Kde je chyba?

Ahojky.A o jaké zodpovědnosti u své ,,bejvalky,,vlastně mluvíte?Kolik měla let?Jestli neuměla ještě pořádně vařit,prát,uklízet,žehlit...to je ta nezodpovědnost? A co vy?Jak moc jste zodpovědný?Umíte navrtat police,sestavit skříně,spravit odpad nebo vyměnit spálenou zásuvku? Natřít ploty,složit uhlí,vydělat peníze na zajištění rodiny?Nikdo učený z nebe nespadl,všichni se musí té zodpovědnosti postupně naučit.Jak ženy,tak muži.Někdo to ale nedokáže po celý život,bohužel.

Myslím, že určitě dokonalost neexistuje... Jsou vyjimky - pro tebe, a pro někoho je to normální .. Myslím, že laska překona všechno, melo by to tak byt, ale zodpovednost je v kazdem, ale musí se rozvíjet a cely zivot se ucit..

Musíš i přesto všechno dát šanci

Ahoj. To je zajímavý postřeh, ale určitě nejsou všechna děvčata stejná. Záleží hodně na tom, k čemu a jak jsou vedeny z domova. Ideální partnerkou se stanou, až si je tak někdo vychová. Ženská vychovává chlapa, aby byl mezi nimi soulad a platí to i obráceně. Jeden druhému se musí přizpůsobit. Zodpovědnosti se člověk naučí většinou, až když vede samostatný život a musí se starat o sebe a o rodinu. Záleží na tom, co si člověk v sobě vypěstuje a jak ho život poučí. Lehkomyslnost k mládí tak trochu patří. Zodpovědnost přijde časem. Ono člověku nakonec nic jiného nezbývá, než dostat rozum a stát se zodpovědným.

Setkala jsem se s něčím podobným, i když to nebylo přímo to. Jistěže, každý má své mouchy, ale ne každá dívka nebo žena je taková. Někdo má spíš smysl pro nepořádek než aby po sobě uklidil. To může být také výchovou - když vás rodiče jako malé do uklízení nutili a museli jste to dělat, jasně že vás to brzy otráví, ale zároveň pak v dospělosti budete mít tendence nepořádek uklízet, protože se v tom nebudete cítit dobře.
Je tedy pravda, že já znám spoustu žen, které ve 20 neumí uvařit více než polévku z pytlíku, a že asi pak těžko ukojí chutě manžela nebo přítele, když bude mít chuť na svíčkovou...ale zase - kdo umí excelentně vařit třeba už v 17? Myslím, že spousta lidí víc než to co jí zajímá, jestli dodělají školu a budou mít maturitu, takže na vaření už moc času nezbývá, protože nároky jsou čímdál větší a jestli chci úspěšně dostudovat, nemůžu být dennodenně jen u plotny. Spousta lidí má taky zájmy, které jim zabírají hodně času, takže mamince u plotny nikdy příliš nepomohou.
Ale řekněme to tak - která dívka neumí v 15 oškrábat brambory, uvařit je a sníst, nebo třeba nezvládne krupicovou kaši, ta se nikdy v kuchyni nechytí. Pořád to není konec, je ještě spoustu času se naučit vařit. Koneckonců, chtít po mladé dívčině svíčkovou nebo dokonalou rajskou je nadlidský úkol, zkušenosti s vařením přichází časem, někdo je lepší kuchař a někdo horší...ale která matka nenaučí své dítě aspoň trochu umět s vařečkou (něco jiného než někomu nařezat), tak není dobrou matkou. Mě mamka moc vařit nikdy neučila, ale když se chvíli díváte, ptáte se a něco pochytíte, pak zjistíte, že nakonec umíte víc, než si myslíte. Jenom musíte trénovat, vařit se nenaučíte ze dne na den.
Popravdě řečeno ale na druhou stranu - který muž dnes ve 20 umí opravit nějakou věc, když se rozbije, pracovat s vrtačkou nebo snad uklízet či pomáhat v kuchyni? Taky jich moc nebude. A je to především způsobeno tím, že dnešní mládež je většinou celé odpoledne u počítače a když jejich rodiče něco opravují, většinou je to vůbec nezajímá a berou to jako samozřejmost, že ten záchod někdo uvolní a tu televizi zprovozní, ale sami při ničem nepomůžou. Ale také je to možná tím, že rodiče ani po dětech nechtějí, aby jim pomáhali, aby se na ně vlivem puberty nenaštvali, protože o důvěru svého dítěte žádný rodič nechce přijít.

A jak jste na tom s vařením, úklidem a odpovědností Vy?

Nehledáte jen kuchařku či uklízečku?

Reakce

na

Martinaa®, 1. VIII. v 18:05:

Dítě pro svůj zdravý fyzický, psychický i sociální vývoj a život potřebuje úplnou rodinu. Pořizovat si děti bez otce prot i mně přijde neodpovědné.

Vím, že někdy vzath nemusí vyjít, ale v dnešní době už je to spíš móda.

Chyba je v některých mladých, že se nechtějí učit, ale i v jejich rodičích, že je nic nenaučí a nepřipraví do života.

Když mi bylo asi 16 let, začala mě mamka /mimochodem, vynikající kuchařka/ přidržovat k vaření. Začínalo to oškrábáním brambor, nakrájením cibulky /vzpomínám si, že jsem ji krájela v přiléhavých brýlích do vody!/, pak přišlo na řadu obalování řízků, příprava těsta na moučník atd. Maso a zeleninu na svou první svíčkovou jsem připálila. To byl randál! Taťka mi chtěl udělat radost a při obědě tvrdil, že se mamce takhle pěkně tmavá svíčková ještě nikdy nepovedla. Ale já věděla své.

A když jsem se skoro ve 21 letech vdávala, troufla jsem si už na všechno, udělala jsem i dort. Zabila jsem slepici, opařila, vykuchala. Zabila, stáhla a vykuchala jsem králíka. Prostě to chce správné vedení. Znám paní, učitelku, vrcholem jejího kuchařského umění je uvařit brambory a k tomu volské oko. Taková pak nemůže dcery /má dvě/ naučit nic. Právě jedna její dcera říká: já se vařit učit nebudu, na co, já budu vědec! Dobře, i vědce naše společnost potřebuje, ale to vědci nejedí?

Zaměřil jste se na ženy. Rozvedu to i na muže. Náš syn s manželem odmala opravoval, natíral, pomáhal v garáži i v dílně. Vyučil se v kovovýrobě, má moc pěkné místo. A protože si s manželkou postavili nový domek a má velkou hypotéku, zařídil si navíc živnosťák, postavil pěknou dílnu, pořídil do ní vybavení a přivydělává si. Potřebujete kovový plot, vrata, kotec s mřížemi pro psa? Vyměří, spočítá a vyrobí všechno. Aby se toho dluhu zbavili co nejdřív.

A tak snad ani tak nezáleží na chuti těch mladých /nikdo z nás neměl za mlada moc chuti se učit od rodičů/, ale spíš na rodičích, jak si své děti vychovají, k čemu je povedou, čemu je naučí.

Když mamka uvaří hrnec polívky z pytlíku a taťka bude ležet na gauči a s lahví piva koukat na fotbal v televizi, jejich děti do života mnoho nedostanou. Proto je to v rukou dospělých, jak své děti vychovají pro život. Jaga.

No jestli ji vidíš co 3 den napitou, doporučuju občas vylézt z hospody a hledat holku někde jinde.

Každý jsme nějaký...znám paní, co s manželem nemá děti, když se brali, prohlásila, že se o zahradu starat rozhodně nebude, doma nebude vařit ani uklízet. To všechno nyní dělají rodiče manžela, a paní každé ráno cestou z práce zajíždí na snídani ke svým rodičům. Hlava mi to nebere, ale to není moje věc, že

Klidně se přiznám, že ve svých 25 taky moc vařit neumím, ale zatím to jakžtakž stačí. Nemyslím si, že bych proto byla méněcenná, jen mám ještě jiné zájmy, než obskakovat přítele a vyvařovat mu Pokud bych mu připadala ideální pouze v případě, že bych uměla skvěle vařit, tak spolu zřejmě nejsme.

A ani si nemyslím, že by se zodpovědnost poměřovala pořízením dítěte... to máte hodně zkreslený úsudek. Znám slečny, co si dítě pořídily v 17 letech. Jsou proto více zodpovědnější, než ty, co děti nemají? Nesmysl.

Zodpovědnosti se nebojím, velkou zodpovědnost mám od 18 za děti, návštěvníky apod., ale rozhodně se nepovažuji za nezodpovědnou proto, že každý den nesmejčím byt a neumím svíčkovou:D To je jak v 18. století

... tak se třeba konečně vařit a mýt nádobí naučí i chlapi Mohla bych najet na stejnou vlnu, že většina jich ve dvaceti neumí ani utáhnout kohoutek. Ale nechci. vše se zaprvé mění a zadruhé nevěřím na mužské a ženské práce.