Jak se vyrovnat se smrti maminky?

Od: Datum: 01.08.12 10:05 odpovědí: 24 změna: 09.07.14 11:42

Dobrý den, všem... Přicházim sem se smutnou zpravou oředevším pro mě - zesnula mi maminka ...

Potřebuje to čas, ja vim, ale jak se s tim nelépe vyrovnat? ... Prosím, poradte mi... je mi hrozne na nic, citim prázdnotu a smutek...

Děkuji


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Od: klaraaa*
Datum: 01.08.12 10:29

Upřímnou soustrast!

Jediný, co pomůže je čas. A hlavně se musíš zaměstnat jinýma myšlenkama. Jasně, že se nepůjdeš někam se bavit, ale prostě něco dělej. Mě strašně pomáhá manuální práce - vyklidit sklep, půdu, uklidit skříň s oblečením, sekat dříví apod. A taky sport. to je dobrý na vybití.

Je mi Tě strašně líto. O to víc, že mě s největší pravděpodobností něco podobnýho čeká v nejbližších měsících, či max. pár letech. Moje maminka má rakovinu ve IV. stádiu a je zázrak, že ještě žije. Původně ji lékaři úplně odepsali. Ale naděje umírá poslední a hlavně je tu stále s námi.

Ohodnoceno: 0x
 
Od: oli*
Datum: 01.08.12 10:38

Mockrát děkuji, já se snažim, i když mi to moc nejde. Nic se mi nechce delat, ale normalne chodim a funguji v praci.. Vcera jsem se byla opit, ale pomohlo mi to jen vecer, vypnout... dneska je mi zle, a vim, ze to nesmim resit pitim, nepomuze to nikomu a me uz vubec ne. Proste stalo se to vsechno rychle, Maminka mela problemy z mozkem a za kratkou dobu mi odesla na vzdy...nevim, ja se s tim vyrovnam, ale cas jiste udela sve, doufam ... preju si, aby byl to uz alespon rok, a ne tyden a pul ... nemam proste zadne jine myslenky, porad mam v hlave mamu, jak je na ARO, a jak mesic spi v umelym spanku a pak jeji tepklesal na 20 ,... je mi na nic :(

Ale mockrát dekuju za Tvoji odpoved, moc rada se s tebou pobavim.

Je mi moc lito, ze prozvas ted to, co jsem prozivala ja skoro 2 mesice, rakovina to sice nebyla, ale myslim, ze to bylo jeste horsi, jelikoz to neslo vylečit.

Jak ti je? Mohu nejak pomoct? ..

Datum: 01.08.12 10:32
avatar

Dobrý den. Oli, je to opravdu smutná zpráva. Maminka je asi ten nejbližší člověk pro nás všechny. Trochu pomůže upnout se k ostatním členům rodiny a držet při sobě v dobrém i zlém. Dávat najevo lásku tomu, na kom nám záleží a koho máme vedle sebe. Čsem opravdu ta bolest přejde, otupí se. Maminku budete mít navždy ve svém srdci a ve vzpomínkách. Zkuste myslet na to, že sice odešla, ale nic jí už nebolí a netrápí se ničím. Upřímnou soustrast.

Ohodnoceno: 2x
 
Od: oli*
Datum: 01.08.12 10:39

Moc děkuji, ano, přesně, jak píšete, nic ji už neboli, a vypadala spokojene a odlehčena od zákeřne nemoci...

Jak se řika: "Tady na země je Člověk na návštěvě, v nebi - je doma" ...

Datum: 01.08.12 11:10

nejprve, upřímnou soustrast...

vím jaké to je, mě maminka zemřela, když mi bylo 8 let, tatínek před 4 roky na rakovinu. Nyní je mi 35let. Není to lehké do teď. Ale jak tady někteří radí, pomůže čas.

Je jasné, že na ní nikdy nazapomeneš, bude stále s Tebou, budeš jí vídávat ve svých snech...
Bude Tě chránit! Takže odstupem času, se vše urovná a Ty budeš moc jít dál.Držím palečky!

Ohodnoceno: 2x
 
Od: oli*
Datum: 01.08.12 11:25

Děkuji, i Vám upřímnou soustrast...

V 8 letech to muselo byt víc než ne lehke :( o to vic je to smutnejsi a boli to ... Je to hrozny, ale myslim, ze v nasem pripade ani ten cas moc nepomuze... presne, jak pisete - porad na ni budeme myslet, vidat ve snach, vzpominat pri kazde chvili, kdyz uvidime jeji vec, darek, vsechno, co bylo jeji a od ní ... Moc mi chybi .. V patek to budou 2 tydny co odesla po krute a bezlitostni nemoci ... Nevim, jak zit dal, ale vím, že čas nikdy nevratím.

Datum: 01.08.12 17:04
avatar

To se jen tak říká, že bolest časem přejde. Nepřejde.

Bolest časem trochu otupí, ale nezmizí. Člověk se s ní musí naučit žít.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 01.08.12 12:32
avatar

I já vyjadřuji upřímnou soustrast.

Myslím, že my všichni tady, hlavně ti starší, se s nějakým úmrtím v rodině už setkali. Mně můj otec zemřel náhle v šestapadesáti, když mi bylo dvacet a opravdu pomohlo, věnovat se rodině a držet jaksi víc pohromadě.

Je to fráze, ale opravdu pomáhá čas a pocit, že teď už je jí líp. Vzpomínat na to hezké společné a žít dál. Opít se na chvíli pomáhá, ale jen jednorázově. Musíte chodit do společnosti, snažit se nebýt sama a myslet pozitivně.

Vaše maminka by na Vás určitě byla hrdá, že svoji lásku k ní prožíváte doslova až za hrob.

Vidím, že jsem vlastně nijak neporadil, ale tady se asi ani moc radit nedá.

Prostě vydržte a žijte.*palec*

doplněno 01.08.12 12:37:

Mimochodem, minulý týden jsem měl opravdu živý reálný sen a zase jsem viděl svého otce, který zemřel před několika desítkami let. Je to příjemné, že vím, že jeho obraz, gesta i řeč mám pořád někde v mozku uložený.

A ještě bych radil z vlastní zkušenosti jednu dost drsnou věc. Provést generání úklid a zklividovat co nejvíc věcí. Nemá cenu si doma vytvářet jakési muzeum. To nejdůležitější Vám v srdci zůstane.

Ohodnoceno: 5x
 
Od: oli*
Datum: 02.08.12 09:25

Děkuji, je to zvlaštni ted slýchat od vsech uprimnou soustrast, citit litost ostatnich, atd... je to divny pocit, ale jsem za nej rada... a na druhou stranu bych nechtela byt litovala ale spis podporovana ve smyslu "zivot jde dal", coz to slycham taky..

I Vám taky upřímnou soustrast, i když je to už dlouho, ale jsem se jista, že smutek jen tak neodejde... Taky jsem si rikala, ze bych si prala, aby uz ubehl nejaky ten rok .. O Mamince se mi zda pořad a vidim ji živou jako před několika mesici...

Co se tyče ukidu, nemohla bych vyhodit z gruntu vsechny jeji veci a žit s klidnym svedomim, ze jsem udelasla dobre.

Vim, ze treba za par let se budu chtit podivat na fotografie, vzit do ruky to, co mama mela moc rada, jeji ruzne veci, porcelan, atd ...

Mockrát Vám děkuji za vzkaz, pomáha to, když slyšim jiné, i když ne moc štastné příbehy...

Od: rjehla*
Datum: 01.08.12 18:08

pokud máte manžela nebo přítele myslím že kdyby jste jeli někam na výlety a chodili spolu na piknik nebo se jakýmkoli spůsobem odreágovali myslím že se rychle se strátou matky vyrovnáte rychleji jinak upřímnou soustrast

Ohodnoceno: 0x
 
Od: oli*
Datum: 02.08.12 09:26

Ano, o to se snazim, ale nechtela bych to přehnat a stat se treba alkoholikem jen kvuli tomu, ze mam na srdci žál - že se lituji ...

Od: ron*
Datum: 01.08.12 18:23

Dobrý den.

Přeji upřímnou soustrast, Oli. S odchodem maminky se asi úplně vyrovnat nedá. Maminka je nejbližší člověk i pro každého z nás. Je to moc smutné. Ale smrt patří k životu a život se žít musí. Musí se pokračovat dál. Myslím, že nejlepší je se smutku moc nebránit. Vyplakat se, pomáhá to. Nebraňte se tomu a za slzy se nestyďte. Obklopte se svými nejbližšími a na maminku vzpomínejte. Ty společné chvíle s maminkou už Vám nikdo nikdy nevezme. A láska, kterou jste k sobě s maminkou cítily, ta je ve Vás pořád. Čerpejte z ní. Později budete vzpomínat i na úsměvné chvíle s maminkou a budete se přes slzy smát.

Mě při smutku hodně pomáhá práce. Je dobře, že chodíte do práce. Snažte se udržovat určitý denní režim. Vím, že teď děláte vše automaticky jako robot. Ale časem se to srovná. Nepřestane to bolet, ale už to nebude bolet každý den a každou hodinu. Smíříte se s odchodem své maminky. Moc mě to mrzí. Buďte silná a statečná.

Ohodnoceno: 1x
 
Od: oli*
Datum: 02.08.12 09:44

Děkuj i Vám moc za odpoved.

Ja se snazim, ale moc mi to nejde ... Myslim ale, ze casem to bude snad lepsi, al necelych 2 tydne je opravdu malo ... Ja se budu snazit co to pujde. Kdybych nechodila do prace, nevim, jak bych to zvladala... byla bych doma a jen bych brecela, trapila se ...

Je to nefer ten zivot obcas, odesla tak mlada, bylo ji 52 let...

Datum: 02.08.12 10:12
avatar

Ano, dva týdny je opravdu krátká doba, chápu, jak vám asi je. A padesát dva je opravdu málo. Ono je smutné, když odejde někdo v pětaosmdesáti, ale, nakonec si řekneme, požehnaný věk. Ale tohle je nespravedlivé, jenže, s tím nic nenaděláme.

S tím úklidem jsem to myslel trochu jinak. Samozřejmě,nemyslím, zlikvidovat všechno najednou. Ale když zemřel můj otec, moje matka se zachovala rozumně v tom, že oblečení rozdala do Ústavů sociální péče a charitám. Protože byl radioamatér, různé věci a součástky rozdělila mezi jeho přátele a osobní věci zlikvidovala. Ne všechno, nějaké památky samozřejmě zůstaly, ale vzpomínat se dá i bez hmotných věcí. Za několik měsíců ta vzpomínka tropchu vybledne a za rok už budete myslet jinak, spíš s úsměvem, na to hezké společné.

Vím, hloupě se takto radí, ale držím palce a nejsem, jak je vidět zdaleka sám.

Ohodnoceno: 0x
 
Od: oli*
Datum: 02.08.12 10:29

Ano, kdyz je ten vek vysoky, clovek s tim za prv ypocita, nejak se pripravuje, a za druhe si rekne " to je krasny a uctihodny vek, clovek toho zazil a prozil tolik, ze vic uz to nejde a ted musi odejit, aby se muselo narodit neco noveho"...

Jenze Mamka mela jeste tolik snu, planu a napadu, s timto se absolutne nepocitalo, i kdyz mi porad rikala "Az ja jednou nebudu, tak ... ", upozornovala me na to, bala se o me, a ted - není, odešla... Ale myslim, ze za me muze byt klidna, jsem sice mlada, ale snad se o sebe dokazu postarat... Nevim to jeste jiste, ale brzo se to dozvim ...

Od: lorelaixx
Datum: 01.07.14 14:42

Zdravím Vás,

z čistého zoufalství jsem se dostala k tomu, že jsem do vyhledávače zadala " jak se vyrovnat s úmrtím" . Přečetla jsem tady pár "rad". Je velice těžké cokoli říci, poradit, přesný návod neexistuje. Jsem si zcela jistá, že nejhorší pro člověka je, vyrovnat se s úmrtím blízké osoby, poté rozchod - rozvod a pak to další ...

Vždy jsem se považovala za silnou osobnost, která si dokáže se vším poradit a tak tomu doposud i bylo. Ovšem po tom co mi má mamka zemřela... prostě jsem zemřela i já. Víte jak se říká o té spřízněné duši a naší druhé půlce, tak to byla moje mamka, ona byla má druhá půlka. Tři měsíce dýchám a pohybuju se, ale jinak jsem mrtvá, tak se cítím a je to jen horší. Necítím vůbec nic, nedokážu se radovat z hezkého vysvědčení mé dcery, z jakýchkoli úspěchů, necítím žádné pozitivní emoce, na nic neraguju. Jsem otupělá, utlumená, prázdná... Jasně, zní to hrozně, jenže je to tak. Nemám ponětí jak to bude dál. Já milovala žít, teď je mi vše jedno, nemohu si pomoci. Ale Vám jsem chtěla poděkovat za Vaše řádky, jsou totiž upřímné, procítěné, s dávkou jisté naděje...

Děkuji Vám a přeju ať ve Vašem životě je přesně tak jak si přejete :)

Ohodnoceno: 0x
 
Od: katkahoudek*
Datum: 01.08.12 20:33

zdravim.je mě líto vaši maminky..já mám vyzkoušené se ztratou blízkého tak měsic i víc hlubokého trapení..kdy mě a absolutně nic nebavi a nezajimá ..ale čas opravdu vše překoná i když je to ted pro vás nesmyslné..člověku nic jiného nezbyde než se vzchopit a jit dál.hodně sil vám přeju.a myslím na vás

Ohodnoceno: 0x
 
Od: oli*
Datum: 02.08.12 09:46

Ani me rave nic nebavi, ani nezajima... stavime dum, tak jsem se tesila, jak budu byiorat ruzne doplnky, brny, nabytek, atd... ale prislo nestesti a ted je velice tezke se soustredit na neco tak banalniho a v tuto chivili neaktuálniho ale pritom je to aktualni, tohle by melo pomahat,zit dal ..

Od: moncuskr
Datum: 01.08.12 20:54

Zdravím, moc dobře vím jak Vám je ale musíte se s tím poprat.

Mně umřela maminka v 17. letech. Situaci jsem měla stíženou ještě tím, že u nás bydlel můj přítel.

Maminka měla rakovinu, kterou trpěla dlouhých 10let. Už jako malé mi povídala věty typu "až já tady nebudu.." ani si nedovedete představit co to pro malé dítě je. Ještě, když kolem Vás všichni chodí na špičkách a ptají se jak se maminka má.
Vzhledem k tomu, že se maminka celý život starala o babičku, zůstala tato "povinost" na mně ( i když má babička další dva syny ). Musela jsem okamžitě dospět. Bylo to pro mě tak strašně těžké. Brečela jsem každou noc, k tomu chodit do školy. Taky jsem si přála, aby to už byl alespoň rok, ale bohužel ani to Vám nepomůže.

Už je to dva roky co moje maminka umřela a i tak mám večery kdy brečím do polšáře. Každý den si na ni vzpomenu a vyzdvíhám ji do nebe, protože moje maminka byla anděl. Nemohla jsem chtít, aby tady s námi byla dále a trpěla.

Věřte, že Vaše maminka na Vás odněkud kouká :) a říká si: " dobře jsem ji vychovala" :).

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 02.08.12 09:34
avatar

Přijměte upřímnou soustrast! Vyrovnáte se s touto pro vás tak bolestnou ztrátou pouze časem. Čas je lék. Vyhraďte si čas na smutnění, smutněte, vzpomínejte na vše krásné s maminkou, vzpomínejte v dobrém. Pravděpodobně nikdy úplně nezapomenete, možná že slovo maminka vám vždycky vhrne slzy do očí, ale čas otupí bolest. Tím, že na své mrtvé vzpomínáme, tak vlastně s námi pořád žijí. A to je dobře. Maminka s vámi bude vždycky ve vašich vzpomínkách. Budete-li na vzpomínat často, bude to, jakoby byla s vámi. Víte, cítit bolest při odchodu někoho, kdo je nám moc blízký, je přirozené. Je třeba si to prožít, tu bolest. Je třeba ale bolest nechat časem odejít, aby nepřišla např. deprese.

Ohodnoceno: 0x
 

 

Od: oli*
Datum: 02.08.12 09:50

Dekuji za odpoved, velice mi pomaha čist tady veci od lidi, ktere souciti...

Deprese se dostaveji, myslim, ale budu se snazit ji neprivolavat, i kdyz je to jeden krok, jak se rika do pekla :(

Vzpominat samozrejem budu, vzpominam porad, kazdou chvilku po dobu tri mesici na ni myslim, a jiny myslenky me absolutne nezamestnavaji, a to bych chtela zmenit, protoze si z toho zblaznim :(

Od: jakdal*
Datum: 01.07.14 15:23

Oli,

musíte krůček po krůčku a naučit se se tím dýchat. Měla jsem to podobně, maminka mi umřela doma v náručí, Bylo ji lehce přes 50let. Chtěla umřít doma a já s tím žiju, páč mám pocit, že jsem ji měla nechat v nemocnici, kde by měla kapačky, výživu, veškerý servis a prodloužil by se její život o nějaký čas, nechtěla. Vyplnila jsem její přání a občas se probouzím s hrůzou, že jsem ji zkrátila život-byla to rakovina. Bylo to rychlý, půlroku... Takže moje rada, krůček po krůčku, den ze dne a učit se s tím žít.

Je to prázdno, ale zvládnete to. Když se nadtím zpětně zamyslím, tak jsem vděčná, že neodešla, když jsem byla dítě, že byla se mnou co to šlo a to je pro mně budující. Hned jak umřela, jsem si nechala jenom pár vzpomínek a snažila se vše uklidit, abych se netrápila při pohledu na každou věc, co by mi jí připomínalo. Dlouho jsem si doma zapalovala denně svíčku, ted´ už méně a v duchu si s ní promlouvala, že je vše ok a že se o mně nemusí bát. Takže vzpomínejte, ale pomalu, zapalte si svíčku, uklidte věci, nechte si jen ty nej a dýchejte i za ní, promlouvejte s ní v duchu, ale pozitivně. Uvidíte dodá Vám sílu žít, vždyt´ je to maminka! Posílám Vám mnoho sil a vroucné objetí, a držte se!

Ohodnoceno: 0x
 
Od: pejsek*
Datum: 09.07.14 11:03

Je mi to moc líto *plac*

Zkuste se podívat na dobrý film, prožijte skvělý den, udělejte párty,jeďte na dlouhou cestu, udělejte si výlet k moři... .

Na maminku neustále myslete jenom v tom dobrém, připomínejte si veselé okamžiky, které jste společně strávily a nemyslete na ni ve špatném a každý den vzpomínejte a hlavně tomu dejte čas! Uvidíte, že to bude dobré :)

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 09.07.14 11:42

Mi se o mamince hodně často zdává,,jsem tak šťastná ,že jsem s ní aspoň ve snu.

Rˇíkám si,,že se sejdeme zase tam nahoře. Nějak to pomáhá. Z počátku než se odhlásil telefon její ,,jsem jí volala a vše jí vyprávěla,jak kdyby mne poslouchala .Ulevilo se mi,Každý den na ni myslím,,,ale je to smutné ,,ale říkám si,že by určitě nebyla ráda kdybych se trápila.Mám ji tady na fotce a jak kolem procházím,tak ji něco řeknu ,tak si to ulehčuji.

Naučíte se s tím žít ,chce to čas.

Ohodnoceno: 0x
 

 

 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.