...když vím že doma nejdou(tady ale vím že už to není otázka peněz jsou peníze i na jiné věci jen se mámě a příteli nikam podle mě nechce)prostě chci aby měli aspon nějaké pěkné zážitky a ne jen doma furt u počítače ale vím, že to mamka za nic nemá.Před dvěma týdny si je sestra s přítelem vzali na barák snad po roce a kluci byli spokojení to bylo vidět...v tom chápu že byt se s barákem nemůže rovnat tak je zas beru aspon jinam ale na mámě bylo vidět jak se zajímá když přijeli apod...u nás?nic

Už i taková blbost když mi babička volala jestli bych nedojela pro broskve které mámě koupila a neodvezla mámě.Přítel už byl naštvanej ale vzhledem k tomu že má babičku rád tak jsme jeli.Když sme je mámě přivezli ani dík prostě samozřejmost že jedem 60km a pak na to když ji babička volala a řekla jí že jí to bylo trapný že sme to museli zavézt tak na to ji máma řekla, že nám to neublíží že benzínu máme dost...prostě to zabolí a není mi to jedno.

Už se mi ted stala i taková situace, že dlouho nikde nebyli a na dovolenou jim to s penězi moc nevycházelo.tak jsem mamce koupila víkendový poukaz pro dvě osoby s tím že jsem jim zaplatila i cestu aby nemuseli nic řešit a jen si to užít.Platnost té poukázky je celý rok.Před třemi týdny jsem poslouchala jak nemají na dovolenou a že všude je obsazeno.Nebylo mi to jedno když jsem věděla že jim doma leží poukaz na pobyt za který jsem dala dost peněz a že ho nechají jen tak propadnout...přitom se nemusejí o nic absolutně starat vše je zaplacený jen termín by si dohodli(jiná věc by byla kdybych věděla že nechce nikam jet)ale jen jsem furt poslouchala že nemůžou nikam a ještě poslouchám...přítel mi už kolikrát říkal proč ji neřeknu o tom poukazu že ho má...jenže já nevím nechce se mi někoho upomínat že tam doma mu leží dárek od Vánoc za několik tisíc...nejsem taková jen mě to strašně mrzí a když pokaždé příjde a něco o dovolený tak se mi úplně svírá srdce a nevím jak mám reagovat.

Další taková věc kdy mi před pár měsíci volala a potřebovala pomoct skrz tátu.Přítelův táta má spousta známých tak ji pomohl s tím problémem dokonce to dopadlo ještě lépe než čekala...my sami měli za ní radost, následujicí den byla naštvaná...za pár dní příteli řekla že koupí jeho tátovi aspon čokoládu(prostě jak se to běžně dělá když vám někdo s něčím pomůže)dodneška tu čokoládu nekoupila,já se u přítele cítila dost trapně...kdyby teda aspon nic radši neříkala...tři dny jsme slyšeli že mu koupí čokoládu nic z toho.

Občas jsem ji i psala nebo říkala jaké mám třeba problémy apod..jednou mi hrozilo že příjde exekutor naštěstí sme to následně zaplatili ale ona se ani nezeptala nebo že by zavolala jak to dopadlo.nikdy se nezeptá jak se to vyřešilo nebo tak, vidí jen své problémy a moji sestru.Nevím jak se chovat zda mám stále tak často jezdit, nebo ne?nebo třeba ani nepsat chvíli absolutně nevím...když jsem dělala věci co nejvíc pro mamku tak mám pocit že jen jak se říká pro dobrotu na žebrotu na druhou stranu nemám povahu se nezajímat a nepomáhat...přítel mi to už několikrát řekl že at se starám o sebe jenže to se lehce řekne...já mám brášky strašně ráda a mohla bych se na to vykašlat a starat se o sebe jenže prostě chci aby si co nejvíc užili.

Můj osobní pocit je, že nemá za nic co děláme a že si myslí že přicházíme lehce k penězům?nevím

Nechápu kde se stala ta změna obzvlášt když ví jak sem tu já i přítel pro ni v těžkých chvílích byli.

doplněno 10.08.12 14:05:

už i babička si plánuje že veme brášky do Německa do aquaparku...babičky si strašně vážím na její věk je strašně čilá spousta mladých lidí by si z ní mohli vzít příkladjediné co babička chtěla aby jim zařídila mamka pasy pro jistotu a když se mámy babička nedávno ptala jestli je už mají tak řekla že ještě ne.Místo toho aby byla ráda, že jim to babička zaplatí a ještě je tam vezme tak ani ten pas nezařídí.Nevím co si o tom mám myslet

doplněno 10.08.12 14:14:

jednou sme tak seděli a babička se nějak už nevím jak k tomu došlo ptala mojí mamky na část města kde bydlím a název a ona ji odpověděla že neví, že nemůže nosit všechno v hlavě babička ji tenkrát řekla že co je to za mámu když ani neví kde přesně bydlí její dcera...tak se urazila.


avatar
Upozornění
Tato otázka je 4 roky bez odpovědi a proto byla uzavřena.
Máte-li podobnou otázku, a nenašli jste vhodnou odpověď, založte novou otázku.
Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Datum: 10.08.12 14:36
 
avatar

Zdravím, Metalicco. V první řadě bych Vám chtěla říct, že by si hodně lidí asi přálo, mít Vás za dceru a za sourozence. Cítíte se nedoceněná podle mne právem. Máte zřejmě pocit, že ať uděláte cokoliv, nebo nic, vyjde to nastejno. A čím víc uděláte, tím víc Vás potom takovýto přístup od mámy mrzí. Zde nikdo nemůže soudit, ani posuzovat přístup Vaší mámy k Vám, kde není vůle, není ani cesta. Vy víte, že jste zde pro ni pokaždé, když Vás potřebuje atd. Ví to i ona. Možná je opravdu na čase, poslechnout přítele a nenabízet srdce na dlani na zavolání a příliš často. Z Vašeho příspěvku se dá vyčíst, že řešíte problémy své rodiny a na ty své zůstanete nakonec vždycky sama s přítelem, ale podpora od rodina chybí. Vy k rodině velmi lpíte, to jde vycítit a to Vám neopětovaným zájmem hodně ubližuje. Soustřeďte se na svůj život, již jste prokázala hodně dobré vůle a pomohla, když to bylo třeba své rodině. Teď nechte zase rodinu, aby svůj zájem projevovala o Vás a o Váš život. Pokud máte s přítelem krásný vztah a máte v něm oporu, pak si toto postavte na první místo a odpoutejte se tak starostí o svojí rodinu. Žijte si svůj život a nebojte se naučit se říkat – ne. Nefungujte na zavolání a nechtějte se zavděčit za každou cenu, protože to stejně nikdo neocení. Navíc by to mohlo vnášet neshody do vašeho vztahu čím dál častěji a to nedovolte. Dělejte pro rodinu jen tolik, kolik sama chcete a podle svého uvážení a možností. Mámě klidně řekněte, pokud chce na dovolenou, ať o tom pouze nemluví a využije poukazu, který dostala k vánocům. Pokud ho nechá propadnout, byly to vyhozené peníze za dárek. Říkejte jí věci narovinu a bez obcházení. Ve vší slušnosti, ale ať pozná, že nejste pro nikoho taková samozřejmost, za kterou Vás mají. Je to jen můj názor, Vám přeji, abyste si nepřipouštěla tolik myšlenky na to, že každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán. S odstupem času si každý z nás řekne i to, že všechno zlé, bylo pro něco dobré...Hodně štěstí v životě!

doplněno 10.08.12 17:23:

Metalicco, není zač a i já Vám děkuji. Rozplakat jsem Vás však nechtěla. *slunce*... A nebojte se svůj přístup k rodině změnit a postavit si svůj život na první místo. Vy se na rodinu nikdy nevykašlete, podle mne, stále ve Vás bude mít velkou oporu, ale vše má své meze a ty si musíte určit podle podmínek a dané situace.

Polinek – děkuji Vám mockrát.

Ohodnoceno: 7x
 
Od: polinek*
Datum: 10.08.12 15:02
 

souhlasím a dávám bodík,,, a tazatelce držím palce,ať se situace změní a je spokojena.

Ono čím člověk někomu pomáhá ,ten druhý to bere jako samozřejmost a druhý,který na něho kašlal ,je mu vzácný. Znám ten pocit.

Ale moje matka již tady není a já si říkám,aspoň jsem se jí věnovala a mám v duši klid,což sestra má výčitky. Každé zlo je pro něco dobré. Žijte si svůj život ,netrapte se a uvidíte,že mamce to pak bude nakonec vrtat hlavou proč ...

Ohodnoceno: 2x
 
Od: metallica*
Datum: 10.08.12 15:29
 

Polinku děkuju, já vám plně rozumím a souhlasím s Vámi, že člověk se sám na sebe může podívat a říct si pak jednou že se snažil seč mu síly stačily než že se na někoho vykašlal to pak je svědomí celej život nahlodané.Děkuju

Od: metallica*
Datum: 10.08.12 15:26
 

Kapičko naděje děkuju za Tvůj názor...měla jsem až slzy v očích za ta pěkná a povzbudivá slova...já sice navenek působím, že mě nic nerozhází ale pak se sama vnitřně vypořádávám s pocitama...přítel je super hodně mi pomáhá a kdybych ho neměla tak už bych to asi sama nezvládla, ale právě někdy člověk potřebuje se také svěřit a ne pokaždé je přítel tím pravýmtím že se mamce nemám zájem svěřovat tak si všechno nesu sama se sebou a někdy je hodně těžký se ovládat.S tátou jsem se neviděla už přes čtyři roky a tudiž nemám komu a jelikož přítel je žárlivý tak ani kamarádky nemám takže takovej začarovanej kruhNěkdy si i na tátu vzpomenu ale jelikož mě dostával do problémů a napsal spousta půjček na mě tak jednu dobu jsem na něj byla strašně naštvaná ted si někdy říkám a i přítel mi to kolikrát říká jestli se s ním nechci vidět jenže já na jednu stranu chci ale na druhou vím, co dělal že s eani moc nezměnil a že by těch problémů přibylo a nebylo by mě to jedno a nevím jestli bych to zvládala a unesla.

Už tak nějak jsem se s tím i smířila že to mamka za nic mít nebude ale jak píšete přesně jste to vystihla, že na své problémy zůstanu sama a že ta podpora chybí je to tak.

Hodně mě to vnitřně trápí a před přítelem to nedávám dát najevo a i když to takhle mám tak si ty myšlenky s dobrým skutkem nebudu připouštět protože to mám v povaze že ráda pomáhám a i když vím, že se mi to u mamky nevrátí tak se mi to vrátí třeba skrze někoho jinéhoa pořekadlo Vše zlé k něčemu dobré je mím oblíbeným citátem.

Ještě jednou děkuju a až mi bude zas někdy ouvej tak si přečtu váš příspěvek.*slunce*

Od: hahanaj*
Datum: 10.08.12 15:48
 

Myslím, že byste měla žít víc svůj život - ono je pěkné pomáhat ,ale také musí být nějaká hranice ...

Až pojede k matce sedněte si s ní a vyříkejte si to co jste sem napsala , že nejde neustále jen šahat do "šosu"a podporovat je a s tou dovolenou co je na tom špatného jí to připomenout - stála vás dost peněz jak píšete - tak co se bojíte ...

Pomáháte druhým /i když jsou z rodiny/ jen abyste si svůj vztah udržela - každý by to nesnesl- vše má své meze.

Mluvím nyní ze svých zkušeností- také jsem se snažila pomoci- ale vše se pak otočilo proti mně .

A tím jsem skončila a s milosrdenstvým. Každý má možnost dělat a vydělat si dost peněz ,aby mohl žít aspoň trochu přijatelně a nečekat na pomoc druhým ...vaše matka to totiž už bere jako samozřejmost . Myslete víc na sebe a svého přítele .

 
Datum: 10.08.12 15:38
 

Asi vás šokuji, ale myslím si, že je to vaše chyba a váš přítel je slaboch. Je skvělé, že pomáháte matce a babičce, ale je hloupost, že se sebou necháváte tak zametat. Není správné pomáhat někomu, kdo to neocení a kdo se k vám chová takhle. Takový člověk si nikdy neuvědomí, že se chová špatně, nikdy se nepoučí a bude se chovat stále hůře. Pomoc NENÍ samozřejmost. Váš přítel by měl mít koule na to, aby vám to řekl a případně odmítl něco udělat. Vím, že to u žen není zvykem, ale řešte to s matkou na rovinu. Jednejte s ní jako se sobě rovnou a řekněte, že se vám nelíbí její chování a pokud se tak hodlá chovat i nadále, přerušíte s ní styky a tečka. Radikální řešení jsou někdy ta nejlepší.

Ohodnoceno: 3x
 
Od: polednice
Datum: 10.08.12 15:46
 
V rodině to tak někdy bývá.Ona se starala,teď se starejte vy děti.Málokdy dítě odmítne matku.Může být proti,ale ne nikdy proti mámě.
 
Od: metallica*
Datum: 10.08.12 15:49
 

Máte pravdu v tom že pomoct cizím není samozřejmost ale pomoct rodině je podle mé zásady samozřejmost..záleží jak to každej vnímá...Vy konkrétně by ste dělal co kdyby byla vaše rodina v nesnázích?nechal je na holičkách?slaboch není dělá jen to o čem ví ž e je pro mě důležité ale souhlasím s Vámi v tom že se sebou nemá člověk nechat zametat.i tak díky za názor

doplněno 10.08.12 15:51:

ještě se chci zeptat proč jdou ohodnotit jen některé odpovědi a jiné ne?

Datum: 10.08.12 16:01
 

Pomohl bych, ale vaše matka podle popisu v nesnázích není, pouze očekává, že jí budete posluhovat, ale pokud je svéprávná a soběstačná, neexistuje důvod, proč byste tak měla činit. Já mám své rodiče také rád a pomůžu jim, kdykoli budou potřebovat. Očekávám, že na stáří je budu muset živit tak, jako oni živili mě, když jsem byl malý, ale oba jsou ještě soběstační a daleko před důchodem, takže jsou za sebe plně zodpovědní... v tuto chvíli pomůžu, ale můj vlastní život je prioritou, protože za ten jsem zodpovědný já sám.

Na nevděk reaguji tak, jak se sluší a patří.

 
Od: hahanaj*
Datum: 10.08.12 16:02
 

amadeus - souhlas *tuc*

 
Od: metallica*
Datum: 10.08.12 16:08
 

asi máte také pravdu...je pravda že mamka hraje ráda hodně na city a tak ji pak každej se snaží pomáhat a kolikrát ze sebe dělá chudinku už jsem ji i párkrát řekla at si furt nestěžuje, že jsou na tom lidi mnohem hůř a pak to stejně začne nanovo...jednou se mi svěřila že by strašně potřebovala sehnat přivýdělek a že nějaké šití oblečků na děti že by se jí to líbilo.Do 14 dnů jsem našla inzerát přesně podle ní a když jsme ji volala a měla radost že může mít to co chtěla tak se začla vymlouvat.Máte pravdu že pak ve stáří pokud nejste nějak kterej strčí rodiče do domova tak pak zas převezmete odpovědnost...musím to začít řešit tošku jinak jak mi tady všichni radíte.

 

 

 

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.